Hrdinou současných dnů je bezesporu Eduard Krčmář. Po postupu do challenge evropského šampionátu jednotlivců a finále šampionátu starého kontinentu juniorů se předevčírem v Pockingu dočkal také postupu mezi nejlepší plochodrážníky světa do jednadvaceti let. Zdeněk Holub nejenže vypadl v Pardubicích, ale navíc přišel o angažmá ve Scunthorpe, avšak útěchou mu může být dvojice nabídek z jiných klubů. Josef Franc zase mohl včera láteřit na sudího ve Schesselu a Wroclaw jela polskou extraligu ještě bez Václava Milíka. Bohužel však od našich severních sousedů dorazily i horší zprávy.
Josef Franc doplatil včera na liknavost sudího
Třetí kolo švédské Elitserien zkomplikovalo postavení Pardubic pro druhý závod naší extraligy v Praze. Stejně jako jeho český klub se vítězství dočkal Martin Vaculík. Hallstavik Rospiggarna doma porazil Masarnu Avesta 47:43. Slovák přitom inkasoval osm bodů s jedním bonusem (3 1 1 3 0).
V pátek se Somerset vypořádal s Plymouthem 38:28, přičemž déšť přerušil závod už po jedenácti jízdách, ovšem výsledek se započítává. Zdeňka Simotu porazil Josh Grajczonek ve čtvrté a Charles Wright v deváté jízdě. Mezitím dojel Jihočech poslední, takže jeho skóre činilo čtyři body (2 0 2). Sobotní odveta v Plymouthu dopadla ještě hůře, protože kvůli deštivému počasí ani nezačala.
Mezinárodní závod na dlouhé dráze v Scheesselu se včera stal kořistí Michaela Härtela, jenž projel cílem finále před Jörgem Tebbem, Berndem Dienerem, Jamesem Shanesem a Josefem Francem.
Václav Milík se k závodění doposud nevrátil
„Pepe měl ze začátku závodu problém s motorkou,“ hlásil Pražanův trenér Zdeněk Schneiderwind. „Pak už to bylo, řekl bych hodně dobrý. Ale ve finále chytil Diener předním blatníkem za pásku, ale rozhodčí jízdu nezastavil. Tak Pepe ani neodstartoval a skončil pátej‘.“
Wroclaw nahlásila Václava Milíka na startovní číslo dvě pro svůj včerejší výjezd do Toruně. „Už bych jel nejradši v Praze extraligu,“ svěřoval se Václav Milík před pátečním světovým šampionátem v Pardubicích. „Byl jsem to podpořit aspoň koukáním. Dneska bych si zazávodil i s tou rukou. Jestli budu v Toruni závodit, nevím ještě na sto procent.“
Nakonec však s dvojkou startoval Nick Morris. Domácí triumfovali vysoko 60:30, k čemuž jim největší měrou pomohl Martin Vaculík. Slovák umlčel kritické hlasy zevnitř klubu čtyřmi přesvědčivými triumfy. Teprve v rozjížďce s číslem patnáct vyšel bodově naprázdno, když mu poslední bodík uzmul Tai Woffinden. Suma sumárum dvanáct bodů (3 3 3 3 0).
Loni v září se Krystian Rempala podílel na plzeňském triumfu polského národního týmu v mistrovství Evropy, dnes bojuje v mnohem důležitějším závodě
Strašlivý konec však měl extraligový duel Rybnika s Tarnowem. Po hrozivém pádu Krystiana Rempaly ve druhé jízdě byl předčasně ukončen. Polský závodník, jehož viděli v akci i čeští diváci, byl převezen do nemocnice a jeho stav je dle posledních zpráv kritický.
Scunthorpe jel včera již bez Zdeňka Holuba, jehož paradoxně v jeho sestavě nahradil Michael Palm Toft, jenž Pražana na apríla v Peterborough sestřelil. Zdeněk Holub se však potkal s Hynkem Štichauerem v sestavě Rawicze. Na domácím ovále ale podlehli Krosnu 33:57. Pardubičan získal šest bodů s bonusem (0 2 1 1 2), pražský junior pět a bonus (2 1 1 0 1).
Ilustrační foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček
Praha – 20. května
Po hektickém období od konce dubna se příští týden na českými ovály rozhostí klid, který budou rušit jen stopětadvacítky. Vedle mistrovského podniku na krátké dráze v sobotu v Divišově se centrem kolibřího dění stane malý ovál za první zatáčkou pražské Markéty. Tréninkový kemp, který má za cíl přitáhnout ke sportu levých zatáček, začne ve středu odpoledne a vyvrcholí v neděli po obědě Velkou cenou České republiky.
Ze stopětadvacítek může vést cesta až mezi elitu – Zdeněk Holub (vlevo), který dnes bude bojovat o postup do juniorského světového finále před šesti lety začínal na malé dráze v Markéta Cupu – na snímku je s Jakubem Ondrouškem a Filipem Šifaldou
V průběhu akce se bude nejen trénovat, ale účastníky čeká i školení o technice a řádech či tematický zájezd s exkurzí do divišovské Jawy. V rámci náboru nových závodníků je vypsán i závod na kolech pro příchozí ve věku od devíti do patnácti let. Ti se ovšem musí do úterka zaregistrovat na internetových stránkách klubu, které přinášejí také podrobný harmonogram soustředění pořádaného v rámci projektu Praha – Evropské hlavní město sportu 2016.
