AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 25. května
Před rokem přijel Patrik Mikel do Blijhamu coby čtrnáctiletý chlapec, který měl velký sen. Stal se vítězem evropského poháru a dnes v Pardubicích v dalším ročníku soutěže byl favoritem číslo jedna. Březolupský závodník s překvapivě silným stiskem v ruce nezaváhal. Po dvou triumfem sice jeho skalp získal Mike Jacopetti, avšak ve finále A byl Patrik Mikel v sedle továrního motocyklu Shupa jediným režisérem. Na stupně vítězů, které pořadatelé premiérově přichystali pod věží rozhodčího, s ním vyskočili Zach Wajtknecht a Darrel de Vries. Chabařovický Adam Fencl skončil třetí ve finále B, v němž Filip Hájek upadl. Zbývající čeští reprezentanti se sešli na startu finále C.

Štěstí nade všechno
Skončila divišovská juniorka a kolona osobních automobilů a dodávek vyklidila depo nečekaně rychle. Nebylo divu, za půldruhé hodiny startoval v Pardubicích evropský pohár stopětadvacítek. A na svítkovský stadión to bylo okolo osmdesáti kilometrů. Gumball Rallye, tajný závod, jehož účastníci se předevčírem prohnali Moravou, přinesla startujícím možná stejné zážitky, které se odehrávaly dnes na silnicích vedoucích do Pardubic. Kromě Ladislava Štěrovského, do jehož dodávky vrazila neopatrná řidička z protisměru, se všichni dostali do cíle v pořádku. A co bylo důležité, rovněž včas, a už preferovali trasu přes Kolín či Heřmanův Městec.

Zatímco Divišov se s nimi loučil pláčem studeného deště, svítkovský stadión se topil v paprscích sluníčka chystajícího se zapadnout. Šestadvacet borců se svým doprovodem zaplnilo depo do posledního místečka. Stopětadvacítky neprodukují rámus srovnatelný s pětistovkami, nicméně i tak stála zvuková kulisa jednoznačně zato. Jenže koncert motorů uala česká státní hymna a po slavnostním nástupu přišel ke slovu ostrý úvod.

Pouhé tři rozjížďky základního rozpisu daly závodu sice rychlý spád, avšak závodníkům vyslaly jasný vzkaz. Stačí jedno jediné zaváhání a rozhodující finále A je v trapu. Nekřiklavější příklad poskytnul Mike Jacopetti. Německý závodník je v českém prostředí důvěrně známý a to nejen ze závodů kolibříků.

Jeho maminka Bianca je přítelkyní Charly Ebnera, jehož Mike Jacopetti doprovázel i na naše závody. Nyní však sám mohl těžit z rad rakouského ledaře ve svém boxu. V rozjížďce s číslem jedna nakonec připravil o třetí místo Adama Fencla. Avšak cestou na startovní rošt osmé jízdy mu vypověděl službu motocykl. Charly Ebner se okamžitě rozběhl do kopce pro depa pro druhý stroj.

Ale co čert nechtěl, ani ten nechtěl nastartovat. Mike Jacopetti zatím chodil po dráze s nasazenou přilbou se zeleným povlakem jako lev v kleci. Nakonec mu po vypršení časového limitu nezbylo, než jít zpátky do depa. A dívat se, jak jeho místo u roštu zaujímá náhradník Dušan Hlaváček. I když ve třetí sérii jako jediný dokázal porazit Patrika Mikela, brány finále A mu zůstaly uzavřeny.

Ve své smůle však nebyl rozhodně sám. Marcel Studzinski v rozjížďce s číslem čtyři uštval Nielse Olivera Wessela. A v nájezdu do první zatáčky posledního kola pronikl do čela. Na startu jedenácté jízdy mu však explodoval motor. Kyle Bickeymu zase na počátku druhé jízdy prasknul řetěz. A Filip Hájek by mohl posloužit jako kapitola sama o sobě.

