Kostěnice – 22. října
Počátkem září roku 1994 stál na pódiu Zlaté stuhy a nad sebou měl pouze Pavla Ondrašíka a vítězného Mirko Woltera a Pardubičané věřili, že jim z šikovného juniora v klubu vyrůstá šikovný závodník. Jenže osud zatočil kormidlem a Petr Pozdník se hned v následující sezóně z oválů vytratil. Vrátil se na ně až dnes, kdy suverénně opanoval plochodrážní kategorii třetího Srandamače v Kostěnicích. Na stupně vítězů jej doprovodili Dan Macl, jenž měl po výletu po polní cestě navazující na první zatáčku v rozjížďce s číslem pět spoustu starostí vůbec se do velkého finále dostat. Třetím místem svou kariéru uzavřel Richard Berger. Program slunečné soboty zahájil potěr. Jiří Jeníček se svou plochodrážní Shupou chyběl, protože ve Svítkově pořádali brigádu na sundávání nafukovacích mantinelů. Na nejvyšší stupínek se postavil Jiří Kraus. Jeho otec Jiří vzápětí sváděl srdnaté souboje v závodě flat tracku, Michala Hlouška za sebou udržel, ovšem Daniel Plecháč prodloužil sérii své neporazitelnosti ze základní části také ve finále.

Revanš čtyřkolkám ve finále A

Sluníčko se opíralo do oken a probouzelo všechny spáče vyhlídkou na pěkný podzimní den. Ovšem letošní říjen je devátým nejdeštivějším desátým kalendářním měsícem od roku 1951. Členové Motoklubu Úhřetická Lhota by o tom mohli vyprávět dlouhé hodiny.

Minulou neděli se třetí letošní Srandamač nemohl konat kvůli dráze poničené dešti a také osud dnešního náhradního termínu visel dlouho ve hvězdách. Byť potvrzení rovnou od kostěnických oválků dorazilo už během čtvrtečního pozdního odpoledne, faktem zůstává, že pořadatelé nad vodním živlem zvítězili až včera pozdě večer.

Pokud se někdo divil, na co byly potřeba tři kubíky pilin, měl jasno už při příchodu. Polní cesta byla plná bahna, a pokud si někdo obul elegantní polobotky jako na běžný plochodrážní mítink, se zlou se potázal. Nicméně lidé znalí poměrů se vybavili spíše jako na motokros. Ostatně terénní stroje hrály v improvizovaném depu uvnitř dráhy prim.

V závodě potěru nebyl plochodrážní motocykl vůbec. O pár kilometrů na západ totiž ve Svítkově sundávali po sezóně nafukovací bariéry. Tím pádem nemohl jet ani Josef Novák závod plochodrážníků, ani Jan Jeníček podnik pro mladé naděje.

Těch se sešlo devět, avšak zelená kroska Denisy Maclové stála bezmocně opřená o přívěsný vozík za dodávkou jejího otce Dana. Jednatel klubu měl s organizací mítinku tolik starostí, že zapomněl opravit píchlou zadní pneumatikou. Prekérní situaci vyřešilo její střídání s Vincentem Vaňátkem či Richardem Soukupem v sedle jejich strojů.

Souboje dětí, které na menším oválku kroužily jízdy po šesti  kolech, nepostrádaly nejen nadšení, ale i urputnost velkých plochodrážních hvězd. Kupříkladu Adéla Táborská za řidítky čtyřkolky dávala jasně najevo, že termín full gas jí rozhodně není cizí.

Neméně suverénně si počínal Matěj Lát s druhou čtyřkolkou ve startovním poli a také Jiří Kraus sedlající větší motokrosový motocykl. Ten také vedl rozjížďku s číslem čtyři, kde narazil na obě čtyřkolky. Jenže někdy na začátku třetího okruhu mu zhasnul motor.

Zoufale našlapoval motocykl, avšak neuvedl jej do chodu dříve než Matěj Lát a Adéla Táborská vjížděli do posledního kola. Nicméně v deváté jízdě zamířil ihned od startu k vnitřní čáře a díky třem bodům si otevřel šanci na nápravu ve finále A.

Petr Pozdník v odpovědi na otázku, proč se roku 1995 z plochodrážních kolbišť vytratil:

„Dostal jsem rozum… Ale jen nakrátko… (bouřlivý smích ze všech stran).“

Revanš za předchozí prohru vyšel Jiřímu Krausovi dokonale. Stylem start – cíl se před zraky Matěje Láta a Adély Táborské stal prvním vítězem dnešního dne. Ani finále s nižšími čísly z abecedy nepostrádaly bojovnost. V béčku se Tomáš Kňava musel bránit neustálým nájezdům Tomáše Táborského, jehož motocykl ještě předtím ve finále C osedlala Denisa Maclová.