Pětidenní program bude mít tečku v podobě Velké ceny České republiky na ploché dráze stopětadvacítek, jejíž start je naplánován na čtrnáctou hodinu.
Všechno už tu jednou bylo – plohcodrážníci Jakub Fencl, Pavol Pučko a Ondřej Veverka baví diváky závody na kolech během Smestav Show v srpnu 2010
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
V Sobotu 7. Května se depo dlouhodrážního stadionu v Mariánských Lázních po roce opět rozeznělo hřmotem starých plochodrážních motorů. Již po osmnácté se na legendárním pískovém ovále sešli jezdci evropského seriálu veteránů na ploché dráze.
Kevin Howse Henk Snijder a Rodney McDonald na startu
Závody byly jako obvykle rozděleny do dvou kategorií – starších dvouventilových strojů (vyrobených do roku 1975) a novějších čtyřventilových strojů.
Mezi největší hvězdy dvouventilové třídy patří bezesporu bývalý jezdec klubu MC Dynamo Nordstern Stralsund legendární Hartmut Ernst. Žádný jiný účastník seriálu se nemůže pochlubit takovým počtem vítězství jako tento exšamión NDR z roku 1977. Ernst navíc mezi svými soupeři vyniká precizností svého dlouhodrážního stylu. Mezi jeho největší rivaly patří bývalý britský profesionál a trojnásobný vítěz mariánskolázeňského závodu z let 2011, 2012 a 2014 Kevin Teager. Neodmyslitelným inventářem veteránských klání v této kategorii je již od jejich vzniku nezničitelný německý jezdec Franz Greisel. Poprat o vavříny se na západ Čech přijeli i další z německých es Wolfgang Barth nebo Svein Erik Geitsund z Norska
Mezi čtyřventilovými stroji v posledních letech pevnou rukou kraluje Angličan Bob Dolman, který se může pyšnit již pěti triumfy ze závodu v Mariánských Lázních. Při neúčasti jeho krajana Paula Evittse nebo známého Rakušana Wannaska si na zlatý věnec brousili zuby především vítěz z roku 2014 Henk Snijder z Nizozemí nebo Němec Ulrich Büschke.
Bob Dolman v akci
V kategorii čtyřventilů se tradičně dobře umisťovali i čeští závodníci. Po Václavu Matunovi a Miroslavu Musilovi se v posledních letech dvakrát na bednu vešel i Karel Kadlec. Ten se však zatím nezotavil z následků svých zranění. Nyní byl čerstvě po odstranění šroubů z pravého kotníku, který ještě dost oteklý a na první pohled připomínal spíše tenisový míček. Sympatickému plzeňskému závodníkovi tak nezbývalo, než sledovat závody z pozice diváka a spřádat plány na nedělní šampionát republiky, kde se ujal role kouče Michaela Hádka.
Svou premiéru mezi veterány si v sobotním závodě odbyl českým divákům dobře známý Australan Rodney McDonald. Jednačtyřicetiletý rodák z Canberry si do Mariánských lázní přivezl kromě motocyklu se stojatým motorem i ležáka, aby po sobotních veteránech plynule přešel do nedělního otevřeného českého mistrovství.
Rodney McDonald prožil svou premiéru mezi veterány
Mezi novými tvářemi letošního ročníku stojí za zmínku i Martin Cazemier. Nizozemský jezdec, který v minulosti reprezentoval svou zemi v kvalifikačních závodech mistrovství Evropy na travnaté dráze. Ten figuroval původně v úloze náhradníka, ale odstoupení Karla Kadlece mu umožnilo vstup do závodu už v první jízdě čtyřventilů. Tu nekompromisně ovládl, když vavříny ověnčené Angličany Johna Hartleye a Kevina Howse odsoudil do role statistů. Tato jízda se stala zároveň i derniérou jediného českého účastníka závodu Jana Boháče. Po odstoupení Barta Uila mu sice do klína spadly dva body, ale ocelové srdce jeho Karolínky, jak bývalý jezdec čakovické Avie láskyplně přezdívá své Jawě 897, postihl kolaps a bylo po závodění.
Jan Boháč se rozloučil se závody po první jízdě
O dramatický moment se v 15. jízdě postaral Graeme Brown, když se v první zatáčce v souboji o 1. místo přetočil a spadl před kola jezdců za ním. Ti naštěstí stihli včas zareagovat a jezdci i motocyklu ležícím na dráze se dokázali vyhnout.
Pád Graeme Browna
O podobné vzrušení se v kategorii dvouventilových strojů postaral další nováček seriálu Manfred Giertz z Německa. Jezdec, který si s sebou z Německa přivezl početnou skupinku fanoušků, ve své první jízdě nejprve najel do pásky, za což jej v mírných podmínkách veteránských klání nestihl trest v podobě vyloučení ani handicapu. Hned vzápětí mu zhasl motor. Po jeho uvedení do chodu s notnou pomocí ředitele závodu Míry Musila se start mohl opakovat, čehož Němec využil a po souboji s krajanem Uwe Wickem v první zatáčce se usadil na čele. Na rovince nalehl na svůj stroj a vypracoval si za jásotů svých příznivců slušný náskok. Ten však vzal za své už v nájezdu do druhé zatáčky, kde jezdec svůj stroj položil. Naštěstí i v tomto případě se vše obešlo bez zranění a německý závodník svůj z počátku smolný den zakončil triumfem ve finále C.
