Archiv pro rubriku: MS

V Pockingu vyhráli boj za záchranu ploché dráhy

Pocking – 16. listopadu
Ne příliš růžově to v posledních letech vypadalo s osudem slavného plochodrážního oválu v bavorském Pockingu. Od dubna 2006 se na zdejší dráze nejezdilo a nad stadionem se začala pomalu stahovat mračna. Po dlouhém a urputném boji nakonec nabídlo pomocnou ruku město a nepříznivá situace se začíná obracet k lepšímu.

Stadion v Pockingu patřil vždy k významným stánkům světové ploché dráhy. Znalejší čtenář si zdejší ovál rychle spojí s evropským juniorským zlatem Antonína Kaspera z roku 1982 nebo bronzovou medailí téhož jezdce, kterou vybojoval společně s Romanem Matouškem ve světovém šampionátu dvojic v roce 1986. Pořadatelským vrcholem bylo pro Pocking uspořádání finále mistrovství světa jednotlivců v roce 1993 a dvou podniků Grand Prix v letech 1996 a 1998. Velké oblibě se vždy těšil i tradiční velikonoční Osterrennen se šesti jezdci na startu každé jízdy.

Již mnoho let však plochá dráha v bavorském městečku nedaleko Pasova bojuje s množícími se stížnostmi na hluk doprovázející závody. Snahy některých sousedů a jimi vyvolané neustálé kontroly hlukových limitů dosáhly vrcholu před dvěma lety, když se nejaktivnější sousedce podařilo vymoci zákaz ploché dráhy a odvolání chystaného Osterrennen 2007. Hlukové limity byly skutečně překročeny a stadion byl ve své stávající podobě prohlášen za nevyhovující. Zklamání ze zrušení závodu, který má na zdejším ovále více než čtyřicetiletou tradici, vystřídaly snahy o snížení hlukových imisí na přípustné hodnoty. Neujala se varianta balíků slámy a spásný návrh na vytvoření stěny z kontejnerů mezi dráhou a pozemkem stěžovatelky, který se přes značné ekonomické náklady a technickou náročnost rozhodli představitelé klubu realizovat, se rozplynul jako dým těsně před chystaným Osterrennen 2008 následkem dalších stížností a obav sousedů jednak o stabilitu improvizované stavby v případě příchodu, řekněme, bouře a dále stížnosti výše zmiňované sousedky, která hlasitě vyjádřila svůj nesouhlas s tím, že by jí stěna z kontejnerů nepustila do oken čtrnáct dní světlo.

Další investice si již klub, který dva roky nepořádal závody, nemohl dovolit a situace se zdála být bezvýchodná. Nečekané řešení však přišlo z radnice, která projevila zájem udržet výbornou tradici místního stadionu a zároveň vyřešit svůj další problém. Tím je místní lidová škola s výučními obory zpracování kovů a elektro, jejíž prostory ve městě byly již delší dobu nevyhovující. Na radnici byl podán projekt na výstavbu budovy dílen v sousedství plochodrážního stadionu. Nová budova za cca 700 000 Euro bude 75 metrů dlouhá a 9,5 metru vysoká. Její stěny by měly být z materiálu, který dobře izoluje zvuk. Návrh včetně financování byl schválen a minulý týden byla výstavba za účasti čelních představitelů města slavnostně zahájena. Podle plánů by hrubá stavba měla stát již koncem listopadu, dokončena by pak měla být před Osterrennen 2009, který je naplánován na 12. dubna.

Nyní se zdá, že je vše na dobré cestě a zvuk plochodrážních motorů se do Pockingu na jaře příštího roku po tříleté pauze vrátí. Přísné limity pro hlukové imise si však vybraly ještě jednu daň. Nová budova sice odstíní velkou část hluku, aby se však dosáhlo podlimitních hodnot museli se místní pořadatelé i fanoušci rozloučit s tradičními závody v šesti jezdcích na startu. Ale i plochá dráha ve čtyřech má své kouzlo a tento administrativní zásah nikterak nezkalí obrovskou radost místních z velkého vítězství jejich sportu. Navíc se znovuzrozený Pocking v příštím roce vrátí na mapu plochodrážního světa v plné parádě. 13. června se zde totiž uskuteční kvalifikační závod o Grand Prix.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Český systém reprezentační nominace se nemění

