Třebusice – 6. března
Sezóna se rozbíhala a on chytal správnou závodnickou fazónu. Cítil se stále silnější v kramflecích a nechtěl prohrát. Z pouťáku v Altripu se však vrátil s komplikovanou frakturou levačky a poprvé za svou více než čtvrtstoletídlouhou kariéru utrpěl vážné zranění. Nyní se Josef Franc vrací a o svých plánech vyprávěl v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z.
speedwayA-Z: „Loňská sezóna pro tebe začala dubnovým zasněženým přeborem v Praze, ale především v rychlém sledu prvním českým finále ve Slaném. Skončil jsi sedmý, což ti nakonec zůstalo také v závěrečné klasifikaci.“
Josef Franc poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor | foto Pavel Fišer
Josef Franc: „Nastupoval jsem do mistráku s velkou touhou vydobýt kvalitní výsledek. V průběhu závodu jsem si nedokázal poradit s nastavením motorky. Dopadlo to, jak to dopadlo. Takové memento ze závodů, začátek nebyl špatnej. Jen o pět centimetrů jsem nedokázal odstartovat na Vencu, kterej mě porazil. To byl asi takovej highlight, jinak to byl průměr, co jsem absolvoval do zranění. Ale za obrovský úspěch považuju medaili z mistrovství světa.“
speedwayA-Z: „V českém dlouhodrážním šampionátu jsi oprávněně aspiroval na titul. Jenže odešlo startovací zařízení, hovořilo se o spoustě letmáků a tobě ještě ve finále zahaprovala převodovka. Na jeden závod bylo smůly ažaž, že?
Josef Franc měl loni v Mariánských Lázních smůlu | foto Štěpán Ševčík
Josef Franc: „Je škoda současného vývoje v plochodrážnízázemí na klasické a samozřejmě i dlouhé ploché dráze. Když začnou chybět peníze, čas a lidi, vyvíjí se to, jak se vyvíjí. V prestižním závodě dojde k poruše startovacího zařízení. Je pochopitelné, že startování na světla může být ovlivněno k dobru nebo zlu závodníků. Nepovažoval jsem to za fér závodění. Na výsledek si stěžovat nemůžu, ve finálové jízdě jsem měl poruchu s přeřazením na dvojku. Zabalil jsem to po pár vteřinách, co jsme odstartovali. A bylo to, jak bylo. Nejlepší vyhrál, obrovská gratulace, zapomenout a jede se dál.“
speedwayA-Z: „Kdybys v Mariánských Lázních vyhrál, sedmým titulem bys překonal Jiřího Štancla a Zdeňka Schneiderwinda. Nakolik jsou pro tebe historické statistiky důležité?“
Josef Franc v akci | foto Karel Herman
Josef Franc: „Já myslím, že moc důležitý to v závodění není. Je to něco takového, že se můžu srovnávat se závodníky, kterým se to povedlo. Není jich moc. Osobní hodnotu to pro mě mít bude. Prostor pro zlepšení je pořád. Sedmej titul je cílem, ale určitě na tom moje kariéra nestojí. A s odstupem času vidím, že se ten sedmej titul moh‘ povést dříve. Nebejt vlastních chyb, byl už by to takovej bonus v kariéře.“
speedwayA-Z: „Nechybělo mnoho a historické tabulky se přepisovaly v mistrovství světa družstev na dlouhé dráze. V Herxheimu přišel český tým o titul mistra světa až ve finálové jízdě. Bylo za těchto okolností stříbro zklamáním?“
Martin Málek, Hynek Štichauer, Josef Franc a Zdeněk Schneiderwind se stali vicemistry světa | foto Jiří Georgiev
Josef Franc: „Mistrovství světa v týmech 2022 bylo bezesporu zásluhou Martina Málka. Já jsem v závodě nebyl na takový úrovni, co bych si představoval. To přišlo až později v sezóně. Všichni jsme spolu se Zdeňkem takticky vymysleli, co budeme dělat. Padlo, že já budu náhradník a po první jízdě se uvidí, jak se všechno bude vyvíjet. Po prvních dvou kolech to vypadalo, že se nic měnit nebude. Ale Hynek neudělal tolik bodů a bylo domluvený, že skočím do závodu, když někdo nebude bodovat. Nějaké body jsme pravidelně dopisovali. V jednom momentě jsem byl vyloučenej za technickou závadu, když Holanďan do mě strčil a shodil mi řetěz. Závodně jsem to nezvlád‘, přerušil jsem jízdu a žlutá karta za nesportovní chování! Theovi se to ale vrátilo o pár rozjížděk dál. Jediná jízda, co se mi v závodě povedla, bylo, že jsem ve finále dojel druhej za Erikem Rissem. Martin Málek přestal dělat, co by závodník měl. Soustředit se na vlastní jízdu a nekoukat na soupeře kolem sebe. Začal soupeřit s MathieumTresarrieum. Ten vycítil šanci, a nakonec vlastně jen s ním Francouzi vyjeli bronz. Nepochopil jsem ten jeho výstřik, že se Martin choval nesportovně. Co jsme viděli, o žádný nesportovní chování nešlo, dostal taky žlutou kartu. Po závodech jsme oba šli na jury a tam nám vysvětlili, že jsme nedostali pokutu. Bohužel nám zlato nevyšlo už podruhý, po závodech jsme byli naštvaný. Jedinej, kdo měl zdravej rozum, byl Zdeněk. S odstupem času vidím, že stříbro je úspěch.“