Dva velcí favorité dvouventilů na sebe narazili v druhé jízdě sobotního odpoledne. Franz Greisel ve své charakteristické rudé kombinéze najížděl do první zatáčky ještě na čele, ale už ve výjezdu se přes něj vnějším obloukem přehnal trojnásobný vítěz mariánskolázeňského závodu Kevin Teager, který si vedení pohlídal až do cíle.
Trojnásobný vítěz z Mariánských Lázní Kevin Teager
Skalp Franze Greisela si chtěl na opasek pověsit i jeho krajan Wolfgang Barth v deváté jízdě. Celá tři kola vytrvale tlačil na jeho vedoucí pozici, až se v poslední zatáčce před Greisela dostal. Radost nad pokořením soupeře však měla jepičí život, protože tradičně technicky výborně připravený Greisel na cílové rovince zrychlil a ještě před šachovnicovým praporkem ukázal Barthovi záda. Oba aktéři tohoto souboje se mohli po skončení základní části závodu, kdy se každý ukázal na dráze třikrát, pochlubit čtrnácti body a jejich úvahy se mohly ubírat směrem k finále A. Zatímco Greisel se věnoval odpočinku, Barthovi přidělal vrásky jeho motocykl, který mu vypověděl službu po projetí cílem poslední jízdy. K netradičnímu odvozu do depa využil nabídky známého nizozemského ledaře Johana Lasta, který jej na motocyklu odtáhl za ruku.
Wolfgang Barth využil po defektu svého stroje odvozu od Johana Lasta
Zlatým hřebem základní části závodu se stala jízda s číslem 23, kde se potkali dva nejúspěšnější jezdci loňského závodu Bob Dolman a Ulrich Büschke. Němec předvedl lepší start a usadil se na čele. Britský jezdec však rozehrál koncert v podobě série útoků, když na vedoucího závodníka vydržel útočit celá tři kola. Po neúspěšných pokusech o zdolání soupeře vnitřkem oválu si v poslední zatáčce najel venkem a cílem projížděl jako vítěz.
Souboj Ulricha Buschke s Bobem Dolmanem
O velké vyrovnanosti startovního pole čtyřventilů svědčí i fakt, že tradičně silný Dán Arne Andersen se do finále A nevešel. Přestože ve svých třech jízdách dojel do cíle vždy na druhém místě a nasbíral tak dvanáct bodů. Nevešel se tam překvapivě ani Martin Cazemier s třinácti body. Ten ve své úvodní jízdě triumfoval a pak byl v cíli dvakrát druhý. Stejným skóre se mohli pochlubit Angličané John Hartley a Nathan Morton a také Rodney McDonald, kteří do velkého finále pronikli a doplnili tak suverénní trojici Dolman, Snijder a Büschke.
Martin Cazemier do finále A nepronikl
Cazemier se nedočkal satisfakce ani ve finále B, které od startu ovládl. V posledním kole však začal rapidně zpomalovat a stal se snadnou kořistí pro Browna a těsně před cílem i Andersena.
Až A finále dvouventilů svedlo na start dva největší favority závodu – Hartmuta Ernsta a Kevina Teagera. Ani jeden z nich v rozjížďkách základní části nezaváhal a oba získlali po patnácti bodech za tři vítězství. V áčku bylo ale brzy jasno. Ernst krátce po startu putoval do čela a svým soupeřům nedal ani náznak šance. Teager si dojel pro stříbrný věnec, když Franz Greisel zůstal věrný své tradici umístění na stupních vítězů a protnul cílovou metu jako třetí před Barthem. Je to až neuvěřitelné, ale od vzniku tradice veteránských klání v Mariánských Lázních před sedmnácti lety se Greisel jen ve výjimečných případech loučil po závodech bez věnce na krku.
Nestárnoucí Hartmut Ernst v akci
Vyvrcholení sobotního odpoledne přineslo A finále čtyřventilových strojů. V něm svou neporazitelnost potvrdil Henk Snijder a zcela zaslouženě si dojel pro zlatý věnec před Dolmanem a Büschkem.
Praha – 17. května
Už v době své veleúspěšně závodní kariéry byl zvyklý říkat své názory rovnou a bez obalu, ať se to někomu líbí anebo nikoliv. Nyní druhým rokem působí v roli trenéra SCM spolu s Miroslavem Rosůlkem a mají pod palcem reprezentaci v nižších kubaturách. Polská Toruň nabídla během dvou dnů přehlídku zlaté trofeje mládeže v kubatuře 125 ccm a světový pohár dlouhodrážních dvěstěpadesátek. A Jiří Štancl se vrátil domů plný poznatků, s nimiž se svěřil magazínu speedwayA-Z.