Praha – 31. října
Včerejší zasedání VV SPD řešilo také otázku reprezentačních vest na příští sezónu. Potvrdilo, že nominační klíč zůstává stejný jako letos. Na prvním místě rozhoduje finálová účast v daném mistrovství světa a druhým kritériem je pořadí v českém šampionátu. Je-li to možné, zůstává jedno volné místo, které bude obsazeno dodatečně na základě výsledků v sezóně 2009. Milan Špinka, reprezentační kouč, také přednesl jmennou nominaci našich reprezentantů a byly stanoveny termíny uzávěrek národních týmů pro kolektivní šampionáty.

Jmenná nominace českých reprezentantů:

kvalifikace SGP 2010 Lukáš Dryml, Luboš Tomíček, Aleš Dryml, Adrian Rymel, Filip Šitera, Matěj Kůs, jeden dodatečně
MS juniorů Matěj Kůs, Filip Šitera, Martin Gavenda, Michael Hádek, Jan Holub, jeden dodatečně
MS ledy Antonín Klatovský, Jan Klatovský, Jan Pecina, Andrej Diviš
MS dlouhá Richard Wolff, Zdeněk Schneiderwind, Pavel Ondrašík, jeden dodatečně

Termíny pro ohlášení nominace národních týmů pro soutěže družstev:

MS ledy 15. ledna (úprava možná 26. ledna)
SWC 3. dubna
MS juniorských družstev 18. května
MS dlouhá 15. července

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Finále mistrovství světa na dlouhé čekají změny

Mies – 29. října
Včera večer bylo oficiálně ze strany FIM ukončeno čekání na upřesnění počtu postupujících z challenge o finálovou část mistrovství světa na dlouhé dráze 2009. K šesti nejlepším z letošní sezóny přibude osm z Aduardu. O zbytek se postarají divoké karty, z nichž tři jsou stálé a na jednu má právo pořadatel každého závodu. Richardu Wolffovi tato zpráva rozhodně neudělá velkou radost, nicméně Česká republika v seriálu, který čekají převratné změny, přece jen bude mít zastoupení.

Majiteli stálých divokých karet jsou totiž Mathieu Tresarrieu, Joonas Kyllmäkorpi a také Zdeněk Schneiderwind. V jeho případě bylo přihlédnuto k jeho výsledku v Mariánských Lázních, přičemž skutečnost, že jsou západočeské lázně mezi pořadateli i příští rok nepochybně sehrála také svou roli.

V sezóně 2009 se společnost elitních dlouhodráhařů více uzavře. Byla totiž zrušena rozjížďka poslední šance. Změn se dočkal i rozpis, který se přibližuje k systému užívanému v minulosti. Má dvanáct základních rozjížděk, dvě semifinále a jedno finále. Stejně jako v SGP se do celkové klasifikace budou počítat vyjeté, nikoliv tabulkové body.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Zdroj: Petr Moravec, VV SPD

Jistotu má jen prvních osm

Aduard – 18. října
Předminulou sobotu proběhl v holandském Aduardu Challenge do Grand Prix na dlouhých a travnatých drahách. Závod měl být posledním podnikem v kalendáři FIM, či UEM a rozhodnout o podobě startovní listiny šampionátu v roce 2009. Nakonec bylo všechno jinak. Dík přeloženému poslednímu závodu klasické GP v Bydhošti neuzavíral sezonu, ale to asi trápilo málokoho.
Horší je to s určením postupujících. Původně se mluvilo o osmičce, poté deseti jezdcích a pak zase osmi. Jasno nevneslo ani zasedání jury. Konečné rozhodnutí má nakonec padnout na podzimním kongresu FIM. Je jasné, že podobné zmatky nestaví plochou dráhu do zrovna příznivého světla, nemluvě o jezdcích, kteří po odjetí závodu netuší, zda se kvalifikovali, či nikoliv. Je to podobné, jako by v právě probíhající kvalifikaci o fotbalové MS postoupil z každé skupiny vítěz a druhý tým pak čekal, jak se činovníci z federace vyspí a dohodnou. Nebo spíš, jak se jim budou adepti postupu zamlouvat. V přesně téhle situaci se teď nachází Richard Wolff, který stejně jako Erik Eijbergen ví, že jistotu má prvních osm. Ti se přidají k šestici letos nejlepších závodníků v Grand Prix. Další dva by pak měli postupovat vždy z poslední šance a do osmnáctky je doplní buď dva domácí s divokou kartou, nebo po celou sezónu právě devátý a desátý jezdec z Challenge.

