Člověk nemusí být pivař, aby neodolal zlatavému moku s bílou pěnou natočenému v půllitru. Nejen v horké dni. Čas od času je ovšem nutné vzít zavděk plechovkou. Co ale pak s ní? Zmuchlat a zahodit do kontejneru na tříděný odpad. Ano. Nebo do ní propíchnout dírku a fotografovat s ní plochodrážní stadióny. Polák Maciej Zapiór, vědec z Astronomického ústavu Akademie věd ČR a fanoušek ploché dráhy, volí druhou možnost.

 

Výstava jeho fotografií se konala v salónku Tonyho Kaspera o letošním Memoriálu Luboše Tomíčka na pražské Markétě. Vernisáž proběhla hodinu před slavnostním nástupem. Sluníčko na ní nepřišlo, byť v ní hrálo hlavní roli.

„Koupí se plechovka piva,“ přibližuje Maciej Zapiór techniku solarografie. „Když se vypije, udělá se do ní dírka. Přes ni prochází světlo a půl roku se exponuje snímek.“

Nezasvěcený návštěvník by si na první pohled myslel, že jde o obrazy abstraktního malíře. „Fotky jsou extrémně rozmazané,“ rozjímá jejich autor nad svými záběry stadiónu ve Wroclawi. „Když se fotka exponuje půl roku, lidé jsou na ochozech jen krátký okamžik, proto je na snímcích nevidíme.“

Na slavné wroclawské věži proto nenajdeme ani ručičky hodin, jen ciferník. Ale kropička ano, protože po úpravě trati ji její řidič zaparkuje vždy na stejném místě. Vedle architektury stadiónu spatříme čáry, které malovalo samotné Slunce.

„Jsou to jeho cesty,“ popisuje je polský astronom. „Dole zimní slunovrat, nahoře letní, je vidět rovněž, když bylo zataženo. Není to žádný photoshop, barvy vykreslilo na papíře jen sluneční záření. Po expozici se jen vyndal a skenoval se. Byl to úspěch, ve Wroclawi jsme měli dvacet tři plechovek od piva.“

Maciej Zapiór profesně působí v Čechách, kde ho také najdete coby fanouška v ochozech. „Mám plán, že bych solarograficky zmapoval stadióny v Polsku a v Čechách,“ zachytí narážku. „Nebo na celém světě. První český stadión bude Slaný. A v prosinci začneme v Pardubicích, nejlepší start je při slunovratu, tam by na stadiónu mohla být i výstava.“