Archiv autora: Antonín Škach

Eduard Krčmář jede dál, jakoby začínal po dvaceti letech od začátku

Plzeň – 25. ledna
Přijel do Mořiny za svou přítelkyní Barborou. Spolu s ní se vydal s Ondřejem Smetanou do Plzně na plochodrážní hokej. Ačkoliv v dětství držel hokejku, na Košutce sledoval zápas z ochozu. Již příští měsíc ale nebude statistou. Eduard Krčmář totiž nápadům na ukončení plochodrážní kariéry řekl jednoznačné ne.

 

Zaměstnání mimo ovály

Eduard Krčmář byl na plochodrážním hokeji jen jako divák | foto Antonín Škach

„Měl jsem hodně myšlenek, jestli začít plochodrážní sezónu nebo ne,“ netají se Eduard Krčmář. „Nebylo by dobrý zahodit ty roky, peníze, mám taky kolem sebe lidi, co mi pomáhají. Rozhod‘ jsem se, že by byla škoda skončit, takže pojedu dál.“

Problémy slánského esa začaly předloni zjara. V předsezónních sparingových utkáních se ukázal v úžasné fazóně, nicméně Rzeszow se k němu otočil zády. V konkurenci levných závodníků s bohatými sponzory za zády nedokázal najít slušné polské angažmá.

„Chodím do práce,“ říká Eduard Krčmář. „Dělám v toitoice, ale hovna tam nevybírám (smích). Přes léto jezdím po fesťácích, v zimě dělám údržbáře. Kontroluju, jestli světla, žaluzie, dveře a strop jsou v pořádku.“

 

Motivace jako plemenej bejk

Po rozhodnutí pokračovat jako závodník, nesedí Eduard Krčmář doma se založenýma rukama. „Od novýho roku jsem začal cvičit a makat,“ svěřuje se slánský závodník. „Chytlo mě to. Mám motivaci, chci se na sezónu připravit a ukázat klukům, co ve mně je.“

Eduard Krčmář v akci | foto Pavel Fišer

Přitom plochodrážní rok 2024 byl pro něho možná zapeklitější než sezóna 2025, když se jako malý capart předváděl se shupou na malých kolech jako atrakce o přestávkách velkých závodů. „Loni jsem neměl techniku,“ nechá svůj úsměv zmizet ze své tváře. „Nechtěl jsem jet mistrák. Motory nejedou, spojky táhnout, dřív šly motory po pěti závodech na servis, letos po dvanácti, to je znát.“

Letos se o mistru republiky rozhodne v půlce května ve Slaném, není to motivace navíc? „Super, že je finále u nás,“ jsou chmury rázem tytam. „Kór na jeden závod. je to sport, tam může bejt mistr kdokoliv. I když kdokoliv asi ne, ale mezi sedmi se to může rozhodovat.“

 

Velké výzvy

S Jakubem Jamrogem jsou kolegy nejen v extralize, ale také ve dvojicích | foto Karel Herman

Eduard Krčmář se do listiny individuálních mistrů republiky zapsal v Plzni ve dvacátém. Ale pozor, triumf v závodě finálového ranku slavil také v Kopřivnici v květnu 2018. A pak je tady extraliga. Bez konzistentních cizinců slánský výsledek stojí a padá s Eduardem Krčmářem, jehož nikdo z kmenových plochodrážníků středočeského klubu již několik let zatím nahradit nedokázal.

„Byl to slabej rok,“ komentuje Eduard Krčmář fakt, že loni Slaný nepřišel o titul až v posledních okamžicích soutěže, ale vůbec se nepodíval na stupně vítězů. „Extraliga byla špatná, doufám, že letos to vylepšíme. Budu se snažit pro to udělat hrozně moc. Dělat výsledky a snažit se, abychom měli zase bednu.“

Což ostatně platí i pro dvojice, kde Slaný po třech letech z trůnu sesadila Praha a to rovnou před zraky početného domácího publika. „Letos je asi taky pojedu,“ přemítá. „Je to v Plzni, což není špatná dráha, mám ji rád. Je super, ale je třeba, aby si člověk na ní věřil, protože je technická.“

 

Nakažlivý opatrný optimismus při novém začátku

Eduard Krčmář bude nadále aktivní části plochodrážních dep | foto Pavel Fišer

Hokej byl fajn, ale ze všech přítomných z plochodrážní branže sálalo, ať se už zase schází v plochodrážních boxech. „Na co budu pozvanej, pojedu,“ přemítá Eduard Krčmář. „Když budou výsledky, přijde repre. Uvidíme, jak to bude.“