Za jeho řidítky ukázala záda Richardu Soukupovi. Jako první však dojel do cíle Vincent Vaňátka, potomek dalšího borce, kteří se už nemohli dočkat, až se startovací zařízení přesune na velký ovál kolmo umístěný tomu menšímu.

 

Dan Macl se k nádraží nedostal

Jezdit na regulérním ovále u nás bez licence může být problém, ostatně i Václav Milík starší si na letošní rok musel pořídit licenci, aby během tréninků ve Svítkově mohl zajíždět motocykl pro svého syna. Možnost prohánět se na plochodrážním stroji na amatérské nebo spíše  neoficiální úrovni byla jedním z motivů, proč dráha v Kostěnicích vyrostla.

Ani dnes nestartoval žádný ze závodníků, s nimiž se běžně potkáváme při závodech. I tak se ovšem sešla povedená sestava. Čtyři místní mušketýři Dan Macl, Michal Krejčí, Jan Vaňátka a Stanislav Buňka dostali společnost třech dalších borců.

Richard Berger ze Svitav se tady definitivně loučil se svou aktivní kariérou. Naopak na jejím prahu stojí Jan Hlačina. Přivezl si dvěstěpadesátku, která jej dle slov jeho otce Jana zaujala natolik, že se mu nechce do sedla stopětadvacítky. A konečně po jednadvaceti letech se zrakům širší veřejnosti za řidítky plochodrážního motocyklu představil Petr Pozdník, někdejší nadějný junior ZP Pardubice.

Hned v první jízdě ovšem ukázal, že ze svého umění neztratil vůbec nic. Od startu ulétl jako zdivočelý kanec a rychle zmizel Richardu Bergerovi a Michalu Krejčímu, který nakonec neviděl cíl. „To se skoro stydím říct,“ odpovídal o chvilku později, cože se to přihodilo. „Zapomněl jsem si otevřít metyl…“

Oči pro pláč měl také Stanislav Buňka. Karel Kadlec mu domluvil skvělou kombinézu po Johnu Hartleyovi, jelikož žádný jiný z plochodrážníků nemá tak vysokou postavu. Ve druhé jízdě, v níž Dan Macl odvedl Jana Hlačinu, chyběl. A nechystal se ani do dalších rozjížděk.

Stanislav Buňka vysvětluje svou absenci:

„Nechytá to, nemám to nervy…“

Třetí jízda přinesla triumf Richardu Bergerovi. Jan Vaňátka se v úvodním oblouku dostal spodem pod Michala Krejčího, aby si po průjezdu cílem šel s elegantním startmaršálem vysvětlit, kolik jsou tři, a kolik čtyři. Nešlo však o neznalost elementárních počtů, ale o nedorozumění a informační šum. Každopádně třetí jízda byla poslední, kde účastníci obkroužili čtyři kola. Od té chvíle se každopádně už všechny plochodrážní rozjížďky dnešního Srandamače jezdily výhradně na tři okruhy.

Petr Pozdnik však neřešil matematiku a ve čtvrté jízdě ujel čtvrtlitru Jana Hlačiny. Vzápětí Dan Macl se nejprve odrazil Jana Vaňátku, aby se rovnou pustil do Richarda Bergera. Tomu nebyl platný skvělý start, protože už v prvním výjezdu se díval na záda jednatele pořádajícího klubu.

Jenže ve druhém kole Dan Macl nezahnul v prvním výjezdu, ale ve stylu vladyka Horymíra se nevydal k Neumětelům, nýbrž polní cestou ke kostěnickému nádraží. Na rozdíl od bájného hrdiny nesedlal věrného Šemíka, ale plochodrážní stroj s odpruženým dlouhodrážním rámem. Nicméně počátek jeho anabáze byl jen o poznání méně dramatický než skok do Vltavy z vyšehradské skály.

„Měl jsem zavřenej‘ kohoutek od metylu,“ vyprávěl Dan Macl, který svým kouskem rozesmál všechny přítomné. „Jedeš složenej‘. A motorka najednou úúú…“

 

Triumfy dvou suverénů

Poté, co Dan Macl emigroval rovnou z rozjeté rozjížďky s číslem pět, tři body zdědil Richard Berger. S osmi body celkem byl prvním jasným účastníkem velkého finále. V šesté jízdě k němu přibyl i Petr Pozdník, o jehož rychlosti se znovu přesvědčili jak Michal Krejčí, tak Jan Hlačina.

