Zhůř – 29. prosince
Za českými okny úřaduje nefalšované jaro, jakoby ze starého roku nezbývaly jen pouhé čtyři dny. Přesto startuje ledová plochá dráha. Andrej Diviš se pilně připravuje, aby druhý lednový den mohl vyrazit do Švédska. Čeká jej liga, tréninky a na konci ledna světová kvalifikace.
Andrej Diviš vyráží do Švédska | foto Pavel Fišer
„Přezouvám auto na nový zimáky,“ reaguje prozatím poslední ledařský šampión České republiky na otázku, co před Silvestrem dělá. Není divu, na cestu se vydává hned po Novém roce. Spolu s ním do jeho dodávky nastoupí nepostradatelný mechanik Josef Pechman a také Radek Hutla. Cíl je jasný. Švédsko.
„Trénovat a doufám, že pojedu ligu,“ plánuje Andrej Diviš. „Klub zatím nevím, ale psal mi Svensson, takže snad za Ervik. Závody jsou čtvrtýho, pátýho a šestýho. Budu je brát spíš jako trénink. Po nich bych tam chtěl zůstat dlouho a trénovat. Celej leden ale nedám, nechal bych tam auto a motorky a na svět přiletěl zpátky.“
Andrej Diviš přezouvá dodávku na nové zimní pneumatiky | foto Andrej Diviš
Slaný – 27. prosince
Společnost Sport Actions opět přichází se svým projektem o Nejúspěšnějšího sportovce roku. Letos zavítá do dvaatřiceti měst, z nichž mezi prvními je Slaný. Zde vyhlášení v místním divadle je na pořadu pátku devatenáctého ledna. A zda se na jeho prknech objeví rovněž plochodrážníci, máte ve svých rukou také vy.
Eduard Krčmář aspiruje na ocenění rovnou ve dvou kategoriích | foto Karel Herman
Hlasovat můžete až pro pět nominovaných. Mezi nimi je také Eduard Krčmář. Nad letošní sezónou zlomil hůl již v jejím průběhu s plánem vrátit se napřesrok v mnohem větším stylu. Jeho příslušnost mezi absolutní českou plochodrážní elitu nelze zpochybnit.
Svůj hlas mu můžete dát coby výrazné individualitě, tak jako členu týmu, který získal titul mistra republiky dvojic. V seznamu nominovaných slánských sportovců neschází ani dvojnásobný český šampión Karel Průša.
Pro řadu diváků velkých závodů jde o běžný kolorit. Koupit si vstupenku, program a zamířit k polskému stánku se suvenýry. Sortiment je opravdu široký. Nejmenší jsou ale nejvíce zaujati malými motocykly. A nejen oni, jejich kouzlu propadli i dospělí, kteří si mnohdy postaví vlastní plochodrážní stadión v obýváku.
Pestré závodní pole malých motocyklů
„Figurky plochodrážních jezdců,“ usmívá se Piotr Kin, jenž suvenýry nabízí nejen v dějištích závodů, nýbrž také prostřednictvím internetových stránek https://pamiatki-kibica.pl. „Existuje jich několik typů. Nejoblíbenější jsou ty nejmenší s točícími se kolečky, kdy jde jezdce z motorky sundat.“
Modely malých motocyklů se závodníky si našly své fandy rovněž v Čechách | foto Antonín Škach
A kde se vlastně berou jejich série, nad jejichž počty by každý producent opravdových motocyklů jen vydechl závistí? „V Polsku jsou tři výrobci,“ dozvídáme se. „Všechny figurky jsou ručně malované a jsou stále dražší kvůli zvyšujícím se mzdovým nákladům. Navíc lidé, kteří je malují, stárnou a je těžké najít někoho mladého, kdo by je nahradil.“
Přitom polští producenti se mohou chlubit nejen tradicí, ale také operativností. Gary Havelock na sklonku srpna dvaadevadesátého roku slavil svůj jediný titul individuálního mistra světa jen pár hodin. A nazítří si diváci při revanši světového finále v Zielonej Goře mohli koupit jeho figurku na motocyklu včetně startovního čísla, který ve Wroclawi vezl na své vestě.