Neohroženě za druhým titulem
Pražanovi nikterak nebylo líto, že jako jediný musí oželet účast v divišovském juniorském šampionátu. V Pardubicích tušil, že může udělat mnohem větší poprask ve startovní listině. V rozjížďce s číslem dvě se vnějškem první zatáčky prokousal na první místo. Darrel de Vries, jeden z adeptů na titul, měl v té době už bezmála pětimetrový náskok.

Čtyři body za druhé místo Filip Hájek inkasoval rovněž v páté jízdě, kdy protínal metu hned za Zachem Wajtknechtem. Ovšem z nabité rozjížďky s číslem jedenáct nevytěžil víc než čtvrtou příčku. Dohromady měl deset bodů. Na stejnou hranici se vzápětí dostal i Mika Meijer, když z první zatáčky vyjel první před Stevenem Labouyriem. Právě vítězství před Francouzem, který minulý měsíc oslavil jedenácté narozeniny a byl tak nejmladším účastníkem dnešního klání, ho nakonec poslalo do áčka na úkor pražského závodníka.

Většina českých reprezentantů se sešla na startovním roštu finále D. V něm nakonec triumfoval stylem start – cíl Joris Georges. Josef Novák, Václav Verner a Roman Mády se seřadili hned za ním. V céčku nebyl z našich nikdo, avšak do finále B se vedle Filipa Hájka dostal i další debutant v evropském poháru Adam Fencl.

Chabařovický závodník na sebe upozornil především v rozjížďce s číslem šest, kdy půl kola čelil náporu Miky Meijera. A podlehl mu až v nájezdu do první zatáčky druhého kola. Desátou jízdu dokonce vedl, než ve druhém kole podlehl ambiciózním Jarno de Vriesovi a Igoru Kopecovi.

Finále B bylo předčasně ukončeno kvůli pádu Fiipa Hájka, po němž Pražan skončil v sanitce s nalomenou loketní kostí. Repete se stalo kořistí Mike Jacopettiho, který protnul metu před Kyle Bickeyem a Adamem Fenclem.

Ve finále A se poutala pozornost českých diváků především na Patrika Mikela. Březolupský borec dal najevo velký hlad po obhajobě loňského zlata už svým triumfem v rozjížďce s číslem tři, v níž uštval Igora Kopece. Zuby vycenil také v souboji s Darrelem de Vriesem v sedmé jízdě. Pocit poraženého mu přichystal až Mike Jacopetti v rozjížďce s číslem jedenáct. Patrik Mikel tady však ztratil jediný bod.

V klíčové jízdě o titul si však počínal s jistotou zkušeného rutinéra, k čemuž ho jeho loňské zlato konec konců předurčovalo. Zatímco fatální závada motoru vyřadila Igora Kopece už na startovní čáře, Patrik Mikel mířil nezadržitelně do čela. Ve výjezdu měl náskok pět metrů, ale Zach Wajknecht se nehodlal vzdát. Až pod šachovnicovou vlajkou měl březolupský závodník jasno, že je králem evropských stopětadvacítek také letos.

Hlasy z depa
„Jsem tam, jsem první, první, kdo to obhájil,“ zářil Patrik Mikel. „Začátek byl dobrej‘ a ve finále jsem si za tím šel. Dvojka, trojka, zatáčka venek lajna. Ohlíd‘ jsem se, byl pode mnou. Byl tam až do posledního výjezdu a zkoušel to až do posledního metru. Jsem úplně brutálně spokojenej‘. Vloni jsem to jel jako prcek se snem vyhrát. Vyšlo to a teďka jel jako jinej‘ člověk, co už něco dokázal. A potřebuje na to navázat, že nekončí. Udělal jsem pro to všechno. Taka mě naučil venek. Děkuju mu, děkuju rodině, děkuju Shupě, děkuju všem. Byl to boj, měl jsem to v rukách. Čtyřventil letěl, bylo to bezchybný.“

Foto: Wojta Zavřel

Mariánské Lázně – 11. a 12. května
Statečný boj s počasím i dráhou sváděli jezdci Evropské série veteránů při úvodním podniku šampionátu v Mariánských Lázních. V tradičním termínu, den před otevřeným šampionátem ČR na dlouhé ploché dráze, se na kilometrovém ovále v západních Čechách sešla téměř padesátka jezdců z celé Evropy.

