Archiv pro rubriku: MS

MS Juniorů

Michal Škurla prožije netradiční debut v mistrovství světa

Praha – 17. října
S výjimkou stopětadvacítek Michal Škurla doposud nestartoval v žádném podniku ranku evropského či světového šampionátu. S půllitrem ovšem zažije debut jako hrom. Vzhledem k úbytku závodníků na poslední dvě kola mistrovství světa juniorů v Bahia Blanca nastoupí rovnou ve finále a to ještě na druhé straně zeměkoule.

Nabídku účasti na divokou kartu nejprve dlouho zvažoval Zdeněk Holub, ale po pondělním pádu během finále šampionátu republiky ČSMS změnil názor. Jelikož po větší části plochodrážní Evropy se dá cestovat na občanský průkaz, Eduard Krčmář nemá platný pas. A na možnost startu ve dvou argentinských podnicích se nijak nadšeně nedíval ani Jan Holub.

Naproti tomu Michal Škurla popadl tuto šanci rovnou za pačesy. „Chci se tam kouknout a tohle je dobrá příležitost,“ objasnil své důvody. Tím pádem ovšem rozpoutal doslova lavinu událostí a telefonát magazínu speedwayA-Z ho dnes zastihl na cestě na letiště v německém Stuttgartu.

„Všechno se dozvídám postupně,“ netajil se pražský junior skutečností, že si chvílemi připadá jako Alenka v říši divů. „Je toho hrozně moc. Teď máme v autě bednu a v ní dvě motorky.“

Stejně jako v případě ostatních závodů bude Michal Škurla spoléhat na služby svého otce Tomáše, který ho bude doprovázet i do Argentiny.

Foto: Eva Palánová

MS Juniorů

Maciej Janowski nechal zahrát polskou hymnu

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 13. října
I když polští závodníci kvůli sérii zranění odstoupili z dnešního finálového podniku světového juniorského šampionátu juniorů, přesto se v Pardubicích hrála hymna našich severních sousedů, Maciej Janowski šel od vítězství k vítězství. A by v rozjížďce s číslem sedmnáct podlehl Andrzeji Lebeděvsovi skončil jako vítěz. V rozjezdu o druhé místo porazil Michael Jepsen Jensen Aleksandra Loktajeva. Z plejády českých závodníků byl nejlepší jedenáctý Eduard Krčmář, který se dokonce dvakrát ocitnul ve vedení jízdy.

Slibné čtyři body bez potomků
„Teď jsem se zastavil,“ vydechl si Eduard Krčmář starší, sotva zasedl zhruba hodinu na lavičku před stánkem s občerstvením v depu. Ještě včera musel zakoupit tři nová kola, když se jim na jejich původních utrhaly šrouby na rozetách. „Dělal jsem lamely, sekla se spojka, musel jsem to ještě předělat.“

Vzhledem k sérii zranění se do hlavní šestnáctky dostalo hned pět českých závodníků. Václav Milík je stálým účastníkem finálové série, Eduard Krčmář a Jan Holub dostali divoké karty a Zdeněk Holub s Romanem Čejkou se dočkali povznesení z náhradnických postů na čísla osm a šestnáct.

Stejně početné zastoupení měli dnes ve Svítkově už jenom Dánové, jenže našim nebyla kvantitativní převaha pranic platná. V prvních fázích závodu vystrkoval růžky prakticky jen Zdeněk Holub.

V rozjížďce s číslem dvě nechal za sebou svého jmenovce Jana i včerejšího vítěze Pontuse Aspgrena prakticky současně s vylétnutím pásky, aby proburácel cílem hned za loňským šampiónem Maciejem Janowskim. Pražský junior inkasoval dva body rovněž v osmé jízdě, v jejíž druhé zatáčce podjel Eduarda Krčmáře, zatímco na čele kraloval Michael Jepsen Jensen, leader celého seriálu.

Čtyři body vypadaly slibně, jenže Zdeněk Holub jejich počet do konce závodu už nerozmnožil. „Nevím, bojoval jsem, ale body nebyly,“ krčil závodník rameny. V jedenácté a ve čtrnácté jízdě zaostal vzadu po startu. Skórovat mohl zase až v rozjížďce s číslem sedmnáct, v jejíž druhé zatáčce se nekompromisně natlačil před Mikkela B. Jensena.

Dáni si ovšem něco podobného nechtěl nechat líbit. I když byl Zdeněk Holub tvrdým oříškem k rozlousknutí, poradil si s ním ve třetím okruhu. V nájezdu do druhého oblouku českého závodníka podjel a odsoudil ho k celkovému čtrnáctému místu. Za ním byli Jan Holub a Roman Čejka, kteří nepokrytě hovořili o nepovedeném mítinku.

