Archiv autora: Antonín Škach

MČR Juniorů

Juniorský šampionát měl takřka maigretovskou zápletku

Praha – 6. 10. 2004
Čtivou detektivku s výtečnou zápletkou připomínal závěrečný podnik juniorského šampionátu na pražské Markétě. Každý z hlavních aktérů bitvy o medaile se totiž musel vypořádat s pořádným handicapem uštědřeným od osudu. Miroslav Fencl po svém zranění ze mšenské první ligy měsíc nezávodil. Jan Jaroš si z pádu při Zlaté stuze kromě otřesu mozku odnesl také zlomenou lopatku. A smůla Zdeňka Simoty v předchozích kláních šampionátu se promítla do jeho čtyřbodové ztráty na leadera průběžné klasifikace. Pražský mítink kulminoval sérií rozjezdů. Nejprve si Zdeněk Simota zajistil stříbrný věnec v závodě, když podlehl výtečnému Filipu Šiterovi. Poté Luboš Tomíček porazil Miroslava Fencla, jemuž však bodový zisk stačil na titul, v duelu o bronz. A nakonec Zdeněk Simota odvedl Jana Jaroše v dodatkové jízdě o celkové stříbro, když oba od nového mistra dělil pouhopouhý bod.

Kvalifikační zvraty
Kvalifikace devíti závodníků začala bez větších překvapení. V úvodních dvou jízdách šlo v podstatě pouze o nasazení borců na zadních příčkách do rozjížďky číslo tři a čtyři k přímo nasazeným majitelům nižších startovních čísel.

První jízdu dlouho vedl Jan Markvart před Jakubem Fabianem a Jánem Halabrínem. V poslední zatáčce se však po vnitřní straně na první místo prosadil domácí závodník. V rozjížďce s číslem dva se za účasti pouze Michaela Gregora a Vladislava Trojáka pořadí vůbec nezměnilo.

Zajímavější věci se začaly dít až s rozjížďkou číslo tři. V ní už bylo v sázce vítězství a tím pádem i přímý postup. Situaci pevně opanoval Michal Matula, vedoucí pole závodníků od vylétnutí pásky až po odmávnutí šachovnicovou vlajkou. Ve druhém kole se Jakub Fabian sice posunul před Patrika Doubka, nicméně druhé místo stačilo jen na opravu. Navlas stejný scénář přinesla i čtvrtá jízda. Martin Gavenda byl oním suverénem, zatímco Matěj Kůs bojovníkem. Dál než před Jana Markvarta se však nedostal.

To pravé drama však počalo až pátou jízdou. Nejlépe odstartoval Jan Markvart, ovšem zezadu se cpal Vladislav Troják. Málem se dostal před Jakuba Fabiana, jenž nakonec ze skrumáže první zatáčky vytěžil nejvíce. Na protilehlou rovinku už vyjel v čele, zatímco Jan Markvart, Vladislav Troják a Ján Halabrín se seřadili za něho.

By už měl na dosah třetí místo v kvalifikaci a tím pádem i startovní číslo šestnáct hlavního závodu, Jakub Fabian přesto nakonec skončil poslední. V zatáčce u depa ve druhém kole ztratil vedení kvůli pádu. Rozhodčí Tomáš Hejtík jej logicky z opakované jízdy vyloučil.


Při opakování jsme prakticky navlas stejnou situaci zažili opět. Vladislav Troják na čele odrážel všechny útoky Jána Halabrína, jenž na konci protilehlé roviny jako blesk objel Jana Markvarta. Březolupský junior si v onom duelu vedl nesmírně zdatně a s přibývajícími koly si své vedení zdatně konsolidoval. Ovšem podobně jako prve Jakub Fabian, i on nakonec ve třetím okruhu upadl a byl diskvalifikován.

Nakonec třetí místo v kvalifikaci připadlo Jánu Halabrínovi, aniž by musel vůbec do druhého repete odstartovat. Po jeho levé ruce stojící Jan Markvart totiž najel do pásky. Hnát samotného Slováka čtyři kola v podniku, kde se nepřidělují body, by bylo holým nesmyslem. Poslední volné místečko v závodě si nakonec pro sebe urval Matěj Kůs. Ovšem i on měl při svém velkém sólu před pražskou dvojicí Michael Gregor – Patrik Doubek namále. V posledním kole mu totiž uletěla ségrovka u jehly karburátoru a motor se chvílemi ocital bez paliva. Naštěstí se však jehla vrátila na své místo, takže plzeňský mladík v pražských službách mohl projet vítězně cílem.

Luboš Tomíček a Filip Šitera ovlivňují bitvu o titul
By se bez překvapivých zvratů neobešla ani kvalifikace, teprve hlavní závod měl divákům nabídnout teprve to pravé drama. Jeho základním motivem byl boj o titul. Zdeněk Simota sice na třetím místě ztrácel tři body na druhého Miroslava Fencla a na vedoucího Jana Jaroše dokonce čtyři, nicméně oproti nim měl podstatnou výhodu. Letos se mu totiž zranění vyhýbala a do Prahy přijel díky tradiční zářijové kumulaci termínů dobře rozjetý.

Zato Jan Jaroš a Miroslav Fencl dlouho nezávodily. Slánský borec si jedenáctý zářijový den ve Mšeně naštípl pánev. S výjimkou tréninků se na motocykl posadil pouze při
pardubické Zlaté stuze, kterou nakonec raději rozumně obětoval patřičnému doléčení. A Jan Jaroš laboroval zhruba od stejné doby s nemocí a navíc si ze Zlaté stuhy kromě otřesu mozku přivezl i zlomenou lopatku. Ztráta Zdeňka Simoty tedy za těchto okolností nemusela být zas až tak výrazná, jako by za normálního stavu věcí asi bývala byla.

Navíc všichni tři uchazeči o titul museli počítat i s dalšími závodníky. Letošní juniorský šampionát ještě zvýšil počet závodníků, které si s klidným svědomím můžeme představit na stupních vítězů. Shodou okolností tón pražskému klání začali udávat právě závodníci, jichž se boj o vavříny už netýkal. Přesto jej však ovlivnili.

Už v rozjížďce s číslem jedna narazil Luboš Tomíček na Jana Jaroše. By jsou mu někdy vytýkány pomalé starty, tohle nebyl ten případ. Po vylétnutí pásky se rychle dostal do čela. Naproti tomu do křížku s Janem Jarošem se pustil také Antonín Galliani. Teprve až v první zatáčce druhého kola se s ním leader průběžného pořadí vypořádal. To už však byl Luboš Tomíček jednoznačně v čele.

Ve druhé sérii čekal na Luboše Tomíčka Zdeněk Simota. Ten při svém úvodním startu jednoznačně porazil Věroslava Kollerta a Martina Gavendu, kteří si v prvé zatáčce dvakrát prohodili pořadí. Ovšem v páté jízdě se po odstartování dostal do vedení Luboš Tomíček. Zdeněk Simota se zařadil hned za něj. Jeho útok ve výjezdu z prvého oblouku byl zničující, ale vedoucí Pražan jej dokázal odrazit. První neúspěch však Zdeňku Simotovi nikterak nevzal vítr z plachet. Útočil znovu a znovu, aby na cílové čáře zaostal o půl délky motocyklu.

