Třebusice – 27. srpna
Pětašedesáté narozeniny slaví předseda KF PD Třebusice Stanislav Majer. Jeho přátelé z klubu jej oceňují hlavně pro přínos v organizaci dvojic nejen pro Memoriál Antonína Vildeho a šampionát dvojic ve Slaném, ale především o juniorských dvojicích v Plzni zakončenými mistrovským titulem.
Liberec – 30. července
Nejen závoděním se člověk baví. V sobotu po závodech v Liberci se již dědičně oslavovalo. Tentokrát byl na řadě Jan Pospíšil, který nabírá rychlost.
Oslava Honzovy padesátky a předávání darů, to je ohromná příležitost si zablbnout. Předání bílé přilby od kamarádů z Polska a palivo na večerní oslavu odstartovalo super mejdan.
Sice si nad Libercem trochu pohrávalo s nervovou soustavou počasí, ale až půlnoc zavelela na odchod.
Tak tedy všechno nejlepší do 50+.
Mšeno – 12. srpna
Nejprve působil ve Mšeně jako sponzor. Podporoval klub nebývalým způsobem, brzy přišla nabídka, aby se stal šéfem klubu a přesto, že vlastní firmu, která mu dá hodně zabrat, nabídku přijal. Bylo vidět, že si plochou dráhu zamiloval. Věnoval ji spoustu času, a financí, a brzy přišly i výsledky. Stadión jen kvetl, což dokazoval i divácký zájem. V extralize za Mšeno začali jezdit světoví jezdci jako Američan Greg Hancock, Poláci Piotr Protasiewicz, Grzegorz Walazsek a mnozí další. Mšenu se povedl husarský kousek, když dokázal v extralize získat hattrick, tedy tři vítězství za sebou. K tomu ještě titul mistra české republiky dvojic.
Pan Grepl je znám velmi přátelskou povahou, vše řeší s klidem, a je proto velmi oblíben. V mládí byl také velkým a úspěšným sportovcem, což mu i v činnosti u ploché dráhy určitě hodně pomohlo. Činnost plochodrážního klubu skončila před pár lety kvůli stavu závodní dráhy. Mšeno mělo slíbenou finanční podporu na její opravu, ta se ale nedostavila, a tak se oblíbený komorní stadion dočkal konce. Reakce diváků byla velmi smutná, mnozí stadión ve Mšeně milovali.
Smutný je z toho i náš oslavenec Rudolf Grepl, který díky sportování na osmdesát let určitě nevypadá. V Pardubicích mu to řekl i sám Greg Hancock. Přidávám i jednu historku z roku 2015 ze zájezdu do Austrálie. V Sydney jsme jeli na pláž a já a Ruda jsme se šli koupat. Já blízko břehu, a Ruda plaval asi 150 metrů na volné moře. Viděl jsem, jak se vrací, ale vlny ho ke břehu nepouštěly. Byl to evidentně velký boj, a Ruda mi na břehu řekl, že kdyby nechodil doma pravidelně plavat, tak by tam asi zůstal.
Jsem šťastný, že Rudolf Grepl se věnoval právě ploché dráze, a svojí účastí ji nebývale pozdvihl k výšinám. Rudo, kamaráde, je toho hodně, co bych Ti chtěl popřát, ale já Ti přeji hlavně zdraví. Těším se, že si u pivečka budeme povídat o společných chvílích jak v Austrálii, tak i v Římě. Ještě jednou hodně zdraví Tobě i celé rodině, přeje Tvůj kámoš Míla Čmejla.
Žatec – 14. srpna
Svůj motoristický život prožil převážně v terénu, avšak nepřehlédnutelnou stopu za sebou nechal také na ploché dráze. Josef Průša vydechl naposledy mezi svými nejbližšími v Bítozevsi ve věku nedožitých jednadevadesáti let. Poslední rozloučení se bude konat tento pátek od jedenácti hodin v obřadní síni města Žatce. Čest jeho památce!
Plzeň – 7. srpna
Plzeňské Bory se koncem měsíce stanou dějištěm vyvrcholení českého přeboru, avšak dění v klubu neutichá ani během závodní pauzy. Navíc když je pádná příležitost k oslavám. V sobotu slavil pětašedesátiny Míra Vaic, zatímco Jiří Vonásek měl minulý měsíc na dortu šedesát svíček. Oběma oslavencům srdečně gratulujeme za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z.
Člověk si ani pořádně neuvědomuje, jak ten čas rychle běží. Saša Kopecký, velký kamarád a druhý táta, nejen můj Saša Kopecký dlouhou dobu držel libereckou a vlastně i velkou část naši české ploché dráhy nad vodou. Opravoval, konstruoval a i finančně pomáhal snad všem. Jeho motory BM dodnes budí obdiv, a kdo ho má, vlastní zlatý poklad. Proč právě ale píšu o člověku, jehož většina lidí okolo ploché dráhy ještě pamatuje. Saša, a to se o něm neví, byl také u zrodu E speedway.
Náš společný přítel Josef Iker totiž vyburcoval myšlenku o e motocyklech a už to začalo. Pokusy prvních strojů na eletkrický pohon připomínaly stavbu automobilů v dvacátém století.
Oříšek byl, jestli namontovat setrvačník a spojku nebo jít cestou jednoduché stavby motocyklu. Velká neznámá byla také okolo baterek.První motocykly měly akumulátory ze silničních motorek a ty se na plochou dráhu nehodí.
Saša postupně opustil myšlenku spojky, alespoň zatím a začalo se nanovo. Saša ještě čaroval s pokusem setrvačníku, ale i to zůstalo v jeho hlavě.
Škoda, že se už nemůže dál podílet na vývoji plochodrážních motorek. I když nikdy na motorce pořádně nejezdil a to ani na plochodrážní, jeho konstrukční schopnosti a cit byl na úrovni genia.
To je náš SAŠA KOPECKÝ