Praha – 22. září
Fešáci. Čekali jaro. A zatím přišel mráz. Pražáci. Čekali déšť. A on se jen odpoledne přes Petřiny jen mihnul. Deštníky se mu vysmáli. Po pětapadesáti letech zkušeností se svatým Petrem organizátoři Memoriálu Luboše Tomíčka očekávali nejhorší. Padly vložené jízdy, mítink nabíral rychlý spád. Ale dráha… Připravená na mokrou alternativu prášila. Jako onen známý baron. Především ale soudu účastníků byla nebezpečná. Po osmi rozjížďkách měl klenot výkladní skříně české ploché dráhy namále. Ne. No. Nein. Nie. Nesouhlas s pokračováním rezonoval depem v osmi rodných jazycích startujících plochodrážníků. Pořadatelé reagovali velkorysou úpravou trati, k níž se vrhla veškerá dostupná technika. Petr Ondrašík rozehrál svůj diplomatický um. Box od boxu, muže od muže přesvědčoval, ať zkusí ještě jednu sérii. Dobře. Ovál byl lepší a lepší. Z našich se do finále dostal pouze Jan Kvěch. Povlak si volil až jako předposlední. Štěstí jej neopustilo. Rošt se přelajnoval pro pět borců. A na jeho bílé prozatím stál jen starmaršál Filip Hájek. Český šampión odstartoval jako plochodrážní pánbíček. Prý za sebou slyšel Kacpera Worynu. Vykroužil bezchybně pět okruhů. Ochozy jásaly. Bodejť by ne, když Jan Kvěch obhájil svůj loňský primát.

Prach místo bahna

Klišé jsou nudná. Protivná. Hloupá a mnohdy prázdná. Jako že o Zlaté přilbě města Pardubice je vždy krásné, slunečné a teplé počasí. A nazítří při Memoriálu Luboše Tomíčka se počasí zkazí. Brutálně zkazí. Mívají ale reálný základ. Již kolem poledního stála na západní hranici republiky. A radary vyhrožovaly jako policejní zásahovka.

Kdo by jim nevěřil?! Pořadatelé se chystali na dešťový útok stejně jako mnohokrát předtím. Jenže mraky nikde. Mělo pršet od devíti ráno. Zrušil se doprovodný program, ale kde nic, tu nic. Nad obzorem pražských Petřin se začalo temnit až okolo čtvrté. Ve čtvrt na pět již chodci roztahovali deštníky.

Déšť byl spíše symbolický. Aby se prostě neřeklo, že na Memoriálu Luboše Tomíčka nebyl. Spadlo pár kapek. Závodníci šli na nástup. Václav Milík a Jan Kvěch se bok po boku ve veselém rozhovoru vrátili do depa mezi posledními. A šlo se na věc. Prašnou věc.

Úvodní rozjížďky totiž provázely oblaka prachu, protože organizátoři samozřejmě vodou šetřili. První trojka připadla Marku Levišinovi, který v rozjížďce s číslem jedna odvedl Daniela Klímu. Tribuny jásaly, když se Adam Bubba Bednář hned vzápětí ujal vedení. Dojel suverénně v čele až do poslední zatáčky.

---

Pavel Fuksa, mechanik v týmu Adama Bubby Bednáře, vysvětluje důvod zastavení svého závodníka:

„Prej cejtil, že mu praskne primární řetěz, tak to zabalil. Kdyby držel dál, prasknul by mu ve výjezdu.“

---

Zůstal v ní stát a olejová stopa se po něm táhla až do nájezdu. Adam Ellis, Jakub Jamrog a Mario Häusl si polepšili každý o bod. V Pražanově depu se spustil obvyklý cvrkot. Svižné tempo nabral i závod. Předpovědi stále slibovaly návrat dešťů. Proto než borce vracející se z oválu pustili do depa, nechali vyjet účastníky další rozjížďky.

Mezi úvodní vítěze se zapsal i Jan Kvěch, který ve třetí jízdě odvrátil veškeré útoky Matice Ivačiče. Hned na to letěl do čela Francis Gusts. Ve druhé zatáčce jej podjel Kacper Woryna, jenž prvně přijel do Prahy, aby vyzkoušel ovál, na němž jej za rok čeká Speedway Grand Prix. Václav Milík bral bod. Zastavení Davida Bellega bez zjevné poruchy dávalo tušit, že se něco děje.