Ve srovnání s touto bitvou byl Tomíčkův triumf v rozjížďce s číslem devět svým

způsobem procházkou růžovým sadem. Stačil start a pražský závodník se dostal před své pronásledovatele vedené Hynkem Štichauerem. A tak se po třech sériích mohl pyšnit čistým skórem devíti bodů. nebyl ovšem sám, protože na stejnou metu se dostal také Filip Šitera.

Také on si před jmény starších kolegů peroucích se o cenné kovy nebral žádné servítky. Ve třetí jízdě odstartoval na Miroslava Fencla. A během čtyř kol mu nedovolil vůbec nic. Navíc si slánský jezdec musel hlídat i zezadu útočícího Martina Málka. Dobrý startovní manévr byl klíčem Šiterova vítězství také v rozjížďce s číslem šest. Rychle se dostal před Antonína Gallianiho a bylo rozhodnuto.

I když nemuselo. V předposlední zatáčce upadl třetí Michal Matula a kvůli němu i za ním jedoucí Zdeněk Šuranský. Červená světla se ale nerozblikala. Pražan tedy vsedl na svůj motocykl a dojel si do cíle. Jenže to už se na startovním roštu chystala další rozjížďka!

Filip Šitera se tak dočkal výraznější překážky až ve dvanácté rozjížďce. Jeho problém nesl jméno Věroslav Kollert. Liberecký závodník ve mšenských službách opět prokázal, že pověsti o jeho dobrých startech nejsou jen planými řečmi. Než se Filip Šitera nadál, vjížděl do prvé zatáčky jako druhý. Sice bezprostředně zkusil útok, ovšem mírně se přetočil a ztratil pár metrů.

Počáteční neúspěch však nebyl na újmu Šiterovy bojovnosti. Ovšem Věroslav Kollert se choval, jako kdyby měl oči i vzadu. Když v prvé zatáčce třetího kola vedl Filip Šitera razantní útok, vedoucí závodník mu strčil svůj motocykl přesně před nos. Duel nakonec došel
vskutku překvapivého rozuzlení. V nájezdu do posledního okruhu zaútočil Filip Šitera po vnitřní straně. Věroslav Kollert se dostal na vnější část zatáčky, kde u mantinelu upadl.

Miroslav Fencl a Zdeněk Simota gumují náskok Jana Jaroše
V patách devítibodovým Luboši Tomíčkovi a Filipu Šiterovi kráčel Zdeněk Simota. By sice na cílové čáře rozjížďky s číslem pět o chloupek podlehl Luboši Tomíčkovi, už ve třetí sérii se ukázal opět v tom nejlepším světle. Měl ale opět namále. Od startovního roštu vyrazil jako první Martin Málek. Simotův útok vnějškem prvého oblouku zmařil březolupský závodník vytlačením na mantinel. Až teprve Málkovo zaváhání ve druhém kole poslalo Zdeňka Simotu do čela. Za jejich zády se odehrával další klíčový moment závodu. Tomáš Suchánek, jenž při svých úvodních dvou vystoupeních hladce triumfoval, dojel až třetí. Jeho smůla však měla pokračování. V šestnácté jízdě musel kvůli zadřenému motoru opustit ve čtvrtém okruhu druhou příčku.

Vedle Zdeňka Simoty se do gumování náskoku Jana Jaroše pustil i Miroslav Fencl. Jeho jednobodová ztráta mu však na rozdíl od plzeňského juniora dala jistý čas na rozkoukání se. Před Miroslavem Fenclem nejprve protnul metu Filip Šitera, ve druhé sérii pak nejen Luboš Tomíček, ale i Zdeněk Simota. Po druhé úpravě dráhy se však slánský borec vzchopil.

Jeho úhlavním soupeřem v jedenácté jízdě byl Jan Jaroš. Ten si zasloužil notný díl slávu už jenom tím, že se svým handicapem do mítinku vůbec nastoupil. Se zlomenou lopatkou a po bezmála měsíční pauze mu však závodit příliš nešlo. Nejdřív jej porazil Luboš Tomíček, poté i Tomáš Suchánek. A teď i Miroslav Fencl. Slaňák skvěle odsartoval a razantně vlétl do první zatáčky, aby nenechal nikoho na pochybách, kdo bude v v této rozjížďce pánem.


V těch chvílích však průběžnou klasifikaci vedl stále ještě Jan Jaroš. Během čtvrté série se však stala velká spousta věcí, která otřásla nejen závodem, ale i situací v šampionátu. Nejprve v rozjížďce s číslem třináct našel svého přemožitele Luboš Tomíček. Dokonale totiž zazdil start, ale během úvodního kola se dostal z poslední příčky na druhou. S Michalem Matulou to neměl složité, ovšem Věroslav Kollert jej nehodlal pustit před sebe jen tak. Když však ve druhém výjezdu přece jen kapituloval, Martin Málek už měl v čele astronomický náskok.

V patnácté jízdě zaznamenal svou první porážku také Filip Šitera. Zdeněk Simota nechtěl nechat nic náhodě a velkým obloukem okolo mantinelu se v první zatáčce dostal do vedení. Filip Šitera se před druhého Jana Jaroše probil až ve druhé zatáčce, ovšem to už bylo na stíhání Plzeňáka pozdě. Statečný Jan Jaroš inkasoval jediný bod a to se ukázalo být kamenem úrazu. Miroslav Fencl totiž vzápětí ukázal už na startu výfuk Tomáši Suchánkovi. A právě tohle vítězství z něj udělalo nového leadera průběžné klasifikace.

Zlato v osmnácté jízdě, stříbro v rozjezdu
Své jediné zaváhání napravil Filip Šitera v sedmnácté jízdě. By nejlépe odstartoval mistr startů Tomáš Suchánek, ve výjezdu z úvodní zatáčky nechal u mantinelu trošku místa. A Filip Šitera se tudy protáhl na první příčku. Pardubický musel posléze odolávat Luboši Tomíčkovi. Stačila jediná chybička a Pražan byl ve druhém kole před ním. Jenže Tomáš Suchánek se téměř okamžitě dokázal vrátit zpátky.

Rozjížďka s číslem osmnáct byla rozhodující pro Miroslava Fencla. Pakliže by ji vyhrál, nemusel by se už bát ani Jana Jaroše, ani mohutně dotahujícího Zdeňka Simoty. Nervozita byla patrná na první pohled. A Miroslav Fencl přilil oleje do ohně husté atmosféry,
když se dvacet sekund před vypršením limitu s motocyklem otočil kvůli zamlženým brýlím. Stačil se vrátit jen tak tak. Ale pak už kráčel za titulem jako rozjetý buldozer. Nejlépe odstartoval Antonín Galliani, jenž ještě před nájezdem do zatáčky zavřel Slaňáka ke vnitřní čáře. Jenže Miroslav Fencl věděl, co potřebuje. Ve výjezdu už vedl a po necelých sedmdesáti vteřinách projel cílem jako vítěz a zároveň i mistr republiky.