Dvakrát na čele
Václav Milík, jenž na stadión dorazil těsně před koncem přejímky, zase láteřil na své nepovedené starty. „V Pardubicích jsem snad v životě neodstartoval dobře,“ svěřoval se po závodech. Zatímco při včerejší Zlaté stuze doháněl klasický plochodrážní handicap bojovnou jízdou, v dnešní konkurenci to bylo přece jenom o poznání obtížnější.

V rozjížďce s číslem tři zaostal na metě jen o pár centimetrů za druhým Nicolaiem Jakobsenem. V sedmé jízdě, restartované kvůli pásce Andrzeje Lebeděvse, mohl jen sledovat, jak se Mikkel Michelsen snaží ohrozit vedoucího Macieje Janowskeho. V rozjížďce s číslem jedenáct se mu startovní manévry konečně začaly dařit.

Odjel prakticky stejně jako Mikkel Michelsen, jenže v první zatáčce ho objel Nicklas Porsing. Václav Milík se ho v následujícím oblouku pokoušel vytlačit, ale nepovedlo se mu záměr dotáhnout do konce.

A tak teprve v šestnácté jízdě výraznějším způsobem rozmnožil své doposud tříbodové konto. Michael Jepsen Jensen se tu po předchozím zaváhání vrátil do vítězné fazóny, Pontus Aspgren se kočkoval s nafukovacím mantinelem a Andrzej Lebeděvs navzdory slibnému nájezdu vnějškem první zatáčky zůstal vzadu.

Za těchto okolností neměl Václav Milík velkou honičku s inkasem dvou bodů. Jenže své konto už v poslední sérii nerozmnožil. Po kontaktu s vedoucím Maciejem Janowskim v první zatáčce se přetočil a upadl. Z repete byl diskvalifikován a skončil třináctý. Pozici nejlepšího českého závodníka v závodě mu sebral Eduard Krčmář.

Začátek v jeho podání byl vskutku dietní, jelikož v osmi jízdách dobyl jediný bod. „Byl jsem ještě rozhozenej‘ ze včerejška,“ připomínal Eduard Krčmář své páteční martýrium. V rozjížďce s číslem deset se ale stal prvním českým závodníkem, který rozjásal české tribuny.

V první zatáčce proniknul na druhou příčku, aby v následujícím oblouku pokračoval v nájezdu spodní stranou a sebral Andreji Lebeděvsovi vedení. Lotyšský talent se dokázal vrátit zpátky v nájezdu do třetího kola, avšak světlé chvíle slánského juniora ještě neskončily.

Ve třinácté jízdě zůstal viset za Aleksanderem Loktajevem a Maciejem Janowskim, avšak v rozjížďce s číslem devatenáct opět proniknul do vedení. Stal se hrotem skupiny, která se v úvodní zatáčce prohnala kolem Mikkela Michelsena. Jenže Dán, který se po rychlém startu propadl na čtvrté místo, spadl hned ve druhém oblouku.

Při repete byl nejrychlejší Pontus Aspgren. Eduard Krčmář se dral dopředu spodní stranou první zatáčky. A vskutku na protilehlé rovince byl dřív než včerejší vítěz. Ten ovšem protáhl nájezd do druhé zatáčky a vrátil se do čela. Eduard Krčmář zaknihoval dva body, celkově šest a umístil se na jedenácté příčce.

Na čele beze změny
Omluva polského kontingentu se bohužel nešastným způsobem podepsala na závodě, jehož hlavním motivem se stalo především, kolik bodů dokáže Maciej Janowski umazat z náskoku Michaela Jepsena Jensena v průběžné klasifikaci.


Obhájce loňského titulu se v tomto směru činil více než znamenitě. Rozjížďky s čísly dvě a sedm dokázal vyhrát stylem start – cíl. Do cesty se mu dokázal postavit až právě Michael Jepsen Jensen ve dvanácté jízdě. Ani leader průběžné klasifikace neměl na svém kontě ani jednu ztrátu, i když na něho v rozjížďce s číslem jedna odstartoval Aleksander Loktajev.

Byl to také Dán, kdo opanoval situaci po startu vzájemné konfrontace obou neporažených závodníků. Maciej Janowski se nakonec přece jen probil dopředu, ale z pozice suveréna se netěšil dlouhou. Hned v rozjížďce s číslem třináct ho odvedl Aleksander Loktajev.

Ten mířil vysoko, avšak v sedmnácté jízdě ho v rozletu zabrzdil Andrzej Lebeděvs, který ho předčil vnějškem první zatáčky. Vzápětí v osmnácté jízdě opakované kvůli pádu Václava Milíka zvítězil Maciej Janowski, který se tak mohl těšit na cestu na nejvyšší stupínek dnešního pódia.

