Praha – 29. října
Nová orlickoústecká pobočka jisté banky je stejná jako jiné, z nichž se genius loci grandiózních historických budov vytratil do nenávratna. Čistá. Lesklá. Prosvícená. Jenže příliš sterilní. Bez vůně, historie, atmosféry. Jednání s bankovní poradkyní je podobné. Konec konců na jedné straně nejde o nic jiného, než posílání peněz. A z druhé strany aby poplatky nebyly krvavé a podmínky výhodné. Podepisuje se spousta lejster. Elektronicky. A pak ještě na papír. Tisk chvilku zabere. Hovor plyne mimo finanční svět. Vy vážně píšete knížky a články o ploché dráze? Viděl jste Zlatou přilbu? Víte, s manželem si ji nenecháme ujít žádný rok. Ovšem co se teď stalo tomu mladýmu klukovi?! Bednář se jmenuje, ano, Bednář! Taková smůla, určitě by vyhrál! Bylo nám ho moc líto, stejně to byla chyba startmistra! Inu, někdejší klučina s tvářičkou jako umouněný kominíček se ze stopětadvacítky dospěl. Jeho kariéra postoupila tak daleko, že propaguje plochou dráhu i mezi lidmi, jimž sport levých zatáček nic moc neříká. Adam Bubba Bednář v těchto dnech ale žije život běžného osmnáctiletého mladíka. Aspoň než skončí listopad.
Místo Zlaté stuhy do Polska

Adam Bubba Bednář získal všechny tři domácí juniorské tituly. Triumf v jednadvacítkách jej při spojené klasifikace obou věkových kategorií automaticky pasoval na mistra i mezi plochodrážníky do devatenácti let. A pak vedl Jaroslava Vaníčka a Adama Nejezchlebu také k výhře v mistrovství republiky juniorských družstev.
Zlatý juniorský hattrick na domácí scéně se před ním povedl Danielu Klímovi, Janu Kvěchovi, Janu Holubovi, Matěji Kůsovi a Filipu Šiterovi. Ostatně on sám jej zopakoval z loňského roku. V něm jej ale ozdobil navíc ziskem pardubické Zlaté stuhy. Takový kousek před ním dokázal jen Filip Šitera v sezóně 2007. Letos ale obhájce vítězství k sobotnímu pardubickému závodu nepustila polská liga.

„Play down s Rybnikem, odveta u nás doma v Gorzowě,“ upřesňuje Adam Bubba Bednář. „Jel jsem čtyřikrát a dělal osm bodů plus bonus. Zlatou stuhu mi to hezky vynahradilo.“
Šance v Polsku
Polské stadióny se v letošním roce staly častější destinací pro jeho realizační tým. „Začátek sezóny byl pomalejší,“ bilancuje. „Chvilku trvalo, než jsem se dostal do formy. Pak jsem se zranil, takže to byl zase pád. Ale na konec jsem ve čtyřiadvacítkách pokaždé střílel dost bodů. Chvíli jsem byl nejlepší jezdec v soutěži. Akorát jsem pokazil ten závěrečnej závod. Jen ten jeden mi nevyšel, jinak jsem pokaždý dělal od dvanácti bodů vejš. Ale teď jen šest a přes dvouciferný číslo se z týmu nedostal nikdo.“

Ochranářská pravidla polských závodníků mu v gorzowském týmu v extralize při účasti třech dalších cizinců nedovolila vozit jiné číslo než náhradnickou osmičku. „Čekal jsem, že dostanu mnohem víc šancí,“ neskrývá. „Byl jsem náhradník, ale to je zase tím, že začátek sezóny jsem měl blbej. Až tak blbej, že jsem se na to chtěl vykašlat.“
Ode dna se ale český závodník odrazil. „První šanci v extralize jsem dostal týden po tom, co jsem se vrátil po zranění,“ říká. „To stálo za velký nic. Ke konci sezóny jsem dostal šanci s Rybnikem. Plesknul jsem osm plus jedna. V Bydhošti jsem skočil do závodu ve třetí jízdě. Byla už jiná dráha a já jsem tam byl poprvý. Při odvetě mi dali šanci až v poslední jízdě. Dovez‘ jsem dvojku, nebylo daleko ke trojce. To bylo fajn.“
Až do velkého finále závodu všech závodů
Napřesrok Adam Bubba Bednář bude opět v polských soutěžích. „Pokračuju v Gorzowě,“ připomíná. „Mělo by být více šancí. Tým je poskládanej. A já jsem v jeho skladu napsanej pod normálním číslem, ne na rezervě.“

Po klíčovém mítinku pro udržení Gorzowa v elitní polské soutěži přijel Adam Bubba Bednář rovnou do Pardubic ke Zlaté přilbě. „Takhle když to vezmu zpátky, jsem vůbec rád za finále,“ přemítá. „Každej rok si říkám, že chci bejt lepší od předchozích roků. Škoda tý pásky…“
Pohádka se ale psala krásně. Adam Bubba Bednář se v závodě všech závodů pohyboval jako dravá štika. K postupu z vylučovacích skupin mu stačily prakticky dvě jízdy. Ve čtvrtfinále vyhrál. Následnou nulu napravil druhým místem. Podobně v semifinále. S tím rozdílem, že v něm triumfoval dvakrát.