Česká stopětadvacítková výprava v Toruni
„Stopětadvacítky jsou úplně vyrovnaný,“ vypráví. „Rozjeli se Němci. Kdyby jim to takhle jelo loni v Olchingu, museli by bejt‘ první. Dráha měla klopený zatáčky, byla rychlá, ale pro všechny stejná. Nejvíc na nás s Mírou udělal dojem Milan Dobiáš. Říkali jsme mu, jak má vysedat a on tak jezdil. Petr Chlupáč v tom dost sedí, je už těžkej‘, stopětadvacítka už pro něj není, potřeboval by dvěstěpadesátku. Filip Šifalda má výhodu, že má rychlý motorky. Stylově není nejlepší, jako trenéra respektuje hlavně svýho otce.“
Filip Šifalda, Petr Chlupáč a Milan Dobiáš reprezentovali Českou republiku ve zlaté trofeji stopětadvacítek
Filip Šifalda bojoval ve finálové jízdě o stupně vítězů. Nakonec skončil čtvrtý. Milan Dobiáš obsadil pátou a Petr Chlupáč osmou příčku.
„Všichni se snažili,“ kvituje Jiří Štancl. „Blbý je ale to, že na mistrovství světa dostanou jen jednu pneumatiku a přitom sjedou tři nebo čtyři. Jedou daleko, cesta je zadarmo, dostanou nějakej‘ cesťák od SCM, ale na druhou stranu jim Shupa půjčuje motorky a motory. Mrzí mě, že Mitas sponzoruje v Anglii kdejakej‘ závod a tady stojí guma jednou tolik co v Anglii. Škoda, že nám Mitas pneumatiky na reprezentaci nedá.“
Filip Šifalda (červená) v boji o čelo
Také další záležitosti by si náš nejlepší plochodrážník všech dob představoval jinak. „Mezi ostatními jsme tam jako chudý příbuzný,“ všímá si. „Ostatní mají národní dresy, tohle u nás není na úrovni. Jeli jsme do Toruně a dodneška jsme na reprezentaci nedostali ani pětník, protože ministerstvo neposlalo peníze na AČR. S Mírou jsme důchodci, jedeme do Polska, dostaneme poloviční diety a ještě si my dědkové musíme řídit auto. Něco se musí změnit.“
Ve dvěstěpedesátkách se česká vlajka nesla jen kvůli Petru Chlupáčovi
Zatímco ve stopětadvacítkách mohou naši borci bojovat o cenné kovy, ve čtvrtlitrech je situace o poznání horší. Jediný náš zástupce Petr Chlupáč skončil v Toruni coby patnáctý z osmnáctičlenného pole.
„Za nás se psalo, že nám ujela Vindobona, ale ve dvěstěpadesátkách nám ujel vlak až do Amsterdamu,“ glosuje Jiří Štancl. „Mads Hansen měl s sebou dokonce Erika Gundersena. Celej‘ závod vyhrál s patnácti bodama, ale ve finále se mu to rozpadlo.“
Petr Chlupáč v sedle své dvěstěpadesátky
U nás se však šampionát republiky dvěstěpadesátek ještě nestačil rozběhnout. „Jawa dělala maximum, ale motorky jsme dostali až osmadvacátýho dubna,“ říká Jiří Štancl. „Všechno syrový, hledá se příčina, proč se to zadírá. Ve Slaným se rozsypal jeden motor, v Toruni jeden v tréninku a jeden v závodě. Musíme hodně dělat, abychom to ve dvěstěpadesátkách hodně dotáhli. Hlavně aby kluci měli techniku, dost tréninků a závodů.“
Jiří Štancl rozhodně není pesimistou, ale za všechna léta u ploché dráhy se přesvědčil, že za úspěchem stojí především poctivá práce. „Věřím, že by se to mělo zlepšit,“ konstatuje. „Musí se ale najít úplně nová koncepce. Závodníků u nás je málo, technika není nejlepší. Díky Jawě, že nám půjčila rámy na dlouhou dráhu. Všichni ostatní ale měli motorky minimálně o měsíc dřív než my. Kluci se na tom ještě nesvezli, navíc Lukáš Vinter si zlomil ruku a Jan Kvěch má utrženej‘ sval.“
Zlatá trofej 125 ccm: Lukase Wegener, Tim Wunderer a Karol Zupinski
Foto: Jiřina Šifaldová
Světový pohár dvěstěpadesátek: Dave Meijerink, Gaetan Stella a Mika Meijer
Uplynulý týden přinesl mnoho báječných závodních momentů na malé pražské dráze, v Liberci, v Žarnovici a ve Slaném. Eduard Krčmář se vrátil s druhým evropským postup ze slovinské metropole, avšak dnešní putování po zahraničních kolbištích nebude tolik dlouhé jako minulé pondělí. A bude se prakticky týkat jen Martina Vaculíka a Zdeňka Simoty.
Navzdory původním plánům se Zdeněk Holub objevil jen v sobotu v Liberci
Zdeněk Holub sice v rámci svého plánu absolvovat co největší počet závodů se měl od pátku do neděle představit v Junior Challenge v Güstrowě, Auerhahn Pokal v Teterowě a Pfingspokalu v Güstrowě, které tradičně o Letnicích provázejí legendární horský okruh v Teterowě.
Jenže křížek přes rozpočet mu paradoxně udělala nominace do evropského semifinále v Žarnovici. Když se realizoval nápad jeho otce Zdeňka, aby si vyměnil místo s Martinem Málkem a nahradil tak zraněného Václava Milíka, zvažoval alespoň páteční Güstrow. Nicméně závod končil až po páteční půlnoci, takže pražský junior raději zvolil odpočinek před důležitým evropským kláním.
Ale zpátky na začátek týdne. V úterý pokračovala tradičně švédská Elitserien. Kumla doma remízovala s Hallstavikem v poměru 45:45. Martin Vaculík s vestou hostů dovezl sedm bodů s jedním bonusem (2 1 2 2).