A když Michael Jepsen Jensen v úvodní zatáčce rozjížďky s číslem dvacet podjel Nicklase Porsinga, bylo jasné, že ho čeká rozjezd o stříbro s Aleksanderem Loktajevem. V něm odstartoval lépe Dán, který si postupně vypracoval náskok poloviny kola. Mnohem více ho ovšem mohla těšit skutečnost, že by Maciej Janowski ukrojil jeden bod, stále zůstává před prvním mítinkem v Bahia Blanca leaderem průběžné klasifikace s náskokem třech bodů.

Hlasy z depa
„Dobrý, ale první dvě jízdy jsem zkurvil,“ líčil Eduard Krčmář. „Byl jsem ještě rozhozenej‘ ze včerejška. Pak jsem byl dvakrát první, ale dělal jsem chyby a předjeli mě. Škoda poslední jízdy, byl jsem tam, ale zastavili to. Ale rozhodně to bylo lepší než včera, jsem nejlepší z Čechů.“

„Závody dobrý,“ hodnotil Václav Milík. „Přijeli jsme dýl. Myslel jsem, že mám motorky nastavený dobře, ale neodstartoval jsem ani jeden start. Zkoušeli jsme hodně změn, ale v Pardubicích jsem snad nikdy v životě neodstartoval.“

„Jsem spokojenej‘,“ nezastíral Zdeněk Holub. „První dvě jízdy byly bomba, tam jsem byl maximálně spokojenej‘. Pak nevím, co se stalo. Bojoval jsem, ale body nebyly. Dráha byla sice houpavější, ale nějak mi to nevadilo.“

„Juniorská kariéra skončila tím nejhorším způsobem,“ komentoval Jan Holub skutečnost, že dnes absolvoval svůj poslední závod v juniorské věkové kategorii. „Letos to bylo špatný. Nic moc. Dnes tady byla úplně jiná dráha než včera. Nesedlo mi to a nebylo to ono. Už jsme tady s Hadem starý voli, musíme sehnat na příští rok nějaký dobrý angažmá.“

„Pro mě to byl takovej‘ závod prostě se svýzt a porovnat trošku síly se světem,“ vysvětloval Roman Čejka své motivační faktory. „Je vidět, že je o pár kroků dál. Budu muset na tom pracovat. Asi po osmý jsem letos zadřel motor. Mám dojem, že je to na krizi, budu to muset na příští rok pořešit.“

1. Maciej Janowski, PL 3 3 3 2 3 14
2. Michael Jepsen Jensen, DK 3 3 1 3 3 13+3
3. Aleksander Loktajev, UA 2 3 3 3 2 13+2
4. Mikkel B. Jensen, DK 3 2 2 3 1 11
5. Andrzej Lebeděvs, LAT 2 T 3 1 3 9
6. Pontus Aspgren, S 0 3 2 0 3 8
7. Nicklas Porsing, DK 3 1 2 0 2 8
8. Nicolai Jakobsen, DK 2 1 1 2 1 7
9. Dakota North, AUS 0 0 1 3 2 6
10. Mikkel Michelsen, DK 1 2 3 E X 6
11. Eduard Krčmář, CZ 0 1 2 1 2 6
12. Sam Masters, AUS 1 2 0 1 1 5
13. Václav Milík, CZ 1 1 1 2 X 5
14. Zdeněk Holub, CZ 2 2 0 0 0 4
15. Jan Holub, CZ 1 0 0 2 0 3
16. Roman Čejka, CZ 0 E 0 1 1 2

Foto: Wojta Zavřel a Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MS Juniorů

Světový šampionát začíná připomínat otevřené české mistrovství

Pardubice – 11. října
Když FIM vyhověla pardubickým návrhům na přidělení divokých karet a míst náhradníků pro sobotní páté finále juniorské světového šampionátu, které v zásadě vycházely ze situace poplatné českému mistrovství, mohli jsme se těšit na pět domácích závodníků na nástupu. Z poslední verze startovní listiny je však navýsost jasné, že účinkování celé pětice neskončí jen slavnostním zahájením.

Na vině je vlna zranění, která zasáhla polské juniorské řady. Ze hry dle očekávání nakonec vypadli také Tobiasz Musielak, Damian Adamczak a Piotr Pawlicki, takže červenobílé barvy ponese do boje pouze Maciej Janowski.

Vzniklé díry byly zalepeny jednak povýšením Romana Čejky a Zdeňka Holuba z postů rezervistů do hlavní šestnáctky, a jednak dodatečným povoláním lotyšského talentu Andrzeje Lebeděvse.

Kdo bude nakonec náhradníkem, rozhodne jury závodu na svém zítřejším zasedání.

