Archiv pro rubriku: ME

Divišov z kalendáře UEM nevypadl snad definitivně

Praha – 23. listopadu
Evropská motocyklová federace zveřejnila svůj kalendář na příští rok. Oproti původním informacím v něm chybí finálový podnik evropského šampionátu jednotlivců v Divišově. Jeho absence ovšem nikterak neznamená, že by se vrchol sezóny pod Blaníkem nemusel uskutečnit. Novinkou je zlatá trofej dlouhodrážních stopětadvacítek v Pardubicích.

Pořadatelská práva na finále evropského šampionátu byla prodána polskému promotérovi, který v současné době vede jednání i s Divišovem. Proto je prozatím jasné pouze, že dvě finále se budou pořádat za naší severní hranicí.

Po říjnové ukázce zůstává dlouhá dráha v Pardubicích i nadále, i když jen formou stopětadvacítek. „Nebyl pořadatelem,“ vysvětluje Petr Moravec. „Když se to letos jelo v Blijhamu, naše dráha je proti němu superdlouhá.“

Kromě toho pardubický klub motivovaly k pořadatelství i zájmy českých závodníků. „Naši mají dobré výsledky,“ říká Petr Moravec. „Je třeba ukázat je doma. A pro Čechy bude výhodnější jet tady, než cestovat do Francie.“

Pardubický termín 25. května je jistý, což je známkou, že se semifinále světového šampionátu na dlouhé dráze v Mariánských Lázních posune. Západočeský klub by si přál větší časový rozptyl mezi závody světového a českého šampionátu, navíc další závod ranku mistrovství světa týden po pražské SGP nevidí jako příliš optimální řešení.

Kalendář UEM 2013:

  ME jednotlivců:  
20.4. semifinále 1 Červenograd (UA)
1.5. semifinále 2 Debrecen (H)
23.6. semifinále 3 Mureck (A)
6.7. challenge Žarnovica (SK)
27.7. finále 1 (PL)
10.8. finále 2 bude potvrzeno
14.9. finále 3 bude potvrzeno
29.9. finále 4 (PL)
 
  ME juniorů:  
1.6. semifinále 1 Pila (PL)
8.6. semifinále 2 Malilla (S)
16.6. semifinále 3 Macon (F)
24.8. finále Güstrow (D)
 
  ME juniorských družstev:  
2.6. semifinále Pfaffenhofen (D)
6.7. finále Opole (PL)
 
  ME dvojic:  
27.4. semifinále Miskolc (H)
29.6. finále Herxheim (D)
 
  ME na travnaté dráze:  
25.5. semifinále 1 Artigues de Lussac (F)
7.7. semifinále 2 Noordwolde (NL)
21.7. finále Bielefeld (D)
 
  ME na ledové dráze:  
23.2. semifinále Luchovicy (RUS)
24.2. finále Luchovicy (RUS)
 
  Zlatá trofej UEM 125 ccm:  
25.5. Pardubice (CZ)

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Evropský titul je v těch nejlepších rukou

Mureck – 30. září
Mureck je malebné městečko na jihu Rakouska, ale v těchto krásných podzimních dnech jsou takové všechny obce v okolí. Co je odlišuje to ostatních, je plochodrážní tra na místním stadiónu a velice pohotoví organizátoři, kteří nejen dokázali získat pořadatelství posledního rozhodujícího finále čtyřdílného šampionátu Evropy, ale zařadit ho den po challenge v celkem nedalekém chorvatském Goričanu.

Vítězství v šampionátu s rutinní samozřejmostí
V důsledku toho byla všechny místa k sezení obsazená a okolní tribuny více než slušně zaplněné nejen místními, ale i fanoušky z Chorvatska, Slovinska, Maďarska a Německo. Mohli jste zde potkat také vlajkonoše z Ukrajiny, početnou skupinku známých tváří z Čech a pár osamělých Poláků. Servis, stánky se suvenýry včetně těch z SGP, VIP stany pro hosty sponzorů, to vše bylo na úrovni leckteré velké ceny.

Aleš Dryml vstupoval do závodu jako jasný favorit s náskokem šesti bodů před čerstvým mistrem Evropy dvojic Ukrajincem Andrejem Karpovem. Ve prospěch českého závodníka mluvila skvělá forma posledních měsíců. Proti vytížení týdnem závodění na krátké i dlouhé dráze, včetně osmi startů a jednoho opakování v náročném challenge předcházejícího dne.

Aleš Dryml přijel ve výborné náladě a dělal si víc starosti s úpravou dráhy než ze soupeřů. Hned v první rozjížďce nejbližší z jeho pronásledovatelů Andrej Karpov ztratil bod, když dojel druhý za suverénním Tomášem Suchánkem. Třetí v celkovém pořadí Andrzej Lebeděvs byl na startu druhé série přímým soupeřem Aleše Drymla. Nejdřív odstartoval předčasně a start se opakoval, aby vzápětí skončil třetí za Kjastasem Puodžukcem a druhým Alešem Drymlem.