Napilno měl Zdeněk Simota. Ve čtvrtek se ligový duel Redcar vs. Plymouth rozhodoval až ve svých závěrečných fázích. Před poslední rozjížďkou byl totiž stav nerozhodný 42:42. Ovšem v patnácté jízdě udeřili domácí David Bellego a Hugh Skidmore naplno a porazili Jacka Holdera a Zdeňka Simotu 5:1. Závod skončil 47:43 a jihočeský závodník si připsal sedm bodů (2 3 0 1 2 0).
Tomasz Gollob se včera ve Varšavě loučil s nároďákem
Hned v pátek vstoupil Plymouth do KO Cupu, jehož jízdní rád mu ovšem nebyl vůbec milostivý. V prvním kole jej totiž očekával Edinburgh, který doma zvítězil vysoko 54:36. Zdeněk Simota se vracel se třemi body s jedním bonusem (1 1 1 0 0).
Hned v sobotu Devils vrátili skotskému klubu na svém domácím kolbišti prohru. Nicméně své hosty předčili jen o pět bodů skórem 47:42. Celkovým součtem 96:83 postoupil do dalšího kola Edinburgh. Zdeněk Simota neznal nic než vítězství nebo prohry, takže zaznamenal šest bodů (0 3 3 0).
Po sobotní velké ceně nezahálel stadión ve Varšavě ani včera. Tým Polska tady podlehl Výběru světa těsně 44:46. Mezi soupeři červenobílých byl i Martin Vaculík, jenž se do historie utkání zapsal šesti body (1 2 2 0 1).
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Kiril Ianatchkov
Slaný – 15. května
Včera zazvonil Jiřímu Beránkovi mobil. Na displeji svítilo jméno Michaela Hádka a šéf zlonického zastoupení firmy PRO-TEC se domníval, že půjde o doladění posledních detailů účasti v miletickém týmu v dnešním sedmnáctém ročníku Memoriálu Antonína Vildeho. Ale ouha! Plzeňan se svěřoval, že porazit Pavla Pučka v jeho flattrackové doméně je podstatně ošidnější, než by se na první pohled mohlo zdát. A že si zkrátka a dobře při svém dobrodružství při Chabařovice Flat Track Open ustlal a poranil si nohu. Jako rychlá náhrada posloužil Jaroslav Petrák a Miletice skončily ve své skupině druhé, když jej porazili Pražané Ondřej Smetana a Michal Škurla spojení logem Smestav. Druhou skupinu ovládli Zdeněk Holub a Viktor Trofimov, jimž stavitel jejich dvojice Vladimír Vopat přisuzoval nemalé ambice sesadit Miletice po třech letech z trůnu. A vskutku jeho Třebusičtí Berani prohráli jen jedenkrát. Co čert nechtěl, stalo se tak v semifinále s Miletickými, v němž se Josef Franc prokousal zezadu až k vítězství a Jaroslav Petrák ve třetím okruhu za svá záda poslal Zdeňka Holuba. Vzápětí Smestav snadno vyřadil Chabařovice a za delší konec provazu začal tahat i ve finále. Josef Franc opět útočil, ale dokázal oba Pražany jen rozdělit, když Michal Škurla poprvé v kariéře zaznamenal bodové maximum v závodě pětistovek. Radek Smetana, který se se svým synem až nad ránem vrátil z Lublaně, popustil uzdu své radosti a na diváckém svahu poručil rundu rumu, za níž by se nemusela stydět ani parta horníků vyproštěná po závalu. Slánský program doplnily dopoledne mistrovské stopětadvacítky, které ovládl Karol Zupinski. V průběhu chladného odpoledne, v němž naštěstí sluneční paprsky vyhrály svůj duel s dešťovými kapkami, se diváci viděli i vložený závod veteránů a ukázky dvěstěpadesátek.
Stupně vítězů: zleva Jaroslav Petrák, Josef Franc, Michal Škurla, Ondřej Smetana, Zdeněk Holub a Viktor Troifmov
Polák posílá Chabařovičany bojovat o účast v rozjezdu
Zamračená obloha neslibovala vůbec nic dobrého. Zima byla i rtuti teploměru, jíž se dopoledne nechtělo nad pět, šest dílků své stupnice. Takové aranžmá měly stopětadvacítky před třetím dílem svého šampionátu na klasické dráze.
Karol Zupinski (modrá) míří k vítězství okolo Bruno Belána
Na rozdíl od ostatních pořadatelů, Antonín Vilde při memoriálu svého otce pořádá mistrovství kolibříků dopoledne před hlavním závodem. Domácí Vojtěch Zamazal měl o tréninku problém se svým motocyklem. Do závodu musel nastoupit v sedle vypůjčeného stroje, na němž ovšem táhal spojka.
A to se mu stalo osudným, protože jej polapila páska. Zamířil na trestnou čáru, a byť jej rozhodčí František Kalina napomínal za pohyb na startovním roštu, měl nakonec lepší závod než Terezie Nádraská. Plzeňská závodnice měla na dohled bod, protože Slaňák nemohl z handicapu být výraznější hrozbou. Ve druhém okruhu však zůstala stát kvůli potížím s karburátorem, což se mělo bohužel opakovat v bledě modrém i v dalších třech rozjížďkách.