Aktualizovaná startovní listina:

1 Aleksander Loktajev, UA
2 Dakota North, AUS
3 Mikkel Michelsen, DK
4 Michael Jepsen Jensen, DK
5 Jan Holub, CZ
6 Pontus Aspgren, S
7 Maciej Janowski, PL
8 Zdeněk Holub, CZ
9 Václav Milík, CZ
10 Mikkel B. Jensen, DK
11 Nicolai Jakobsen, DK
12 Eduard Krčmář, CZ
13 Sam Masters, AUS
14 Nicklas Porsing, DK
15 Andrzej Lebeděvs, LAT
16 Roman Čejka, CZ

Foto: Wojta Zavřel

MS Juniorů

FIM potvrdila pardubické návrhy

Pardubice – 4. října
Dnes zveřejnila FIM startovní listinu finálového závodu světového juniorského šampionátu, jenž bude v rámci pardubického super víkendu vloženo na sobotu mezi páteční Zlatou stuhu a nedělní Zlatou přilbu. Pardubický návrh na přidělení divokých karet a náhradnických míst byl respektován, takže se můžeme těšit hned na pět našich borců.

Vedle stálého účastníka seriálu Václava Milíka pojedou na divoké karty Eduard Krčmář a Jan Holub, se sedmnáctkou a osmnáctkou budou na svou příležitost čekat Roman Čejka a Zdeněk Holub.

Startovní listina:

1 Aleksander Loktajev, UA
2 Dakota North, AUS
3 Mikkel Michelsen, DK
4 Michael Jepsen Jensen, DK
5 Jan Holub, CZ
6 Pontus Aspgren, S
7 Maciej Janowski, PL
8 Damian Adamczak, PL
9 Václav Milík, CZ
10 Mikkel B. Jensen, DK
11 Nicolai Jakobsen, DK
12 Eduard Krčmář, CZ
13 Sam Masters, AUS
14 Nicklas Porsing, DK
15 Piotr Pawlicki, PL
16 Tobiasz Musielak, PL
17 Roman Čejka, CZ
18 Zdeněk Holub, CZ

Foto: Wojta Zavřel

MS Jednotlivců

Do vzduchu si zasloužil létat také Aleš Dryml

Goričan – 29. září
Když na výjezdu z první zatáčky posledního kola čtvrté rozjížďky upadl Adrian Miedzinski, pro všechny účastníky letošního challenge o postup do dalšího ročníku SGP bylo všechno pořád otevřené. Jenomže jízda byla zastavena a v opakovačce už Aleš Dryml neodstartoval a místo třech bodů z jistého vítězství se musel spokojit s bodem jediným. Pardubický kapitán po úspěchu z Mariánských Lázní nakonec během jediného týdne jen těsně nepostoupil do seriálu Speedway Grand Prix 2013.

Drama i po skončení dvaceti jízd
Letošní challenge už dlouho před začátkem sliboval, že udrží vysokou úroveň nepředvídatelnosti samotného cyklu Speedway Grand Prix, pro něhož je posledním stupínkem v kvalifikaci. Přesto, že jeden z favoritů Antonio Lindbäck si zajistil účast v SGP 2013 prakticky po předposledním kole v dánském Vojens a fakticky po odstoupení Jasona Crumpa, startovní listina nikterak neutrpěla na kvalitě.

Není v ní jediný outsider! Pro českého fanouška navíc okořeněnou účastí Aleše Drymla, vítěze race-off v Divišově a pochopitelně i Martina Vaculíka. Dalo se očekávat, že bude rozjezd jak o vítěze, tak i o postavení na pódiu. Představa čtyř účastníků jednadvacátá jízdy se nezdá vůbec žádnou fantazií.

První dva odstavce jsem si zapsal již před závodem, ale že se nakonec dočkáme mini kvalifikace v podobě dvou semifinále s finálovou rozjížďkou o dvě poslední postupová místa, by se neodvážil napsat ani prvotřídní scénárista.

Před poslední sérií měl závod velmi vyrovnané čelo a Aleš Dryml osm bodů. Pardubický závodník vedl ve své poslední předepsané sérii až do poslední zatáčky, kde jej porazil Hans N. Andersen, jemuž už ani o nic nešlo. První, co oba borci po zpomalení motocyklů udělali, bylo, že si podali ruce. Bravo, Aleši!

Nakonec po poslední dvacáté rozjížďce jsme měli vítěze, staronového účastníka Speedway Grand Prix Krzyzstofa Kasprzaka s jedenácti body. Za ním ale byla řádka pěti závodníků s deseti body. A mezi nimi již zmiňovaný Aleš Dryml.

Po poměrně dlouhé přestávce vzešly z losování dvě skupiny: Matej Žagar, Leon Madsen a Troy Batchelor v první a v té druhé Niels Kristian Iversen a Aleš Dryml.