Všechno evidentně přijde, jak má. „Plány jsem si dával tak nějak dřív, když moje práce byla plochá dráha,“ stojí Eduard Krčmář oběma nohama na pevné zemi. Teď chci dělat co nejlepší výsledky a co nejlíp to půjde. Ale cíle, že bych měl postoupit do Evropy, postoupit tam nebo támhle, to si nedávám. Beru to, jak kdybych znovu začínal.“

Eduard Krčmář pokračuje s plochou dráhou | foto Karel Herman

Andrej Diviš si dopřál ještě jeden trénink před světovou kvalifikací

Örnsköldsvik – 30. ledna
Minulý pátek trénoval na rybníku v Jistebnici, aby nazítří otevřel letošní ledařskou sezónu pátou příčkou v mezinárodním závodě v rakouském St. Johannu. Doma ve Zhúři poblíž Nepomuku se stavil jen na skok a vydal se do Švédska. Po tréninku v Östersundu Andrej Diviš dnes večer dorazil do Örnsköldsviku, kde je jeden stupeň pod nulou.

 

„Čekal jsem lepší,“ komentuje svůj výsledek ze St. Johannu. „Pokazil jsem jednu jízdu. Tu nejdůležitější… Neodstartoval jsem. Z Rakouska jsem musel ještě domů a do Švédska jsme jeli v pondělí.“

Díky mírným teplotám se spekuluje, zda před sobotní kvalifikací mistrovství světa v Örnsköldsviku povolí jury páteční trénink. Nicméně Andrej Diviš se dneska svezl ve Strömsundu.

„Trénoval jsem jenom dneska,“ svěřuje se. „Docela dobrý. Motorka od Klabo Factory jede. Je o dost lepší než ta starší.“

Andrej Diviš zahájil ostrou sezónu minulou sobotu v St. Johannu | foto Thorsten Horn

Plochodrážníci si užívají týden sportů

Zadov – 30. ledna
Šumava již zažila mnohem krutější zimy, než je ta letošní. Přesto si plochodrážní partička užívá radovánky na Zadově. Trenér Zdeněk Schneiderwind nešetří spokojeností, ačkoliv jeden úkol jej čeká ještě po zítřejším návratu do Prahy. Vyřešit otázku letošní pohárové série stopětadvacítek Spedway Mini Cup.

Ačkoliv je málo sněhu, běžkovat se dá | foto Zdeněk Schneiderwind
Večerní fotbálek | foto Zdeněk Schneiderwind

„Počasí nic moc,“ hlásí Zdeněk Schneiderwind. „Využíváme zbytky sněhu. Kluci chodí běžkovat. Sešla se bezvadná parta. Máme tady u chaty osvětlení, hrajeme fotbálek, i když tráva pod ledem klouže, zatím se to daří.“

Ale co s tím Mini Cupem? „Řešili jsme ho,“ dozvídáme se. „Ale ještě to budu ladit v pátek, až se vrátím. Je to složitý, ale věřím, že se osm lidí dá do kupy.“

Stopětadvacítky nemají na mezinárodní scéně ustláno, ale v Čechách se jim daří. „Je osm mistráků,“ uvažuje Zdeněk Schneiderwind. „Moje idea je, aby se jednou za tejden nebo dva závodilo, ale jak se k tomu závodníci postaví, uvidíme.“

Fyzická příprava v tělocvičně | foto Zdeněk Schneiderwind

Lukáš Hutla je opět na cestě do Švédska

Baltské moře – 30. ledna
Kostky byly vrženy včera okolo osmé hodiny večerní. Dorazil k němu mechanik Radim Lamberský a po hodině se spolu vypravili pro tátu Radka. Další zastávka přišla v Osečné. Přece jen Martin Běhal nemůže scházet. Dnes ráno o půl osmé nepřekročili legendární Rubikon, ale vypluli na vlny Baltského moře. Ono to ovšem vyjde na stejno. Stejně jako Caesara před staletími čeká klíčový krok rovněž Lukáše Hutlu. Uspět v kvalifikaci ledařského mistrovství světa.

