Mariánské Lázně – 18. září
Nádherný a dramatický závod hodný světového finále viděly Mariánské Lázně v sobotu 18. září. Poslední závod letošního seriálu Grand Prix na dlouhé ploché dráze pro sebe rozhodl úřadující německý šampión Stephan Katt. Vynikajícím úspěchem pro české barvy byla spanilá jízda Josefa France, který po svém návratu na dlouhé ovály dokázal obsadit skvělou pátou pozici. Mistrem světa se podle předpokladů stal Fin Joonas Kylmäkorpi. Poprvé od roku 1961, kdy na dráze v Oslo porazil Timo Laine slavného Ove Fundina a získal tak korunu krále dlouhých drah, tak mohl finský jezdec slavit triumf v tomto šampionátu, i když tehdy ještě s predikátem mistrovství Evropy.
Již před posledním podnikem v Mariánských Lázních bylo jasné, že se titul mistra světa bude stěhovat z Německa. Kromě Kylmäkorpiho na něj mohl pomýšlet už jen Theo Pijper z Holanska. Od roku 2000, kdy triumfoval Kelvin Tatum z Velké Británie, se o titul dělili pouze Gerd Riss a Robert Barth. Posledně jmenovaný už svou závodní kombinézu pověsil na hřebík a do Mariánských Lázní přijel podpořit svého odchovance Richarda Speisera v boji o světovou medaili. Letos se Barthova stáj rozrostla o další želízko, kterým je Martin Smolinski. Jezdec, který se doposud věnoval pouze klasické speedway, vlétl do světa dlouhých drah jako kometa, s národním týmem získal zlaté medaile v MS družstev a jestli si udrží letošní formu, mohl by příští rok už bojovat o světové vavříny i mezi jednotlivci. S Barthem se v depu objevil i jeho věčný rival, úřadující mistr světa, Gerd Riss. Legendární závodník, který se ve světovém finále objevuje prakticky nepřetržitě od roku 1984, měl letos po slibném úvodu seriálu hrozivý pád ve Francouzském Marmande a stále se vypořádává s následky svých těžkých zranění.
Pro letošní rok obdržel stálou divokou kartu na účast v seriálu Grand Prix pražský jezdec Richard Wolff, ten se však celou sezónu trápil, laboroval s nastavením motorů a nedokázal prokázat své kvality ani na drahách, na kterých se mu dříve dařilo. Poslední šanci na rehabilitaci za neúspěšnou sezónou měl právě na dráze v Mariánských Lázních. By kilometrové dráhy vyžadující rychlý a spolehlivý motor nejsou zrovna Richardovou specialitou, bronzová medaile z letošního mezinárodního mistrovství ČR dávala jistou naději na úspěch. V domácím šampionátu se lépe dařilo již jen jeho kolegovi z pražského Olympu Josefu Francovi, ten se vrátil k dlouhé dráze po sedmileté pauze a výkon, kterým ohromil diváky v MČR mu zajistil divokou kartu na zářijový podnik Grand Prix. S motocyklem půjčeným od Zdeňka Schneiderwinda a Francovou pověstnou bojovností bylo zaděláno při 
nejmenším na zajímavou podívanou. Nikdo to radši neříkal nahlas, ale účast ve finálové jízdě nebyla úplně nereálná. Pozice náhradníků plnili plzeňský Michael Hádek a velezkušený Zdeněk Schneiderwind.
Průběh závodu už od prvních jízd ukázal, že bylo stále o co bojovat. Jezdci se bili na všech pozicích, často v kompaktní skupině, což na kilometrových drahách kde bývají zvykem mnohametrové rozestupy, příjemně překvapilo. Dráha byla perfektně připravená, dávala dost možností k předjíždění, čehož k radosti početného publika nejvíce využíval právě Josef Franc. První příležitost k tomu měl ve druhé jízdě. V té šel po startu do čela Stephan Katt před Richardem Speiserem a Mathiasem Krögerem. Franc byl po průjezdu první zatáčkou na čtvrté pozici, ale brzy se posunul před Krögera, aby se v dalším okamžiku pověsil na záda Speiserovi. Jejich souboj zdobil tuto jízdu až do posledního kola, kde se nakonec prosadil český závodník.
Perfektním startem vstoupil Franc do páté jízdy. Celá čtyři kola s přehledem držel na svých zádech rychlého Herberta Rudolpha a za jásotu diváků uháněl si pro svých pět bodů, ale pak přišla pohroma. Po výjezdu z poslední zatáčky Francův motocykl náhle vypověděl službu. Publikum se zaatými palci s napětím očekávalo, kdo se stačí prohnat cílem kolem ztichlého stroje malého pražského jezdce. Nakonec mu náskok stačil na úžasné druhé místo, což znamenalo záchranu nadějí na lepší umístění v závodě. Jako třetí se cílem této jízdy prohnal Joonas Kylmäkorpi, který si právě v tomto okamžiku zajistil poslední potřebné body k zisku titulu mistra světa.
