Předposlední říjnový pátek byl nádherný den. Sluníčko se nedalo ztrapnit zlátnoucími listy, které se tu a tam odhodlávaly ke skoku z větví, jež je k sobě poutaly již od jara. Vitální, činorodý muž měl spoustu plánů. Určitě nepomyslel na své trenérské působení na pražské Markétě zkraje devadesátých let, ačkoliv sám nikdy neusedl za řidítka závodního stroje. Svému synovi, pochopitelně také Richardovi, nemohl být za časů jeho aktivní kariéry lepším mechanikem. Kdo by ostatně žil vzpomínkami, když má tolik plánů? Spíše přemítal, jak zase vyrazí jako člen doprovodného týmu starající se o historického forda na rallye a závodech do vrchu. Sluníčko ale onen osudný pátek vylákalo z hnízda také jednu vosu. Setkání obou bylo fatální a mužovo srdce se po jednasedmdesáti letech bezvadné práce zastavilo. Nic nebyla platná první pomoc blízkých, ani profesionální zásah zdravotníků. Richard Wolff starší proto od 20. října letošního roku žije ve vzpomínkách svých nejdražších, přátel a kamarádů. A že jich je! Čest jeho památce!