Matěj Žagar a Niels Kristian Iversen, vítězové obou úvodních jízd, postupovali rovnou do finálového rozjezdu. Zbylá trojice jela dodatkovou jízdu o další dvě místa. A nakonec v ní za nejkratší konec tahal Troy Batchelor.

A jela se poslední jízda večera! Aleš Dryml z červené, Leon Madsen z modré, Matej Žagar z bílé a Niels Kristian Iversen ze žluté. Leon Madsen byl ze hry skoro hned od startu. Zbylá trojice jela ve velice kompaktní skupince. Aleš Dryml se ale nedokázal odpoutat od třetího místa. A bojoval až do konce, pořád měl Niels Kristiana Iversena na dosah. Celkově skončil čtvrtý, o jednu příčku za posledním postupovým místem.

Personální tajenka SGP 2013 stále neuzavřena
Celkově to byl maximálně vyrovnaný závod. Zklamal snad jedině nedávný vítěz velké ceny ve Vojensu Michael Jepsen Jensen s nulovým bodovým ziskem. Zklamáním pro domácí publikum se stal i neúspěch Jurici Pavlice.

Martin Vaculík nebyl spokojený s motory. Jednou měnil motocykl přímo na dráze, podruhé si při zkušebním startu přivodil defekt a na poslední chvíli přesedal. Přivezl tak jediný bod místo potřebných tří. A přestože byl velice bojově naladěn, skončil s osmi body osmý.

Kvalifikace je ten nejspravedlivější klíč k postupu do elity. Má snad jedinou slabinu, že po dvou sériích často některý z účastníků ztrácí šanci na pódium a tím i motivaci do dalšího závodění. Ale vzhledem k vyrovnanosti startovního pole tomu však dnes v Goričanu rozhodně tak nebylo.

Odstoupení slavného Jasona Crumpa, který v týdnu oznámil konec své účasti v seriálu velkých cen počínaje sezónou 2013, otevřelo cestu k záchraně v seriálu devátému muži v pořadí průběžné klasifikace SGP. Tím je momentálně Andreas Jonsson, jinak navzdory nepovedené sezóně jasný kandidát na divokou kartu.

Nehledě na tuto úlevu, nebude mít BSI při rozdávání zbylých čtyřech míst rozhodně lehkou úlohu. Jaroslaw Hampel vypadl z elitní osmičky jen kvůli zlomené noze v Kodani, náhradníci Martin Vaculík a Michael Jepsen Jensen, kteří dokázali zvítězit. Ale také další zranění Kenneth Bjerre a Darcy Ward.

Nepřesvědčivé výkony Chrise Harrise mu sotva otevřou dveře do vysněného SGP 2013. Ale na druhou stranu je Angličan a je otázkou nakolik zvyšující se obliba seriálu a pochopení u tamní Sky Sports TV projeví, aby velké ceny poprvé ve své historii zůstaly bez britského závodníka. Potom by přibyli další kandidáti Tai Woffinden, Ben Barker, ale proč ne i letošní ostrovní mistr Scott Nicholls.

Takže goričanské challenge pochopitelně přidělilo tři místa do příštího ročníku SGP, ale rozhodně neuzavřel startovní listinu, protože na všech patnáct čísel si musíme ještě počkat. Ale pokud má kvalifikace napovídat o úrovni příští sezóny, opravdu se máme na co těšit.

1. Kryzstof Kasprzak, PL 3 1 3 1 3 11
2. Matej Žagar, SLO 1 3 3 2 1 10+3+3
3. Niels Kristian Iversen, DK 3 2 2 2 1 10+3+2
4. Aleš Dryml, CZ 1 2 2 3 2 10+2+3+1
5. Leon Madsen, DK 1 3 1 2 3 10+2+2+0
6. Troy Batchelor, AUS 3 3 0 3 1 10+1+1
7. Hans N. Andersen, DK 2 3 0 E 3 8
8. Martin Vaculík, SK 0 2 1 3 2 8
9. Peter Ljung, S 0 1 3 2 2 8
10. Krzyzstof Buczkowski, PL 2 1 1 3 1 8
11. Martin Smolinski, D 1 0 2 1 3 7
12. Grzegorz Walasek, PL 3 0 2 1 0 6
13. Peter Kildemand, DK 2 2 E 1 0 5
14. Jurica Pavlic, CRO 2 F 1 0 2 5
15. Adrian Miedzinski, PL X 1 3 0 0 4
16. Michael Jepsen Jensen, DK 0 0 0 0 0 0
res Ben Barker, GB   DNR

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MS Na dlouhé dráze

S Josefem Francem se ve finálové sérii na dlouhé dráze budou utkávat také dva další Češi

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 22. září
Aleš Dryml na počátku dnešního challenge o finálovou sérii světového šampionátu na dlouhé dráze právem nebyl spokojený se svými starty. Když přenastavil motocykl, situace se pronikavě zlepšila. Pardubický závodník bez větších problémů pronikl až do finále. V něm podlehl jen Aki-Pekka Mustonenovi, s nímž prohrál rovněž v rozjezdu o vítězství. Druhým postupujícím Čechem se stal Richard Wolff. Také on se lepšil jízdu od jízdy a sedmou příčku si vydřel statečným výkonem v semifinále. Michael Hádek skončil devátý, Karel Kadlec, jenž na poslední chvíli nahradil Cory Gathercola, osmnáctý. Závod provázeli rovněž veteráni v rámci své evropské série, avšak do jejich bojů žádný český závodník nezasáhl.