 

Řetěz v pytlíku

Není třeba si lhát do vlastní kapsy. Přeloučský ledař patří mezi účastníky sobotního závodu v Örnsköldsviku mezi favority. Skvěle se rozjel zkraje měsíce ve švédských závodech, což korunoval minulý víkend vítězstvím v rakouském St. Johannu. Ve volném závodě jej o jediný triumf připravil Luca Bauer v rozjížďce s číslem jedna.

Max Niedermaier, Lukáš Hutla a Charly Ebner na pódiu ve St. Johannu| foto Thorsten Horn
Max Niedermaier, Lukáš Hutla a Charly Ebner na pódiu ve St. Johannu| foto Thorsten Horn

„Byly problémy s elektrikou,“ vysvětluje Lukáš Hutla. „Pak jsme to vyladili a bylo to dobrý. S tím složením jezdců ve startovní listině se výsledek dal čekat. Bylo to jako na pouti, nahoru a dolů. Půjčil jsem si od Vaška Milíka padesát osmičku rozetu. On teď jezdí ty mrňavý, velký mu zbyly. Zkrátil jsem kvůli tomu řetěz. Dám si ho v dílně do pytlíku a fixem si na něj napíšu St. Johann.“

V Rakousku se u startovní pásky s Lukou Bauerem již neobjevil. Němec s italskou licencí měl dle rozpisu jiné rozjížďky. Vyhrál druhé semifinále než český borec. A do finále vinou mechanických trablů vůbec neodstartoval.

„Asi přidřel motor,“ popisuje jeho problémy český závodník, který finálové jízdě dominoval. „Pak ho v depu zkusil nastartovat. A chytil.“

 

Únorové jaro

Nyní je však v ohnisku jeho pozornosti světový šampionát. „V pátek má bejt trénink,“ uvažuje. „Koupil jsem v Pardubicích novej řetěz, mám čtyři nový gumy. Přezuju si přední kolo, ať se vytahá.“

Jenže únor se maskuje za březen také ve Švédsku. „V noci hlásí mínus dva, mínus tři,“ komentuje Lukáš Hutla meteorologickou předpověď. „A ve dne kolem nuly. Myslím, že nás na dráhu pustí až v sobotu, abychom před první jízdou objeli dvě kola.“

O vítěze byl v Rakousku obrovský zájem | foto Radim Lamberský

Na Košutce vyhráli všichni, nejen Nýrsko

Plzeň – 25. ledna
Nepotkali se u Kolína, byť by mohli, protože měli do Plzně kus společné cesty. Narazili na sebe až před Ice Arenou na Košutce. Václav Milík, který dorazil společně s mechanikem Miroslavem Mihulem, poradil Pavlu Fuksovi, kde má svou oktávku zaparkovat lépe. Byla sobota, něco okolo půl čtvrté a charitativní hokejové utkání plochodrážníků proti Nýrsku mělo zahájit za hodinu a půl.

Plochodrážní šatna před zápasem | foto Antonín Škach
Martin Koukal mezi plochodrážníky dobře zapadl – na snímku mezi Václavem Milíkem a Zdeňkem Simotou | foto Antonín Škach

Richard Wolff akci doladil do posledního možného detailu. Najít šatnu plochodrážního týmu proto byla naprostá maličkost. Záhy se objeví Zdeněk Simota se svou přítelkyní. Důvod, proč je na místě oproti svému zvyku tak brzy, je nasnadě. Přijel s Janem Kvěchem, který jako diváka vzal i svého mladšího brášku Petra.

V šatně se objevují další hráči. Přichází kapitán Richard Wolff. Na Josefa France leze nějaký bacil, Lukáš Dryml rozdává úsměvy na všechny strany. Na lavici se převléká už také běžkař Martin Koukal. Naproti Pavel Ondrašík. Tradičně okázalý vstup na scénu má Karel Kadlec.

Karel Kadlec vysvětluje taktiku Martinu Koukalovi | foto Antonín Škach

Po neomluvené absenci v listopadové hokejové rozlučce Josefa France se vrací na post trenéra. Samozřejmě má k ruce Ondřeje Šebelu, jehož bratr Květoslav se převléká do zelenobílého dresu. Snad aby byla rodina kompletnější, přijede se podívat také jejich otec Květoslav. Pražský chirurg Tomáš Vyskočil na sebe bere brankářskou výstroj.

