Plzeň – 31. května
Mají je u nás skoro všude. V menší čí blízkosti klasické dráhy. Miniovály. Pro výchovu kolibříků i jejich závody. Stopětadvacítky však na malých drahách závodí jindy než velcí hoši s pětistovkami. Až na jednu výjimku. Předminulý týden byli diváci v Plzni svědky jinde nevídané podívané. Viděli dva mítinky na dvou tratích naráz, aniž by museli měnit své místečko.

Na klasických drahách stopětadvacítky jezdí s klasickou kubaturou již od dubna 2004, kdy ve Svítkově slánský Petr Babička v prvním mistrovském závodě kolibříků nakonec udolal Matěje Kůse. Byly a jsou samozřejmě výjimky.

Liberec v létě 2009 zorganizoval závod jen a jen pro stopětadvacítky. Slaný je svého času přesunul před hlavní program. Divišov ke stejnému kroku přistoupil loni. Jeho motivací se ale stala snaha uvolnit prostor depa, který tehdy sloužil i jako sklad stavebního materiálu pro obnovu komunikací městečka.

Krátké dráhy jsou ovšem jiná kapitola. Mnohde leží daleko od velkého oválu. A pak je problém se startovacím zařízením. V Plzni ovšem mají pásky s kompletními mechanismy dvakrát. Stačí jen přepojit elektromagnety jejich ovládání.

Diváci si mohou užít unikátní podívanou. Navíc klub se chce prezentovat i svými nejmladšími závodníky. A pakliže by stopětadvacítky startovaly o dvě hodiny před přeborem.

Většina lidí by se v ochozech dříve stejně neobjevila. Dvojdrážní systém je výhodný i pro úpravu trati, kdy si traktory a kropička na obou tratích podávají ruce na pomoc.