Stíhací jízda eliminuje horší starty
Kdo se dnes vydal do Mariánských Lázní od východu republiky, musel si připadat jako na festivalu aprílového počasí. Sluníčko, střídaly černé mraky, tu a tam d隝, teplo stejně jako chladno. Důležité však bylo, že se meteorologové nemýlili se slibovaným vylepšením ve směru od západu. Obloha nad lázeňským oválem byla totiž naprosto luxusní.

Challenge přilákalo poměrně slušný počet diváků, kteří mohli vidět v akci hned čtveřici našich reprezentantů. Ti se do startovní listiny dostávali vskutku nevyzpytatelnými cestami osudu. Nejpřímější dráhu měl Aleš Dryml, který se kvalifikoval rovnou z francouzského Tayacu. Trio ostatních muselo čekat na smůlu soupeřů.

A na sebe nenechala čekat. Nejprve se omluvil Nor Björn G. Hansen, sotva se jeho jméno objevilo na oficiálně startovní listině vydané FIM. Na řadu přišel Michael Hádek. Richard Wolff tušil, že zastoupí zraněného Andy Appletona, avšak definitivního potvrzení se dočkal až ve středu večer. Nakonec nezůstal pozadu ani Karel Kadlec. Plzeňský nezmar měl plnit úlohu náhradníka, avšak Australan Cory Gathercole na poslední chvíli zjistil, že má propadlý pas.

Jako první se v ostré akci předvedl Karel Kadlec, který skončil s nulou v rozjížďce s číslem dvě. Avšak jeho ambice ležely přece jen mimo pásmo postupu do finálové série světového šampionátu na příští rok. Ostatní naši se potkali na startovním roštu třetí jízdy.

Nejvíce o sobě dal vědět Aleš Dryml. Od startu odjížděl jako pátý, avšak po spodní straně postupoval dopředu. Z úvodní zatáčky vyjel jako čtvrtý, na protilehlé rovince byl třetí. Stále se hrnul dopředu, aby v nájezdu do druhé zatáčky objel Jannicka de Jonga. Před sebou měl už jenom Richarda Halla.

Na Angličana zaútočil zleva na protilehlé rovince druhého kola, avšak bez progresu. Teprve až když se v dalším okruhu Richard Hall dostal v první zatáčce příliš daleko na venek, přišla Pardubičanova chvíle. Vmžiku se spodem natáhl pro pět bodů.

Zato Michael Hádek prošel přesně opačnou genezí. Po vylétnutí pásky se pohyboval hodně vpředu, avšak na konec neudržel ani čtvrté místo. Na protilehlé rovince závěrečného kola mu ho sebral Richard Wolff. Plzeňan se v cílovém finiši pokusil o revanš. Na tabuli výsledků v depu se sice objevil jako čtvrtý, avšak dva body nakonec byly přiznány Richardu Wolffovi.

Start nevyšel Aleši Drymlovi ani v rozjížďce s číslem čtyři. „Nevytočila se dvojka,“ posteskl si. Jenže tentokrát jeho pokus o stíhací jízdu skončil hutnou cejchou od Glena Phillipse, který odstartoval hned za Herbertem Rudolphem. Navíc o třetí místo připravil Aleše Drymla Jeffrey Woortmann, který se okolo něj přehnal v první zatáčce druhého okruhu.

Říká se, že do třetice všeho dobrého i zlého. V případě Aleše Drymla to dnes platilo beze zbytku, jelikož ani osmá jízda neviděla povedený startovní manévr v jeho podání. Pardubičan opouštěl rošt jako čtvrtý. Ale ovšem ve výjezdu z druhé zatáčky podjel Glena Phillipse a vzápětí i Dirka Fabrieka.

Dva pádné důvody k české radosti
S jedenácti body po třech sériích však na tom Aleš Dryml nebyl vůbec špatně. Více měli jenom Jeffrey Woortmann, Richard Hall (oba 13) a Stephan Katt (12). Na jedenácti bodech jako on byli ještě Herbert Rudolph, Glen Phillips a Jannick de Jong. Aki-Pekka Mustonen, suverénní vítěz svých dvou úvodních jízd, musel v sedmé jízdě zůstat stát s poruchou motoru.

