Praha – 11. října
Slyšeli jste to? Určitě ano, sociální sítě tím jen vibrují. Ti Pražáci schválně zfixlovali pravidla, protože potřebovali českého vítěze Tomíčkova memoriálu! A když jim závodník spadl, sudí jej nediskvalifikovala. Jaj, co řeknou cizinci na takový do očí bijící podvod? Hlavně v Polsku, když jim navíc promotér nedal žádnou z divokých karet. To je panečku aféra! Kdyby ještě žil Émile Zola, zapomenul by na Alfreda Dreyfuse a místo dělostřeleckého kapitána by žaloval za tuto kauzu. A co na to Jan Kvěch osobně? Francouzského klasika číst nemusí, protože si stejně brilantním způsobem píše román se svým vlastním úspěšným příběhem.
Plán nakonec přece jen splněn
Premiérová sezóna ve Speedway Grand Prix není snadná. Ani v polské extralize. Jan Kvěch je spojil do jedné v letopočtu 2024. Před úvodní velkou cenou bylo jeho přání dostávat se do semifinále. Splnilo se až v závěrečném podniku v Toruni.
„Poslední dvě, tři grand prix před Toruní jsem měl problém se starty,“ ujímá se český šampión slova. „Motorky fungovaly, pomalej jsem nebyl. Tréninky, zkoušení, dobrá práce celýho týmu. V Toruni to bylo vidět a pokračovalo to dál až na tenhle víkend.“
Leč nespěchejme z Koperníkova města, kde Jan Kvěch zaznamenal svůj prozatím nejlepší výsledek ve světě velkých cen. „Konečně přišlo vytoužený semifinále,“ zajásá. „Přál jsem si to, byl to cíl, sen, dostat se tam, pak je to už o štěstí. Byl jsem rád, že jsem se tam dostal aspoň v posledním závodě. Nasbíral jsem dost bodů, postupoval jsem ze čtvrtýho místa.“
A štěstí sehrálo svou roli? „Chybělo mi jedno místečko do finále,“ zamýšlí se. „Bylo to blízko. Vybral jsem si vnitřní pozici. Zariskoval jsem, že odstartuju. Nevěřil jsem venku, kterej nakonec fungoval. Lindgren tam odstartoval a objel nás všechny.“
Místo truchlení motivace
Rok mezi elitou přinesl mnoho nových poznatků. „Nasbírali jsme dost zkušeností,“ souhlasí Jan Kvěch. „V pátečním challenge v Pardubicích jsem věřil, že postoupím. Podmínky nebyly ideální, to počasí. Taky jsem měl dvakrát třetí pozici na roštu, z tý byl problém odstartovat. Z jedničky jsem jízdu vyhrál.“
A tak se stalo, že se Jan Kvěch umístil devátý, pět příček za postupovou kvótou. „Ta dráha byla téměř jen o startech,“ vrací se do Pardubic. „Počasí neovlivníme. Ale musím se naučit jezdit i v těchto podmínkách.“
Vyřazení ze světové elity mrzelo, ale on jej nebral tragicky. „Pro mě to byla motivace do sezóny 2025, abych se do grand prix zase dostal,“ přibližuje své rozpoložení. „Když se mi závody nepovedou, je to pro mě větší motivace. Chci vyhrávat, nechci bejt poslední.“
Pondělí přišlo s novinkou o udělení jedné ze čtyř stálých divokých karet. „Velká radost, když ta zpráva přišla,“ netají se Jan Kvěch, k němuž se informace dostala stejně jako k ostatním fanouškům. „Nevíš to dopředu. Promotér to zveřejní nejdřív oficiálně a teprve pak to dá vědět tobě. Byla to velká radost, že mi divokou kartu dali.“
Vítězství? Ano! Jenže náhradní
Ještě před tím se postavil na start nejstaršího plochodrážního závodu světa. Coby závodník Speedway Grand Prix mohl být přímo nasazený do čtvrtfinále. On se ale rozhodl vstoupit do letošní Zlaté přilby města Pardubice již od vylučovacích skupin.