Milan Dobiáš (modrá) versus Filip Šifalda
Na čele úřadoval Filip Šifalda, jemuž však dnes dorazil rovnocenný konkurent. Karol Zupinski bez výraznějších patálií vyhrál druhou jízdu. Mezi vítěze se posléze zařadil i Milan Dobiáš, když po vylétnutí pásky rozjížďky s číslem tři odvedl Pavla Kuchaře.
V otázce vítězství se začal lámat chleba ve čtvrté jízdě. Karol Zupinski jel okamžitě po startu vpředu. Filip Šifalda mu úspěšně sekundoval, byť ve druhé zatáčce inkasoval mohutnou cejchu od Polákova zadního kola. Chabařovičanových trablů využil Daniel Šilhán, který jej podjel.
Zleva Pavel Kuchař, Karol Zupinski, Sindy Weber a Bruno Belán
Nicméně Filip Šifalda se pustil do boje. Po sérii útoků hrál vabank poslední zatáčky. Protáhl do ní nájezd a po její spodní straně se dostal zpátky na druhou příčku. Karol Zupinski hned vzápětí přidal další zářez. Daniel Šilhán zase v šesté jízdě objel Milana Dobiáše v první zatáčce.
Karol Zupinski jel počtvrté na startovní rošt už v rozjížďce s číslem sedm. Po rychlém startu bral vítězství nejen ve své čtvrté jízdě, ale i v celém závodě. Milan Dobiáš se vnějškem úvodního oblouku propracoval před Františka Kliera a mohl stále ještě pomýšlet na stříbro.
Daniel Šilhán hájí vedení před Filipem Šifaldou
Adeptů na nižší příčky pódia však bylo více. Filip Šifalda vystřelil do čela osmé jízdy ihned po jejím startu. Jenže Daniel Šilhán na něho vedl soustředný nápor a v nájezdu do druhého kola převzal vedení. Hned vzápětí objel Sindy Weber už v první zatáčce a mohl sledovat, kterak skončí duel dvojice chabařovických závodníků v rozjížďce s číslem deset.
Jak Filip Šifalda, tak Milan Dobiáš měli po sedmi bodech. Na taktizování stylem plzeňského závodu nemohlo být ani pomyšlení, protože do rozjezdu s Danielem Šilhánem o druhé místo vedla cesta pouze pro vítěze. Nakonec se jím stal Filip Šifalda. V prvním oblouku podjel Milana Dobiáše, jehož útoky odrážel až do cíle. V dodatkové jízdě však Filip Šifalda hrál sólo, když Daniela Šilhána změřil již záhy po startu.
Svatý Petr se smiloval
Dopolední počasí bylo skvělé ve srovnání s tím, které přišlo kolem oběda. Ze zamračené oblohy se začínal k zemi snášet déšť. Antonín Vilde jen rezignovaně mával rukou nad dotazy, kde si vlastně pro svůj závod objednává také meteorologické extrémy. Předloni zkraje května dorazila zima, jež by slušela spíše březnu, loni na konci června lilo jako z konve. A dnes zrovna tak.
Milen Manev (vpravo) si nakonec prodloužil závodní víkend v Čechách
Letos však byl svatý Petr přece jen kapánek milosrdnější a okolo půl druhé přece jen maličko přiškrtil své vodní kohoutky. Srážky se sice tu a tam vracely, zima byla stále jako v psírně, avšak závodit se mohlo. Ve skupině A si diváci museli škrtnout Henka Koonstru, jehož v chabařovické sestavě nahradil Milen Manev, který si po libereckém semifinále šampionátu Evropy prodloužil závodní víkend v Čechách.
Největší změna dnešního dne postihla Třebusické Berany, protože jim tiskařský šotek vyměnil startovní čísla. Zdeněk Holub s Viktorem Trofimovem začali hrát úlohu suveréna skupiny hned ve třetí jízdě. Během prvního kola se však v rukou traťových komisařů objevily červené vlajky na znamení letmého startu. Mnohem horší přerušení však přišlo vzápětí v repete. Ve druhé zatáčce Adrian Wozniak přeletěl přes hák. Sice se dokázal postavit na vlastní nohy, avšak jeho účinkování v dnešním závodě se uzavřelo.
Memoriál Antonína Vildeho tradičně nabízí pohled na juniory i veterány – zleva Zdeněk Holub, Patrik Mikel, Richard Berger a Karel Kadlec
Viktor Trofimov si ještě nechal poladit spojku v depu u metylárny, aby vzápětí spolu se Zdeňkem Holubem nedali ani náznak šance Marcinu Turowskemu. Třebusický tandem vzápětí stejným způsobem naložil i s ostatními konkurenty. V sedmé jízdě naměřili celou rovinu Chabařovicícm, v rozjížďce s číslem jedenáct nepustili ke slovu Patrika Mikela s Michalem Dudkem.
O tom, kdo Třebusické Berany doprovodí do finálové skupiny, se shodou okolností rozhodlo již záhy. A to nejen díky nešťastnému vyřazení Adriana Wozniaka. Michal Dudek totiž kvůli přetrženému primárnímu řetězu musel opustit první příčku v rozjížďce s číslem jedna pár metrů před cílem. Milen Manev zdědil jeho vítězství a Anne Spaan zatížil chabařovické konto nečekanými dvěma body.