Naději na jízdu o pódium živil také Jan Vaňátka. Jenže podobné choutky měl i Dan Macl, který opanoval rozjížďku s číslem sedm právě před neméně ambiciózním vousáčem. Do akce se konečně dostal také Stanislav Buňka.

Jenže se evidentně inspiroval u Dana Macla. V úvodním výjezdu druhého kola totiž zopakoval jeho spanilou jízdu po polní cestě. Aby si vynahradil smolnou sobotu, vrátil se na ovál a dal si ještě jedno kolečko navíc. Skončil však na zemi. Inu, cože se to říká, že spadne na nešťastníka, který nestihne včas doběhnout na toaletu?!

Díky porážce od Dana Macla šel Jan Vaňátka pouze do malého finále. V něm se ujal vedení a zdálo se, že při vyhlášení bude stát těsně vedle pódia. Ovšem Michal Krejčí si nabrousil tužku, aby to byl právě on, komu se podaří sepsat úspěšný scénář pro happy end třetího Srandamače.

Neustále snižoval svou ztrátu od Jana Vaňátky. Ve druhém oblouku druhého kola udeřil, avšak prozatím zůstával druhý. V předposlední zatáčce se mu už manévr povedl dokonale, aby záhy proburácel pod šachovnicovou vlajkou jako vítěz.

Petr Pozdník nenašel sebemenší důvod, proč by neměl opanovat také velké finále. Triumf si připsal stylem start – cíl. Dan Macl pojal průjezd první zatáčkou velkoryse. A vnější stopa jej vynesla před Richarda Bergera, jemuž se už nepovedlo se na druhé místo dostat.

Richard Berger na téma své poslední jízdy v životě:

„Příjemný zakončení kariéry. Jezdit už nemůžu, není čas, je toho moc, něco musí pryč.“

To už se ovšem o slovo hlásili flat trackeři. Stěžovali si, že během dlouhého čekání od dopoledního tréninku vychladli. Nicméně Dan Macl je nechtěl kombinovat jejich mítink s plochodrážníky v obavě, že by drapákové pneumatiky některých z nich fatálně poškodily deštěm zkoušenou dráhu.

K závodu flat tracku nastoupila sedmička závodníků. Souboj o hrot čtveřice jízd sváděla čtveřice známá z mistrovství republiky v kategorii Classic. Prim hrál liberecký Daniel Plecháč, který si ve Svitavách vyzkoušel i prestižní FT1. Pokaždé se ubránil nájezdům, jimiž jej častovali Jiří Kraus, bývalý cyklista z Náchoda, který se v posledních letech zaměřil na motocykly, Michal Hloušek a Martin Hakl, další z liberecké stáje.

Větší problém nastal pouze ve třetí jízdě. Jiří Kraus mladší, jenž prve vyhrál závod potěru, neodjel, a Jakub Matějíček do něho zezadu vrazil. Do finále nakonec putovala čtveřice nejlepších. Stejně jako Petr Pozdník v závodě plochodrážníků, Daniel Plecháč sehrál roli suveréna flat tracku.

Za sebou měl Jiřího Krause, jenž musel vzdorovat Michalu Hlouškovi. Neotřesitelný vládce klasiků na úrovni mistrovství republiky se v poslední zatáčce užuž sahal po druhé příčce, avšak náchodský borec jej nakonec včas vyvezl.

Potěr – menší ovál:

	motocyk		TOT	C	B	A
1. Jiří Kraus ml.	MX	3 1 3	7			1.
2. Matěj Lát	čtyřkolka	3 3 3	9			2.
3. Adéla Táborská	čtyřkolka	3 2 3	8			3.
4. Tomáš Kňava	MX	2 2 2	6		1.
5. Tomáš Táborský	MX	2 3 2	7		2.
6. Jakub Jirout	MX	1 3 2	6		3.
7. Vincent Vaňátka	MX	2 1 1	4	1.
8. Denisa Maclová	MX	1 2 1	4	2.
9. Richard Soukup	MX	1 1 1	3	3.

Plochá dráha – větší ovál:

		TOT	MF	VF
1. Petr Pozdník	3 3 3	9		1.
2. Dan Macl	3 L 3	6		2.
3. Richard Berger	2 3 3	8		3.
4. Michal Krejčí	E 1 2	3	1.
5. Jan Vaňátka	2 2 2	6	2.
6. Jan Hlačina (250 ccm)	2 2 1	5	3.
7. Stanislav Buňka	– – L	0	–

Flat track – větší ovál:

		TOT	FIN
1. Daniel Plecháč	7 7 7 7	28	1.
2. Jiří Kraus st.	6 6 6 6	24	2.
3. Michal Hloušek	5 5 5 5	20	3.
4. Martin Hakl	4 4 4 4	16	4.
5. Tomáš Janda	3 3 2 3	11
6. Jiří Kraus ml.	1 1 3 1	6
7. Jakub Matějíček	2 2 E 2	6

Foto: Eva Palánová

 

Kostěnice – 22. října
Počasí si zažertovalo s členy Motoklubu Úhřetická Lhota, kteří připravovali náhradní termín svého třetího Srandamače na oválcích vedle drážního tělesa prvního železničního koridoru u Kostěnic. Včera zde makali až do tmy. Byť šli do hajan s dobrým pocitem, definitivní jistotu jim daly až první ranní paprsky dnešního úsvitu. Vmžiku se do světa rozlétla skvělá zpráva, že se podnik určitě pojede.