Stříbro však bylo pořád v sázce. Jan Jaroš záhy po vylétnutí pásky devatenácté jízdy překonal Martina Málka. Pro titul vicemistra už více udělat nemohl. Jenže Zdeněk Simota vzápětí vyhrál a srovnal tak jeho bodové skóre. A všichni v ochozech věděli, že je čeká speciální bonus za skvělým šampionátem. Tři rozjezdy!

Nejprve Filip Šitera a Zdeněk Simota změřili své síly o vítězství v závodě. Lépe sice odstartoval Plzeňák, ovšem mšenský borec se natlačil do zatáčky jako první. Zdeněk Simota zkusil pár útoků. Pak si však uvědomil, že lepší než vrabec v hrsti v podobě vyhraného závodu je lepší vícemistrovský holub na střeše šampionátu. A tak se raději šetřil na svůj druhý rozjezd.

Mezitím si to Luboš Tomíček s Miroslavem Fenclem rozdali o třetí místo. Po vylétnutí pásky byl lepší Slaňák. Luboš Tomíček naznačil útok vnějškem první zatáčky. A když tam Miroslav Fencl soustředil svou pozornost, bleskově sklopil svůj stroj doleva. A rázem byl v čele. Zelený věnec byl jeho a diváci nového mistra na stupních vítězů neviděli. Pořadatel totiž zůstal věrný své zásadě, že šampióni se vyhlašují až oficiálně na AČR. Ochozy však na toto téma měly diametrálně odlišný názor.

A pak přišlo vyvrcholení. Oba protagonisté vyjeli na ovál až čtvrt minuty před vypršením limitu. K pásce to stihli přesně nachlup. Pak už z úhlu pohledu Zdeňka Simoty nebylo co řešit. Rychlý startovní manévr odstartoval závěrečnou etapu jeho pouti za stříbrem. A nešastný Jan Jaroš nestačil vzdorovat. Nicméně klobouk dolů. Tohle byl šampionát, jaký historie nepamatuje. Všichni tři medailisté se vešli do rozpětí jediného bodu.

Komentáře hlavních protagonistů
„Je to dobý, že jsem takhle letošní juniorák zakončil,“ pochvaloval si vítězný Filip Šitera. „Doufám, že takhle začnu příští sezónu a budu tak pokračovat až do konce. To ale záleží jen na mně.“ Jediný bod sebral Filipu Šiterovi Zdeněk Simota. „Šel jsem z trojky, kde to bylo docela tvrdý“ líčil Filip Šitera inkriminované momenty z rozjížďky s číslem patnáct. „Snažil jsem se, ale neodstartoval jsem na něj. V poslední jízdě jsem měl obavy, že tam bude nahrnutej materiál. Ale měl jsem super start. Natlačil jsem se na ně a byl jsem tam.“ Filip Šitera si letošní sezónu prodlouží pobytem u protinožců. „Začátkem listopadu odjíždím do Austrálie,“ řekl mšenský junior. „Bude to taková dovolená. S Tomášem Suchánkem si to tam dobře užijeme.“

„Škoda tý druhý jízdy,“ zalitoval v setmělém depu Zdeněk Simota. „Na čáře jsem prohrál s Lubošem. A ten bod mi pak chyběl, abych se rozjížděl s Mirdou celkově. Ale je těžké spekulovat, jak by to dopadlo.“ V závěru musel plzeňský závodník na startovní rošt hned dvou dodatkových jízd. „V rozjezdu s Lubošem jsem šel na lajnu,“ popisoval klíčové okamžiky Zdeněk Simota. „Ale byla tam kolej. Přetočil jsem se a už jsem ho nestíhal. Hlavně jsem se potom ve druhým rozjezdu soustředil na Honzu Jaroše, abych získal titul vicemistra. A povedlo se.“ A jak se teď Zdeněk Simota cítí po dosažení svého životního výsledku? „Pocity jsou dobrý,“ odpověděl. „Druhý místo je úspěch. Ale měl jsem pár defektů a nevyšla mi Kopřivnice. I jinak mě provázela smůla. Ty body mně teď chyběly. K titulu mi stačil jeden navíc…“

„Na závěr sezóny jsem už něco zajet musel,“ žertoval cestou ze stupňů vítězů Luboš Tomíček. „Dnes jsem dělal roli kaziče. Vzal jsem bod Zdeňkovi, Honzovi a Mirdovi. Doufám, že mi to někdy nevrátí. Měl jsem taky dobrej motor. On je vlastně dobrej vždycky, jenže někdy třeba nevydrží.“

„Nic lepšího jsem si nemohl přát,“ jásal sprškami šampaňského zmáčený Miroslav Fencl. „Zažívám super pocity. Jsem mistr ve své poslední sezóně. Opravdu jsem si víc nemohl přát.“ V pražském závodě se však rozjížděl jen zvolna. „Začátek byl vlažnější,“ připustil čerstvý mistr republiky. „Skoro měsíc jsem na tom neseděl a trošku mě bolel zadek. Dráha naštěstí byla rovná, jen sem tam dírky. Byla perfektně připravená a já jsem se na ní rozjel.“ A jak by Miroslav Fencl v kostce srovnal letošní juniorské zlato s vítězným šampionátem roku 2001? „Tenhle titul je lepší,“ konstatoval po kratší úvaze. „Do poslední chvíle nebyl jasný. Navíc se spousta jezdců rozjela. Už je tady deset lidí, co se s nima dá závodit. Už to není jen start – cíl.“

„Se zlomenou lopatkou ze Zlaté stuhy se závodit nedá,“ odtušil nešastně Jan Jaroš. „Tohle byl letos můj poslední závod.“

Kvalifikace – celkové pořadí:
1. Michal Matula, Markéta Praha
2. Martin Gavenda, Březolupy
3. Ján Halabrín, Žarnovica (SK)
4. Matěj Kůs, Markéta Praha
5. Jan Markvart, Plzeň
6. Michael Gregor, Markéta Praha
7. Patrik Doubek, Markéta Praha
8. Vladislav Troják, Březolupy
9. Jakub Fabian, Markéta Praha

Kvalifikace – jednotlivé jízdy:
1 – Jakub Fabian, Jan Markvart, Ján Halabrín
2 – Michael Gregor, Vladislav Troják
3 – Michal Matula, Jakub Fabian, Patrik Doubek, Vladislav Troják
4 – Martin Gavenda, Matěj Kůs, Jan Markvart, Michael Gregor
5 – Ján Halabrín, Jan Markvart T, Vladislav Troják F, Jakub Fabian X
6 – Matěj Kůs, Michael Gregor, Patrik Doubek

Hlavní závod:

1. Filip Šitera, Mšeno 3 3 3 2 3 14+3
2. Zdeněk Simota, Plzeň 3 2 3 3 3 14+2
3. Luboš Tomíček, Olymp Praha 3 3 3 2 1 12+3
4. Miroslav Fencl, Slaný 2 1 3 3 3 12+2
5. Martin Málek, Březolupy 1 3 2 3 2 11
6. Jan Jaroš, Markéta Praha 2 2 2 1 3 10
7. Tomáš Suchánek, Pardubice 3 3 1 E 2 9
8. Antonín Galliani, Markéta Praha 1 2 0 3 1 7
9. Hynek Štichauer, Pardubice 0 0 2 2 2 6
10. Věroslav Kollert, Mšeno 2 1 F 1 2 6
11. Martin Gavenda, Březolupy 1 2 1 1 0 5
12. Michal Matula, Markéta Praha 2 1 0 E 1 4
13. Matěj Kůs, Markéta Praha 0 1 2 1 F 4
14. Zdeněk Šuranský, Mšeno 0 F 0 2 1 3
15. Ján Halabrín, Žarnovica (SK) 1 F 1 0 0 2
16. Jan Markvart, Plzeň 0 0 1 0 0 1
res Michael Gregor, Markéta Praha   DNR
res Patrik Doubek, Markéta Praha   DNR

Závěrečné pořadí šampionátu:

1.(2.) Miroslav Fencl, Slaný 12 12 13 15 11 12 75
2.(3.) Zdeněk Simota, Plzeň 12 13 12 11 12 14 74+3
3.(1.) Jan Jaroš, Markéta Praha 14 13 12 12 13 10 74+2
4.(5.) Filip Šitera, Mšeno 9 10 10 14 10 14 67
5.(4.) Tomáš Suchánek, Pardubice 10 14 5 13 12 9 63
6.(6.) Martin Málek, Březolupy 8 9 10 9 13 11 60
7.(7.) Luboš Tomíček, Olymp Praha 9 9 10 10 9 12 59
8.(9.) Hynek Štichauer, Pardubice 6 7 6 7 8 6 40
9.(10.) Antonín Galliani, Markéta Praha 5 3 7 6 10 7 38
10.(8.) Patrik Linhart, Slaný 13 10 9 4 1 – 37
11.(11.) Věroslav Kollert, Mšeno 6 7 – 8 6 6 33
12.(12.) Zdeněk Šuranský, Mšeno 0 2 7 4 4 3 20
13.(13.) Michal Matula, Markéta Praha – 5 6 1 1 4 17
14.(14.) Martin Gavenda, Březolupy NQ 1 4 3 3 5 16
15.(15.) Jan Vondra, Markéta Praha 4 3 4 – – – 11
16.(16.) Matěj Kůs, Markéta Praha – – – 2 4 4 10
17.(17.) Jan Balihar, Plzeň 5 – – – – – 5
18.(18.) Patrik Doubek, Markéta Praha NQ – 2 – 2 DNR 4
19.(21.) Jan Markvart, Plzeň NQ 2 – Q-NS 0 1 3
20.(19.) Luboš Velinský, Pardubice 3 – – – – – 3
21.(NC) Ján Halabrín, Žarnovica (SK) NQ NQ DNR – – 2 2
22.(20.) Michael Gregor, Markéta Praha NQ 0 1 Q-NS 1 DNR 2
23.(22.) Adam Vandírek, Markéta Praha 2 – – – – – 2
24.(23.) Vladislav Troják, Březolupy NQ – – 1 – NQ 1
25.(24.) Jakub Fabian, Markéta Praha 0 0 – Q-NS NQ NQ 0
26.(25.) Pavel Fuksa, Pardubice – NQ 0 – – – 0
27.(26.) Matyáš Hlaváček, Mšeno 0 – – – – – 0
NC Lukáš Urban, Pardubice NQ NQ – – – – –
NC Petr Bazika, Markéta Praha NQ NQ – – – – –
NC Petr Málek, Pardubice NQ – – – – – –

Legenda: číslo v závorce za pořadím udává průběžnou pozici po předchozím závodě, NQ znamená nekvalifikoval se, DNR neabsolvoval ani jednu rozjížďku, Q-NS nenastoupil do závodu po úspěšné kvalifikaci, NC neklasifikován.
Dosavadní podniky se uskutečnily ve Slaném, Březolupech, Pardubicích, Kopřivnici a Plzni. Do závěrečné klasifikace se na rozdíl od předchozích let počítají všechny výsledky.
V případě bodové rovnosti rozhoduje o pořadí lepší výsledek v posledním závodě.

Foto: Pavel Fišer

Extraliga

Plzeň čekala na soupeře marně

Plzeň – 13. 10. 2004
I když Plzeň splnila ultimativní podmínku Mšena a nastoupila ke včerejší baráži výhradně s prvoligovou sestavou, svého soupeře se nedočkala. Plzeňský kádr tvořili Zdeněk Simota, Petr Vandírek, Vladimír Višváder, Ján Halabrín, Jan Markvart, Jan Balihar a Karel Kadlec. Z tábora Mšena se objevil jedině Filip Šitera, který cestu podnikl evidentně jako soukromou záležitost. Ve Mšeně by se měli za své zbabělé vycouvání z baráže pořádně stydět. Rozhodně bude zajímavé sledovat s čím chtějí přesvědčit delegáty valné hromady o rozšíření extraligy na pět týmů, pakliže se bojí střetnutí s prvoligovým týmem. Rovněž neúcta k předem daným pravidlům hry jim pozitivní faktory na misce vah nepřidá.

MS Na dlouhé dráze

Matthias Kröger přišel o body z Marmande

O jedenáct bodů za osmé místo v závodě mistrovství světa na dlouhé ploché dráze v Marmande přišel Matthias Kröger po pozitivním výsledku dopingové kontroly. Včerejší tisková informace FIM však neudávala bližší podrobnosti. Německý závodník tak klesl v průběžném pořadí z jedenáctého na třinácté místo.
Opravený průběžný stav šampionátu:

1. Kelvin Tatum, GB 88
2. Gerd Riss, D 78
3. Bernd Diener, D 62
4. Enrico Janoschka, D 54
5. Andy Appleton, GB 45
6. Zdeněk Schneiderwind, CZ 44,5
7. Herbert Rudolph, D 42
8. Theo Pijper, NL 42
9. Robert Barth, D 36
10. Stephan Katt, D 35
11. Maik Groen, NL 30
12. Matt Read, GB 27,5
13. Matthias Kröger, D 24
14. Stephane Tressarieu, F 23
15. Massimo Mora, I 20,5
16. Glen Philipps, GB 18
17. Jörg Tebbe, D 15
18. Sirg Schützbach, D 13
19. Uppie Bos, NL 12,5
20. Dirk Fabriek, D 9
21. Christian Hülhorst, D 4
22. Richard Hall, GB 2
23. Ralf Löding, D 0
Extraliga

Plzeň trvá na baráži

Ačkoliv Mšeno odmítlo nastoupit k dnešní baráži v Plzni o účast v extralize 2005, Plzeň na svém právu trvá. Dokonce dnes na čtrnáctou hodinu svolává své závodníky, aby jasně dala najevo své odhodlání se o postup porvat na dráze. Nicméně Mšeno setrvává na svém postoji ve stylu po nás potopa, by dokonce Plzeňáci přišli se vstřícným postojem ohledně hostujících závodníků. Ve svém prohlášení, které magazín SpeedwayInfo přetiskuje, se plzeňský předseda Leopold Klíma ostře ohradil proti invektivám mšenského prezidenta Vladimíra Wasyliwa. Vyjádřil také odhodlání svého klubu nastoupit do příštího ročníku extraligy a ohradil se proti rozšíření soutěže na pět týmů.

