Malilla – 11. července
Robert Lambert ve švédské velké ceně neprohrál jedinou rozjížďku. Až na jednu. Tu klíčovou. Ve finále jej porazil Anders Thomsen. Dán se postavil na nejvyšší stupínek po čtyřech letech. A svůj triumf si náležitě vychutnal. Ve spodním prádle. Jan Kvěch se opět dostal do nadstavbové části a vrací se domů s desátou příčkou.

Už se bál, že jeho dny ve světě velkých cen jsou sečteny. Do letošní série se dostal jako první stálý náhradník po zranění Daniela Bewleyho. Šanci popadl za pačesy. A stejně jako v srpnu dvaadvacátého roku v Chorzowě také nyní slavil jen v trenkách. Bylo rozhodně co.

Ve finálové jízdě Bartosz Zmarzlik zavřel Roberta Lamberta, krále základní části, na vnitřek. Zdálo se, že Malilla uvidí další triumf polského fenoména. Jenže Anders Thomsen se poučil z předchozí jízdy poslední šance. Na konci úvodního okruhu zvenčí předčil Bartosze Zmarzlika a už jen pádil k šachovnicové vlajce pro vítězství.

„Jsem opravdu rád, že jsem ještě v Grand Prix neskončil, už jsem myslel, že je to minulost,“ svěřoval se. „Dnes jsem šel do závodu bez tlaku. Říkal jsem klukům v depu, pojďme si užít trošku zábavy a uvidíme, co se stane.“

Postup do finále. „Bylo skvělé být zpátky ve finálové jízdě,“ říkal. „Když se tam dostanete, může se stát cokoliv. Bartek a Robert bojovali na vnitřku. Byli blízko u sebe. A já měl prostor v materiálu na venku. Naštěstí jsem měl dobrý setup, který v hlubině fungoval.“

A tak nějakých devět tisíc a dvě stě lidí spatřilo čestné kolo vítěze v trenkách. „Dodržel jsem svůj slib!“ vysvětloval Anders Thomsen. „Pokud vyhraju příště, udělám to zase.“