Další dvě rozjížďky proběhly bez překvapení a pak následovalo předlouhé upravování trati. Pod dohledem předsedy jury, jinak rozhodčího SGP Franka Zieglera, dva traktory a jeden podivně upravený náklaďák jakoby vypadlý ze slavného filmu Šílený Max, v originále Mad Max s Mellem Gibsonem v hlavní roli dlouho kroužily každý jiným směrem, až byla dráha uznána za schopnou dalšího závodění.

Po pauze vyhrál Aleš Dryml svou jízdu. A když Andrej Karpov skončil jednou druhý a potom třetí a Andrzej Lebeděvs dvakrát jen třetí, bylo jasné, že vítězství ve třetí jízdě bude stačit na evropský titul. Aleš Dryml nezaváhal, ve výborném stylu porazil své soupeře a pak klidně odjel do boxů, jakoby vyhrát mistrovství Evropy bylo rutinní samozřejmostí.

Kdo očekával vítězné kolo nebo jinou formu oslavy, nedočkal se. Asi únava řekla svoje a po defektu ve svém dalším čtvrtém startu v pořadí se novopečený šampión na ovále už neukázal. Na tiskovce posléze vysvětlil, že měl menší poruchu na motoru a nechtěl riskovat jeho další zatížení a případné zničení předtím, než ho podrobí pečlivé kontrole. A tak raději po dosažení stanoveného cíle odstoupil. O vítězství v samotném posledním podniku seriálu mu ani moc nešlo – vše vyprávěné s velkým humorem v perfektní angličtině pro převážně české auditorium.

Speedway může být zrádný sport
Toto se ale odehrávalo až po závodě a vyhlášení vítězů. Předtím jsme byli svědky skvělých jízd, pár defektů a několika pádů. Ten ve smolné třinácté jízdě vypadal velice ošklivě, když to domácího Fritze Wallnera vyneslo hodně k vnějšímu okraji dráhy, takže ho podjel Slovinec Maks Gregorič. Ve snaze zakončit předjetí, přetočil motocykl a prakticky se před bezmocným Rakušanem postavil. Byla to hrůzostrašná kolize v plné rychlosti, a když se Fritz Wallner dlouho nehýbal, nad stadiónem zavládlo mrazivé ticho. Dokonce vyjely obě sanitky. Fritz Wallner ale pokračoval dál hned při opakování jízdy, ale vyloučený Maks Gregorič ze své poslední rozjížďky rezignoval.

Z českých jezdců vybojoval Tomáš Suchánek slušných devět bodů, které ale nestačily na stupně vítězů. Martin Málek měl o dva méně, ale v rozjížďce s číslem sedmnáct se mu zvednul motocykl, prodělal lehčí pád a ve svém posledním vystoupení tam vyšel naprázdno.

O vítězství se bojovalo až do konce a nakonec musel o vítězi rozhodnout rozjezd. Polák Robert Miskowiak odstartoval lépe než jeho dánský soupeř Kenni Larsen. Speedway je však zrádný sport. Malá nerovnost na trati ho vyhodila v půlce třetího okruhu na okraj, kde se musel zachraňovat před pádem. Kenni Larsen zkušeně využil situaci, podjel Poláka a vítězství si už nenechal sebrat.

Přes značné prodlevy na úpravu dráhy a nebezpečný pád v rozjížďce s číslem třináct proběhly závody ve velice dobré náladě a před nadšeným publikem. Po první sérii se k obecenstvu přidal i čerstvý kvalifikant do SGP 2013 Matej Žagar, což pořadatelé opakovaně hlásili za patřičného potlesku z ochozů. Slovinec si poté dlouho povídal s Alešem Drymlem a jeho otcem.

Když bylo po vyhlášení a předání trofejí a medailí za umístění v seriálu, zeptal jsem se Aleše Dryml na jeho souboj s Hansem N. Andersenem den předtím v Goričanu. „Byla to skvělá jízda a bezvadné soupeření, v kterém mě Hans porazil, I když mu už o nic neslo. Užíval jsem si ji, i když jsem nakonec prohrál. Tento naprosto objektivní pohled na věc mi jen potvrdil, že mistrovsky titul, i když v jiné soutěži je v těch nejlepších rukou! Gratulujeme Aleši!