speedwayA-Z: „Sezóna se rozběhla v obvyklém závodním rytmu. V půlce června jsi vyrazil na pouťák v Altripu. A všechny plány se během vteřiny sesypaly jako domeček z karet. Co se stalo?“
Josef Franc se v Altripu, což jej stálo podstatnou část sezóny | foto Jiří Georgiev
Josef Franc: „Je to škoda pro mě osobně. Když byl ten závod v Altripu. Chyt‘ jsem zpátky závodní motivaci. A jako závodník jsem chtěl závod vyhrát v mém klasickém podání. A beze sporu v mém stylu v bezkonkurenčně rozjetým závodě jsem dal svou klasickou chybičku. Nebyl jsem první a chtěl jsem vyhrát. Ve druhém kole jsem si vlastní chybou ustlat a zažil jsem si, jak se prožívá velký zranění na plochý dráze. Nakonec vyhecovali Bulhara (přezdívka mechanika Jiřího Georgieva – pozn. Redakce), aby šel místo mě převzít pohár za druhý místo. Aspoň si to sám užil, tím bych považoval sezónu 2022 za ukončenou.“
speedwayA-Z: „Se zraněnou rukou pro tebe sezóna 2022 skončila. Plánoval jsi zářijový comeback pro poslední finále mistrovství světa na dlouhé dráze v Rodenu. Nakonec se však tvá operace posunula až na říjen. Čím to?“
Josef Franc s rodinou | foto Zdeněk Flajšhanz
Josef Franc: „Operace zlomené ruky proběhla ihned po závodech v Altripu. Ale díky znehybnění ruky sádrou mi zatuhl ramenní kloub a bolest byla už na takové úrovni, že jsem musel podstoupit další operaci, při které mi rameno vyčistili a ta byla právě v tom říjnu. Ale původní plán byl nastoupit v Rodenu, abych připomněl činitelům FIM, že taky ještě závodím. Roden je jeden z mých favoritů a když je dobrej den, dokážu tam vyhrát. Snažil jsem se dát do kupy a asi tejden předem jsem si sednul na motorku. Na dlouhodrážce na Markétě to nebylo špatný, ale na závodění by to bylo dobrý jedině pro fotky do kalendáře. Navíc podmínky v Rodenu nebyly taky nic moc. Odvolal jsem to smířený, že finále mistrovství světa na dlouhý se letos pojede bez mě. Pan Moravec a AČR podali žádost o divokou kartu, dopadla dobře, jsem rád, že mi dali šanci se vrátit. Budu se snažit jim to v sezóně oplatit.“
speedwayA-Z: „Máš divokou kartu pro letošní finále světového dlouhodrážního šampionátu. Jak ještě bude sezóna 2023 v tvém podání vypadat? A jak probíhá příprava?“
Josef Franc (červená) vodí Nicka Škorju (bílá) | foto Karel Herman
Josef Franc: „Pro mě jako Josefa France sezóna 23 začíná v květnu v Mariánkách na mistrovství republiky na dlouhý. To je můj velkej cíl letošní sezóny, dobře prezentovat své jméno. V době, když tohle píšeme, je čas se připravovat. Už v dubnu budeme jezdit závody na krátký, ale to pro mě není priorita do budoucích let. První liga, možná jestli mě nominují do extraligy? Počítám závody na krátké na prstech jedné ruky, nepotřebuju extrémní přípravu. Uvidím, jak se všechno bude vyvíjet. Upřednostňoval jsem krátkou, i když byly lepší výsledky na dlouhý. Teď už je to jinak, možnost prodloužit si závodní kariéru je už jedině na dlouhý. Co přinese budoucnost v mý kariéře, to bude Happy End.“
Josef Franc děkuje:
Josef Franc se chystá do akce | foto Štěpán Ševčík
„Bez takových lidí to nejde! SCHNEIDERWIND RACING, BULHAR, OLYMP, AK Markéta Praha, MPM, AD MATUNA, ATS, AM GNOLL, PROTEC, B&N, MOTOREX, TV1, POLYMED,3F, 101, LZENGINEERING, JITKA KERN, SPEEDWAY ANARCHY, Autoklub ČR.“
Josef Franc přijede do Mariánských Lázní usilovat o další titul | foto Štěpán Ševčík
Žarnovica – 1. dubna
Ta zpráva šokovala celý facebook. SC Žarnovica prý bude pořádat závod cyklu Speedway Grand Prix. Jenže dneska je apríl a to se z lidí tropí šprťouchlata. Zítra však bude již druhý z třiceti dubnových dnů a na Městském stadiónu se pojede závod, jaký plochodrážní Slovensko doposud nezažilo.