 

Časový harmonogram je ten tam

Vzpoura doutnala nepozorovaně. Aspoň z tribun, které si vychutnávaly druhou sérii opět ve svižném tempu. Oliver Berntzon v páté jízdě napravil svou úvodní nulu. Vyhrál stylem start – cíl a připravil Marka Levišina o punc neporazitelnosti. Václav Milík na protilehlé rovince druhého kola zastavil a přenechal svůj bod Adamu Bubbovi Bednářovi.

Pardubický závodník spolu se svým mechanikem Miroslavem Mihulem začal balit. Mezitím Kacper Woryna dovezl druhé dnešní vítězství. O půl roviny před Maticem Ivačičem. Daniel Klíma zachránil bod na úkor Jakuba Jamroga.

---

Václav Milík vysvětluje důvod svého odstoupení ze závodu:

„Bolí mě rameno.“

---

Norick Blödorn mířil za triumfem v rozjížďce s číslem dvanáct. Jenže Francis Gusts prahnul po triumfu se stejnou intenzitou. V úvodní zatáčce čtvrtého okruhu se vskutku dostal do čela. Spolu s ním se dopředu prodral i Adam Ellis. Jemu Lotyš v cílové rovince sebral alespoň druhou pozici.

David Bellego se v osmé jízdě vrátil do hry o finále. Letěl dopředu zároveň s páskou a za sebou měl Jana Jeníčka. Pardubický junior třímal dva body ve svých rukou jen do druhé zatáčky. V ní před něho šel nejprve Mario Häusl a po něm Jan Kvěch. V ten moment byl časový harmonogram nelítostně torpédován.

Skoro veškeré osazenstvo depa se opíralo o nafukovací vaky ve druhé zatáčce. S pohledy upřenými na ovál sledoval velkorysou úpravu dráhy. Na ní kromě traktorů vyrazila rovněž kropička. Déšť už nehrozil. Černá liazka už nestříkala vodu, ale svou hmotností utahovala povrch.

Celá řada závodníků si stěžovala, že se dráha trhá a nakopává. Nyní se šla podívat přímo na ovál. Mezi nimi i Adam Bubba Bednář či Daniel Klíma. Minutu před sedmou se bouřlivě diskutovalo v depu. Tomáš Topinka vyjel sám v kabině na trať. Nechuť pokračovat v závodě se nesla unisono box od boxu.

Petr Ondrašík procházel všemi a přesvědčoval každého, ať si zkusí ještě jednu sérii. O čtvrt na osm byl se všemi startujícími na oválu. Úprava pokračovala. Vyjel i traktor s pluhem, kropička nadále udusávala povrch. V devatenáct čtyřicet již depem řvaly motocykly. Jakub Jamrog hned vzápětí zahrál velké sólo.

Filip Šitera a Josef Franc dolaďovali stroj Jana Kvěcha. V desáté jízdě mu ovšem vypálil rybník Adam Bubba Bednář. Rychle se usadil na čele a na českém mistru bylo, aby pokořil Francise Gustse a Daniela Klímu.

Dnes neměl nikdo odjíždět s čistým štítem. Ani Kacper Woryna ne. Rozjížďka s číslem jedenáct viděla jeho stíhací jízdu na Mario Häusla. Nicméně mladý Němec své vítězství statečně bránil až na metu. Třetí sérii uzavřel Adam Ellis stylem start – cíl.

 

Jan Kvěch ve finále vévodí vyrovnaným

Myšlenky na předčasné ukončení letošního Memoriálu Luboše Tomíčka rychle zmizely. Pokračování přinášely myšlenky na finále. Na jeho pětičlenný startovní rošt měl prozatím nejblíže Kacper Woryna, jemuž Mario Häusl sebral jediný bod. Dvě vítězství Adama Ellise pokazilo jen třetí místo ze sedmé jízdy.

Armáda šestibodových se skládala z Marka Levišina, Maria Häusla, Matice Ivačiče, Francise Gustse a Jana Kvěcha. Právě on v rozjížďce s číslem třináct vykročil pravou nohou za obhajobou svého loňského triumfu. A zrovna v nejtěžší jízdě a proti borcům, s nimiž se měl bratru za půl hodiny setkat na pódiu.

