Lamothe-Landerron – 9. srpna
Letošní ročník Světového poháru ve třídě 250 ccm se konal před týdnem ve francouzském Lamothe-Landerron a bez nadsázky potvrdil, že tato střední kubatura dostává výrazně zelenou a v plochodrážním sportu se stává stále více zajímavou.

 

 

Počasí žertuje

Jak se v poslední době stává tradicí, bylo od FIM pro jezdce připraveno vícedenní soustředění zakončené finálovým závodem.
Na soustředění se dostavilo celkem 42 jezdců z federací Francie, Německa, Anglie, Holandska, Finska, Švédska, Austrálie, Itálie, Polska, Ruska, Lotyšska, Dánska a České republiky. Naše národní barvy zastupovali jezdci Sportovního centra mládeže při AK v AČR Slaný Adam Fencl a Kryštof Rybář.

Celé soustředění mělo být zakončeno dvěma semifinálovými závody, ze kterých by dvanáct nejúspěšnějších jednotlivců postoupilo do rozhodujícího finálového závodu, který byl vypsán pro 25 jezdců na celkových 25 rozjížděk.

Nakonec všemu bylo ale trošku jinak, protože s osudem závodů si pohrálo nebývalou měrou počasí. V úvodní den přípravy byla teplota na stadionu v rozmezí 40 – 41°C, druhý den poklesla na již celkem přijatelných 30. V den semifinálových závodů se na celý stadion ale začal snášet hustý a vytrvalý déšť. V jednu chvíli to již vypadalo, že přestane pršet a jury závodu proto rozhodla vyčkat, zda se podmínky upraví natolik, aby bylo možno večerní závody uskutečnit.

Po krátké odmlce ale déšť pokračoval a tak se sobotní semifinálové závody neuskutečnily. Vzhledem k tomu provedla jury FIM úpravu systému na následující den. Ten však byl podmíněn souhlasem všech členů jednotlivých federací a jezdců. Po vzájemné dohodě se nakonec rozhodlo, že se pojede pouze jeden finálový závod za účasti 35 závodníků a dvou náhradníků. Naplánováno bylo celkem 35 rozjížděk, dvě semifinále a nakonec finálová jízda, která rozhodne o držiteli letošního světového poháru.

 

Bahenní lázně se mění v regulérní závodiště

Nedělní ráno ale bylo stejné, jako sobota. Opět pršelo s malými přestávkami celé dopoledne. Po obědě navíc přišla velmi silná přeháňka, která z celého prostoru udělala jakési jílovito-písčité bahenní lázně. Kupodivu ale dráha odolávala především díky svému sklonu a bezpečně odtékající vodě.

Domácí pořadatelé ale věděli, že pokud přestane pršet, jsou schopni závod uskutečnit i v těchto podmínkách. Déšť nakonec ustal okolo patnácté hodiny a pořadatelům stačily necelé tři další hodiny, aby mohli s technikou vjet na ovál, který dokázali do začátku závodu připravit v takové kvalitě, že se závody mohly bez problémů konat.
V devatenáct hodin se na dráze postupně všem přihlížejícím představili účastnící a závodní maraton mohl začít.

Již tréninkové jízdy ukazovaly na nejen velkou vyrovnanost většiny účastníků, ale rovněž především nebývalý nárůst kvality jezdců. A to se nakonec posléze v samotném závodě jen potvrdilo.

O postup deseti jezdců do semifinálových rozjížděk se doslova pralo minimálně dvacet účastníků. Na dráze se odehrávaly souboje, které mnohdy nejsou k vidění ani při daleko významnějších závodech dospělých. Přihlížející diváci, a že jich bylo na ochozu oválu okolo několika stovek, si rozhodně přišli na své.

Na jistotu semifinálové účastii bylo třeba nakonec získat minimálně čtrnáct bodů z celkové dvacítky. To se podařilo po bez nadsázky výtečném výkonu rovněž našemu Adamu Fenclovi. Kryštof Rybář si vyjel, jak již bylo zmíněno v nesmírně silné konkurenci  velice pěkných deset bodů, které v konečném účtování nakonec znamenaly devatenáctou příčku.

 

Bylo prodáno úplně všechno

Adam Fencl si v semifinále vyjel ještě další dva body, když hodně dlouho útočil na vedoucího Němce Lukase Fienhageho. V posledním okruhu jej ale o tři body připravil pozdější vítěz, Australan Matthew Happy Gilmore. Zisk celkových šestnácti bodů však Adamu Fenclovi stačil na výborné šesté místo.