Ale zůstaňme u Josefa France. Po dvou bohatých bodových přídělech, přišla nečekaná ztráta v sedmé jízdě. Do té špatně odstartoval, soupeři mu ujeli a bylo vymalováno. Pepe se sice snažil bojovat, ale na jeho štítě zůstal pouze Mathieu Tressarieu a tak byl nakonec rád za to, že Theo Pijper odstoupil ze 4. místa pro defekt. Pokud chtěl ještě pomýšlet na přední umístění, musel v dalších jízdách bodovat naplno. Příležitost k tomu měl v jízdě s číslem deset. Soupeři mu v této rozjížďce byli novopečený mistr světa Kylmäkorpi, perfektně rozjetý Stephan Katt a znovu Pijper, který potřeboval každičký bod k uhájení stříbrné medaile v MS před dotírajícím Speiserem. Ani tentokrát se Franc příliš netrefil do startu a zdálo se, že je po nadějích, ale pak předvedl něco, co nenechalo chladným žádného z přihlížejících diváků, bez ohledu na národnost. V úžasné stíhací jízdě se v průběhu čtyř kol dokázal probojovat z posledního místa na druhou pozici. Zdrcující útoky, kterým soupeři nedokázali odolat spolu s nádherným stylem jízdy, kdy ve výjezdech ze zatáček doslova splýval s motocyklem, chytly za srdce každého fanouška ploché dráhy. Po odjetí základní části závodu se na kontě Josefa France hřálo krásných 14 bodů a mohl tak s klidem hledět vstříc semifinále.
Základní část závodu ovládlo německé duo Rudolph – Katt. Zejména prvně jmenovaný Herbert Rudolph překvapil i své reprezentační kolegy. Přestože již dlouho patří k absolutní světové špičce, zejména na kilometrových drahách, posledních pár let šla jeho forma rapidně dolů. V Mariánských Lázních, kde mimochodem absolvoval i své první světové finále v roce 1997, však ʺPeppiʺ jezdil jako pokropený živou vodou a v prvních čtyřech jízdách ztratil pouze jediný bod. Krok s ním dokázali držet pouze novopečený mistr Německa na dlouhé dráze a vítěz prvního závodu Grand Prix ve Pfarrkirchenu Stephan Katt a Angličan Andrew Appleton, leošní evropský a britský šampión na trávě, sedlající tovární speciál JRM. Po výpadku v první jízdě se vzpamatoval i letošní mezinárodní mistr ČR Němec Jörg Tebbe, který byl jediným, kdo dokázal vzít bod Rudolphovi.
Ostatní favorité, zejména trojice bojující o světové medaile, v závodě vyhořeli. Na Kylmäkorpim bylo až příliš vidět, že jede na jistotu a do Mariánských Lázní si přijel pro svých šest bodů, což u jezdce jeho kvalit, známého svou bojovností, trochu zamrzelo. Nakonec neprošel ani do semifinále a skončil na třináctém místě. Pijper měl potíže už v tréninku a v závodě přes veškerou snahu působil dost nevyrovnaně. Jako lev se naopak bil Richard Speiser. Pijperovo trápení mu dávalo jistou šanci na útok na světové stříbro, ale osud byl proti. 200 metrů před cílem šesté jízdy mu z vedoucí pozice ztichl motor. Na rozdíl od Josefa France o jízdu dříve mu však náskok nestačil a všichni soupeři jej předjeli. Jeho letmý start v osmé jízdě rozhodčímu neunikl, stejně jako stejný prohřešek Stephana Katta. Do třetího startu téže jízdy pod hrozbou vyloučení se Speiser vůbec netrefil a bylo po nadějích. Podobně jako Kylmäkorpi ani on se nepodíval do semifinálových jízd. Přesto však zanechal celkově dobrý dojem a za svůj bojovný výkon si zasloužil uznání.
O nepříjemný moment se v deváté jízdě postaral devětadvacetiletý Němec Jan Pape. Po nečekaně dobrém startu se prosadil na druhou pozici, ve výjezdu z první zatáčky jej však rozhodila kolej a rázem byl na zemi. Na jeho cestě k mantinelu se mu ještě dokázali vyhnout Phillips a Janoschka, bohužel však ne ukrajinský veterán Vladimír Trofimov. Po hrozivém pádu, při kterém jezdci i motocykly létali vzduchem, byla jízda přerušena a zasahovat musely oba sanitní vozy. Trofimov vyvázl s otřesem mozku a zlomeninou kotníku, mladý německý jezdec byl však s podezřením na poranění páteře transportován do nemocnice.
