Silvestr 2025
Nikdo v kuloárech mu neřekne jinak než Modus. Když nebýval drsným ledařem, míval dětskou kapelu. Janko Lehotský býval jeho idolem, což jeho přezdívku vysvětluje. Martin Běhal loni zachránil ledařskou reprezentaci, ale tímto heroickým činem se jeho závodní kariéra definitivně uzavřela. Přišel čas plnit si dávné sny. Obzvlášť když prosinec váhal s mrazem jako nesmělý panic na prvním rande. Při prvních zkouškách nemohl osečenského ledaře doprovázet nikdo jiný než jeho kolegové z týmu Lukáš Hutla a Radim Lamberský, jak svým nikonem zachytila Eva Palánová.
Silvestr 2025
Každý protřelý plochodrážní fotograf vám řekne, o jakou pitomost jde pořizovat portréty při nástupu. Závodník o vás ví, dělá ksichty a fotka ztrácí kouzlo okamžiku. Navíc se k prezentaci vesměs vyvalí všichni, komu dají v tiskovém středisku či sekretariátu barevnou vestu s nápisem PRESS – FOTO na zádech. Ale on jim to stejně nedá. Pavel Fišer pochopil v Žarnovici, když zvěčnil Daniela Klímu, nicméně máslo na hlavě měl letos také Karel Herman. Čas od času se objeví nepublikovatelné snímky, které místo obdivu vzbuzují spíše úžase. Ale když je dneska ten Silvestr…
Silvestr 2025
Jsou místa, kam plochodrážní fanoušci proudí ve trojstupech, zatímco jiným jakoby se jejich noha vyhýbala. Stejně to u nás bývá i se startovními listinami. David Hrbek si v mezičase mezi pečením pizzy a šroubováním na motocyklech svých synů uvědomil obrovskou popularitu českých závodů automobilů do vrchu. Coby muž činu se hned jal svou myšlenku otestovat v praxi. Ve Slaném pochopil, že průkopnici vždy kráčí trnitými cestami. Pro porouchaný závodní vůz přijede odtahovka, jenže speciál na ovály se do cíle tlačí. A ejhle.
Silvestr 2025
Stačí jen stín podezření a dneska se už vezete. Nemusíte být vrcholový politik či manažer. Stačí je hlásit plochodrážní závody. Roman Hájek v nedávné době čelil obviněním, že u mikrofonu protěžuje výhradně své příbuzné. Jeho snímky s Filipem Hájkem a Annou Hajkovou pustily dravou vodu na mlýn kritiků. Nicméně oni jsou jen jmenovci spíkra, o němž návštěvníci plochodrážních závodů moc dobře vědí, že mezi zpovídanými žádné rozdíly nedělá. A to byť by snímky Pavla Fišera nakrásně napovídaly o opaku.
Počátek devadesátých let obrací život naruby všem patnácti miliónům obyvatel Československa. Končí vláda jedné strany. Konají se svobodné volby. Hroutí se železná opona na rakouské a německé hranici. Lidé mohou cestovat, podnikat, svobodně žít. Objeví se ale i stinné stránky. Třeba různí podvodníčci. Na konci října 1991 končí ve Svítkově dvoudenní maratón kvalifikace o mistrovství republiky juniorů. Do restaurace v pronájmu manželů Bažantových vchází menší zavalitější muž okolo čtyřicítky se svým kamarádem. Žádné laciné oblečení, jímž vietnamská menšina začíná budovat svou současnou prosperitu. Představí se jako Bohumil Křesťan. Ano, jsem ten autokrosař, za pár dnů o mně bude v televizi medailónek.
Pardubice – 30. prosince
Letošní stopětadvacítky nebyly jen o duelu Jakuba Hejkala a Matěje Tůmy o oba domácí tituly či jejich zápolení s dalšími členy zkušené špičky kolibříků. Stále víc o sobě dávala vědět nastupující generace českého potěru. A to nejen svými vlastními souboji. Mezi nimi také Dominik Suchánek, jenž se vydal v plochodrážních stopách svých starších příbuzných.