Když Filip Hájek rovnal účastníky třinácté jízdy, nikdo takový vývoj nemohl předjímat. Jan Kvěch úřadoval naplno od startu. Adam Ellis za ním, pak Kacper Woryna a nakonec Marko Levišin, jemuž se právě finálová vrata před nosem zabouchla. Stejný osud čekal Maria Häusla.

Zatímco Norick Blödorn kraloval čtrnácté jízdě, on se nemohl dostat před Daniela Klímu. Rozjížďka s číslem patnáct přiživila ambice Matice Ivačiče. V první zatáčce objel Davida Bellega a dojel si pro vítězství.  Michael West, který dorazil sám a využil technické služby Jiřího Georgieva a Michala Škurly, uhájil bod před Adamem Bubbou Bednářem.

Čech poněkud zaostal na startu a s druhou nulou na kontě z mítinku odstoupil. Do expresu s konečnou stanicí finálové jízdy si nastoupil i Jakub Jamrog. Polák známý ze slánského angažmá v extralize ovládl šestnáctou jízdu. Francis Gusts v ní trčel za Oliverem Berntzonem. Oba již mohli na pódium zapomenout.

Závěrečná pětina rozdávala vouchery k pohárům. Mario Häusl vinou poruchy ani neodstartoval do rozjížďky s číslem sedmnáct, v níž se Matic Ivačič dostal na dvanáct bodů. Oliver Berntzon vyhrál osmnáctou jízdu, ale předchozí hříšky jej do finále nepustily. Na rozdíl od Adama Ellise, jenž si mistrovsky jistil dva body před Danielem Klímou.

Rozjížďka s číslem devatenáct měla určit, jestli letošní Memoriál Luboše Tomíčka bude mít ve finále nějakého Čecha. Jan Kvěch si za vraty depa zkusil ještě start. Opískoval vjezd na ovál. Obrátil se ke svých mechanikům, ale to již jej vítal jásot tribun. S motocyklem nastaveným na start se ujal vedení.

Jenže Jakub Jamrog se v úvodním oblouku ukázal ještě rychlejší a sebral Čechovi vedení. Filip Hájek jej pozdravil šachovnicovou vlajkou coby prvého. A rýsoval se dramatický závěr. Matic Ivačič skončil se dvanácti body. Jakub Jamrog, Adam Ellis a Jan Kvěch s jedenácti. Pakliže by na závěr Norick Blödorn vyhrál před Kacperem Worynou, bylo by jedenáctibodových pět!

Scénář s pětičlenným rozjezdem o čtyři místa ve finále se ale nekonal. Kacper Woryna opanoval rozjížďku s číslem dvacet. Vyrovnal dvanáct bodů Matice Ivačiče. A díky více trojkám ve skóre si v depu mohl volit finálový startovní rošt jako první.

---

Jan Kvěch popisuje finále:

„Start se poved‘. Nastavili jsme motorku, abych odjel. Na bílým roštu se udělala nová pozice, z kterýho nikdo ještě nestartoval, jak se to šouplo na pět jezdců. Povedlo se to.“

---

Zvolil červenou. Matic Ivačič zelenou. Následoval Jakub Jamrog s modrou. Jan Kvěch příliš neváhal nad bílou, protože si uvědomil, že s pěti jezdci na startu bude úplně nová. Popřál Adamu Ellisovi good luck nad žlutou, jež na Angličana zbyla.

Diváci byli vzhledem k hektickým okolnostem ochuzeni o výběr pozic přímo na roštu před jejich očima. Ale pět rozhodujících kol neuniklo ani jednomu z nich. Byli pořádně slyšet. Už když závodníci vyjeli z depa. Natož pak, sotva se postavili k pásce. A potom…

Jan Kvěch vystřelil dopředu jako střela. Kacper Woryna tlačil, tlačil, ale český šampión vykroužil pět bezchybných koleček. A tak se čtyři minuty po deváté hrála česká hymna. Již druhý rok po sobě na jeho počest.