Nešastný moment pustil do závodu oba české náhradníky, nejprve Michaela Hádka a v poslední jízdě základní části i Zdeňka Schneiderwinda. Mladý plzeňský jezdec vybojoval po jednom bodu v každé ze svých dvou jízd, pražský matador svou jedinou jízdu pro poruchu nedokončil.
První semifinále přivedlo na start suveréna základní části Rudolpha, spolu s ním startovali Tebbe, Franc, Janoschka, Mathieu Tressarieu a Dirk Fabriek, který se po úspěších v minulých letech letos dost trápil a marně hledal dřívější formu. Franc opět zářil a cílem projel na druhém místě za Rudolphem. Senzace byla na světě. Tři body za třetí místo poslaly do finále i Tebbeho.
Druhé semifinále ovládl Stephan Katt před Appletonem a Pijperem. Dva body za čtvrté místo stačily k postupu do finále Phillipsovi. Naopak cesta se zavřela pro zkušeného Mathiase Krögera, který v závodě podával velmi dobrý výkon. Nebýt defektu v jeho úvodní jízdě mohl se i on radovat z postupu, reparát v semifinále mu nevyšel, což pro něj mimo jiné znamenalo i vypadnutí z elitní sedmičky Grand Prix a nutnost bojovat o účast v příštím ročníku v závodě Challenge ve finské Forsse.
Do finálové jízdy nejlépe odstartoval Andrew Appleton, ale na čele jej ve výjezdu z první zatáčky vystřídal Stephan Katt, který vedoucí pozici udržel až do cíle. Třetí dojel suverén základní části Herbert Rudolph. Francovi se z červené dráhy nepodařil start a do první zatáčky odjížděl až jako poslední se ztrátou dobrých tří metrů na soupeře. Jeho útoku podlehl ve třetím kole Glen Phillips, pak se ještě dotáhl na čtvrtého Tebbeho, ale předjet jej již nestihl. I tak bylo konečné páté místo pro českého jezdce ohromným úspěchem a zároveň příslibem do dalších let.
V konečném účtování šampionátu tak nakonec nedošlo k žádným změnám, by čtvrtému Appletonovi scházel na bronzového Speisera jediný bod. Stříbro si zajistil Theo Pijper za Joonasem Kylmäkorpim.
Vítězem vloženého mezinárodního závodu o pohár autoklubu ČR se stal Sjoerd Rozenberg z Nizozemí před svým krajanem a bývalým světovým finalistou Erikem Eijbergenem. O jediný bod vyfoukl místo na stupních vítězů našemu Karlu Kadlecovi Němec Stefan Drofa.
Světová plochá dráha z Mariánských Lázní nezmizí ani v příštím roce a opět se můžeme těšit na závod světového formátu. Proslýchá se, že by to mohlo být třeba finále MS družstev. Necháme se překvapit.
Hlasy z depa:
Stephan Katt: „Letos to byla skvělá sezóna, ráno při tréninku jsem měl pocit, že bych mohl vyhrát a nakonec to vyšlo, mám z toho velikou radost.“
Herbert Rudolph: „Dráha byla perfektní, pro mě to byl dnes skvělý den. Tenhle rok mi nic nevycházelo, měl jsem dva ošklivé pády, dnešní stupně vítězů mi to všechno vynahradily.“
Joonas Kylmäkorpi: „Dneska jsem závodil pro mých sedm bodů, ale chtěl jsem závod vyhrát. Měl jsem trochu technické problémy. Zatím si ještě neuvědomuju, že jsem mistr světa, ale zítra ráno, až vstanu, myslím, že si to pořádně užiju.“
Theo Pijper: :Při tréninku mě trefil kámen do ruky a zlomil mi prst, pak mi odešly dva motory, nic nevycházelo, ale jsem druhý na světě, takže můžu být spokojen.“
Josef Franc: „Na dlouhý jsem závodil před deseti lety, vždycky jsem to měl rád, ale neměl jsem na to finančně. Dneska se mi dařilo, tak možná, že jsem zpátky. Ve finále jsem doplatil na nedostatek zkušeností, byl jsem tam spíš do počtu.“
Michael Hádek: „Jsem zbitej jako pes, těžko se naskakuje do rozjetýho závodu, ale každý svezení je dobrý.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Jiří Bayer