Michal Dudek ještě vede před Milenem Manevem
Michal Dudek s Patrikem Mikelem v rozjížďce s číslem pět vyrazili za nápravou. Jenže Marcin Turowski v prvním výjezdu přeletěl okolo Patrika Mikela. Z jedné vody načisto útočil i na Michala Dudka. Protáhnul nájezd do druhé zatáčky, avšak Slaňák jej zavřel na vnitřní čáru. Polák přesto nepolevil a ve třetím kole Michala Dudka nakonec uštval.
Marcin Turowski (bílá) v souboji s Michalem Dudkem (červená) a Patrikem Mikelem (modrá)
V deváté jízdě však Milen Manev triumfoval stylem start – cíl a Marcin Turowski stačil v první zatáčce podjet pouze Anna Spaana. Tomu vypověděl službu motocykl, ale dotlačil jej do cíle pro dva body. Tím pádem měly Chabařovice ještě větší vrch nad Slaným, jehož osud se naplnil prohrou 2:7 s Třebusickými Berany v jedenácté jízdě.
Michal Škurla odmítá prohrávat
Petr Babička (bílá) útočí na Josefa Nováka
Ondřej Smetana včera závodil v evropském finále juniorů ve slovinské Lublani. „Přijeli jsme ve tři ráno, spali do devíti a pak jeli sem,“ odhalil svůj dnešní časový harmonogram. Hned na úvod skupiny B ho spolu s jeho parťákem Michalem Škurlou čekal největší soupeř. Jiří Beránek musel sice Michaela Hádka nahradit Jaroslavem Petrákem, avšak z ambicí týmu PRO TEC Miletice slevovat nechtěl.
Avšak suverénem dneška měl mít Michal Škurla. V rozjížďce s číslem čtyři odstartoval jako pánbůh a na protilehlou rovinku vyjel jako první s Ondřejem Smetanou za zády. Jaroslav Petrák trčel vzadu, zatímco Josef Franc nestihnul ani jednoho z juniorů Smestavu. Nezbylo mu než útočit. Ve druhém okruhu vskutku minul Ondřeje Smetanu v prvním oblouku. Avšak Michal Škurla jej na sklonku třetího kola nemilosrdně vyvezl na mantinel.
Ondřej Smetana (červená) a Michal Škurla (modrá) vedou před Josefem Francem (žlutá) a Jaroslavem Petrákem (bílá)
Smestav měl šest bodů stejně jako druhý tandem Slaného. V rozjížďce s číslem dvě totiž po raketovém startu triumfoval Piotr Dziatkowiak. A Petr Babička ve druhé zatáčce třetího kola dokázal rozdělit tandem Adam Fencl – Josef Novák spojený logem SCM. Nicméně zbývající utkání skupiny B skončila 7:2 ve prospěch favoritů, avšak rozhodně se nezměnila v pouhopouhou formalitu.
Adam Fencl kalil v béčku vodu – na snímku jede před Jaroslavem Petrákem
V šesté jízdě Michal Škurla a Ondřej Smetana rychle zmizeli z dohledu Piotra Dziatkowiaka a Petra Babičky. V rozjížďce s číslem osm se Jaroslav Petrák až v poslední zatáčce protáhl pod Adamem Fenclem za záda vedoucího Josefa France. Adam Fencl pozlobil i Smestav, když nejlépe odstartoval do desáté jízdy.
Michal Škurla jej minul vnějškem první zatáčky, avšak Ondřej Smetana musel dotírat takřka dvě kola. Teprve v něm v zatáčce u depa našel cestu na druhou příčku. Ve dvanácté jízdě byl Piotr Dziatkowiak jen chvíli mezi Josefem Francem a Jaroslavem Petrákem, avšak jeho úvodní vítězství poslalo Slaný II do jízdy o páté místo, zatímco SCM měl bojovat jen o sedmé.
Karel Kadlec (žlutá) vede před Martinem Švestkou a Richardem Bergerem
V průběhu odpoledne se o zábavu diváků staraly nejen dvěstěpadesátky, ale i veteráni. Karel Kadlec musel vinou zranění startovat v jakési bačkoře, přesto se však z první jízdy vrátil jako vítěz. V další rozjížďce však neudržel nápor Martina Švestky. Ten svůj triumf nakonec zopakoval, takže si mohl nakonec jít stoupnout na nejvyšší stupínek.
Suveréni prohráli jedinou, zato rozhodující jízdu
Anne Spaan musel tlačit pro dva body
Josef Novák se z rozjížďky s číslem deset vrátil pěšky, zatímco jeho stroj tlačil mechanik Martin Kratochvíl. Podezření na přidírající se motor se naštěstí nepotvrdilo, takže Pardubičan mohl nastoupit k umisťovací jízdě o sedmé místo. Triumfoval v ní Marcin Turowski, jenž minul Adama Fencla už v první zatáčce. Jenže jeho čtyři body měly menší váhu než pět, které dal dohromady domácí junior s Josefem Novákem.
Patrik Mikel vede před Piotrem Dziatkowiakem, Michalem Dudkem a Petrem Babičkou
O tom se mohl přesvědčit i Piotr Dziatkowiak, jenž se ujal vedení v rozjížďce o páté místo. Za sebou měl Patrika Mikela a Michalem Dudkem, kteří drželi v šachu Petra Babičku. Březolupský junior se však nechtěl spokojit s kompromisem. „Konečně,“ komentoval své vítězství, které urval, když se přehnal okolo Piotra Dziatkowiaka vnějškem první zatáčky.