Souboje malých závodníků se odehrávají také v dětských pokojích | foto Antonín Škach
„Zhruba před čtyřiceti, padesáti lety se do Polska dostala forma na motocykly se stojatým motorem,“ říká Piotr Kin. „Byly to první motorky, které se objevily v Polsku. Tato forma je stále dobrá a výsledkem jsou motocykly se starými závodníky jako Ove Fundin, Zenon Plech, Ole Olsen a další.“
Technický pokrok neminul ani malé modely. „Když se na plochodrážce objevily ležaté motory, vznikly formy pro takové moderní plochodrážní jezdce,“ pokračuje tok našeho vyprávění. „Jsou nejoblíbenější a nejčastěji kupované hlavně dětmi. Celé je to nalakované, závodník má na břiše nálepku s vestou a vlaječku na řidítkách.“
Model GM od firmy Maisto je skvělý, stejně tak dečky Tonyho Rickardssona, jenž však v té době byl továrním jezdcem Jawy | foto Antonín Škach
Všechno lze dotáhnout k dokonalosti. „Jeden výrobce z Tarnowa vyrábí kromě malých i střední a velké figurky,“ souhlasí Piotr Kin. „Jsou velice pečlivě malované, ale jsou mnohem dražší. U středních a velkých postav lze hlavu a helmu závodníka sundat. Jsou baleny v průhledných fóliových obalech. Závodníka střední třídy je v balení umístěn na zadním kole, ale může být i na dvou.“
Ještě větší a propracovanější
Velcí motocykloví producenti se vlastně nikdy do výroby plochodrážních strojů nehrnuli s ohledem na nízké série. Zřejmě proto se jim vyhýbá i svět plastikového modelářství. Čestnou výjimku představuje letitý kit Jawy od Italeri, který je oproti originálu dvanáctkrát zmenšený.
Domácí dioráma plocho dráhy zkrášlí i model kropící liazky | foto Antonín Škach
Před bratru dvaceti lety firma Maisto uvedla na trh modely ledařské Jawy a GM z klasických oválů v měřítku 1:18. „Mám je na skladě a také na ně se modelují figurky,“ pochlubí se Piotr Kin. „Motocykl má dečky jako jeho originál a jezdec je speciálně vyroben modelíny.“
Jejich produkce splňuje nejpřísnější nároky. „Vyrábějí se v Gniezně,“ dostáváme další informace. „Člověk, který je vytváří, dělá menší i větší závodníky. Per Jonsson byl vysoký, proto je vyšší i na motocyklu. A třeba Erik Gundersen zase menší, takže i na modelu bude menší. Závodník se vyrábí z modelíny, která je vytvrzena a potom malovaná a následně polepená samolepkami. Vše je pochopitelně odvozeno od skutečných závodníků.“
Kropící sedm set šestku mají dodnes v Chabařovicích a za jejím volantem sedí Ladislav Šifalda | foto Štěpán Ševčík
V Polsku se evidentně vedle opravdického žužlu daří i jeho miniaturní obdobě. „V osmdesátých letech byly u nás dostupné plastové motorky,“ vzpomíná Piotr Kin. „Bývaly také k mání v malých obchůdcích se suvenýry a drobnostmi ve městech. Byly ještě menší než ty, které jsou dnes nejmenší. Kola se neotáčela a jezdce nebylo možné sundat. Nebyly ani příliš barevné, byly stříbrné. Jen přilby ve čtyřech barvách a číslo měl závodník nalepené na břiše. Bohužel se velmi snadno rozbily a už jsou dávno pryč.“
Náklaďáky na oválech
Nejmenší modely plochodrážních motocyklů inspirují šikovné lidičky, aby si k nim postavili také miniaturní plochodrážní stadión včetně tribun, diváků a depa. Nyní jejich dioráma dostávají vítané oživení. Společnost DeAgostini se totiž v letošním roce prezentovala se svým dalším projektem Kultovní náklaďáky minulé éry.
Na domácí ploché dráze se neztratí ani modely dakarských kamiónů | foto Antonín Škach
Vedle útlého časopisu každé číslo čtrnáctideníku obsahuje model nákladního automobilu z produkce bývalých socialistických zemí v měřítku 1:43. Československé značky pochopitelně nevyjímaje.
