Přelouč – 28. února
V závodech s finálovou nadstavbou jsou body ze základní části nakonec zapomenuty. A rozhoduje jen a jen pořadí. Nicméně ono to zas až tak černobílé není. Nebo alespoň nemusí mít. Pakliže by Lukáš Hutla v sobotu ve Varkausu získal o jeden bodík navíc… Na kdyby se ovšem plochá dráha nejezdí. Český ledař je vicemistr starého kontinentu a může osnovat smělé plány na světový šampionát, jenž startuje za čtrnáct dnů v bavorském Inzellu.

Přímý postup do finále prošel kolem velmi těsně

Do Finska je cesta dlouhá, ale díky lodní lince poměrně pohodlná. „Trénink byl v sobotu tři hodiny před závodem,“ ujímá se Lukáš Hutla úlohy vypravěče. „Nevím, proč ho neudělali dřív, čtrnáct dnů tam měli mínus pětadvacet. Řešili jsme to s FIMáky do budoucna. Hlavně to byla dráha, kde jsem ještě nebyl.“

A jaká vlastně byla? „Super, zázemí taky,“ dozvídáme se. „Je menší než Ervik. Dal jsem těžkej převod. Do pomala, do síly. Ale na to jsme brzy přišli. V závodě jsem startoval. Pak jsem ale polevil, jak mě Niklas předjel.“

Kromě Niclase Kalina Svenssona v v rozjížďce s číslem čtrnáct, Lukáše Hutlu porazil také Max Koivula v deváté jízdě. Oba Seveřané šli do finále rovnou. Fin se čtrnácti body, Švéd se třinácti. Stejné skóre dosáhl také český ledař.

Plán vyhnout se poslední šanci neklapl jen velice těsně, mít tak onen bode navíc…. „Rozhodla vzájemná jízda,“  říká Lukáš Hutla. „Šel jsem do poslední šance. Odstartoval jsem a vyhrál.“

Verdikt poslední zatáčky

Zbývala poslední rozjížďka celého odpoledne. Ta nejdůležitější. O titul mistra Evropy. A zbývající dvě medaile.  Od vnitřní čáry Max Koivula, Niclas Kallin Svensson, Lukáš Hutla a Heikki Huusko.

„Odstartoval jsem poslední,“ povzdechne si Lukáš Hutla. „Nebylo tam místo, všichni mi ujeli. Najednou jsem slyšel něco nalevo. 5íakl jsem si, co se děje. A byl jsem třetí.“

Niclas Kallin Svensson vyjel z trati, ve druhém kole zastavil Max Koivula. „Něco se mu urvalo,“ vysvětluje český ledař. „Ulomil se kohout, jak ho otevíráš, udělal se otřepek a přicpalo mu to trysku.“

Informace o soupeřově smůle se obhájce loňského titulu dozvěděl až po závodě, nyní byl v půlce finále druhý za Heikko Huuskem. „Najednou jen já a on,“ líčí. „Ty kráso, má náskok dvacet metrů, dvakrát jsem ho ten den porazil. Ale už jsem nemoh‘. Oni si dvacet minut odpočali, já musel jet poslední šanci.“

Naděje ale ještě neumřela. „V poslední zatáčce jsem řval do helmy, že ho podjíždím,“ vrací se nazpět do Varkausu. „Ale nakopalo mě to. Zaplaťpánbůh za druhý místo. Teď Inzell, ten jsem v životě nezajel. Jdeme do nich, to jsem psal loni, nevyšlo, snad to vyjde letos. Motory jsem poslal na repas, krk držel, v Inzellu bych měl bejt v cajku, budu chodit do posilky.“