Marmande – 13. července
Po nedělním podniku ve finské Forsse pokračovala finálová série mistrovství světa na dlouhé dráze večerním mítinkem ve francouzském Marmande. Na nejvyšší stupeň se vrátil mariánskolázeňský vítěz Martin Smolinski. Na stupních vítězů mu dělali společnost Joonas Kylmäkorpi a Mathieu Tresarrieu. Josef Franc si odváží čtrnácté místo.

Forssa – 9. července
Jen devět jízd dovolilo deštivé počasí odjet ze třetího finálového závodu mistrovství světa na dlouhé dráze ve finské Forsse. Triumfoval Joonas Kylmäkorpi a na stupně vítězů se postavili ještě Andy Appleton a Jörg Tebbe. Josef Franc skončil devátý. Zdeněk Schneiderwind, který ho doprovázel, se magazínu speedwayA-Z svěřil, že před cestou na středeční pokračování v Marmande jsou spokojeni.

„Pepe zase bojoval jako lev,“ hlásil Zdeněk Schneiderwind rovnou z Finska. „V první jízdě jezdil tři kola před Kylmäkorpim, ve druhý jízdě šel z posledního místa na třetí. A ve třetí jízdě dobře odstartoval Tebbe a Pepe s Mustonenem o druhý místo bojovali čtyři kola. Aki byl na pásce o půl kola před Pepem.“

Česká výprava se do Marmande přesune rovnou z Forssy. „Odjíždíme spokojený,“ netajil se Zdeněk Schneiderwind. „A budeme rádi, když se ve středu bude dařit ještě o malinko víc.“

Forus – 25. června
K druhému finálovému závodu mistrovství světa na dlouhé dráze v norském Forusu se Josef Franc v doprovodu svého rádce Zdeňka Schneiderwinda vypravil s očekáváním slušného výsledku. Optimismus dodal i průběh tréninku, ale když se smůla lepí na paty, nedaří se vůbec nic.

„Nádherná dráha, tvrdá jako beton,“ popisuje Zdeněk Schneiderwind ovál ve Forusu. „Malinko z kopce do kopce. Finálová jízda byla jako na krátký, ani tam takovou neuvidíš.“ Než se však pražský trenér s Josefem Francem do dějiště druhého finálového závodu mistrovství světa, čekala je pořádná peripetie.

„Ve čtvrtek byl Pepa v Altripu,“ vypráví Zdeněk Schneiderwind. „Byl sedmej‘, ale odešly mu obě převodovky. Měli jsme lodní lístek na pátek na deset dopoledne, ale museli jsme zpátky do Prahy. Dík patří Vencovi Hromasovi. V jednu v noci jsme přijeli do Prahy, do čtyřech opravovali, v pět skočili zpátky do auta a jeli do Norska. Přijeli jsme do přístavu, za dost peněz si přebukovali loď na jedenáct večer, ale kvůli větru jela až v pět ráno.“

Česká výprava se tak dostala do časového presu. „Začal trénink a my teprve přijeli,“ líčí pražský trenér. „Všichni nám pomohli s přejímkou. Pepa se převlík‘ a šel hned trénovat. O tréninku jsme zkusili tři motorky. Jedna svým motorem byla suprová, ten motor je původně od Michala Stárka. Naladili jsme to, byla radost koukat, časy dobrý. Pepa vyhrál oba svý starty, ale v první jízdě to přestalo jet. Teď ještě nevím, čím to bylo, poslali jsme to mechanikovi. Dva další motory nejely jako ten první.“

Výsledek byl odrazem nepříznivé situace. „Pepe vybojoval čtyři body,“ sumarizuje Zdeněk Schneiderwind. „Nadřel se jako blázen, na víc ale nebylo. Ne jezdecky, ale po technický stránce. Oba jsme očekávali výsledek, mrzí to mě i Pepíka, kterej‘ se dostal do svízelný situace. Ukázalo se zase, že bez techniky se s nima nedá závodit. Prokázal to i Martin Smolinski, král Mariánek, tady mu odešly dva motory a nic nedokázal. To samý Andy Appleton nebo Stephan Katt. Je to k naštvání, Pepe tomu obětuje dost. A aby toho nebylo málo, v Cínovci nám v tom kopci odešlo auto, naštěstí jsme dojeli na nouzovej‘ režim aspoň dolů.“

Ilustrační foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)