Po problematickém začátku závod slibně rozjel také Richard Wolff. V šesté jízdě vystřelil dopředu Stephane Tresarrieu, jenže sotva ho objel Richard Hall, Francouz upadl. I když vyvázl bez zranění, zbytek závodu sledoval už převlečený do riflí a mikiny. Richard Wolff se rozjížděl zezadu, aby ve druhém kole obral o druhé místo Nicka Lourense. Jako druhý projížděl Richard Wolff cílem také v rozjížďce s číslem devět.

Tentokrát odstartoval jako z partesu a pestrobarevného hada závodníků vodil celé kole. Jeffrey Woortmann ovšem byl v jeho závěsu, a když za sebou najížděli do první zatáčky podruhé, dostal se spodem do vedení. Pražan zkusil kontrovat hned na rovince, kde byl rychlejší, jenže v zatáčce u depa se mu předjížděcí manévr na Holanďana nepovedlo dotáhnout do konce.

Pražan slynul bojovností také při svém posledním startu v základní části v rozjížďce s číslem jedenáct. V ní se konečně projevilo úsilí v garáži Aleše Drymla, který konečně odstartoval dle svých představ. „Přenastavili jsme motorku, aby jela od startu,“ vysvětlil později.

Richard Wolff byl prozatím třetí za Dirkem Fabriekem, pod kterým se však na protilehlé rovince prohnal jako tisíciletá voda do pražského metra při povodních před deseti lety. Spanilá jízda dvou českých závodníků na čele měla báječnou dohru v postupu obou do semifinálových jízd. Radost domácích fanoušků byla umocněna, když je do nich doprovodil Michael Hádek.

Plzeňan bohužel ke své smůle ke své úvodní jedničce dodal ještě jednu další sestřičku hned ve čtvrté jízdě. v rozjížďce s číslem sedm však profitoval z technických trablů Aki-Pekky Mustonena a Herberta Rudolpha, pro něhož právě nastaly špatné časy, a skončil třetí. Stejné umístění dovezl i ve dvanácté jízdě, kdy odstartoval za pekelně rychlými Aki-Pekka Mustonenem a Jeffreyem Woortmannem.

Celá česká trojice se ocitla v semifinále dvě. To první se muselo opakovat kvůli pádu Joela Nyströma. Zatímco v prvním případě se Aki-Pekka Mustonen prosadil do čela přes Stephana Katta až ve druhém kole, při repete si s ním poradil už v prvním oblouku. Němce navíc v první zatáčce druhého kola vyhnal Jeffrey Woortmann daleko na prkna.

Start druhého semifinále vyšel nejlépe Aleši Drymlovi a Richardu Wolffovi. V úvodní zatáčce se přes oba dostal Dirk Fabriek, jenže Aleš Dryml se na první místo vrátil hned na protilehlé rovince. Richard Wolff se stal obětí svého jmenovce Halla, ale již ve druhém kole jezdil opět třetí. Motor Dirka Fabrieka totiž vadnul a vadnul, až se ve třetím okruhu odmlčel definitivně.

Richard Wolff se Richardu Hallovi přibližoval snad ještě větší silnou, než je ocelový špendlík přitahován k magnetu. V poslední zatáčce se prosmýkl pod Angličanem na druhé místo. Inkasoval bod jistoty, který ho sice nedostal do finálové jízdy, ale do elitní dlouhodrážní společnost pro příští rok ano.

Do ní se samozřejmě kvalifikoval i Aleš Dryml, jehož závodní program se však dnes ještě neuzavřel. Ve finálové jízdě opět perfektně odstartoval, aby za svými zády udržel také Aki-Pekku Mustonena. Finský závodník však ve třech čtvrtinách protilehlé rovinky pronikl do čela. Vynutil si dodatkovou jízdu, v níž Aleše Drymla odvedl už při vylétnutí pásky. Zato Jannick de Jong a Jeffrey Woortmann si v dalším rozjezdu o třetí místo rozdávali jako o mistra světa a několikrát si prohodili pořadí.