Vítězem se stal australský jezdec Matthew Happy Gilmore před Madsem Hansenem z Dánska,  Lukasem Fienhaghem z Německa a po dvou pádech notně otřeseným Arslanem Fajzulinem. Finále ale samo o sobě nebylo vůbec jednoduché. Jízda se celkem čtyřikrát musela opakovat.

V úvodních dvou došlo k pádu jezdců při nájezdu do první zatáčky, ve třetím opakování poslal Marcin Turowski ve třetím okruhu  Arslana Fajzulina pod ochrannou bariéru. Čtvrté opakování, již bez vyloučeného Marcina Turowského, se nakonec podařilo dojet.

Vítězná trojice tak mohla z rukou funkcionářů FIM převzít poháry pro nejlepší. Když mladíci vystupovali na stupně vítězů, na hodinkách přítomných přihlížejících  bylo již půl druhé časného pondělního rána.

K vystoupení naší dvojice v této těžké konkurenci je nutno dodat, že kluci v žádném případě nezklamali a na dráze doslova prodali vše, co v  nich bylo a  odváděli opravdu super výkon. Ten by se ale zcela jistě také neobešel bez výrazného nasazení všech ostatních, především mechaniků a otců připravujících stroje, trenéra Miroslava Rosůlka, který se svými poznámkami neustále pobíhal mezi dráhou a depem, aby chlapcům předal ty nejlepší poznatky a rady, ale   i vydatné pomoci pracovníků JAWA Divišov – Jana Hlačiny i samotného ředitele Ing. Reslera, kteří v průběhu pobytu vynaložili max.úsilí, aby technika byla zabezpečena a připravena.

 

		FIN
1. Matthew Happy Gilmore, AUS	23	1.
2. Mads Hansen, DK	13	2.
3. Lukas Fienhage, D	21	3.
4. Arslan Fajzulin, RUS	21	4.
5. Marcin Turowski, PL	19	X
6. Adam Fencl, CZ	16
7. Brody Eves, AUS	16
8. Rasmus C. Hojmark, DK	15
9. Niels Oliver Wessel, D	14
10. Maja Aamand, DK	14
11. Jack Andrew Smith, GB	13
12. Dakota Ballantyne, AUS	13
13. Darrel de Vries, NL	13
14. Kenneth Jürgensen, DK	11
15. Kyle Bickley, GB	11
16. Steven Labouyrie, F	10
17. Matthew Marson, AUS	10
18. Joris Georges, F	10
19. Kryštof Rybář, CZ	10
20. Jakob K. Hojmark, DK	10
21. Tom Brennen, GB	8
22. Alexander Woentin, S	7
23. Mike Jacopetti, D	7
24. Igor Kopec-Sobczynski, PL	6
25. Gaetan Stella, F	6
26. Celina Liebmann, D	6
27. Mattia Lenarduzzi, I	5
28. Niklas Sayrio, FIN	4
29. Karol Zupinski, PL	4
30. Enzo Dubernard, F	4
31. Kean Dicken, GB	4
32. Fabien Neid, D	4
33. Steven Goret, F	4
34. Jonas Wilke, D	3
35. Henry Atkins, GB	2
36. Benjamin Cambe, F	1
37. Thomas Valladon, F	1

 

Foto: Václav Buřič

Po krátké dovolené spojené se zpravodajskou prací během žarnovického víkendu se magazín speedwayA-Z vrátil do žhavé zpravodajské současnosti. Zbývá doplnit jediný restík, jímž je druhý díl kompilačního seriálu Češi v akci, který se bude týkat startů našich borců na zahraničních oválech od minulého čtvrtka do neděle. Nejvíc sledovanou událostí onoho období se stal debut Zdeňka Holuba v britské Premier League.

 

Zajímavý byl rovněž duel Matěje Kůse a Hynka Štichauera při čtvrtečním utkání Redcar vs. Glasgow. Po týmové stránce na tom byl lépe Pardubičan, jelikož Redcar podlehl skotskému družstvu 42:51. Pražan však měl lepší individuální skóre. Na ovál vyjel šestkrát a po třech triumfech jeho vítěznou šňůru postupně přestřihli Richard Lawson v deváté, Aaron Summers ve dvanácté a znovu Richard Lawson v patnácté jízdě.