Fakt, že se podobně důležitý podnik koná v Holandsku, kde se travnaté ovály po pár jízdách obvykle mění v hluboké oraniště, těžce nesli především němečtí dlouhodrážní specialisté. Příkladem mohou být třeba vítěz Grand Prix v Mariánských Lázních Daniel Bacher, nebo aktuální německý mistr Sirg Schützbach. Oba skončili hluboko v poli poražených a brány elitního seriálu jim zůstaly uzavřeny.

Deštivé počasí dnů před závody nadělalo starost pořadatelům, kteří dokonce přikrývali zatáčky plachtou, ale po sobotním tréninku se dráha přece jen trochu utáhla. Startovní pole tvořilo osm méně úspěšných závodníků z Grand Prix (7. – 14. místo), dvě čtveřice postupující z dvou kvalifikačních kol a o zbylá dvě místa se měla utkat šestka dosazených v jízdě Poslední šance. Zranění jezdců na konci sezóny ale startovní pole dost pozměnila, bohužel se toto týkalo i našeho Zdeňka Schneiderwinda. Ten měl startovat v Poslední šanci, jeho místo na startovacím roštu ale nakonec zůstalo prázdné. O postup se tak utkala jen pětice jezdců a suverénem byl Sjoerd Rozenberg, který si spolu se druhým Paulem Cooperem vybojovali místo v hlavním závodě. Náš Pavel Ondrašík skončil třetí a později po odstoupení Schützbacha zasáhl do bojů z pozice náhradníka. Jeho klubový kolega Richard Wolff tak zůstal jediným naším zástupcem, který startoval od začátku.

První série byla hlavně v úvodních jízdách německou záležitostí. Tebbe, Diener nebo Speiser dávali najevo své vysoké ambice hned od počátku, velmi dobře si vedli i oba kvalifikanti Cooper a Rozenberg. Richard Wolff začal slibně, ale pak ho vypadlý „chcípák“ poslal ze třetí pozice na chvost startovního pole. Po znovuoživení stroje předjel Schützbacha a po defektu Ukrajince Trofimova zachránil alespoň dva body.

Ve druhé sérii Richard zkazil start, ale postupně se velmi dobrým výkonem podpořeným bojovností prokousal na třetí místo, které v dramatickém souboji na pásce udržel před mladým Speiserem. Ten vše viděl jinak, i s německým manažerem Hukelmannem intervenoval u sudího Bouina i našeho závodníka, ale výsledek už se neměnil. Své první výhry si připsali pozdější vítěz Stéphane Tresarrieu a asi největší překvapení závodu, Ital Milanese.

Richard Wolff pak předvedl v následující rozjížďce jeden ze svých lepších startů. První zatáčku opouštěl jako třetí, vzápětí doslova potkal svého minulého soupeře Speisera a v posledním kole pak ohrožoval i vedoucího Halla, ale na předjetí už čas nebyl.
Prvně se objevil na startu také Pavel Ondrašík a páté místo před Lehtinenem mu vyneslo premiérový bod.

V poslední sérii základního rozpisu si vyjel dva body Pavel Ondrašík, za jehož zády zůstali „Pepi“ Rudolph a druhý z bratří Tresarrieuových, Sebastien. K Richardu Wolffovi se štěstěna obrátila zády. Po velice dobrém startu vedl, ale pád Angličana Coopera znamenal stop a opakování rozjížďky. Jak už to často na ploché dráze bývá, opakovaný start se mu ani trochu nevydařil. Zvládl sice motocykl zvednutý na zadní, ale čas, který manévrem ztratil, soupeři pochopitelně dokázali využít a byli dávno pryč. Přes veškerou snahu a bojovnost pak nevydřel víc než dva body.