Prohlášení PK Plzeň z 11.října 2004:
Výbor PK Plzeň se na svém mimořádném zasedání zabýval prohlášením PDK Mšeno a musí reagovat na některé skutečnosti uvedené v tomto prohlášení. Také však musíme podotknout, že nás prohlášení klubu předsedy pana Wasyliwa příliš nepřekvapuje, nebo máme s tímto klubem své zkušenosti např. při jednání o přestupu jezdce Z. Simoty a už víme, co můžeme čekat. Máme za to, že výbor PDK Mšeno o počínání pana Wasyliwa ani neví a že jsou to jeho subjektivní názory.
Především není pravda, že PK Plzeň prosadil změnu řádů této soutěže. PK Plzeň se pouze prostřednictvím svého zástupce ve VV SPD domáhal rovného postavení v soutěži. Před dvěma lety prosadili zástupci extraligových klubů zákaz startu zahraničních jezdců v 1.lize. Pouze v případě baráže může prvoligový tým použít případné zahraniční jezdce, které by měl na soupisce. Nevíme, jaké má klub PDK Mšeno zkušenosti s uzavíráním smluv na dosud neexistující soutěžní utkání, ale je to problém neskutečný. Smlouvu na takovýto závod s námi nikdo nechtěl uzavřít a jistotu přesného termínu a účasti jsme měli až 7. 10. To náš zástupce ve VV SPD přednesl a domáhal se nápravy. Tato soutěž začíná teprve výzvou vítěze 1. ligy poslednímu v extralize, takže v žádném případě nešlo o změnu pravidel uprostřed soutěže. Stejně jako v případě všech problémů v soutěžích družstev nechal VV tuto problematiku na účastnících patřičné soutěže. Debata se tedy nesla ve znamení výměny názorů mezi zástupci Olympu, Mšena a Plzně. Výsledek této dohody ostatní členové VV akceptovali. Mimochodem návrh na české hosty prosazoval pan Špinka a právo na možnost nahlásit dva, třeba i nové hosty pro oba účastníky závodu tehdejší zástupce Mšena ve VV pan Wasyliw. Myslíme tedy, že stejně jako v minulosti došlo k dohodě zúčastněných klubů. Tyto dohody nikdy valná hromada v uplynulých letech neměnila, i když třeba to pravidlo o baráži a omezení počtu zahraničních hostů nám po chuti nebylo.
Je nám také podivné, že jednání VV bylo 17. srpna v naprosté pohodě baráží ohrožených klubů a teprve až 10. října pan Wasyliw považuje za nepřijatelné a nehodlá akceptovat – protože se mu to nehodí a hlavně nepočítal, že baráž klub Mšeno pojede.
Další část prohlášení nás doslova ohromila. Klub, kterému bezmála 150 bodů z 220 získali v extralize zahraniční hosté, nám vyčítá použití pěti jezdců v osmi závodech za prokazatelně zraněného Jana Balihara. Jednoduché počty prokáží, že i bez těchto hostů bychom soutěž nakonec vyhráli. Úsměvná je zároveň zmínka o obrovských finančních nákladech na tento závod a to ve chvílích, kdy my jsme ještě ani nevěděli, kdo za náš tým pojede, a náš soupeř už před Zlatou přilbou kontaktoval jednoho z českých jezdců v Grand Prix. Jenže také víme o problémech se sestavou našeho soupeře. Někteří jezdci Mšena jsou zraněni a někteří odmítají v tomto závodě za tým Mšena z určitých důvodů nastoupit. Také samozřejmě víme, že zástupci sestupem ohrožených klubů pan Wasyliw s panem Ondrašíkem v zákulisí jednali ještě před skončením extraligy o rozšíření nejvyšší soutěže na pět týmů.
Prosíme proto,aby PDK Mšeno v budoucnu ve svých prohlášeních uváděl skutečná fakta, a pokud se k utkání 13. října i nadále odmítá zúčastnit, požádáme VV SPD nebo VH SPD o potvrzení postupu PK Plzeň do Extraligy, ve které by měly podle nás a dle platných řádů startovat i nadále čtyři družstva.

Projednáno a odsouhlaseno všemi přítomnými mimořádné výborové schůzi našeho klubu.

S pozdravem

Leopold Klíma
předseda

Foto: Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)

Extraliga

Mšeno kritizuje změny v pravidlech baráže

Rozhodnutí PDK Mšena neakceptovat výzvu PK Plzeň na účast v baráži o extraligu 2005 zklamalo řadu plochodrážních fandů a stalo se nepříliš povedenou tečkou za skvělou ligovou sezónou. Olej do ohně přililo prohlášení středočeského klubu, v němž svou rezignaci zdůvodňuje změnou schválených pravidel. Nicméně ze sportovního hlediska ztrácí úspěšný extraligový tým svou tvář už jen tím, že úpravu pravidel kritizuje až s dvouměsíčním odstupem.

Administrativní změna pravidel
Psal se sedmnáctý srpen letošního roku. Do restauračního salónku budovy AČR v Opletalově ulici mířili členové VV SPD ke svému sedmému zasedání v letošním roce. V té chvíli uběhly čtyři dny od zahájení druhé poloviny prvoligové sezóny. Po přeložení zmoklého závodu ve Svitavách se sice Plzně prozatím ještě netýkala, nicméně ve zbývajících čtyřech kolech si Západočeši věřili. Extraliga měla za sebou pouhá tři klání, ovšem s překvapivým výsledkem. V minulosti tolik fenomenální Olymp se krčil u dna průběžné tabulky s jedním bodem ztráty na Mšeno.

Nebylo tedy divu, že se na přetřes jednání dostala také baráž. Plzeň se nikdy netajila svým odhodláním vrátit se do extraligy a Olymp se Mšenem se dostaly do pásma ohrožení. Leopold Klíma, plzeňský šéf, přišel s otázkou hostování. Jako první tak veřejně otevřel otázku, jak vlastně na prolínací soutěž nazírat. Jedná se o pokračování ligy 2004, samostatnou soutěž či zahájení ligového ročníku 2005?

Osobně ji považoval za start nové ligy. Logicky argumentoval, že před únorovou uzávěrkou letošních soupisek nemohl mít ani tušení, že se do baráže dostane. Navíc jako prvoligový celek mohla mít Plzeň na soupisce cizince pouze pro účely baráže. Proč by ovšem Plzeň nemohla do rozhodujícího klání vstoupit už se závodníky, s nimiž by uzavřela smluvní vztah po svém postupu do extraligy?