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Aleš Dryml potvrdil postavení evropského leadera

Mureck – 30. září
Tři dokončené jízdy a s nimi osm bodů stačilo dnes Aleši Drymlovi, aby se v rakouském Murecku stal mistrem Evropy. V tom okamžiku už nemohl být předstižen ani Robertem Miskowiakem, ani Andrejem Karpovem, kteří si nakonec rozdělili celkové stříbro a bronz. Dnešní závod vyhrál Kenni Larsen po rozjezdu s Robertem Miskowiakem, Aleši Drymlovi patřila sedmá, Tomáši Suchánkovi pátá a Martinu Málkovi jedenáctá příčka. V celkovém součtu je Tomáš Suchánek desátý, o jednu příčku před Martinem Málkem.

1. Kenni Larsen, DK 3 2 3 3 3 14+3
2. Robert Miskowiak, PL 3 3 3 3 2 14+2
3. Kjastas Puodžuks, LAT 3 1 3 2 3 12
4. Tomasz Gapinski, PL 2 2 2 3 2 11
5. Tomáš Suchánek, CZ 3 0 2 2 2 9
6. Andrej Karpov, UA 2 1 2 1 3 9
7. Aleš Dryml, CZ 2 3 3 E – 8
8. Tobias Busch, D 0 3 1 3 1 8
9. Matič Voldrih, SLO 0 0 2 2 3 7
10. Michal Szczepaniak, PL 1 3 0 1 2 7
11. Martin Málek, CZ 2 2 1 2 F 7
12. Andrzej Lebeděvs, LAT 1 2 1 1 1 6
13. Fritz Wallner, A (SMF) 1 1 F 1 – 3
14. Daniel Gappmaier, A 0 0 1 0 1 2
15. Maks Gregorič, SLO 1 1 0 X – 2
16. Lukas Simon, A (SMF) (res) 0 1 1
17. Johaness Fiala, A 0 0 F – E 0

Ukrajinci mají evropský titul

Rovno – 22. září
Daleko za ambicemi zaostal český tým při evropském finále dvojic v Rovně. Obsadil páté místo, když za sebou nechal jen Němce a osamoceného Maďara Norberta Magosiho. Jeho semifinálový partner Laszlo Szatmari mezitím prodal motocykly, Sandor Tihanyi nemá pas a Roland Benkö dal přednost adriatickému šampionátu juniorů. Na své domácí půdě vybojovali titul Ukrajinci před Lotyši a Dány. Vedle našich borců se z okruhu favoritů na stupně vítězů neprosadili ani Poláci.

1. Ukrajina   26
Andrej Karpov 3 3 3 3 2 2 16
Aleksander Loktajev 2 2 2 1 F 3 10
Stanislav Mnělničuk   DNR
 
2. Lotyšsko   23
Andrej Lebeděvs 0 2 3 2 3 0 10
Kjastas Puodžuks 3 1 2 3 1 3 13
 
3. Dánsko   22
Kenni Larsen 2 1 2 0 3 3 11
Peter Kildemand 1 3 1 2 2 2 11
 
4. Polsko   21
Tomasz Gapinski 2 2 0 3 2 2 11
Mariusz Puszakowski 3 0 2 1 3 1 10
Szymon Kielbasa   DNR
 
5. Česká republika   16
Tomáš Suchánek 2 – 0 – 1 – 3
Václav Milík 1 0 – 0 – 1 2
Josef Franc 3 3 2 3 E 11
 
6. Německo   10
Keijo Bünning 0 0 1 0 0 0 1
Tobias Busch 1 1 3 1 2 1 9
 
7. Maďarsko   8
Norbert Magosi F 3 2 1 1 1 8

Kůže českého týmu nebude k levnému prodeji

Praha – 20. září
Pardubičtí závodníci Václav Milík a Tomáš Suchánek vyjeli počátkem měsíce v maďarském Miskolci postup do evropského finále dvojic, které je na programu již pozítří v ukrajinském Rovně. Tam se k nim připojí Josef Franc, který má po včerejším závodě Elite League v Coventry sraz se zbytkem výpravy dnes v Krakově.

„Budou se střídat,“ přemýšlí Milan Špinka, jak optimálně využít třech závodníků. „Uvidíme v tréninku, jak to komu bude sedět. Pojedou všichni tři, ale Pepe je jednička. Je v laufu. Budeme bojovat a neprodáme kůži zadarmo.“

Foto: Michal Kohout

O evropské zlato se strhla tuhá přetahovaná

Landshut – 9. září
O držitelích medailí z mistrovství Evropy juniorských družstev se rozhodovalo druhou zářijovou neděli v bavorském Landshutu. Český tým se do finále neprobojoval, zůstal na semifinálovém štítě v polském Opole, přesto se zajímavé srovnání přímo nabízelo. Přede dvěma léty se stejné finále uskutečnilo v Divišově a naši v roli hostitelů přivítali téměř totožné soupeře jako letos Němci.