Masová produkce ruku v ruce s požadavkem na nízkou cenu z modelů nikdy neudělá kousky vyhledávané fajnšmekry jako výrobky jiných firem. Do prostředí domácího plochodrážního závodiště ale zapadnou naprosto dokonale.
První z nich je kropící Liaz 706 RTH. Oranžový a někdy šedivý vůz brázdil ulice našich měst více než dvě desetiletí a udržoval čistotu a pořádek.
Kamióny z Rallye Paříž – Dakar poutaly pozornost i na československých závodištích – jako na snímku při motokrosu v Litomyšli v létě 1987, ačkoliv nešlo o ostrý vůz, nýbrž doprovodný Liaz Africa | foto Antonín Škach
Tak svůj model představuje DeAgostini, jenže plochodrážní fanoušek tyto nezničitelné automobily potkával ještě dávno po jejich plánované životnosti. Ostatně v Chabařovicích tento typ slouží spolehlivě dodnes.
A pak tu jsou dakarské závoďáky Tatra 815 4×4 a Liaz 100.55 D. Co proboha mají závodní trucky z pouštního období slavné rallye společného s plochou dráhou, možná se ptáte.
Odpověď je vpravdě jednoduchá. Jejich účast změnila československý pohled na africké dobrodružství. Do té doby jej domácí média vnímala jen okrajově. A když už tak jen jako akce pro šílence a sebevrahy.
Vše se změnilo jako mávnutím kouzelného proutku. Týdeník Svět motorů s dlouhými reportážemi o Rallye Paříž – Dakar byl beznadějně vyprodán do dvou hodin od otevření trafik. A ty se s ohledem na pracovní dobu tehdy otevíraly proklatě brzy.
Jiří Moskal se svým dakarským spolujezdcem Pavlem Záleským krotí bavoráka při SS během letošní Berounky na plochodrážním stadiónu ve Slaném | foto Antonín Škach
Bylo otázkou prestiže dostat úspěšné vozy k exhibičním jízdám na tehdejší motoristické akce. Svitavy v osmaosmdesátém pořádaly plochodrážní pohár míru a přátelství. A příjezd dakarské tatry zapříčinil, že se diváci dlouho prodírali úzkým hrdlem u vstupu, aby si koupili lístky a vůbec se dostali dovnitř.
Popularita Rallye Dakar je velká i dnes. A majitelé obou vozů si před pěti lety pozvali rovněž pardubičtí organizátoři pro doprovodnou akci během evropského šampionátu jednotlivců. Proč by se tedy nemohly vyjímat také na závodišti ve vašem obýváku?
A co víc. Jiří Moskal, který svůj liaz jako první Čech v pětaosmdesátém dovedl až do Dakaru, pravidelně startuje v rallye revivalech Eduarda Patery. Jeho Show Sections se pravidelně konají také na slánském stadiónu. Legendární líza s číslem 627 renovovaná Petrem Pourem zde účinkuje v úloze předjezdce. Její tehdejší pilot krotí žlutý bavorák a po jeho pravici sedí jeho dakarský navigátor Pavel Záleský.
Žarnovica – 23. prosince
Před koncem roku se svým termínovým kalendářem pochlubil také SC Žarnovica. Jeho mottem byly co nejčastější starty Martina Vaculíka před domácím publikem, příležitosti pro Jakuba Valkoviče a nejmladší závodníky. Atraktivní pro diváky a únosné na finance.
Kalendář SC Žarnovica pro rok 2024:
7.4.
mezinárodní mistrovství Slovenska + Memoriál Ladislava Eliáše
25.5.
kvalifikace SGP 2025
20.7.
evropský pohár 125 ccm
21.7.
světový pohár 125 ccm
11.8.
Speedway Friendship Cup + MR 125 ccm
13.10.
extraliga
SC Žarnovica myslí na co nejčastější starty Martina Vaculíka | foto Pavel Fišer
Praha – 22. prosince
Praha je v seriálu Speedway Grand Prix rekordmankou. Tolik velkých cen se nikdy jinde nejelo. Další ročník je na pořadu začátku června příštího roku, což je pro pražské pořadatele ideální termín. Místa v hledišti půl roku předem stále jsou a navíc, pokud jste nestihli koupit dárek na Vánoce, stále ještě nemusíte zoufat.