Vysoký počet účastníků a délka závodu přiměly pořadatele k předsunutí prvních osmi jízd základního rozpisu do dopoledních hodin. Nepříliš optimisticky vyznívající předpověď počasíse prozatím na dráze nikterak neprojevila, nic tedy nebránilo, aby se po jedenácté hodině ke startovní pásce postavila první šestice jezdců.

V kategorii dvouventilových strojů se nekonalo žádné překvapení, když v prvních čtyřech jízdách se o vítězství podělili největší favorité Angličan Kevin Teager spolu s Němci Jürgenem Brücknerem, Franzem Greiselem a svůj comeback slavícím Hartmutem Ernstem.
Zato mezi čtyřventily se podle očekávání rozhořely líté boje, kde nouze nebyla ani o překvapení. Hned úvodní jízda nabídla hrstce diváků v ochozech mariánskolázeňského stadiónu napínavý souboj. V něm se o první body utkala britská dvojice Bob Dolman a Dave Hammond s německým favoritem Ulrichem Büschkem a nováčkem mezi veterány, bývalým světovým finalistou, Maikem Ebensingem. Ten se ukázal jako velký bojovník a by cílovou metu protnul až jako třetí za Büschkem a Dolmanem, bylo jasné, že Evropská série získala novou hvězdu.

Další jízdu bez zaváhání ovládl Paul Evitts s velkým náskokem před svým krajanem z Velké Británie Johnem Hartleym. Dříve než se diváci mohli přesvědčit, jak si v následující rozjížďce povede další nová tvář a bývalý reprezentant Německa Wolfgang Barth, o překvapení se postaral jeden z velkých favoritů závodu Holanďan Hylke Dijkema. V momentě, kdy od vylétnutí startovací pásky jezdce dělilo jen několik zlomků vteřiny, se z jeho motoru ozvala rána, kterou vystřídalo zlověstné ticho. Již první pohled ukázal fatální defekt. Utržená ojnice rozbila karter a odhalila klikový hřídel.

Po opakování startu se vedení ujal Dijkemův krajan Henk Snijder a své vedení uhájil až do cíle před zle dotírajícím Barthem a Rakušanem Antonem Wannaskem. Na jediného zástupce českých barev si diváci počkali až do osmé rozjížďky. V ní Karel Kadlec výborně odstartoval, ve výjezdu z první zatáčky se však do čela protlačil další výborný nizozemský jezdec Wim de Haas. Ten se však v posledním kole poroučel s defektem, vítězství tak nakonec přeci jen spadlo do klína našemu jezdci.

Tím byl vyčerpán dopolední program a za optimistického svitu slunce se všichni odebrali ke stánkům s jídlem, případně do nedalekých restaurací, nebo se blížil čas oběda. Vrásky na čele nikomu z počátku nedělaly ani kapky deště, které po poledni vystřídaly sluneční paprsky. Koneckonců přeháňky se očekávaly. D隝 však neustával, ba dokonce získával na síle. Po hodině vytrvalého vodního přídělu, který by chvílemi snesl označení liják, se nálada v depu nesla již v poměrně skeptickém duchu. Dráha, jejíž tvář nyní hyzdily velké louže, sice byla sjízdná, ale dle interního vyjádření prezidenta zdejšího autoklubu Miroslava Musila spíše pro jezdce nedělního programu Mistrovství ČR než pro padesátku nadšenců, z nichž nejstaršímu je 78 let.