Objevují se další hráči. Miroslav Musil. Ondřej Smetana, jemuž na tribuně fandí nejen sestra Barbora, ale i její přítel Eduard Krčmář. Rovněž televizní štáb ČT1 a hosté. Halina Trsková z nadace Za sklem v doprovodu běžkyně Lenky Masné. Matěj Kůs přijde hokejisty povzbudit rovnou do šatny. Klan Hádků zamíří rovnou na tribunu. Pochopitelně přes přilehlou hospůdku.

 


Richard Wolff nešetří spokojeností:

„Akce se povedla. Hodně lidí to říkalo už na veřejném bruslení po zápase, že to bylo skvělý. Byli jsme biti. Prohru nesu těžce, ale  důležitý bylo, že se akce líbila. Takovou plejádu sportovců na led jen tak nedostaneš.“


 

Richard Wolff poskytuje rozhovor České televizi | foto Antonín Škach

Ale už je čas vyrazit na plochu. V ochozech je pár diváků, vesměs z plochodrážní branže. Akci uvádí se svým mikrofonem Miloslav Čmejla. Riky PD Team a HC Nýrsko 2009 nastupují. Richard Wolff dává ještě televizní rozhovor Jiřímu Zítovi. Plzeňský radní Tomáš Morávek vhodí čestné buly.

Hraje se na ostro. Ochozy záhy jásají, protože Květoslav Šebela se trefí do brány Nýrska. Jenže modrobílí jsou dobře sehraní ze Šumavského poháru, jehož jsou pravidelnými účastníky. Proto se skóre rychle srovná a brutálně otočí.

Miloslav Čmejla ve společnosti Haliny Trskové, Lenky Masné a Gabriely Wolffové | foto Antonín Škach

Za plochodrážníky skóruje již jen Luděk Kubrycht. Ve chvíli, kdy Riky PD Team prohrává 2:8. Do konce utkání do brány zelenobílých dá ještě dva góly. Utkání končí za stavu 2:10. Halina Trsková děkuje účastníkům za úsilí. Luboš Kopačka, kapitán vítězného družstva, přebírá krásný pohár od Stanislava Stehlíka, mechanika Ondřeje Smetany, který zrovna slaví čtyřiapadesáté narozeniny.

 


Richard Wolff komentuje vysokou prohru:

„Na charitativním utkání se dá výsledek domluvit. Ale jsme sportovci, chtěli jsme si výsledek vybojovat. Tým byl postavenej dobře, to stoprocentně. Byly tam různý nuance, Pepe byl nakřáplej. Pozměnili jsme strategii, Káča jako trenér fungoval sofistikovaně. Měli jsme na Nýrsko, ale oni hrajou amatérskou ligu a jsou spolu dvakrát tejdně na ledě.“


 

Hráči se přesunují do šaten. Záhy se připojují osprchovaní hráči. Skvělá zábava je v plném proudu. Zdeněk Simota si s doktorem Vyskočilem domluví operace páteře, kterou naťukli již při rozlučce Josefa France v Kopřivnici. Od jeho úrazu v Maďarce před bezmála sedmnácti lety lékařská věda pokročila a železo na obratlích může ven.

Miroslav Musil skládá hold Richardu Wolffovi | foto Antonín Škach

Gabriela Wolffová obchází stoly s kasičkou na charitu. Petr Kvěch hltá vyprávění Václava Milíka. Zadrží manželku kapitána plochodrážnáků. Přispěje taky. Přidávají se další a další. Přímo v Ice Aréně se na pomoc dětem s poruchou autistického spektra vybere přes sedmnáct tisícovek.

Okny již dovnitř kouká tma a lidé se pomalu loučí. S pocity skvělé stráveného času. A přáním, ať už se zase budou potkávat v plochodrážních depech.


Richard Wolff k vybrané částce:

„Dvacet sedm tisíc sedm set padesát korun. Deset tisíc nám dal jeden pán předem, na hokeji se vybral zbytek. Ale tím naše pomoc organizaci Za sklem nekončí, na jaře bude ještě běh.“


Riky PD Team: vzadu zleva Pavel Ondrašík, Miloslav Čmejla, Ondřej Šebela, Luděk Kubrycht, Petr Ševčík, Květoslav Šebela, Jan Kvěch, Lukáš Dryml a Zdeněk Simota, vpředu Richard Wolff, Tomáš Vyskočil, Martin Pilník, Martin Koukal a Ondřej Smetana | foto Antonín Škach