Pardubice – 5. srpna
Včerejší tropické počasí nemohlo překazit další akci slánského SCM v Pardubicích. Není divu, zítra se Svítkov stane svědkem vyhlášení nejlepšího kolibříka světa, v neděli bude program pokračovat evropským pohárem, což ještě žádný jiný stadión za celou historii nezažil. Čeští závodníci patří k favoritům, proto bylo potřeba všechno pořádně dopilovat.
Vzhledem k věkovým limitům se v obou soutěžích představí sedm českých kolibříků. Pouze Dominik Hrbek pojede oba dva dny, v čemž se k němu možná přidá i Štěpán Melč. Plzeňský borec je totiž ve světové soutěži jako hlavní účastník a náhradník v evropské.
Zlatou trofej FIM zítra pojede sedmnáct závodníků na dvaadvacet jízd rozpisu užívaným kdysi v našem přeboru. Vedle Dominika Hrbka a Štěpána Melče se jí budou účastnit David Hofman a Luboš Hromádka.
Nedělní evropský pohár má čtyřiadvacet účastníků rozdělených do dvou skupin, odkud se bude postupovat do nadstavbové části se závěrečným finále o vítěze. České barvy do boje ponesou Petr Marek, Karel Průša, Štěpánka Nyklová, Dominik Hrbek a v roli náhradníka Štěpán Melč
Celá sedmička reprezentantů, k níž se přidal Marián Jirout, se včera objevila ve Svítkově pod trenérskou taktovkou Miroslava Rosůlka.
Startovní listiny víkendových závodů kolibříků v Pardubicích:
Pardubice – 27. července
Příští víkend se ve Svítkově rozhodne o nejlepších plochodrážnících světa a Evropy v kubatuře do 125 ccm. Slánský SCM zde proto včera pořádalo reprezentační soustředění pod vedením Miroslava Rosůlka, po němž vznikl návrh nominace pro obě klání. Na skvěle připraveném ovále od Františka Kaliny si hodinový volný trénink a hodinu rozjížděk na pásku užívali Petr Marek, Karel Průša, Štěpánka Nyklová, Dominik Hrbek, Štěpán Melč, David Hofman a Marián Jirout.
Česká nominace na poháry stopětadvacítek příští víkend v Pardubicích:
Evropský pohár:
Karel Průša, Petr Marek, Štěpánka Nyklová, Dominik Hrbek
Zlatá trofej FIM:
Štěpán Melč, Dominik Hrbek, David Hofman, Luboš Hromádka
Rovno – 7. srpna
Celý český tým při evropském poháru stopětadvacítek fungoval bezvadně v duchu podpory a vzájemné spolupráce. Dny na Ukrajině jsme si všichni užili naplno. Hotel super i po náročném závodě, děti řádily v bazénu a večer přišla na přetřes spousta historek. Na ovále se naši neztratili. Karel Průša se dostal do velkého finále, kde však letěl do bariéry. Dominik Hrbek byl čtvrtý v malém finále, Petr Marek skončil devátý ve skupině A, Matěj Frýza pátý v béčku.
Rovno – 7. srpna
Čtveřice účastníků evropského poháru stopětadvacítek se sešla ve čtvrtek večer před hranicemi na Ukrajinu. Bohužel nás zdrželi skoro čtyři hodiny. Poté cesta dlouhá, dorazili jsme s přestávkami za necelých pět hodin. Náročné to bylo. Doba se u nich zastavila. Bohatství a chudoba je vidět.
Přijeli jsme a přepychový hotel. Nádhera, všichni spokojeni. Byli jsme si prohlédnout stadion, dráha překvapila. Jako ve Slaném je velká, akorát ji upravovali. Večer výborná večere a bazén. Ráno po excelentní snídani společný odjezd na stadión.
Ve třináct začala přejímka, dostali jsme pěkné ukrajinské reprezentační vesty a trénink začal úderem třetí. Skládal se ze dvou sekcí po dvou minutách a dvou jízd se startem na jedno kolo. Kluci zajeli výborně, ale konkurence tady je.
Češi se ale moc těší na dnešní závod. Budeme bojovat o co nejlepší výsledek. Držte palce našim borcům. Začátek závodu se plánuje na šestnáctou hodinu.
Rovno – 4. srpna
Ukrajinské Rovno bude v sobotu hostit evropský pohár stopětadvacítek, v jehož startovní listině figurují rovnou čtyři čeští kolibříci. Jejich formu naposledy krystalizovalo sobotní soustředění SCM ve Slaném. Matěj Frýza se ho nezúčastnil kvůli letnímu táboru, nicméně motocykl Shupa za něho převzal jeho otec Jaroslav. Na místě však byli Dominik Hrbek, Petr Marek a Karel Průša a spolu s nimi jezdil ještě Tony Katra a pětistovkami Bruno Belan a František Klier. Čtveřice českých reprezentantů se již vydala na cestu a mají v plánu se potkat před ukrajinskou hranicí, aby ji v noci na zítřek přejeli společně.
