Všem od ploché dráhy fanouškům i závodníkům přejeme jen samá vítězství a hodně bodů ve všech soutěžích jak doma, tak i ve světě, Věra a Pavel.

Všem od ploché dráhy fanouškům i závodníkům přejeme jen samá vítězství a hodně bodů ve všech soutěžích jak doma, tak i ve světě, Věra a Pavel.

Česká Třebová – 1. ledna
Pár vteřin po půlnoci všichni přípitky vítají rok 2024. Ke gratulantům se přidává také magazín speedwayA-Z. Přeje lásku, zdraví a pohodu. A ať se Vám všem vyklube jen samé štěstí.

Žarnovica – 24. novembra
V piatok 24. novembra obletela Žarnovicu zarmucujúca správa, že zomrel Ing. Milan Šovčík, jedna z najvýznamnejších osobností v histórii žarnovickej plochej dráhy.

Nebol rodeným Žarnovičanom, pochádzal z Pravenca. Do Žarnovice prišiel v roku 1973 ako 33 ročný. Plánoval zostať tu len niekoľko rokov, nakoniec tu prežil plné polstoročie. Najprv sa stal ekonomickým námestníkom a potom aj riaditeľom Preglejky. Neskôr bol zvolený za posledného predsedu Mestského národného výboru a za prvého primátora Žarnovice. Ľudia v takýchto funkciách obyčajne navštevujú podujatia, aby zasadli do čestných lóží. Ing. Šovčík sa naopak okrem pracovných povinností aktívne angažoval v spoločenskom dianí v Žarnovici, či už v samotnej Preglejke, v meste na poli kultúry, v telovýchovnej jednote, ale najmä v motoristickej organizácii. Za tieto zásluhy bol ocenený Výročnou cenou mesta Žarnovica za rok 2000.

Do organizačného kolektívu pretekov na plochej dráhe sa dostal v roku 1974. O rok neskôr už dekoroval zlatou prilbou Jiřího Štancla ako riaditeľ pretekov a v tejto funkcii zotrval až do roku 2000. Počas jeho pôsobenia bola znovuzaložená Základná organizácia Zväzarmu pri národnom podniku Preglejka, začali sa organizovať preteky majstrovstiev sveta a Európy, z vidieckeho štadiónika sa stal reprezentatívny športový stánok. Pod jeho vedením sa v Žarnovici uskutočnilo úctyhodných 150 najrôznejších podujatí vrátane 26 ročníkov Zlatej prilby SNP. Plochodrážne družstvo sa v roku 1984 prebojovalo do československej extraligy, medzi štvoricu najlepších kolektívov, keď v celej lige štartovalo 13 družstiev. Žarnovickí pretekári Ján Daniel, Ján Danihel, Zdeno Vaculík, Pavol Tonhauzer, Ľubomír Jedek, Dušan Morávek, Jaroslav Danko, Vladimír Tomka, Gašpar a Miroslav Forgáčovci, Ján Mesiarik, Vladimír Višváder pridali k tomu ďalšie individuálne úspechy. Ing. Šovčík pritom vždy zdôrazňoval, že za všetkými týmito výsledkami nemožno vidieť jednotlivca, ale celý kolektív zapálených ľudí, ochotných vykonať viac, než len svoju povinnosť.

Len ťažko sa hľadajú slová vďaky, ktoré by vyvážili to, čo Ing. Milan Šovčík pre Žarnovicu a žarnovickú plochú dráhu vykonal. V polročných intervaloch oslavoval narodeniny a meniny. 27. mája v tomto roku si pripomenul 83. narodeniny, menín 27. novembra sa už nedožil.
Nech odpočíva v pokoji.
Praha – 11. listopadu
Jako každý rok i letos se na podzim konala členská schůze klubu závodníků veteránů AČR. Výjimečně letos první bez té jarní. V sobotu měl přijet Martin na bílém koni, ale velké osobnosti našeho motoristického sportu jej předběhly.


Od devíti hodin se začalo promítáním filmů. Po podepsání prezentační listiny skoro každý rovnou zamířil k platbě členských příspěvků na příští rok. Pro začátek vyzval předseda pan Evžen Erban prezidenta AČR Jana Šťovíčka jen o pár slov, protože si sem odskočil od zákroku u zubaře a měl být v klidu.
Dále byla přednesena zpráva o činnosti a hospodaření. Byl podán návrh o zvýšení členského příspěvku o stokorunu, který se bude řešit až na jarní schůzi kvůli jiným připomínkám.
Byla uctěna minutou ticha vzpomínka za zemřelé. Evžen Erban podotkl, že dříve veteránů bývalo kolem 500 a už nás je jen cirka 400. A přišel nejoblíbenější bod sobotního dopoledne, vyhlášení jubilantů a předávání cen poháry nebo plakety. Dámy dostávaly také kytičky.

Z plochodrážní branže patřil k jubilantům devadesátiletý divišovský konstruktér Jaroslav Červinka či Jana Kasperová slavící pětaosmdesátiny. A také o pět let mladší Jaroslav Pták, pochopitelně starší. Dodatečně byl ohodnocen také Miroslav Rosůlek.
Po diskusi se schůze pomalu začala rozpadat, lidé odcházeli na slíbený guláš s chlebíčkem a cibulí, během dopoledne si každý mohl dát pivo, vodu i kávu. Každý dle své chuti a v poledne byla schůze úplně ukončena.