Znovu tu byli favorizovaní Poláci, po odřeknutí obhájců titulu Ruska i nevyzpytatelná Ukrajina, jen Švédy, kteří vybojovali v Divišově stříbro, nahradili sousedé z Dánska. Náš tým tehdy získal bronzovou medaili, mimochodem jedinou, kterou z této soutěže máme, a o stejném úspěchu snili v Landshutu i němečtí mladíci. Borci z pořadatelské země věřili, že cesta ke třetí příčce by mohla vést právě přes Ukrajinu. Jejich šance ještě vzrostly, když Ukrajinci dorazili bez manažera Ljatosinského a hlavní opory Loktajeva. Závodník extraligové Zielonej Gory se ale před koncem tréninku dostavil a odkoučování zvládli mladíci z východu s úspěchem sami.

Adepty na zlato byli Dánové a Poláci. Obě družiny hlásily před závodem ztrátu nejtěžšího kalibru. Prvním chyběl zraněný Michael Jepsen Jensen, vedoucí muž juniorského mistrovství světa a člen vítězné reprezentace dospělých v MS družstev, Poláci museli zapomenout na čerstvého mistra Evropy této věkové kategorie Bartosze Zmarzlika, který už stačil okusit i pohled ze stupínků vítězů v elitní Grand Prix. Polský kapitán si bohužel zlomil nohu před týdnem při vítězném světovém finále juniorských družstev v Gniezně. Zatímco Dánové bez velkých řečí nahradili zraněnou oporu Emilem Grøndalem, v Polsku bylo kolem nominace poměrně rušno. Manažer Rafal Dobrucki se nakonec rozhodl pro překvapivé řešení, když povolal Przemyslawa Pawlického. Polský svaz totiž dosud pro mistrovství Evropy respektoval věkovou hranici devatenácti let, která do loňské sezóny odlišovala Evropu od světových juniorských šampionátů jedenadvacetiletých. Starší z bratří Pawlických sice oslavil čtyři dny před finále své první …cáté narozeniny, ale obavy ze silných Dánů, kteří dokázali vyhrát semifinále na polské půdě v Opole, byly v tomto případě určující.

Dánové se také s Poláky začali od prvních jízd tvrdě přetahovat o vedení a po třech odjetých sériích byl mezi oběma celky rozdíl jediného bodíku. Seveřany táhli hlavně dva dlouho bodově stoprocentní Mikkelové, tedy Bech Jensen a Michelsen. Poláci zase jezdili jako tým vyrovnaněji, jen na oba zmiňované borce nasazoval manažer Dobrucki místo méně mezinárodně ostříleného Lukasze Sówky obvykle Przemyslawa Pawlického. Dlouho ovšem marně. Mistrovský chléb se začal lámat ve čtvrté sérii. Nejprve pád Nicklase Porsinga, poté první ztráta Michelsena, jenž se podíval na záda Piotra Pawlického a červenobílí rázem odskočili na rozdíl pěti bodů. Dánové se sice vzápětí stačili přiblížit na dostřel po zpackaném startu Tobiasze Musielaka, který dovezl jedinou Polskou nulu. Jenže v následných důležitých jízdách Poláci své soupeře porazili a po osmnácté rozjížďce bylo o nových mistrech Evropy rozhodnuto. Přesto předvedli Mikkel B. Jensen a Piotr Pawlicki asi nejkrásnější bitvu v úplném závěru, kdy se po Jensenově vedení Polák čtyři kola všemožně snažil o předjetí, aby se ve výjezdu z poslední zatáčky nakonec přece protáhl pod dosud neporaženého soupeře. Jezdec extraligového Mšena byl v takové euforii, že po projetí cílem před vjezdem do depa upadl, ale to už nic nezměnilo na radosti Poláků, kteří se po dvou letech vrátili na evropský juniorský trůn.

Větší boj se určitě očekával o třetí stupínek. Hned v první sérii ale dali Ukrajinci šesti vybojovanými body oproti domácí nule jasně najevo, jak se bude boj o bronz odvíjet. Druhá série byla sice z ukrajinského pohledu zcela katastrofální, když po dvou pádech a dvou defektech neviděl šachovnicový praporek ani jeden z borců se žlutomodrou vestou a navíc po druhém zničeném motoru dojezdil Kirill Cukanov. Jenže pak už se z místa náhradníka na dráze začal objevovat i Loktajev a Ukrajinci znovu odskočili Němcům do vzdálenosti, ze které si bronz v pohodě pohlídali. Pro domácí visela medaile tentokrát hodně vysoko, o čemž svědčí i fakt, že první opravdu vybojovaný německý bod přišel až ve dvanácté jízdě, kdy Kai Huckenbeck porazil Volodimira Tejgela.

Foto: Zdeněk Flajšhanz