Leopold Klíma získal zdatného spojence v osobě Milana Špinky. Ten se totiž mohl dostat do patové situace, protože Richard Wolff a Jan Jaroš, uvedení na soupisce prvoligové Markéty, by nemohli v duchu platných regulí nastoupit v baráži za Olymp. A tak prošla úprava pravidel, která potenciálním účastníkům baráže umožňovala nasadit dva jakékoliv závodníky jako hosty. Zápis bohužel neuvádí, kdo byl pro a kdo proti, nicméně dá se předpokládat, že VV SPD opět uplatnil zásadu nechat rozhodnutí na zúčastněných klubech. Dle zdrojů z řídícího orgánu se změnou souhlasil i mšenský prezident Vladimír Wasyliw.


Mšenský ručník v ringu
Uplynuly dva měsíce a obě ligy letošního roku se staly minulostí. Mšeno pronásledované nehoráznou smůlou nakonec nedokázalo udržet třetí místo před Olympem. Plzeň sice v první lize nezvítězila, nicméně právo vyzvat Mšeno o baráž mohla uplatnit i ze druhého místa.

Západočeši tak učinili hned po skončení posledního prvoligového klání. Mšeno nabídku dlouho zvažovalo. Upřímně řečeno mělo proč. Ke Slawomiru Drabikowi se v průběhu sezóny na marodku dostal i Michal Makovský. Poslední extraligový podnik přinesl zranění také Adrianu Rymelovi. A Tomáš Topinka se ke klubu, jenž ho svého času vytáhl z bryndy, stavěl letos více než macešsky. Vedle personálních problémů navíc Mšeno muselo čelit také dlouhodobému nešvaru celé české ploché dráhy, a sice nepříliš plné klubové pokladně.

Po čtvrteční plzeňské výzvě nastalo od Mělníka dlouhé mlčení. Teprve až v neděli odpoledne zaznělo mšenské ne. Klub své stanovisko vyjádřil prohlášením, v němž jako důvod své neúčasti udává právě změny v pravidlech provedené na srpnovém zasedání VV SPD.

Ze sportovního úhlu pohledu se nejedná o právě sympatický krok. Prohrát se dá v zásadě dvěma způsoby. Hrdě se vztyčenou hlavou a s vynaložením všech sil, což by mohlo dát Mšenu dostatečnou půdu pro jednání o případném rozšíření extraligy na pět týmů. A nebo stylem zbabělého uplakánka hledajícího malicherná ospravedlnění. Otázku, proč si zpochybnění srpnové změny pravidel, nechali až na pět minut po dvanácté, si ve svém svědomí musí odpovědět Mšeňáci sami. Ovšem znevažování plzeňského výsledku v první lize je vyloženě unfair. Extraligový celek by si bezesporu měl troufnout na důstojnějšího soupeře než prvoligový tým!

Nechce-li tedy Mšeno sehrát neblahou úlohu atentátníka na diváky, kteří se houfně na rozhodující klání těšili, mělo by se plzeňské výzvě podrobit. Morální právo na účast v extralize 2005 je možná na jeho straně, nicméně rozhodovat by se mělo na dráze. A navíc, kde je psáno, že by Mšeno muselo v baráži prohrát?

Prohlášení PDK Mšeno o své neúčasti v baráži o extraligu 2005:
PDK Mšeno se nezúčastní baráže o účast v extralize družstev v sezóně 2005 podle ustanovení, přijatých VV SPD. Změna řádů, kterou si PK Plzeň prosadil na zasedání VV SPD 17. srpna !!! udělala z předpokládaného sportovního souboje souboj financí, kterého se náš klub nehodlá účastnit. Jsme ochotni se účastnit baráže podle platných Národních sportovních řádů pro plochou dráhu, schválených zástupci všech klubů před zahájením soutěže. Jejich účelové změny v průběhu soutěže, přijaté pouze výkonným výborem, považujeme za nepřijatelné a nehodláme je akceptovat. Jsme přesvědčeni, že o účast v extralize mají bojovat jezdci, kteří si toto právo vybojovali v průběhu celého ročníku, nikoli na jeden závod nakoupené drahé posily. Jsme přesvědčeni, že i přes velkou marodku, která nás v průběhu letošní sezóny postihla, máme širší a kvalitnější jezdecký kádr a proto i právo startovat i v příštím ročníku extraligy družstev. Vždy Plzeň si právo na baráž vybojovala pouze zásluhou závodníků pauzírujících týmů, kteří nejsou na soupisce PK Plzeň. Jsme ochotni se sportovně utkat o právo účasti v extralize podle platných řádů. Nebudeme však nesmyslně tahat našim sponzorům peníze z kapes! Těch je v ploché dráze potřeba dost v jiných oblastech, než je jeden pochybný závod.

V případě uskutečnění baráže podle platných řádů očekáváme sdělení nového termínu do 48 hodin.

Stanovisko PK Plzeň:
Dle informací magazínu SpeedwayInfo se v Plzni měl včera večer sejít klubový výbor. V době uzávěrky tohoto článku nebyl výsledek jejich jednání k dispozici.

Výňatek ze zápisu jednání VV SPD ze 17.8. týkající se baráže:
Pro soutěž Baráž bylo přijato toto ustanovení:
Pro soutěž Baráž platí pouze základní soupisky družstev platné ke dni ukončení soutěže Mistrovství České republiky družstev. Družstva, účastníci této soutěže mají právo nahlásit pro tuto soutěž každý dva hosty. Termín nahlášení těchto hostů je 5 dní po zveřejnění termínu závodu a nahlášené hosty nelze po jejich nahlášení měnit. Celek 1.ligy mající právo vyzvat poslední tým Extraligy k závodu této soutěže musí určit termín tohoto závodu tak, aby se závod uskutečnil nejdříve šest dní po uplatnění Práva na Baráž a nejpozději dvacet dní po uplatnění práva na Baráž.
Přítomni byli: členové VV SPD Miloslav Verner, Josef Laštovka, Leopold Klíma, Petr Křikava, Petr Moravec, Milan Špinka, Vladimír Wasyliw a Marcela Švejdová a hosté Karel Nauš (generální sekretář FMS AČR) a Alexandra Dašková (zástupce činovníků).