„Dlouho jsme to projednávali s týmem,“ nechává se slyšet, že verdikt nepřišel jako blesk z čistého nebe. „Domluvili jsme se, že lepší bude jet od začátku. Poslední dva roky jsem byl dosazenej a nebylo to ideální. Jsem rád, že jsem jel vylučovačky, byl jsem rozjetej a dobře nastavenej.“
Pohádka se změnila v horor v semifinále, kdy mu porucha připomněla mistrovský závod v srpnu v Kopřivnici. „Semifinálovej defekt mě připravil z velkýho finále,“ připouští. „Povolil se mi spojkovej koš. V Kopřivnici jsem tadyty spojky teprve testoval. Teď to bylo zalepený nejlepším loctitem. Měl jsem ale víc než v normálním závodě a zahřálo se to víc. Do tý doby jsem s tím neměl problém, potvrdilo se, že Zlatá přilba je nejtěžší závod na světě.“
Jenže v ten moment postupová naděje ještě nehořela jasným plamenem na pohřební hranici. „Pád,“ odtuší. „Ale to jsem udělal chybičku. Jel jsem třetí, čtvrtej, potřeboval jsem bejt druhej, lepší vyhrát. Jel jsem přes moc a stálo mě to body.“
Nakonec byl první v malém finále. „V těch závodech jsem si prošel vším,“ vydechne. „Dařilo se, defekt, pád a štěstí. Velká radost, že jsem vyhrál, ale beru to jako náhradní vítězství. Měl jsem ještě větší cíle.“
Druhá šance pro všechny
A na kalendáři se opět zubilo pondělí. Nedobrovolně vstávající do nového pracovního týdne by si jeho úsměv raději odpustili. Jan Kvěch nespal po pardubických pádech příliš dobře. Zpráva o divoké kartě pro Speedway Grand Prix platila na odřeniny jako nejlepší medicína. A večer vyhrál Tomíčka. Po třetím místě z roku 2022 a třetím z loňska to mělo logiku. Ale plochá dráha není aritmetika.
„Tam jsem to jel vyhrát od začátku,“ usměje se. „Super závody, dařilo se. Ve finále jsem si vybral pozici, co se mi nejvíc líbila. Škoda, že přišla chybička. Za ní byl pád. Jízda se opakovala, rozhodčí rozhodla, že i se mnou. Nebyl jsem vyloučenej, někdo se hejbal. Prostě to zastavila pro neregulérní start. Tím pádem jsem dostal ještě jednu šanci startovat ve finále. A já jsem jí využil.“
Jaký pošetilec by nad ní ohrnul nosem?! „Na roštu byla taková krásná kolej,“ vrací se Jan Kvěch k prvnímu startu. „Napodruhý už byla špatná, projetá. Musel jsem si vzít jinou a start se mi nepoved‘. Věřil jsem si a dokázal se z třetího místa dostat na první. Tomíčkův memoriál je pro Pražáky jeden z vrcholů sezóny. Vždycky přijde hodně lidí a fanděj.“
Lidé byli z jeho předjížděních manévrů nadšení. Speciálně, když v posledním okruhu přelstil vedoucího Roberta Chmiela. A čtrnáct let po Matěji Kůsovi se stal prvním Čechem, který Tomíčkův memoriál vyhrál. Jenže pak přišel i hořký pelyněk zpochybňující hodnotu jeho vítězství s argumentem, že měl být za svůj pád diskvalifikován.
„Robert na tiskovce řek‘, že jsem měl bejt vyloučenej,“ reaguje Jan Kvěch. „Ale pak se otočil na mě, že kdyby nebyla jízda zastavená, skončil by čtvrtej. Takhle dostal druhou šanci. Využil ji a skončil na bedně.“
Soupeřem svého mechanika
Když letos vzaly věci nešťastný obrat v otázce závodní kariéry Josefa France, závodní tým dostal další výraznou posilu. Jenže nezapomenutelný Pražan se zítra v Kopřivnici naposledy posadí za řidítka plochodrážního stroje. A mezi soupeři, které si pozval, bude také Jan Kvěch
„Velká osobnost ploché dráhy,“ oceňuje Jan Kvěch postavu Josefa France. „Hodně let na závodech, špičkovej závodník. Pro českou plochou dráhu dokázal hodně. Určitě přijde hodně lidí se s ním rozloučit. Stojí za tom za ním dojet do Kopřivnice popovídat si a rozloučit se s ním.“
On sám se nicméně s Josefem Francem neuvidí naposledy. „Kvůli jeho kvalitám jsem ho oslovil, abych ho měl v týmu. Mají mi s Filipem Šiterou hodně předat a pomáhat. Pak jedeme do Žarnovice. To bude vyrovnaný, uvidíme, my jedeme vyhrát.“