Loňské mistrovství Slovenska: Jan Kvěch, Martin Vaculík a Petr Chlupáč | foto Zdeněk Schneiderwind
Jeho hlavní hvězdou pro drtivou většinu publika nebude nikdo jiný než Martin Vaculík. V boji o slovenský titul a Memoriál Ladislava Eliáše mu měla sekundovat celá plejáda vyzývatelů na čele s Václavem Milíkem, Janem Kvěchem, Andrzejem Lebeděvsem, Jakubem Jamrogem a mnoha dalšími.
Startovní listina se na ploché dráze mění docela často. Ovšem včerejší změna šla výrazně na vrub toho lepšího. Pořádajícímu klubu se totiž neozval nikdo menší než Tai Woffinden. A kdo by trojnásobnému světovému šampiónu dokázal říct ne?!
Milen Manev se stal rázem náhradníkem třiadvacátého ročníku Memoriálu Ladislava Eliáše. Každý z účastníků vyjede na ovál pětkrát a pětadvacet rozjížděk proběhne s pěti muži na startu. Pro nejlepších šest se posléze otevřou vrata na ovál ještě jednou na jízdu o titul slovenského šampióna.
Jakub Valkovič v akci chybět nebude | foto Karel Herman
Vedle Martina Vaculíka bude slovenskou plochou dráhu reprezentovat již pouze Jakub Valkovič. Juraj Šuška stále není fit po pádu v loňském Kršku o start neprojevili zájem ani Rastislav Cíferský, ani Adam Čarada, jenž se loni po přestávce na ovály vrátil.
Nicméně v tomto ohledu se může blýskat na lepší časy. Od června by měl závodit Lukáš Bartos, jehož čeští diváci viděli loni při ukázkových jízdách kopřivnické juniorky. Další dva či tři adepti se prý objeví za řidítky stopětadvacítek.
Žarnovica – 31. března
Slovenský šampionát, který se na Městském stadiónu v Žarnovici začne odehrávat v neděli odpoledne, aspiruje na označení jednoho z nejlépe obsazených podniků na Tekove vůbec. K zástupcům třinácti zemí se dnes na poslední chvíle zapsal zástupce čtrnácté. A nikdo menší než Tai Woffinden.
Účastníci nedělního závodu:
Velká Británie:
Tai Woffinden
USA:
Luke Becker
Austrálie:
Fraser Bowes
Dánsko:
Matias Nielsen, Patrick Baek, Patrick Hansen
Švédsko:
Emil Milberg, Anton Karlsson
Lotyšsko:
Andrzej Lebeděvs, Francis Gusts, Ričards Ansviesulis
Polsko:
Adrian Gala, Jakub Jamrog, Daniel Jeleniewski
Finsko:
Antti Vuolas
Maďarsko:
Norbert Magosi
Ukrajina:
Marko Levišin
Rakousko:
Sebastian Kössler
Slovinsko:
Matic Ivačič, Nick Škorja
Bulharsko:
Milen Manev (res)
Česká republika:
Václav Milík, Jan Kvěch, Petr Chlupáč, Bruno Belan (res)
Slovensko:
Martin Vaculík, Jakub Valkovič
Tai Woffinden pojede o titul mistra Slovenska | foto Pavel Fišer
Milevsko – 22. března
Na statku Kolorédov se narodila kůzlata. Přijeli se na ně podívat také Stefan Svensson se svým synem Niclasem. Není divu, když se s majitelem viděli o pár dnů dříve v Inzellu. Antonín Klatovský se po sedmi letech vrátil do sedla při rozlučkovém závodě Günthera Bauera. Současné poměry na ledové ploché dráze však nedávají naději na další pokračování kariéry jihočeského borce, ačkoliv v jeho mysli je stále zlatá světová medaile, jíž by rád přivezl svému tatínkovi.