Hlasy z depa
„Jsem velmi šastný,“ nezastíral Aki-Pekka Mustonen na tiskové konferenci. „V Morizes jsem měl problémy. Tři týdny jsem na cestách, Morizes, Vechta a pak sem. Doufám, že příští týden už budu doma. Chci relaxovat a trénovat.“

„Byl to těžkej‘ závod,“ svěřoval se Aleš Dryml. „Hlavně na začátku jsem nebyl spokojenej‘ se starty. Nelíbily se mi v prvních třech rozjížďkách, pak jsme přenastavili motorku, aby jela od startu. Předtím jsem startoval hrozně a musel se probíjet. A tady v Mariánkách není cejcha žádnej‘ požitek. Skoro jsem sípěl bolestí, ale pak jsme to změnili. Začal jsem startovat a nakonec byl na bedně. Neočekával jsem, že budu tak vysoko, čekal jsem tak sedmý místo. Bej’t na bedně je super.“

„Trápil jsem se trošku v prvních dvou sériích,“ připouštěl Jannick de Jong. „Motor nebyl dost silný. Po dvou jízdách jsem vyměnil motorku. V semifinále jsem zůstal vzadu, byl jsem trošku z rytmu, ale nakonec jsem byl rád, že jsem se dostal do finále. Ape se tam ale dostal rychleji. Závody byl těžký, ale férový. Jsem rád, že jsem se kvalifikoval a doufám, že příští rok skončím mezi prvními sedmi a challenge už nepojedu. Musím se na to víc koncentrovat.“

„Vstával jsem v pět ráno,“ vyprávěl Richard Wolff. „Když jsem viděl, že chčije, říkal jsem si a jéje. Pak jsem si ale povídal ‚klid, Mariánky jsou daleko a třeba mi chčije štěstí‘. A taky jo. Jelo se mi super, bojoval jsem. Mrzí mě první jízda. Byl jsem zvenku,nestačil je zavřít. Spad‘ jsem na pátý místo a musel předjíždět Haďase. Mohlo bejt‘ víc bodů, chtěl jsem je finále. Sbírám poháry pro svý synátory a jeden jsem potřeboval. Super celej‘ den, motorka jela perfektně, mechanik makal. Závodník nemá bejt‘ spokojenej‘, tak jsem jen rád, ale chtělo to pódium, když už tady ty lidi dobře fandili.“

„Má cenu si stěžovat?,“ ptal se Michael Hádek sám sebe, aby hned vyrukoval s promptní odpovědí. „Nemá! Nedá se říct, že by to nejelo. Sere mě ta první jízda, kdy jsem spad‘ z druhýho místa na pátý. Laborovali jsme s převodama, dělal jsem chyby. Měl jsem těžký jízdy, ale na to se nedá vymlouvat. Někdo je měl těžký, někdo lehký. Zajezdil jsem si pěkně, nic nekleklo a to je to hlavní.“

    SF1 SF2 FIN TOT
1. Aki-Pekka Mustonen, FIN 5 5 E 5 5   5 25+5
2. Aleš Dryml, CZ 5 2 4 5   5 4 25+4
3. Jannick de Jong, NL 3 3 5 5   2 3 21+5
4. Jeffrey Woortmann, NL 5 3 5 4 4   0 21+4
5. Stephan Katt, D 3 4 5 4 3   1 20
6. Richard Hall, GB 4 5 4 2   3 2 20
7. Richard Wolff, CZ 2 4 4 4   4   18
8. Glen Phillips, GB 4 4 3 3 2     16
9. Herbert Rudolph, D 4 5 2 1 1     13
10. Dirk Fabriek, NL 3 2 2 3   E   10
11. Michael Hádek, CZ 1 1 3 3   1   9
12. Joel Nyström, S 2 2 1 2 X     7
13. Theo di Palma, F 0 1 3 2       6
14. Nick Lourens, NL 0 3 1 1       5
15. Richard de Biasi, F 1 0 2 1       4
16. Stephane Tresarrieu, F 2 F – –       2
17. Gabriel Dubernard, F 1 0 0 0       1
18. Karel Kadlec, CZ 0 1 R 0       1

Evropská série veteránů:

čtyřventily:   TOT B A
1. Bob Dolman, GB 5 5 5 15   1.
2. Henk Snijder, NL 4 5 5 14   2.
3. Paul Evitts, GB 5 4 4 13   3.
4. Ulrich Büschke, D 3 3 4 10   4.
5. John Freeman, GB 3 2 3 8   5.
6. Francesco Barbetta, I 4 4 3 11   6.
7. Gerd Mauer, D 2 3 1 6 1.  
8. Ian Leverington, GB – – 2 2 2.  
9. Andreas Blache, D 2 2 2 6 –  
10. Bill Haynes, GB (2vent)     E  
 
dvouventily:   TOT   A
1. Kevin Teager, GB 3 7 10   1.
2. Josef Goldbrunner, D 7 6 13   2.
3. Franz Greisel, D 6 4 10   3.
4. Miklos Nemeth, N 7 5 12   4.
5. Kenny Blair, GB 6 5 11   5.
6. Jan Hamers, NL 5 2 7   6.
7. Sigmund Finnestad, N 4 2 6   7.
8. Geoff Urben, GB 4 3 7   E
9. Sven Erik Guitsund, N 3 1 4    
10. Tom Blackwood, GB 2 1 3    
11. Bill Haynes, GB E – 0    

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)