„Měl jsem toho hrozně moc,“ zamýšlí se nad svým výkonem a připomíná zářijový návrat tropického počasí. „Sedět ve skleníku depa, kde bylo čtyřicet nad nulou, nic moc. Před tím jsem ani moc nespal, jak jsme se vraceli z Polska. Páska mě vylekala, pustil jsem páčku a ona neletěla. Je mi teprve osmnáct, doufám, že další šance dostanu. A budu mít nejen jednu zlatou.“
Radost a zima v polské Toruni
Seriál velkých cen skončil v září ve Vojensu, avšak v říjnu se Toruň stala pupkem plochodrážního světa v soutěži družstev. „Speedway of Nations byl takovej poslední důležitej závod sezóny. Semifinále se povedlo. Od Čechů jen málokdo čekal postup do finále. Byli jsme outsideři, jsem rád, celej tejden v Toruni jsem si užil.“

A vskutku. V barážové jízdě s Ukrajinci Adam Bubba Bednář odvedl světového šampióna Nazara Parnickeho a své klíčové slovo v duelu s Markem Levišinem pronesl také Jan Kvěch. Před finálovým kláním byl na pořadu juniorský Speedway of Nations 2.
„Jsem rád, že jsme se ve středu dostali do finále Speedway of Nations,“ líčí český závodník. „Dvojky se povedly, co se týče mýho osobního hlediska. To se s mýma klukama v boxu podařilo, ztratil jsem jedinej bod. Škoda, že se to nějak víc nezamotalo a ostatní týmy nepoztrácely body mezi sebou. Jako v Plzni, kdy jsme se dostali na medaili. Nevyšlo to, co se dá dělat?!“

Toruňský týden uzavřelo finále velkých družstev. „Je vtipný, že jsme onemocněli všichni tři a myslím, že nám to nikdo nevěřil,“ nežertuje Adam Bubba Bednář. „Byla tam brutální kláda, snad jen čtyři nad nulou. A betonovej stadión. Hodně jsem prostyd‘. V pátek na dvojkách jsem unavil tělo a dlouho jsem se necejtil tak na nic jako v sobotu. Byl jsem rád, že jsem vstal ráno z postele. Venca s Honzou taky.“
Klíčové okamžiky české extraligy

Vrchol české sezóny anno domini 2025 nastal ve slovenské Žarnovici. Ke čtvrtému kolu extraligy dorazily Pardubice a Praha v pozici leaderů. Hostitelskému družstvu na ně chyběl jeden velký a devět malých bodů. Co se na ovále Městského stadiónu odehrálo, nemá v domácí ligové historii obdoby!
„Bylo fajn, jak se extraliga zamotala,“ je nadšený i Adam Bubba Bednář. „Dalo se čekat, že Žarnovica vyhraje. Byla naduplá, ale je skvělý, že ti kluci. A my mladí jsme měli možnost se s nimi porovnat.“

Kdyby ovšem jedno eso slovenskému družstvu chybělo, titul by se dost možná slavil v pražských boxech… „Škoda tý mý pásky,“ staví se pražský junior vyzývavé otázce čelem. „Vyhecovalo mě to. Chtěl jsem mít nejlepší start z té jedničky. Vyhecovalo mě to, že jsem chtěl. Vyhecovalo mě to, že jsem pustil páčku dřív.“
Ani v tento moment nebylo nic ztraceno, Adam Bubba Bednář rychle dotáhl Kacpera Witrykuse a nedopřál klidu, dokud je nepřivítal šachovnicový praporek. „Kdybych dojel na bod, jedeme rozjezd,“ uvědomuje se. „Předjel jsem ho. V poslední zatáčce jsem s ním chtěl jet dál. Zůstal jsem ale u lajny. On mě po venku objel. Mrzelo mě to, byla to zbytečná chyba. Ale co, takovej je sport!“
Hola, hola, škola volá

Extraliga přinesla závěrečné závodní vystoupení Adama Bubby Bednáře v tomto roce. „Žarnovica byla poslední závody sezóny,“ přitakává. „Už na to letos nesednu. Umyl jsem motorky, čeká nás ještě sponzorská večeře. Po ní se všechno rozebere a začne se za rok.“
Svět závodů z jeho mysli zmizí. „Chci vypnout a měsíc nechci o plochý dráze ani slyšet,“ plánuje. „Začíná život normálního osmnáctiletýho kluka. Chodím do školy a dělám závěrečky. Musím se proto učit.“