Foto: Antonín Škach a Pavel Fišer (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)

Ostatní závody

Premiérový ročník Slováckého oválu vyhrál Norbert Magosi

AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Slunečné odpoledne, nadstandardní návštěva a vyrovnané závody provázely první ročník Slováckého oválu v Březolupech. Jeho vítězem se nakonec stal Maďar Norbert Magosi. Hořkost porážky nepoznal ani v základní části, ani v závěrečném finále. Pech měl Rafal Chinski, jemuž defekt ve finálové jízdě sebral druhé místo. Stříbrný tak skončil jeho krajan Sebastian Kowolik a bronzový Filip Šitera.
Zlín není Žilina
Když se chvilku před závodem ozvali Rafal Chinski a Sebastian Kowolik ze Žiliny, bylo organizátorům jasné, že se premiérový ročník Slováckého oválu bude muset obejít bez jedné národnosti. Ovšem něco po půldruhé zastavilo pod depem auto s polskou poznávací značkou a přívěsným vozíkem s plochodrážními motocykly. Záhada, jak je možné přejet ze západoslovenského města na jihovýchod Moravy tak rychle měla prozaické vysvětlení. Spěchající Poláci si totiž špatně přečetli ceduli s názvem města. Místo Žiliny volali ze Zlína.

Mladí Moravané Zdeněk Šuranský a Vladislav Troják si tak na vestu museli znovu lepit startovní čísla náhradníků odměněných pouze pneumatikami. A o osudu závodu bylo de facto rozhodnuto. Jak Rafal Chinski, tak Sebastian Kowolik totiž úspěšně sekundovali výbornému Maďarovi Norbertu Magosimu a vyhrávali jednu rozjížďku za druhou. Čeští závodníci měli šanci na vítězství pouze v ostatních jízdách.

Norbert Magosi hned na úvod narazil na dvojici výtečných Čechů, Richarda Wolffa a Martina Málka. Jenže si je vůbec nepustil k tělu. Odstartoval a oběma ujel. Stejně dominantní byl i v rozjížďce s číslem osm. Tentokrát mu nestačil ani Marco Müller, ani Ján Halabrín. A Manuel Nowotny praštil s motocyklem vypůjčeným od krajana Olivera Özelta už v první zatáčce.

Při svém třetím startu narazil Norbert Magosi na Filipa Šiteru. Ale mšenský junior, který letošní podzim létá na českém plochodrážním nebi s razancí obřího vesmírného asteroidu, pokazil start. Zatímco se Maďar ujímal vedení, on musel řešit Juricu Pavliče. Když jej ve druhé zatáčce velkým obloukem objel, už žádné pomyšlení na atak vedoucí příčky. V jedenácté jízdě se sice po vylétnutí pásky dostal do vedení Luboš Tomíček, ovšem ve výjezdu vedl už zase Norbert Magosi.

Za těchto okolností se s plným bodovým počtem začal chystat na rozjížďku s číslem sedmnáct. Tu mohl konec konců považovat za generálku finálové jízdy. Kromě outsidera Olivera Özelta jej očekávala ještě polská dvojice. Ta pojala závod v neméně úspěšném stylu jako Norbert Magosi.

Rafal Chinski ovládl už rozjížďku s číslem jedna, zatímco Luboš Tomíček se musel v prvé zatáčce cpát pod Marco Müllera. Stejně tak uletěl po startu páté jízdy a duel Vladimíra Višvádera s Martinem Málkem se jej vůbec netýkal. Přehlídku brilantních startů Rafala Chinského nenarušili po druhé úpravě dráhy ani Richard Wolff, ani Věroslav Kollert. Pouze Filipu Šiterovi se ve třinácté jízdě podařilo před Poláka dostat. Leč chvíle jeho vedení byly přesně ohraničeny výjezdem z první zatáčky.

Sebastian Kowolik se v rozjížďce s číslem čtyři zbavil Filipa Šitery, když jej v prvém oblouku nasměroval na venek. V sedmé jízdě pak na stejném místě podjel Věroslava Kollerta, jemuž se starty začínají náramně dařit. Ve výjezdu z první zatáčky desáté jízdy objel Martina Málka. A stejnou věc provedl i Richardu Wolffovi ve čtvrté sérii.

Rozjížďka s číslem sedmnáct už tedy nemohla nic změnit na skutečnosti, že se do finále dostanou oba Poláci a Maďar. Čisté skóre zde udržel Norbert Magosi. Po vylétnutí pásky sice nezaváhal Rafal Chinski, ovšem Norbert Magosi jej pokořil v prvé zatáčce. Na svého kolegu se tlačil i Sebastian Kowolik. Svůj útok z pravé strany protilehlé rovinky dotáhl do úspěšného konce ve druhém oblouku.

Česká bitva o finále
Jak už bylo řečeno, českým závodníkům byla v sobotu v Březolupech určena pozice sekundantů oběma Polákům a Norbertu Magosimu. A na vítězství našich barev si osm stovek
přihlížejících diváků muselo počkat do rozjížděk, v nichž vedoucí trio nestartovalo. V první sérii jejich apetit dokázal uspokojit pouze Martin Gavenda. Na novém typu pneumatiky Mitas nedal permanentně útočícímu Věroslavu Kollertovi ani náznak šance.

Prvé dvě série ukázaly, že největší čáku na poslední volné místečko ve finálové jízdě si začal dělat Filip Šitera. Přišel v nich o body pouze v rozjížďce s číslem čtyři, v níž podlehl Sebastianu Kowolikovi. Ve druhé sérii už slavil triumf. Sice na něho odstartoval Richard Wolff, jenže od prvního výjezdu úřadoval právě Filip Šitera.

Ostatní naši krajané tu lehce, tu výrazněji bodově ztráceli. Richard Wolff, jeden z největších favoritů, před Filipem Šiterou podlehl nejen Norbertu Magosimu, ale také Martinu Málkovi. Březolupský junior pak zaváhal v páté jízdě, když k úvodním dvěma bodům přidal jen jeden jediný. O vítězství Rafala Chinského sice nemohlo být vůbec pochyb, ovšem před Martina Málka se natlačil i Vladimír Višváder. Razantně se na druhém místě udržel i po průjezdu prvou zatáčkou a Martin Málek na něho už nic nevymyslel. Nicméně i Vladimír Višváder se po svém druhém startu nezařadil do špičky. Předtím totiž ve čtvrté jízdě přišel o třetí místo kvůli přetrženému řetězu a následnému pádu.

Rubriku ztrát si vyplňoval i Věroslav Kollert. Prohra se Sebastianem Kowolikem nebyla nikterak neočekávaná, ovšem druhé místo za Martinem Gavendou ve třetí jízdě způsobilo slušný rozruch. Ztrácel ovšem i Luboš Tomíček. Nejprve s Rafalem Chinskim, posléze v téměř ryze české šesté jízdě s Filipem Šiterou a Richardem Wolffem.

Ve třetí sérii čekali na Martina Málka a Richarda Wolffa oba Poláci. Rafal Chinski nejprve porazil domácího juniora a Sebastian Kowolik vzápětí i Richarda Wolffa. Filip Šitera se zase dostal do křížku s Norbertem Magosim. Po intermezzu s Juricou Pavličem mšenskému jezdci Maďar uletěl.


