České Budějovice – 15. února
Přijede i Franky Zorn! Zpráva o ledařské show Antonína Klatovského a jeho synů v Táboře na apríla roku 2000 se rychle šíří. Mají přijet ledaři. A také plochodrážníci na motocyklech, co mají v kolech devítimilimetrové samořezné šroubky. Mezi nimi i Zdeněk Simota. Kdo před více než čtvrtstoletím četl české ligové soupisky, mohl se snadno splést. Nejde o plzeňského mechanika a příbuzného Jana Holuba, jenž si v chladném jarním dni sedmadevadesátého zkusil úskalí ploché dráhy v pražském čtvrtfinále domácího šampionátu. Širší veřejnosti se prvně představil jeho syn, jak jinak než Zdeněk. Šroubkařskou show jeho bohatá kariéra začala a dalo by se říct, že předminulou sobotu v Hluboké nad Vltavou ještě neskončila. Co ještě takhle Vimperk?!

 

Výhody šroubků

„Pozval nás Tonda Klatovský,“ vypráví Zdeněk Simota, kterak se ještě před svým vstupem do světa speedway proháněl s půllitrem po ledové ploše táborského zimáku. Klasické ledy si u nás vinou mírných zim dopřávaly pauzu. A legendární borec se chtěl pochlubit svými potomky také ve svých jižních Čechách. V brzkém jaru rok co rok organizoval show na hokejových stadiónech, jejichž majitelům se náramně hodilo, že na rozbíjení ledu dorazí i diváci. A dokonce zaplatí vstupné.

„Objížděl jsem to s Klatováky,“ líčí jihočeský závodník. „Byl jsem v Milevsku, jeden rok v Českém Krumlově. Teď to bude dvacet let od posledních ledů v Českých Budějovicích. Tam jsem jezdil o přestávce na šroubkách. Závody se povedly. Sice nervy s oblevou, taky nám mladý kluci jezdili auty po ovále a rozházeli balíky, trať museli hlídat policajti.“

Šroubky poskytovaly báječnou přípravu na klasickou sezónu. „Co šlo, tak jsem trénoval,“ vzpomíná. „Byl jsem na ledě pořád, zimy byly pořádný, dva, tři měsíce šlo na šroubkách trénovat. V létě mi to pomohlo. Není to úplně jako na škváře. Když si ale šroubky šikovně rozházeš, je to dost podobný. Jezdíš smykem. Přes zimu do posilovny chodit musíš, ale ty šroubky ti dají nejvíc.“

 

Dvakrát v Hluboké nad Vltavou

V závodním režimu se u nás šroubkařské závody konaly zkraje devadesátých let v Pardubicích, Benešově u Prahy, Hradci Králové či Karlových Varech. O dvě dekády později při velkých ledech v Růžené. K dokonalosti je ale přivedl Ronny Weis v rámci své saské série Drift-On-Ice.

„Tu jsem jel jednou v Drážďanech,“ reaguje. „Dál jsme se nedomluvili. Show to byla pěkná, ale já se moc nesvez‘. Trápil jsem se od startu, nikdo mně neporadil převodem. Bylo to takový nijaký.“

Hluboká nad Vltavou byla jiná. „Chodil jsem s holkou z Hluboký,“ líčí Zdeněk Simota, kterak se plochodrážníci dostali . „Její brácha hrál hokej, vzal si na starosti moderování. Jezdili jsme ve dvojici s Holubínem, přijel Andrej Diviš a Klatováci. Taky to byla celodenní akce jako letos.“

První rozbíjení ledu v Hluboké nad Vltavou se konalo roku 2013 a dočkalo se reprízy napřesrok.  „Poprvé jsme netušili, co vydrží led,“ připouští Zdeněk Simota. „Podruhý už jsme věděli, že hodinu, proto jsme dali i reklamu do rádia. Jenže já se potom z Hluboký odstěhoval. Chodil jsem tam i dál hrát hokej, vídal jsem se s těma lidma, ale plochodrážní show jsme už nedomluvili.“

 

Že by Vimperk?

Jihočeský kraj už dávno není plochodrážní mekkou. Závod na ledové dráze se v Českých Budějovicích konal naposledy před dvaceti lety, klasický ovál na Dlouhé louce zavřel brány před půlstoletím a jiná trať zde nevznikla. Přesto je zdejší kraj zemí zaslíbenou pro šroubky. Minulou sobotu se vrátily do Hluboké nad Vltavou a nabídly podívanou, která léta u nás nikde jinde nebyla k mání.

Stará KUKI aréna ale jde k zemi. „Ptal jsem se, jestli nás pozvou, až budou otevírat novej stadión,“ vytuší Zdeněk Simota otázku. „Ale nějak se na takovou nabídku netvářili. Možná šroubky, ale leďák by se moh‘ dostat až do chlazení. A všechno bude nové, kdyby někdo vrazil do mantinelu…“

Do hry by se ovšem mohl dostat Vimperk. „Ledařskou exhibici tu kdysi pořádal táta,“ přibližuje Zdeněk Simota. „Byl jsem maličkej, bylo mi deset, dvanáct, hrával jsem tam za mladší žáky. Teď tam hraju hokej každou neděli.“

Akce je zatím v samotném počátku. „Led tu mívají do konce března, v půlce dubna už ne,“ rozvíjí její myšlenku. „Záleží, jak postoupí hokejisti, zkusím jim exhibici nadhodit.“