 

„Pomocí asi třech kubíků jemných pilin se nám podařilo dráhy vysušit tak, že to i prášilo,“ vyprávěl před půlnocí Jan Vaňátka, který kvůli spoustě starostí dokonce poněkud odsunul přípravu svého vlastního motocyklu. „Byla to poslední možnost, tak se to zkusilo.“

Vedle instalace startovacího zařízení totiž dostal za úkol zajistit občerstvení. „Mám devět kilo klobás,“ pochlubil se. „Bude pivo, grůček, svařák a nějaké to limo.“

Mnohem důležitější informace se však týká kvality závodních drah. „Už večer to vypadalo fajn,“ svěřil se Jan Vaňátka. „Ráno jsme to začali trošku roztahovat. Žádná hitparáda to není, ale jede se.“

Foto: Jan Vaňátka

Úhřetická Lhota – 20. října
Podvečerní prohlídka kostěnických oválků, kterou podnikl Dan Macl, sice nedopadla na jedničku, avšak přece jen přinesla pozitivní verdikt. V sobotu se může závodit. Jediným elementem, který by mohl akci zrušit, ovšem zůstává déšť. Pakliže ovšem nepřijde, nestojí závodu nic v cestě.

 

„Myslel jsem, že to bude horší,“ svěřoval se Dan Macl dnes po sedmnácté přímo z Kostěnic. „Jsou tam kaluže, jedna je velká. Ale to vyřešíme zejtra, rozhrneme je, navíc je dobrý, že fouká vítr. Pokud zejtra a pozejtří nebude chcát, bude to dobrý. Je to přece jenom pouze srandamač. Zkusíme to, uděláme to.“

Přesný harmonogram vznikne na místě podle aktuální situace, kdo ze závodníků dorazí. Potěr bude bojovat na menším oválku, větší trať bude vyhrazena kategoriím speedway a flat track. Po vyhlášení se dostane na zájemce o svezení, ať už za řidítky motocyklu nebo na tandemu. „Kdo bude mít přilbu, může si půjčit motorku,“ slibuje Dan Macl.

 

Časový harmonogram 3. Srandamače – Kostěnice, sobota:

10:00	prezentace
11:00	trénink
12:00	závodní jízdy
15:00 – 16:00	konec a vyhlášení
po 16:00	volné vožení

Foto: Eva Palánová

Úhřetická Lhota – 20. října
Deště minulého týdne byly vystřídány pošmournými dny. Protože však nepršelo, naděje členů Motoklubu Úhřetická Lhota, že se třetí letošní Srandamač přece jen odjede v náhradním termínu tuto sobotu, rapidně vzrostly. Jenže včera schytaly oba oválky v Kostěnicích opět těžkou dávku vody z nebes. Dan Macl, jednatel klubu, sice zatím nestahuje kalhoty, protože věří, že brod zrušení akce je ještě daleko. Nicméně má jasno, že sedmnáctá hodina dnes odpoledne o osudu podniku rozhodne. A to jednou provždy.

 

„V sedmnáct hodin se tam jdu podívat,“ přibližuje Dan Macl svůj program poté, co dnes zamkne školu, kde pracuje jako školník. „Včera chcalo, večer taky. Doufejme, že se bude dát jezdit. Snad už nebude pršet…“

Případný další posun na druhý náhradní termín již nebude možný. „Špatný je, že dráha není do roviny a stéká tam voda,“ vysvětluje Dan Macl, že pokud srážky neustanou, mohly by se oválky dostat do stavu, z něhož je vysvobodí až paní Vesna láskyplnými polibky žlutých podbělů tahaných ze země březnovými slunečními paprsky.

Pokud Dan Macl v podvečer uzná dráhu za sjízdnou, pořadatelé se sejdou v Kostěnicích již zítra, aby se pustili do příprav. A v sobotu všechno vypukne na ostro. „Nesmí ovšem už pršet!“ dodává Dan Macl s výhrůžným pohledem na zamračenou oblohu.

Foto: Eva Palánová