Suma sumárum Matěj Kůs nasbíral patnáct bodů (3 3 3 2 2 2). Hynek Štichauer vylepšil svůj pondělní debut pěti body se dvěma bonusy (1 1 2 1). Druhé místo dosáhl shodou okolností v rozjížďce s číslem osm, kdy dojel do cíle za Matějem Kůsem, když jeho týmový kolega James Sarjeant vyšel naprázdno.

Zdeněk Holub nedokázal při svém prvním startu v britské lize získat bod (0 0 X 0), i když nezaujatí pozorovatelé si nemohli nevšimnout jeho zlepšující se jízdy. V rozjížďce s číslem jedenáct však prošel nebezpečně vypadajícím pádem. Sheffield doma porazil Pražanovo Scunthorpe 53:40.

Díky vysokému average nastoupil Zdeněk Holub s číslem jedna i v pátek, kdy jeho Scunthorpe doma porazil Newacstle 54:38. Pražský junior inkasoval už osm bodů se dvěma bonusy (2 3 1 2 0 0). V rozjížďce číslem čtyři poprvé vyhrál. S Nike Lunnou porazili Ludviga Lindgrena a Teri Aarnia 4:2. V desáté jízdě spolu s Alexem Daviesem přivezli 5:1 na úkor Antona Rosena a Richarda Halla.

„Dráha v Sheffieldu je sice delší, ale ten poloměr mi nesed‘,“ vyprávěl o své první zkušenosti s ligou v zemi královny Alžběty II. „Asi se přidala i nervozita a další vlivy. Doma to bylo už lepší, až na ty dvě nuly. Dráha je na Anglii delší a i poloměry jsou pro mě.“

Pátek jako na houpačce prožil Zdeněk Simota se svými šesti body s jedním bonusem (3 0 2 1). Rozjížďku s číslem jedna vyhrál a Todd Kurtz za jeho zády dodal dva body k maximu 5:1. Další nejvyšší možný triumf zaznamenal v jedenácté jízdě s Ryanem Fisherem. Na druhou stranu se nevyhnul nule a v závěru byl třetí. Nicméně Plymouth porazil Ipswich 54:39 a je už třeba myslet na average příští rok.

Matěj Kůs exceloval i v pátek v Somersetu a z šesti výjezdů na ovál vytěžil šestnáct bodů (3 2 3 1 6* 1). Úžasný byl především jeho výkon v roli žolíka v rozjížďce s číslem dvanáct, kdy s Janem Graversenem za zády rozprášili Paula Starke a Charlie Wirghta 8:1. Ztráta Redcaru se zmenšila na pět bodů, nicméně domácí nakonec potvrdili svou převahu a vyhráli 55:38.

Neděle v Glasgowě nebyla tolik šťastná. Domácí porazili Redcar vysoko 62:28. Matěj Kůs dvakrát neviděl cíl a nakonec dojel druhý (E E 2). Naproti tomu Hynek Štichauer se mohl pochlubit šesti body s jedním bonusem (2 1 1 2). Ve dvanácté jízdě za zády Aarona Summerse porazili 5:1 Arthura Sissise a Ryana MCDonalda.

V neděli v polské extralize vyhrál Tarnow nad Wroclawí 47:43. Martin Vaculík vyhrál první jízdu, pak se jeho standardem stala druhá místa. Dohromady tedy deset bodů a bonus (3 2 2 1 2). Kvůli zranění ruky z Wolverhamptonu se v sestavě hostí neobjevil Václav Milík.

Lublin v první lize vyhrál nad Rawiczem 51:39. Aleš Dryml začal třetím místem v rozjížďce s číslem jedna, když mezi ním a Edwardem Mazurem dojel do cíle Anders Thomsen. S výjimkou mechanických problémů byl poté Pardubičan už jen lepší a dosáhl na osm bodů se dvěma bonusy (1 2 E 2 3).

Ilustrační foto: Pavel FIšer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček

Kostěnice – 8. srpna
Nevídaná tropická vedra a termínová kolize se žarnovickým plochodrážním víkendem způsobily, že se v sobotu na oválku u Kostěnic sešlo pouhých čtrnáct závodníků. V sedlech plochodrážních půllitrů se objevili pouze Luboš Velinský a Dan Macl, se stopětadvacítkou jezdil Jan Jeníček. Největší zastoupení měli motokrosaři, flat trackisté nedorazili vůbec.