Celkový součet bodů poslal naše borce do finále B, resp. C. Nejprve se tak představil Pavel Ondrašík, který neměl zcela svůj den, skončil pátý a to znamenalo celkovou sedmnáctou příčku. Richard Wolff startoval od lajny, bohužel ale prohrábl start. Ze druhé zatáčky už vyjížděl jako druhý a v posledním kole pak ještě stihl předjet i Eijbergena. Na druhou příčku, kterou držel další domácí borec Jannick de Jong a která by znamenala jistotu GP, už ale nedosáhl. Dvakrát škoda, protože tak musí čekat na rozhodnutí FIM od zeleného stolu. Ve finále A triumfoval úřadující travnatý mistr Evropy Stéphane Tresarrieu před bezmála padesátiletým Dienerem a Angličanem Hallem. Spolu s nimi se z postupu radovali i Tebbe, Milanese, Cooper a v B finále Speiser s už zmiňovaným de Jongem.

Foto: Zdeněk Flajšhanz

Postupující schválí kongres FIM

Aduard – 18. října
Zatím není jasný postupový klíč z challenge o finále mistrovství světa na dlouhé dráze 2009 v nizozemském Aduardu. O něm definitivně rozhodne příští týden kongres FIM, prozatím postupuje prvních osm. Pakliže by stávající systém zůstal zachován, nebylo by to dobré pro Richarda Wolffa. Pražský závodník totiž na mokrém oválu skončil devátý. Pavel Ondrašík byl třetí v poslední šanci, aby nakonec nastoupil ve třech jízdách a obsadil sedmnáctou příčku. Vyhrál Stephane Tresarrieu, jemuž na stupních dělali společnost Bernd Diener a Richard Hall.

1. Stephane Tresarrieu, F
2. Bernd Diener, F
3. Richard Hall, GB
4. Jörg Tebbe, D
5. Alessandro Milanese, I
6. Paul Cooper, GB
7. Richard Speiser, D
8. Jannick de Jong, NL
9. Richard Wolff, CZ
10. Erik Eijbergen, NL
11. Sebastian Tresarrieu, F
12. Stephan Katt, D
13. Rene Lehtinen, FIN
14. Herbert Rudolph, D
15. Vladimir Trofimov, UA
16. Daniel Bacher, D
17. Pavel Ondrašík, CZ
18. Sjoerd Rozenberg, NL

Richard Wolff nebude v challenge házet flintu do žita

Praha – 16. října
Na samém sklonku sezóny má světová dlouhá plochá dráha na svém programu velice důležitý mítink. V sobotu se v holandském Aduardu koná prolínací závod challenge o postup do finálové série mistrovství světa. By ho zadřený motor ve finále B v posledním podniku ve Vechtě stál lepší umístění, je nakonec Richard Wolff v hlavním závodě. Po zranění Daniela Ratha nastoupí v rozjížďce poslední šance Pavel Ondrašík, ovšem Zdeněk Schneiderwind v úterý tvrdil, že kvůli problémům se zraněnou rukou, do Nizozemí nepojede. Magazín speedwayA-Z hovořil s Richardem Wolffem krátce před odjezdem.

„Nejhorší je, že Aduard je na severu,“ říká Richard Wolff. „Může bejt blbý počasí a já neznám dráhu. Ale nemá cenu házet flintu do žita. Soudy budeme dělat až po závodech. Z doslechu vím, že dráha tam není optimální. Ale jdeme do toho. V tejdnu jsme poladili motorky, protože defekt v posledním mistrovství světa mě stál dost příček. A to byl defekt, co nedokáže ovlivnit ani Sysel (přezdívka mechanika Jiřího Patlejcha – pozn. redakce).“

A jak Richard Wolff vidí své šance zůstat v elitní společnosti světových dlouhodráhařů? „Je to sport,“ pouští se do filozofických úvah. „Jednou je ti štěstí nakloněný, jednou ne. V Austrálii jsem se setkal s Ivanem Maugerem a ten říkal, že má cenu koukat dopředu, ne dozadu. Je hezký, že jsem byl v sobotu ve Mšeně druhej‘, ale už od neděle jsem začal koukat na Aduard.“

Foto: Jan Neruda