Nakonec Filip Šitera
Nicméně i přesto zůstával Filip Šitera nejvážnějším kandidátem na čtvrté místečko ve finálové jízdě. Ve čtvrté pětině však došlo k mírnému posunu v situaci. Martin Málek ve slaběji obsazené patnácté rozjížďce objel všechny své konkurenty okolo prken. Tím se jeho skóre vyšvihlo na osm bodů. Filip Šitera sice ve třinácté jízdě nejlépe odstartoval, ovšem už od prvé zatáčky všechno kontroloval Rafal Chinski. Průběžný zisk mšenského závodníka tedy činil devět bodů. Březolupský borec jej tak začal bezprostředně ohrožovat, zatímco sedmibodový Richard Wolff po prohře s Norbertem Magosim byl z finálové hry venku.

Martin Málek a Filip Šitera na sebe narazili až ve dvacáté jízdě. Po vylétnutí pásky neponechal Filip Šitera vůbec nic náhodě a usadil se v čele. Naopak Martin Málek musel řešit zle dotírajícího Věroslava Kollerta. Když se jej zbavil, zkusil pár útoků na vedoucího Mšeňáka. Ale marně.

Filip Šitera se tak mohl jako jediný z našich závodníků chystat na boj proti fenomenálním Polákům a Maďarovi. Žlutá startovní pozice však nebyla pro rychlý startovní manévr příliš optimální. Filip Šitera však přesto útočil. V prvém oblouku se dostal před Sebastiana Kowolika. Blízko byl i druhý Rafal Chinski, jenže ve výjezdu se mšenský závodník dostal moc daleko z ideální stopy. A klesl zpět na poslední místo.

Norbert Magosi, Rafal Chinski, Sebastian Kowolik a Filip Šitera. Takové bylo pořadí při vjezdu do druhého zatáčky úvodního okruhu. A nic nesignalizovalo, že by se na něm mělo cokoliv změnit. Jenže ve třetím kole vydechl motor Rafala Chinského naposledy. „Life is life,“ komentoval později svůj výpadek potrefený Polák.

Nicméně nevědomky zbytek finále zdramatizoval. Zkřížil totiž cestu svému krajanovi. A Filip Šitera se dostal do bitevní vzdálenosti. Celou dobu až k šachovnicovému praporu komplikoval Sebastianu Kowolikovi život. A v cíli mu ke druhému místo chyběl opravdu jen kousíček.

Vedle vítězů však mohli slavit i pořadatelé. Prosluněný mítink se slušnou mezinárodní konkurencí vedle nebývalé návštěvy totiž do ochozů březolupského stadiónu přilákal také sponzory a představitele zlínského kraje. O tom, že vedení klubu využilo jejich přítomnosti jaksepatří svědčí i fakt, že druhý ročník Slováckého oválu je již dnes v návrhu předběžného kalendáře sezóny 2005.


Hlasy z depa
„Dráha byla dobrá a mně to jelo,“ konstatoval po závodech nejlepší z Čechů Filip Šitera. „Škoda, že jsem ve finále jel až ze čtyřky. Bylo to po úpravě dráhy a po venku to nejelo. Byl jsem tam třetí, druhej. Chtěl jsem tam zabojovat, ale pak jsem málem šel na hubu.“ Nicméně oba Poláci a Norbert Magosi jej v základní části porazili… „V základní části byli lepší,“ připustil mšenský junior. „Ale ve finále jsem si věřil. Pořád jsem útočil. Motorka jela super a já občas taky (smích). Chyběl mi kousek. Asi tak deset centimetrů (smích).“

„Doma je to asi nejhorší,“ posteskl si Martin Málek. „Naposledy jsem tady jel asi před měsícem. Zezačátku jsem nevěděl, kam mám jet. Nejprve to bylo dobré po lajně, pak na venku a po středu. A navíc mi tam Vlado Višváder udělal trošku dusno. A ještě tak velký umělec nejsem, abych ho předjel.“ Po třetím místě v rozjížďce s číslem pět se to však začalo otáčet. „Nevyšla mi ta poslední jízda,“ komentoval Martin Málek. „S Filipem jsme odstartovali, ale on mě pak zavřel. Natlačil mě na vnitřek. A tam byl rantl a já o něj zakopnul. Páté místo sice není k zahození, ale já jsem počítal s lepším umístěním.“

„Nechci se vymlouvat, ale fakt se necejtím dobře,“ řekl Richard Wolff. „Chtěl jsem ale tenhle závod jet a tak jsem to risknul. Teď si ale dám až do ligy pauzu s tréninkem. Jednu nohu mám ještě bolavou od řetězu, v druhý třísla a ještě rameno. Jsem takovej kompletně oslabenej.“ A jak pražský závodník prožíval závod? „Dnes jsem se nedostal k tomu to naladit,“ přiznal. „Převody a tak. V první jízdě, když jsem jakž takž odstartoval, předjel mě Martin Málek. A tak se do finále postoupil nedá! Je to pro mě neúspěch. Určitě jsem chtěl bednu. Snad naberu sílu a ve čtvrtek v Plzni jdeme do toho. Pak mě čeká ještě v sobotu Super Prix.“

„Krásný počasí, krásný závody,“ vyjádřil se Luboš Tomíček. „Jinak nevím, co ti mám říct. Je to o startech. Zjišuju, že to bez nich nejde. Včera v Míšni jsem to taky musel honit zezadu. Ale ono to přijde.“

„Nebyl jsem spokojenej,“ konstatoval Věroslav Kollert. „Nikdy totiž nejsem spokojenej. A navíc jsem se tady nechal v první jízdě blbě předjet od Martina Gavendy. To bylo na zastřelení! Pak jsem se snažil, ale bylo to málo.“ A jak se mšenskému jezdci závodí s motorem GM? „Dobrý, zatím bez poruch,“ pochválil Věroslav Kollert italský agregát. „Není to ale něco úplně zázračnýho, jak všichni povídaj. Jenže jestli se potvrdí, že vydrží dýl, je lepší než Jawa.“

1. Norbert Magosi, H 3 3 3 3 3 15 1.
2. Sebastian Kowolik, PL 3 3 3 3 2 14 2.
3. Filip Šitera, Mšeno 2 3 2 2 3 12 3.
4. Rafal Chinski, PL 3 3 3 3 1 13 E
5. Martin Málek, Březolupy 2 1 2 3 2 10  
6. Richard Wolff, Markéta Praha 1 2 2 2 3 10  
7. Luboš Tomíček, Olymp Praha 2 1 1 2 3 9  
8. Marco Müller, D 1 2 3 1 0 7  
9. Věroslav Kollert, Mšeno 2 2 1 1 1 7  
10. Martin Gavenda, Březolupy 3 0 0 0 2 5  
11. Jurica Pavlič, CRO 0 0 1 2 2 5  
12. Vladimír Višváder, Březolupy F 2 2 0 1 5  
13. Zdeněk Šuranský, Mšeno (res) 1 1 1 3  
14. Manuel Nowotny, A 1 F 0 1 E 2  
15. Ján Halabrín, SK E 1 0 0 0 1  
16. Mario Özelt, A T 0 1 0 0 1  
17. Ivan Vargek, CRO 0 1 F/R – – 1  
18. Vladislav Troják, Březolupy (res) 0 0  

Foto: Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)