Show v Inzellu
„Trénoval jsem,“ odmítá Antonín Klatovský myšlenku, že by ohřebovaný plochodrážní speciál vedl po ledovém ovále naposledy roku 2016. „Vždycky se každou zimu svezu, abych měl kontakt.“
Antonín Klatovský se v Inzellu po sedmi letech postavil na start závodu | foto Pavel Fišer
A proto nebyl problém vyhovět prosbě Günthera Bauera, aby se v pátek před vrcholem ledařského mistrovství světa převlékl do kombinézy. „Byl trénovat v Jistebnici,“ říká jeden n nejúspěšnějších ledařů české historie. „Říkal, že v jeho rozlučce prostě musím jet taky, že tam bude Posa Serenius a další, s nimiž závodil.“
V závodě samotném skončil Antonín Klatovský čtvrtý. „Super,“ odtuší. „Ale jedeš na padesát procent. Byl to po tréninku mistrovství světa a našem tréninku. Jedeš, aby sis nerozbil hubu. Start, první vingl, člověk čeká, jak to dopadne. První jízda s Posou, on i ve svém věku do toho jde a smrdí to pádem.“
Po čtveřici druhých míst přišla vítězná holubička, která byla pro Antonína Klatovského tolik typická. „Chtěli ji po mně,“ usmívá se. „Jako show pro lidi, aby se bavili. Celý závod brali jako show. Ale jak mají dělat show závodníci, co celej život závodili a pořád maj‘ ten drajv.“
Celá akce byla povedená. „Svez‘ jsem se, ale spokojenej sám se sebou nejsem,“ neskrývá Antonín Klatovský. „Jak nejezdíš, jsi hned o level níž. Musím se máčknout a dát to do prvního vinglu.“
V úloze prince dánského
A to je ta otázka, jak by parafrázoval Hamlet, závodit či nezávodit… „Závodit bych chtěl,ale doba je zlá,“ povzdechne si Antonín Klatovský. „Když pojedeš mistrovství světa, je tam ta slavná FIM. Jako letos. Udělá kvalifikaci, dva tisíce kiláků daleko. Postupuje deset, dalším čtyřem v pořadí dají divokou kartu. Nepostoupí jen dva.“
Antonín Klatovský nezapomněl své vyhlášené vítězné holubičky | foto Pavel Fišer
K takovému systému se Antonín Klatovský staví kriticky již dlouho. „Říkal jsem to už před lety. Před covidem,“ přikyvuje. „Proč nedají každý federaci dva karty a organizátorům tři?! Jede se Evropa, svět, to jsou tři závody za sezónu a prize money nic moc. Sezóna tě bude stát půl miliónu a vrátí se ti padesát tisíc.“
Teplé zimy nedávají šanci českým pořadatelům vyšperkovat ledařský kalendář. „Počasí u nás je problém,“ zamýšlí se borec, který sám před šesti lety organizoval mítink v Soběslavi. „A tak se ve Švédsku se jede superliga, ale absolutně zadarmo. Co to je, když nedostaneš ani korunu?! Z evropskejch ledařů si Švédové dělají srandu. Celej měsíc budeš makat, pak ti řeknou super, díky.“
Bez servítků
Propracovat se mezi elitu ledové ploché dráhy není rozhodně procházkou růžovým sadem. „Aby ses dostal na špici, potřebuješ se tomu deset let věnovat,“ ví Antonín Klatovský své. „Obětovat se a pak to přijde. Jenže, uděláš medaile a… To je to samé, jako kdyby hokejisti nebo fotbalisti udělali medaili na mistrovství světa a jejich svaz jim řek‘, díky, je to fajn. Ledařský problém je ve federaci, za medaili by měli vyplácet prachy, vždyť AČR mistrovství světa uznává.“
Antonín Klatovský s narozenými kůzlaty ve společnosti Stefana a Niclase Svenssonových | foto Statek Kolorédov
Přitom ledová plochá dráha má rozhodně obrovský potenciál. „Kdyby se chtělo, udělalo by se mistrovství republiky ve Švédsku,“ uvažuje. „Dneska je doba neomezených možností. Dá se to natočit na stream, pustit ho lidem za poplatek. Ledy se dostaly do pravěku, jsou daleko od dob, kdy závodil táta.“