Protože Miletice zaváhaly na úvod skupiny B a Třebusičtí Berani dominovali áčku, střetli se oba nejambicióznější celky již v prvním semifinále. Současně s letem pásky vyrazili dopředu Viktor Trofimov a Zdeněk Holub. Pevně se usadili ve vedení a možná jediný, kdo nevěřil, že už je vymalováno, byl v té chvíli Josef Franc.
Viktor Trofimov (modrá) a Zdeněk Holub (červená) ještě vedou 7:2 před Josefem Francem (žlutá) a Jaroslavem Petrákem (bílá)
Po slabším startu za sebou nechal svého kolegu Jaroslava Petráka a tlačil se na vedoucí tandem. Jeho pevnost se otřásla ve druhém kole. V zatáčce u depa se Josef Franc dostal před Zdeňka Holuba. Viktor Trofimov odolával, avšak Jaroslav Petrák rychle změnil poměr sil. V úvodním oblouku třetího okruhu podjel Zdeňka Holuba, který se narodil v roce, kdy pardubický matador už dva roky závodil jen mezi seniory.
Anne Spaan v malém finále upadl
Pojistku do finále instaloval Josef Franc, když před cílem předposledního kola zbavil Viktora Trofimova vedení. Třebusičtí Berani rozjeli semifinále na triumf 7:2, aby jej prohráli 3:6. Něco takového se za časů systému britských dvojic importovaného roku 2003 u nás ještě nestalo! Aby těch rarit nebylo málo, Zdeněk Holub s Viktorem Trofimovem jinak během dnešního závodu neztratili ani bod a to ani později v malém finále. Ovšem nepředbíhejme…
Zdeněk Holub před Milenem Manevem
Druhé semifinále mělo úplně jiné aranžmá. Michal Škurla a Ondřej Smetana v něm hravě vyřídili Milena Maneva s Anne Spaanem. „Zkusím něco vymyslet,“ plánoval Jaroslav Petrák, když zjistil, že posledním soupeřem jim dnes budou junioři ze Smestavu. „Vytrhni mu chcípák,“ žertoval Josef Franc, sám však stejně prahnul, aby vypálili Pražanům rybník.
Velké finále: Ondřej Smetana (červená) a Michal Škurla (modrá) jedou před Josefem Francem (žlutá) a Jaroslavem Petrákem (bílá)
Mezitím Viktor Trofimov a Zdeněk Holub vyhráli malé finále, které se muselo opakovat vinou pádu Anne Spaana na začátku třetího kola. Velké finále posléze nabídlo opět o poznání větší drama. „Chtěl jsem přikrejt‘ Smetáka, ale kolo mě to na Pepíčka,“ popisoval Jaroslav Petrák melu úvodní zatáčky.
Na protilehlou rovinu vyjeli Michal Škurla a Ondřej Smetana v čele. První Pražan ujížděl, druhý se stal ve třetím okruhu obětí Josefa France, který se dostal na vnějšek druhé zatáčky. V poslední zatáčce Josef Franc vyzkoušel stejnou minci i na Michala Škurlu, avšak ten odolal a také popáté projel cílem jako vítěz.
Hlasy z depa
Michal Škurla a Ondřej Smetana se mezi vítěze Memoriálu Antonína Vildeho zapsali poprvé
„Super závody,“ pochvaloval si Michal Škurla. „Všechno vycházelo, starty se dařily, dobrý. Finále bylo divočejší, dráha rozbitá, dlabalo to. Dlabalo to, do cíle jsme se hnali s Pepou. Bylo to natěsno, ale byl jsem tam já. Super, jsem spokojenej‘, poprvý plnej‘ počet bodů na půllitru!“
„Snažili jsme se a dopadlo to dobře,“ vyprávěl Ondřej Smetana. „S Michalem jsme jeli dobrou dvojku. On jel vždycky zvenku, bylo to rychlý. A já to protáh‘ po lajně. Hlavně že jsme vyhráli.“
„Byly to dramatický závody,“ neskrýval Josef Franc. „Já jsem nakonec spokojenej‘. První jízdu jsem zkoušel motorku, na který nejezdím. Milý překvapení bylo semifinále, s Jardou jsme vyřadili Berany. Těšil jsem se na finále, v první zatáčce trošku divočina. Nedostal jsem se dopředu, skoro to vyšlo, jsou to závody.“
Josef Franc v zápalu boje před Ondřejem Smetanou
„Až na tu poslední jízdu,“ limitoval Jaroslav Petrák svou spokojenost. „Byl to hokej, pak jsem chtěl přikrejt‘ Smetáka. Ale koplo mě to na Pepíčka. Říkal jsem si, že ho přece nemůžu sundat. Nečekal jsem, že bude bedna, Pepíček tahal. Dobrý, jsem spokojenej‘, po druhý jízdě jsme to doladili a pak už to jelo.“
„Až na jednu jízdu to bylo dobrý,“ říkal Zdeněk Holub, přičemž není obtížné uhodnout, že má na mysli semifinále. „Takový věci se stávaj‘, to je speedway. Rozhodla jediná jízda, zrovna ta důležitá…“
Radek Smetana a mechanik Stanislav Stehlík oslavují triumf svého týmu