 

 

Teploměr ukazoval až sedmatřicet dílků stupnice pana Celsia a závodníci rozdělení podle věku do dvou skupin měřili své síly v rozjížďkách po dvou. Mezi juniory triumfoval Jan Jeníček, palmu vítězství ve starší kategorii ukořistil Petr Jirout.

Dan Macl, jednatel Motoklubu Úhřetická Lhota, komentuje závod:

„Přes malou účast a velké vedro jsme to s pomoci motokrosařů Petra Nováka a Láďi Hemerky a startmaršála Jirky Jeníčka pořádali. S poděkováním nemůžu zapomenout i na občerstvení Luboše a Adély Kváčových, kteří jej zajistili opravdu na úrovni. Děti měly ze závodu – srandamače největší radost.“

 

Podobnou podívanou by Motoklub Úhřetická Lhota chtěl uspořádat ještě na konci sezóny. Přesný datum bude ještě upřesněn. S pravděpodobností hraničící s jistotou půjde o říjen.

 

 

 

mladší junioři:		starší jezdci:
1. Jan Jeníček		1. Petr Jirout
2. Matyáš Novák		2. Pavel Víšek
3. Lukáš Krátký		3. Petr Novák
4. Denisa Maclová		4. Pavel Grmela
5. Filip Krátký		5. Vladimír Hemerka
6. Vincent Vaňátka		6. Luboš Velinský
7. Jakub Jirout		7. Dan Macl

 

Foto: Jiří Jeníček

 

Lamothe Landerron – 9. srpna
Velký úspěch Adama Fencla přišel při světovém poháru kubatury 250 ccm ve Francii. Po předcházející průtrži mračen a zrušení kvalifikačních závodů nastoupil se svými pětatřiceti soupeři na start jediného závodu.  V rozjížďkách vybojoval celkem čtrnáct bodů a to stačilo na semifinálovou jízdu. V ní dojel jako třetí, ale na finále už to nestačilo. Adam Fencl zůstal těsně pod čarou a celkově je tedy na šestém místě. Plný počet dvacet bodů v základní části, získal pouze jediný borec a to Matthew Happy Gilm z Austrálie, který také posléze jako první projel cílem finále před Madsem Hansenem z Dánska a Němcem Lukasem Fienhagem. Kryštof Rybář skončil s deseti body devatenáctý.

Ilustrační foto: Jiřina Šifaldová

Už to bylo deset let. Kde se vzal, tu se vzal při otevírání rekonstruované pavlovické dráhy v červenci 2005 se objevil jakýsi Lars Ravn Jensen. Se svou dvoudobou pětaosmdesátkou hravě změřil českou konkurenci v sedle stopětadvacítek. Tehdejší startovní pole se skládalo prakticky z motorů Honda, Shupy se na scéně ještě neobjevily natož pak se čtyřventilovým rozvodem.

 

 

V motocyklovém sportu není výjimkou, když čtyřtaktní motocykly závodí v jedné kategorii s dvoudobými stroji s nižším zdvihovým objemem. Svého času také Shupa usilovala, aby její čtyřdobé stopětadvacítky mohly zápolit proti dvoutaktním pětaosmdestákám. Nikdy se jí to ovšem nepovedlo.

---

Jaroslav Šůs, konstruktér motocyklů Shupa, přibližuje filozofii své firmy:

„Každopádně třeba v Polsku jezdí osmdesátky i stopětadvacítky v jedné kategorii. Jak jsme si to prověřovali, je to vše závislé na národních federacích a bylo by hezké, kdyby se stopětadvacítky rozšiřovaly. Snažili jsme se i o určitý lobbing třeba v Dánsku, ale bez úspěchu. Ale nejsem si jistý, zda je to nějaké velké téma. Jinak náš pohled je vcelku jasný, proto jdeme cestou stopětadvacítek.“

---

A tak zatímco se čeští závodníci vedle klasických pětistovek objevují také v sedlech stopětadvacítek a dvěstěpadesátek, kubatura 85 ccm pro ně představuje pole neorané. Jejich vrcholem jsou zlaté trofeje FIM a FIM Europe.

Evropskou soutěž viděl polský Rybnik. Dominovali Dánové, když na pódiu stanuli Christian Thaysen, Jonas Seifert a Mathias Nielsen. Christian Thaysen vyhrál další víkend i zlatý pohár FIM. Po rozjezdu si další příčky rozdělili jeho krajané Jonas Seifert a Benjamin Basso.