Každý rok přepisuje rekord
Sedmadvacet let od první české velké ceny vlastně představuje celou generaci pořadatelů, která se na organizaci podílela, jednu generaci závodníků účinkující v seriálu, na jehož konci je titul plochodrážního mistra světa.
Velká cena patří k Praze více než čtvrtstoletí | foto Pavel Fišer
„Jsem rád, že tým lidí, který se po letech na tomto unikátním prvenství podílel, se příští rok dočká již třicátého pražského závodu seriálu SGP,“ říká Pavel Ondrašík. „Na Markétě se vystřídala obrovská spousta světových jezdců a každý ročník je nová výzva. Tak k tomu přistupujeme a snažíme se udržet si vysoký standard. Touto cestou chci poděkovat lidem, kteří se od prvního ročníku na tomto úspěchu podíleli. Budeme všichni dělat vše proto, abychom tento rekord pořád posouvali dále.“
Příští rok se v Praze pojede na samém začátku června. „Za poslední roky jsme zjistili, že květen červen je ideální jak pro nás, tak pro fanoušky ze zahraničí,“ konstatuje sportovní šéf Markéty. „Prostě ideální doba pro návštěvu České republiky a závodu v Praze. Příští rok je v Praze mistrovství světa v hokeji, proto jsme termín volili až po skončení tohoto šampionátu. S termínem jsme spokojeni a bude si přát, aby to byla opět skvělá podívaná.“
Pavel Ondrašík má tip na opozdilého Ježíška:
„Do konce roku mají fanoušci možnost využít levnější vstupné a třeba věnovat na poslední chvíli vánoční dárek. Přeji všem příjemné prožití všech svátků Vánočních a hodně zdraví a štěstí do nového roku.“
Zatím bez vyhlášení světového šampióna
Pražská velká cena bude příští rok čtvrtá v pořadí. A tak se ani tentokrát nestane, co se ještě nikdy nestalo. Že by se v České republice vyhlašoval světový šampión. Možná je to kacířská myšlenka, ale Praha v covidové době seriál velkých cen podržela. Nebyl pro ni problém udělat dva závody. Dokonce tři, když jeden uplaval. Promotér se sice změnil, ale co takhle aspirovat na úplně poslední podnik celé série?
SGP2 v Praze napřesrok nebude, ale v dalších letech možná ano | foto Karel Herman
„Na konci sezóny pořádáme Memoriál Luboše Tomíčka, ale to asi všichni vědí,“ reaguje Pavel Ondrašík. „Myslím si, že kdybychom si o závod na konec sezóny řekli, tak bychom ho možná asi dostali. Nejsme si ale momentálně jistí, jestli by to byl dobrý nebo špatný tah.“
V šestnáctce budou dva Češi
Oproti předchozím sezónám se v Praze nepojede závod SGP2. „Pro rok 2024 nás promotér neoslovil, ale myslím, že všichni jsme si tak trochu oddechli,“ komentuje toto téma Pavel Ondrašík. „Poslední čtyři roky ty dvojzávody byly velice vyčerpávající pro všechny pořadatele, proto jsem tak trochu rád, že budeme mít pouze hlavní závod SGP. Určitě, ale pro další rok budeme s promotérem jednat o závodě SGP2.“
Praha láká do ochozů své velké ceny | foto Karel Herman
Prague Open, jímž česká sezóna úžasně začínala, není v kalendáři ani v příštím roce. Co tedy rozhodne o divoké kartě na naši velkou cenu? Jan Kvěch se probojoval mezi hlavní patnáctku. Budou tedy ve startovní listině čtyři Češi? Nebo?
„Začínáme přeborovým závodem na konci března, který pomůže jezdcům se rozjet před závodem našeho družstva v Pardubicích,“ přibližuje Pavel Ondrašík. „Na rozhodnutí, kdo pojede se startovním číslem šestnáct, bude čas. Vidět po letech dva české jezdce v hlavním závodě je určitě velkým lákadlem pro české fanoušky.“