 

Hlasy z depa

„Jsem rád, že se mi ve finále poved‘ start,“ radoval se Jan Kvěch. „Dráha byla zezačátku hodně těžká, starty byly důležitý. Nemám doléčený zranění a takových drahách se trápím a špatně se mi na nich závodí. Ale dráha se zlepšovala, byla lepší a lepší. Všichni jsme chtěli mít dráhu, co by byla bezpečná.“

„Jsem na Markétě poprvé,“ připomínal Kacper Woryna. „Honza byl lépe připravený než já. Bylo krásné sem přijet a podívat se před Grand Prix příští rok. Asi nebude deset stupňů nad nulou, ale poznal jsem geometrii oválu. Bude se mi to hodit, využil jsem šanci. Cítil jsem, že ve finále mám dobrý start. Ale Honza ho měl ještě lepší. Takový je speedway.“

„Jsem šťastný,“ komentoval své třetí místo Adam Ellis. „Dráha byla nakonec brilantní, zezačátku dobrá nebyla, ale jsem rád, že jsem byl ve finále. Nakonec spokojenost. Jan odstartoval ještě lépe a dnes tady bylo těžké předjíždět.“

„Těžký, ale zábavný,“ meditoval Daniel Klíma nad dnešním závodem. „Vyrovnávám se s takovou sestavou. Jezdím teď moc málo, abych jim konkuroval. Nedělám si z toho hlavu, beru to jako zkušenost. Doufám, že smůlu po zranění jsem si už vybral.“

1. Jan Kvěch, CZ	3 1 2 3 2	11	1.
2. Kacper Woryna, PL	3 3 2 1 3	12	2.
3. Adam Ellis, GB	3 1 3 2 2	11	3.
4. Jakub Jamrog, PL	2 0 3 3 3	11	4.
5. Matic Ivačič, SLO	2 2 2 3 3	12	5.
6. Norick Blödorn, D	1 2 2 3 2	10
7. Oliver Berntzon, S	0 3 R 2 3	8
8. Marko Levišin, UA	3 2 1 0 2	8
9. Francis Gusts, LAT	2 3 1 1 1	8
10. Mario Häusl, D	1 2 3 1 E	7
11. Daniel Klíma, CZ	2 1 0 2 1	6
12. David Bellego, F	R 3 0 2 0	5
13. Adam Bubba Bednář, CZ	E 1 3 0 –	4
14. Michael West, AUS (DMU)	1 0 1 1 0	3
15. Jaroslav Vaníček, CZ (res)	1 1	2
16. Adam Nejezchleba, CZ (res)	0 1	1
17. Václav Milík, CZ	1 R – – –	1
18. Jan Jeníček, CZ	0 0 0 0 0	0

Praha – 18. září
Déšť dnes nad ránem překvapil dost možná meteorology, kteří s ním vůbec, ale vůbec nepočítali. Na Markétě se ovšem nedělo nic výjimečného. Extra podívaná se strhne až v pondělí večer. Šestapadesátý ročník Memoriálu Luboše Tomíčka. Ve čtvrtek se tedy myjí nafukovací mantinely. A dolaďuje se startovní listina.

 

„Připravuje se dráha,“ svěřil se Tomáš Topinka. „Myjou se mantinely, dáváme stadión do pucu. Budeme doufat, že vydrží počasí. Na předpověď se spoléhat nedá. Dnes nemělo pršet, ale pršelo. O víkendu má bejt skoro třicet, ale v pondělí jen patnáct.“

Mokrá varianta je v klubovém scénáři jen jako krizová alternativa. Ale v sobotu při Long Track of Nations ve Vechtě zprvu také jen třikrát zahřmělo. A o mistra světa se jelo až nazítří. Ale jak to vypadá se šestnácti jmény pro Tomíčkův memoriál?

„Startovní listina se komplikuje s přeloženými závody v Anglii a v Polsku,“ říká Tomáš Topinka, jenž má startovní pole pod palcem. „Villads Nagel odřekl, že nedostane startovní povolení. Sam Hagon upadl v Berwicku, místo něho pojede Marko Levišin. Nakonec máme i Francise Gustse a Noricka Blödorna. Chybí nám dvě jména, všechno bychom měli vědět dneska nebo zejtra.“

Potvrzení účastníci 56. Memoriálu Luboše Tomíčka:

Jan Kvěch, CZ

Adam Bubba Bednář, CZ

Václav Milík, CZ

Daniel Klíma, CZ

Kacper Woryna, PL

Fraser Bowes, AUS

Jakub Jamrog, PL

Oliver Berntzon, S

Michele Castagna, I

Matic Ivačič, SLO

David Bellego, F

Francis Gusts, LAT

Norick Blödorn, D

Marko Levišin, UA

res Jaroslav Vaníček, CZ

res Adam Nejezchleba, CZ

Praha – 11. září
Memoriál Luboše Tomíčka většinu ze svých šestapadesáti ročníků strávil jako dvojče pardubické Zlaté přilby. V pondělí po závodu všech závodů nabídl divákům plochodrážní prodlouženou. Nejinak tomu bude letos. Pardubičané vyložili karty startovní listiny na stůl v úterý, Pražané je následovali dnes. Na šestnáctce musí ještě pracovat, přičemž filozofie jim velí, aby šanci na pódium měl každý. Na místo činu se vrací také flat trackeři.

 

Před šestnácti lety právě pražská Markéta během Memoriálu Luboše Tomíčka přinesla jednu z prvních flat trackerských ukázek u nás. Nechyběl u toho ani Pavol Pučko. Vyzkoušel si motocykl a dnes víme, jak to dopadlo.

Přespříští pondělí se flat track představí v ukázkových jízdách. Není divu, o dva dny dříve v Pardubicích vyvrcholí světový šampionát. Ervín Krajčovič a Ondřej Svědík jsou ve hře o medaile. Proč je tedy neukázat pražskému publiku?

Vložené rozjížďky předvedou také plochodrážní dvěstěpadesátky, avšak největší zájem bude přece jen poutat hlavní závod. Dnešní tisková konference odhalila třináct jmen ze základní šestnáctky. Plus dvojici náhradníků.

„Startovní listina je vyrovnaná,“ konstatoval Tomáš Topinka. „Jsou v ní mladí a noví. Jsou tam také ti, co už něco dokázali. Všichni ovšem mají šanci.“

Na naplnění startovní listiny je potřeba šestnáct jmen. Matematika je jasná. A už druháčci si umí spočítat, že šestnáct mínus třináct se rovná tři, byť jim tolik prstíčků na rukou nenarostlo. Koho má Tomáš Topinka v hledáčku, aby tato místa zaplnil?

„Čekáme na Rasmuse Jensena,“ odpověděl bez váhání. „A Francise Gustse. Pak bude scházet jedno jméno, které se ale doplní. Záleží, jak dojedou play offy v Anglii. Líbil by se mi tam Norick Blödorn.“

Potvrzení účastníci 56. Memoriálu Luboše Tomíčka:

Jan Kvěch, CZ

Adam Bubba Bednář, CZ

Václav Milík, CZ

Daniel Klíma, CZ

Kacper Woryna, PL

Fraser Bowes, AUS

Sam Hagon, GB

Jakub Jamrog, PL

Oliver Berntzon, S

Michele Castagna, I

Matic Ivačič, SLO

David Bellego, F

Villads Nagel, DK

res Jaroslav Vaníček, CZ

res Adam Nejezchleba, CZ

Praha – 4. září
Nebylo to vždycky. Ale za posledních šestapadesát let často. Pondělí po pardubické Zlaté přilbě. Memoriál Luboše Tomíčka na pražské Markétě. Letošní rok nepřinese výjimku. Legendární plochodrážní podnik se uskuteční dvaadvacátého září. To je axiom, k němuž prozatím i sám Pavel Ondrašík dokáže poskytnout pouze dílčí informace.

 

„Honza Kvěch by měl jet,“ nemůže pražský sportovní šéf sloužit s bližšími detaily o startovní listině. „Už nebude mít britskou ligu. „I Adam Bubba Bednář. Dan Klíma a Vašek Milík snad taky. Doufám, že se v neděli v Pardubicích něco nepokazí.“

Současné extraligové mítinky mohou do mozaiky vložit další kamínky. „Zeptáme se Rasmuse Jensena,“ cílí Pavel Ondrašík do pardubické sestavy. „Líbil by se mi na memoriálu. Timo Lahti taky. Zájem od závodníků je, ale někdy jsou finančně nároční. Navíc kvůli polské play off je kluby nechtějí pouštět.“

Filozofie pražského podniku se nemění. „Ideální by bylo mít vyrovnanou šestnáctku,“ potvrzuje Pavel Ondrašík. „Aranžmá zůstane klasické. Autogramiáda, nástup s dětmi, ohňostroj. Další novinky přinese příští týden.“