Rozhodnutí bylo odloženo na patnáctou hodinu a předcházela mu vášnivá debata závodníků s pořadateli. Že je sobotním závodům konec, již bylo jasné všem. Zbývalo však rozhodnout, co dál. Návrhy na definitivní zrušení závodu a anulování výsledků úvodních jízd nakonec nebyly vyslyšeny a zvítězila varianta s přesunutím závodu na nedělní dopoledne a jeho zkrácením o poslední dvě série základní části. Moudré rozhodnutí ocenila až na výjimky většina jezdců, kteří vážili do Mariánských Lázní dalekou cestu přes půl Evropy.

S navrženým řešením nesouhlasil třeba jeden z největších favoritů Kevin Teager, kterému pracovní povinnosti neumožňovaly zůstat do neděle, ale byl přehlasován většinou.
Čekání se vyplatilo a nedělní ráno bylo v mariánskolázeňském depu ve znamení slunce. Vzhledem k časové tísni se však muselo spěchat. Úderem deváté hodiny vyjely na ovál první motocykly. Dráha ztěžklá hektolitry vody tentokrát více než co jiného vyžadovala ke svému zdolání především odvahu a silné ruce.

Prořídlé pole dvouventilů přineslo jediné překvapení, když osmasedmdesátiletý Christoph Eichhorn porazil lehce zaskočeného Hartmuta Ernsta. Další vítězství si rozdělili podle očekávání Greisel, Brückner a jejich krajan Wolfgang Starr.

Ve finále A již Ernst nenašel přemožitele a potvrdil tak, že je stále mezi veterány králem. Greisel skončil druhý, třetí pak dravě jedoucí Miklos Nemeth.

V kategorii čtyřventilů k velkým škrtům ve startovní listině nedošlo. Kromě Dijkemy, který neměl na čem startovat, se z favoritů nedělního závodu nezúčastnil již jen Wim de Haas. Ztráty to byly sice citelné, ale z dramatičnosti soubojů nikterak neubraly.

V úvodu Dolman porazil Evittse a Ebensinga. Karlu Kadlecovi stačilo v další jízdě k postupu do finále A druhé místo za Snijderem. Naopak třetí příčka v této jízdě poslala do béčka jednoho z favoritů Antona Wannaska. Stejně tak zaváhal i John Hartley, když mu záda ukázali Ulrich Büschke, Dave Hammond i Mike Clarke. B finále neminulo ani sympatického Itala Francesca Barbettu, kterému do áčka nepomohlo ani osm bodů za dvě druhá místa. Ve finálové jízdě B se mu nepodařil start a tak mohl pouze profitovat z defektu Wannaska, když z vítězství se radoval Dave Hammond před Ebensingem a Hartleym.

Vyvrcholením celého závodu bylo jak jinak A finále čtyřventilových strojů. V něm se představil i náš Karel Kadlec, kterého odpoledne ještě čekal závodní maratón v podobě otevřeného šampionátu mistrovství republiky. Po startu se Káča držel na výborném třetím místě, ale po průjezdu první zatáčkou se dostal do skrumáže tří jezdců, která jen o milimetry neskončila hrozivým karambolem. Karel musel ubrat a propadl se na poslední příčku. Jako první se k šachovnicovému praporku přiřítil Bob Dolman a obhájil tak své loňské vítězství. Za ním dojeli Barth, Snijder, Evitts a suverén základní části závodu Ulrich Büschke.

Letošní veteránské klání sice nedopadlo úplně podle představ všech zúčastněných, ale jeho uskutečnění bylo dostatečnou odměnou za obětavou práci pořadatelů, vůli a vytrvalost závodníků a především lásku k tomuto sportu.

Hlasy z depa:
Karel Kadlec: „Start ve finále se mi poved‘, ale ve výjezdu se Snijder přetočil a já musel klapnout, byli jsme tam najednou tři. Pak už se nedalo nic dělat.“

Foto: Jiří Bayer