Antonín Klatovský si nikdy nedával na svou pusu zámek. „Co to vzal Castagna, co si hraje na velkýho bose, poslal ledy dolů,“ nebere si servítky. „Dva tisíce patnáct se jelo ve Strömsundu. Říkali, musíš bejt do čtvrtýho místa, kdyby se zrušil challenge v St. Johannu. Byl jsem třetí, challenge se zrušilo a já byl jedinej, kdo do finále nepostoupil. Takovou prasárnu udělal Castagna na rodinu Klatovskejch. Obětoval jsem tomu hodně, osmnáct let jsem byl v mistrovství světa. Další rok, jsem byl dvanácej, brácha za mnou. Ten dostal divokou kartu, já ne.“
Křivda se vydýchává těžko. „Celej FIM by měl mýmu tátovi bejt vděčnej,“ pokračuje Antonín Klatovský. „Kdyby nebylo jako, ledy se dodnes jezdí na tvrďákách jako za Milana Špinky. Táta je rozvil na úroveň, co nemá obdoby. A nejsou schopný mu dát razítko, aby se dostal do depa. Jednou v Praze dostal od známýho VIPku na Grand Prix, ale vyhodili ho. To jsou věci a pak máš závodit.“
Krev není voda
A bude tedy Antonín Klatovský závodit i nadále. „Hele, mám pět medailí z mistrovství světa,“ bere odpověď zeširoka. „Když jsem udělal třetí místo na Evropě, naše federace mi řekla, že jsem si vyjel koeficient na další rok. A děkuju. Abych dostal finanční odměnu, musel jsem další rok jet. To je bordel a člověk se zamýšlí, proč a jestli závodit. Obětoval jsi tomu hodně, aby byly výsledky. Když přišly, dali ti dvacet tisíc a poděkovali. Člověk si nestěžuje, ale taková je realita.“
Český národní tým slaví v Berlíně v roce bronzové medaile z mistrovství světa | foto Pavel Fišer
Přitom ledová plochá dráha určitě není nepřitažlivá a nudná. „Je to adrenalinovej sport,“ souhlasí jihočeský ledař. „Navíc se přes zimu nic neděje. To biatlonu se letos dalo šedesát miliónů. My takové částky nepotřebujeme na mistrovství světa, ale za medaili nám naflušou do ksichtu. Berlín řekˇ, že udělá mistrovství světa, ale bez výplaty jezdců a bez hotelu! Proč třeba není mistrovství světa družstev? To by žádnej jinej sportovec nedělal. Žádnej. To je jen fanatismus, nic víc.“
Jeden faktor, proč by se Antonín Klatovský pustil zase do bojů na ledových oválech, tady přece je. „Jestli začnu závodit, tak kvůli tátovi,“ odhalí je. „Abychom mu třeba jednu tu zlatou medaili přivezli. Jinak ne. Nechci peníze, reprezentuju, ale za medaili musí být prachy. Jako to mají hokejisti. Pak nebude žádnej problém závodit. Zatím to tak není. A za dvacet let, co jsem závodil, mi nikdo nedokázal odpovědět proč.“
Praha – 30. března
Stejně jako v úterý se na Markétě nebude trénovat ani dnes odpoledne. Důvod je nabíledni, dešťové přeháňky až přespříliš poškodily ovál na pražské Šestce. V úterý na něm má odstartovat český přebor, v jehož banku leží rovněž po dvou místech v kvalifikaci o SGP a mistrovství Evropy. Jeho odvolání zatím nepřišlo na přetřes pořadatelského klubu.
Dnes v Praze už nechumelí, nicméně ani déšť není optimální společník pro trénink | foto Tomáš Topinka
Pardubice – 29. března
Zatímco v úterý v Praze musel být trénink zrušen kvůli poslednímu zoufalému vzepjetí paní Zimy, Pardubice ve středu měly na počasí kliku jako jejich legendární závod. Možnosti vyzkoušet dráhu skvěle připravenou Františkem Kalinou využila takřka dvacítka plochodrážníků včetně Václava Milíka a Andrzeje Lebeděvse. Všichni účastníci si svezení, které se obešlo bez pádů, náramně pochvalovali.
Středa viděla první trénink v Pardubicích | foto David Hrbek