Plzeň – 29. srpna
Evropský pohár stopětadvacítek na plzeňských Borech se nesl ve znamení českých vlaječek namalovaných na tvářích odhodlaných reprezentantů, jejich doprovodu, příbuzných a blízkých. Pořadatelé starostlivě sledovali kabonící se oblohu a jury operativně přesunula začátek již o půl hodiny dopředu. Vlastní závod prokázal dominantní postavení našich kolibříků na motocyklech Shupa. Ze základních skupin se do nadstavbové části probili rovnou tři a nakonec se také všichni sešli na startovním roštu finále A. Stylem start – cíl se nejlepším Evropanem stal Adam Bednář. Za jeho záda se dostal Polák Maksymilian Pawelczak. Vojtěch Šachl musel zápolit s trucující převodovkou. Dvakrát mu vypadla rychlost. Stačil však proniknout na nejnižší stupínek pódia před domácího Matěje Frýzu, který se teprve ve středu vrátil k závodění po červencové fraktuře nohy.
Z áčka jdou dál dva
Změny ve startovní listině nebyly Čechům rozhodně proti srsti. Josef Černý měl být původně náhradníkem, avšak nakonec se rovnou posunul na sedmičku místo holandského reprezentanta. Jeho úlohu převzal Oliver Schmid. Když však nepřijel Ukrajinec Michajlo Timoščuk, byl plzeňský gang v závodě kompletní.
Čtyřiadvacítka nejlepších evropských kolibříků prvně ochutnala borský ovál pár minut před druhou. Trénink byl opožděn kvůli škodám způsobených celonočním deštěm. Vlastní mítink začal o půl hodiny dříve oproti plánovanému počátku v patnáct hodin. Již první jízdy naznačily, že čeští reprezentanti v sedlech motocyklů Shupa rozhodně nebudou slevovat.
Estonec Silvar Avi otevřel skupinu A svým pohotovým startem. Ovšem Vojtěch Šachl se hnal do první zatáčky jako střela, aby v úvodním výjezdu spodní stranou vskutku pronikl do čela. Třetí jízda se stala kořistí Matěje Frýzy, na němž závodní pauza nebyla příliš znát. Skvěle začal rovněž Josef Černý, byť jej spodní stranou posledního výjezdu o druhou příčku připravil Lester Matthijssen.
Pátá jízda nabídla pohled na velké sólo Maksymilana Pawelczaka, který borský ovál ochutnal již při červencovém šampionátu republiky. Roman Kapustin, jenž mu podlehl zase v rozjížďce s číslem sedm, odstartoval na Matěje Frýzu. Plzeňan jen nestihl vnějškem první zatáčky.
Nicméně přesto byl na přímé cestě do nadstavbové části. Vojtěch Šachl jakbysmet. V deváté jízdě sebral Maksymilianovi Pawelczakovi punc neporazitelnosti již po startu. V rozjížďce s číslem patnáct rychle ujal Ace Pijperovi, který nakonec triumfem v třiadvacáté jízdě odčinil úvodní nulu a postoupil. Pomohl mu ovšem Roman Kapustin, jenž byl diskvalifikován za přejetí vnitřní čáry oběma koly.
Avšak k našim reprezentantům. Matěj Frýza dvakrát vyhrál rozjížďku s číslem sedmnáct, která se musela opakovat vinou kolize Maschy Schwend s Dominikem Hrbkem ve druhé zatáčce. Němka za ni pykala diskvalifikací, avšak Čech s vyvráceným palcem na ruce musel ze závodu odstoupit.
Josef Černý v devatenácté jízdě nestačil jen na Maksymiliana Pawelczaka. Polák šel za jasným postupem, když neprohrál s nikým jiným než s Vojtěchem Šachlem. Plzeňan však mohl být se svým debutem v závodě takové úrovně navýsost spokojen.
V jednadvacáté jízdě triumfoval Vojtěch Šachl stylem start – cíl a postoupil jako neporažený vítěz celé skupiny. Na semifinále se však mohl chystat i Matěj Frýza, který přibyl k šachovnicové vlajce hned za ním.
Další český suverén
Skupině A patřily liše číslované rozjížďky, sudá čísla u jízd mělo béčko. Hned na její úvod Adam Bednář potvrdil, že se dnes do Plzně nepřijel rozhodně jen zúčastnit. Po raketovém startu vedl v půlce protilehlé rovinky bratru o dvacet metrů pře Maxem Perrym. A to Angličan dorazil s ambicemi, které nebyly o mnoho menší než u českých es.
