Plochá dráha je v portfoliu motoristických sportů přece jen v mnoha ohledech specifická. Abyste se svezli byť jen úplně ze srandy, potřebujete ovál. A ačkoliv ostatní motocyklové a automobilové podniky stanovují své horní limity pro účastníky, plochodrážních šestnáct závodníků plus dva náhradníci nemají jinde obdoby. Není divu, že se levé zatáčky v posledních letech vyprofilovaly jako ryzí vrcholový sport, po jehož výkonnostní složce přestalo být vidu a slechu.

Než ovšem přišly Kostěnice. Motoklub Úhřetická Lhota si pár set metrů za zdejším vlakovým nádražím pronajal kousek pole, na němž vybudoval malý oválek. Zprvu se zde proháněli zejména nadšenci ploché dráhy, kteří si své sny o závodní kariéře zhmotnili koupí závodního speciálu, avšak brzy si sem našli cestu i licencovaní borci.

Zdejší Srandamače pořádně okořenily český plochodrážní kalendář. A to tím spíše, když jejich součástí byly i plochodrážní stopětadvacítky, děti na malých kroskách či flat trackeři. Fanoušci se sem nikdy nehrnuli, to je fakt. Ovšem na druhou stranu, ruku na srdce, který regulérní stadión může být s jejich počtem nadšený jako politik pět minut po vyhraných volbách?

Letos se na kostěnickém kalendáři projevila nejen drastická vládní opatření v boji s koronavirem, ale také počasí. Místo Rozlučky se tak na říjnový státní svátek konal teprve druhý Srandamač. Pořadatelé moudře přesunuli jeho začátek z dříve běžného dopoledne až na čtrnáctou hodinu. A dobře udělali.

Vždyť vzhledem k výlukové činnosti spojené s náhradní autobusovou dopravou sem osobák z České Třebové jel neuvěřitelných sto třicet minut. Nad takovou jízdní dobou by i samotný Jan Perner zakroutil hlavou. Už ve čtyřicátých letech devatenáctého století vlaky daly padesát kilometrů mnohem rychleji.

Závodníků se tentokrát sešlo méně než na Rozlučce před dvěma lety. Inu, tak to chodí a není lepšího scénáristy, než je samotný život. Někteří odchovanci kostěnických oválků budují úspěšně kariéry v regulérní ploché dráze. Naproti tomu Roman Marek, někdejší kopřivnický závodník přijel se svým veteránem pro flat track. Aleš Duben zase prošel obrácenou genezí. Z flat trackera se stal plochodrážním hobíkem.

Ať tak či onak, Kostěnice k českému plochodrážnímu koloritu patří. Sledovat závody z prostředku oválu přináší zcela jinou perspektivu. Stejně jako volný výklad pravidel. Za pásku se nevylučuje, dvě minuty jsou při Srandamačích neznámým pojmem. Bezpečnosti je však věnována stále větší pozornost, již druhým rokem je přítomna sanitka.

Protože paní Zima setrvává ve svém nenávistném postoji ledovým oválům, Kostěnice letos na sklonku října postaraly o poslední vyhlašování plochodrážních vítězů na našem území. Hlavní kategorii Speedway vyhrál Patrik Linhart, flat tracky zase Radek Bednář z Přerova. Stopětadvacíky David Hofman. Jenže ve chvíli, kdy se měl postavit na stupně vítězů, hrál v Chrudimi hokej proti Kolínu. Zlatý věnec mu nasadil kolem krku až jeho tatínek, když se večer vrátil domů.

Inu, i česká plochodrážní hobby scéna nabízí neuvěřitelné příběhy.