Oliver Schmid a Štěpán Ševčík sbírali cenné zkušenosti. V v rozjížďce s číslem čtyři se však Štěpán Ševčík blýsknul pohotovým startem. Ben Trigger jej předčil již v prvním nájezdu, avšak Mario Häuselovi dalo předjetí mnohem více práce. Oliver Schmid v desáté jízdě bral hned dva body naráz.
Pravda, pomohly mu problémy s řazením, které po startu měl Antoni Kawczynski. Ale Freyja Redlich strávila celá tři kola za Plzeňanovými zády. Nakonec ji předstihl i nešťastný Polák, který po úvodním vítězství již tušil, že se na postup do semifinále hodně nadře.
Zato Adam Bednář si na trati počínal s obdivuhodnou lehkostí. Vyhrával jednu jízdu za druhou. Posuďte sami. V rozjížďce s číslem osm rychle zmizel z dohledu Nieka Meijera, jehož ovšem ve třetím kole zradil expresním tempem vyměněný motor. Daleko za jeho zády se Mario Häusel posunul ze čtvrtého na druhé místo. Semifinále mu ovšem nebylo souzeno, na rozdíl od Bena Triggera, který ovšem v osmnácté jízdě musel pro postup vyhrát.
Vraťme se však k Adamu Bednářovi. Čtrnáctá jízda mu přinesla již třetí triumf stylem start – cíl, přičemž donutil Antoni Kawczynskeho hrát postupový vabank. Na svůj další výjezd na ovál musel český reprezentant čekat až do poslední, čtyřiadvacáté rozjížďky. V tu dobu již měli semifinále jisté Max Perry, Antoni Kawczynski a Ben Trigger. Ani tentokrát Adam Bednář neslevil a svým soupeřům zmizel z dohledu již s letem pásky k plzeňskému nebi.
Češi vládnou stopětadvacítkářské Evropě
Obsazení všech rozjížděk nadstavbové části stejně jako místa na startovních roštech byla dána dle klíče na základě umístění v obou skupinách. V prvním semifinále bylo o osudu jednoho z favoritů rozhodnuto až přespříliš rychle. Max Perry upadl v první zatáčce a Pavel Váňa jej z repete diskvalifikoval.
Druhý start vynesl do vedení Matěje Frýzu. Vojtěch Šachl se vnějškem první zatáčky dostal před něho a rychle si vypracoval klíčový náskok. Plzeňan naštěstí udržel druhou pozici, byť se k němu nebezpečně blížil Ben Trigger.
České duo ve finále záhy doplnil Adam Bednář. Pražský závodník pojal druhé semifinále ve stylu start – cíl stejně jako předchozí rozjížďky. Ve hře o pódium zůstal také Maksymilian Pawelczak, když Antoni Kawzcynski a Ace Pijper museli vzít zavděk finále B.
V béčku záhy kvůli mechanickým trablům vypadl Ace Pijper. Max Perry uhájil vedení před Antonim Kawczynskim, jehož útoky zastavila až šachovnicová vlajka. A pak se jelo o titul. Adam Bednář odmítnul psát dramatický scénář. Soustředil se na start, dokonale vystihl jeho okamžik. Od té doby jenom jel, jel a jel.
V cíli se stal nejlepším stopětadvacítkářem starého kontinentu. Vojtěch Šachl startoval až od mantinelu. Řešil problémy s převodovkou. Odjel poslední, ve druhém výjezdu ze stupňů vítězů sundal Matěje Frýzu. Maksymiliana Pawelczaka před sebou již ale nedohnal.
Hlasy z depa
„Těšil jsem se, ale bral jsem to jako normální závod,“ vyprávěl Adam Bednář. „Začal jsem už cvičit po slepáku, jinak nice. Ve finále jsem měl dobrej‘ start. Soustředil jsem se a pak na jízdu a užíval si to.“
„Skákaly mě tam kvalty,“ smutnil Vojtěch Šachl. „Třetí místo nic moc… Dobrý… Za rok dvě pade…“
„Původně jsem si říkal, že se nedostanu ani do semifinále,“ připouštěl Matěj Frýza. „Nakonec jsem se dostal až do finále. Mám radost, mohlo to bejt‘ lepší, ale jsem spokojenej‘. Hodně.“
„Dobrý,“ bilancoval Josef Černý. „Moje první velký závody! Zezačátku nic moc, pak to bylo dobrý. Vyzkoušeli jsme novej‘ motor a pak už to jelo.“
„Povedlo se mi to,“ těšil se Oliver Schmid. „Nějaký místo je. Jsem spokojenej‘, nejsem poslední, letos na jaře jsem se poprvé dostal do smyku a dostal jsem se až na Evropu.“
„Šlo to,“ odtušil Štěpán Ševčík. „Ráno jsme předělali motor. Jel jsem na něm poprvý a bylo to dobrý. Mohlo by to bejt určitě lepší, ale jel jsem Evropu poprvý.“