Svratouch – 16. února
Antonín Klatovský starší neprohrál jedinou rozjížďku. Na druhém místě se umístil Stanislav Dyk, když Rakušan Harald Simon v rozjezdu s ním upadl. Před třiceti lety, více než třiceti lety, protože se jelo šestého ledna, se uzavřela historie ledové ploché dráhy ve Svratouchu. Prozatím. Kdyby nepřišla ta zpropadená únorová obleva….
AMK Svratouch, který od raných sedmdesátých let kooperoval s pardubickou Zlatou přilbou na pořádání ledové ploché dráhy, dnes organizuje především motokrosy na trati v Benátkách poblíž Litomyšle. Letos v zimě začal sondovat možnost vrátit se do ledařské sféry.
Shodou okolností místní terén zkoumal již během léta také Milan Moravec. Spolupráce AMK Svratouch a AK Svitavy byla upečena. Jenže problém nastal vzhledem k poloze obce v chráněné krajinné oblasti. Proto nejprve padla možnost jet na rybníku v Milovech.
Svratouch samotný by byl padesát na padesát. Zato Kyšperský rybník v Křižánkách poblíž Svratky byl bez problémů. Lukáš Hutla již rozhodil sítě mezi zahraničními borci pro závod osmadvacátého února, který by s ohledem na kasu s největší pravděpodobností nenesl status mistrovství republiky.
Podmiňovací způsob je bohužel na místě. Dostáváme se k oné oblevě, která ambiciózní plán posunula na příští rok.
Kyšperský rybník v Křižánkách poblíž Svratky by se dostal na plochodrážní mapu vůbec poprvé | foto Milan Moravec
České Budějovice – 15. února
Přijede i Franky Zorn! Zpráva o ledařské show Antonína Klatovského a jeho synů v Táboře na apríla roku 2000 se rychle šíří. Mají přijet ledaři. A také plochodrážníci na motocyklech, co mají v kolech devítimilimetrové samořezné šroubky. Mezi nimi i Zdeněk Simota. Kdo před více než čtvrtstoletím četl české ligové soupisky, mohl se snadno splést. Nejde o plzeňského mechanika a příbuzného Jana Holuba, jenž si v chladném jarním dni sedmadevadesátého zkusil úskalí ploché dráhy v pražském čtvrtfinále domácího šampionátu. Širší veřejnosti se prvně představil jeho syn, jak jinak než Zdeněk. Šroubkařskou show jeho bohatá kariéra začala a dalo by se říct, že předminulou sobotu v Hluboké nad Vltavou ještě neskončila. Co ještě takhle Vimperk?!
Výhody šroubků
Zdeněk Simota se v Táboře před šestadvaceti lety prvně představil publiku | foto Pavel Fišer
„Pozval nás Tonda Klatovský,“ vypráví Zdeněk Simota, kterak se ještě před svým vstupem do světa speedway proháněl s půllitrem po ledové ploše táborského zimáku. Klasické ledy si u nás vinou mírných zim dopřávaly pauzu. A legendární borec se chtěl pochlubit svými potomky také ve svých jižních Čechách. V brzkém jaru rok co rok organizoval show na hokejových stadiónech, jejichž majitelům se náramně hodilo, že na rozbíjení ledu dorazí i diváci. A dokonce zaplatí vstupné.
„Objížděl jsem to s Klatováky,“ líčí jihočeský závodník. „Byl jsem v Milevsku, jeden rok v Českém Krumlově. Teď to bude dvacet let od posledních ledů v Českých Budějovicích. Tam jsem jezdil o přestávce na šroubkách. Závody se povedly. Sice nervy s oblevou, taky nám mladý kluci jezdili auty po ovále a rozházeli balíky, trať museli hlídat policajti.“
Zdeněk Simota bavil se šroubky publikum rovněž při ledech v Čechách Budějovicích v únoru 2006 | foto Pavel Fišer
Šroubky poskytovaly báječnou přípravu na klasickou sezónu. „Co šlo, tak jsem trénoval,“ vzpomíná. „Byl jsem na ledě pořád, zimy byly pořádný, dva, tři měsíce šlo na šroubkách trénovat. V létě mi to pomohlo. Není to úplně jako na škváře. Když si ale šroubky šikovně rozházeš, je to dost podobný. Jezdíš smykem. Přes zimu do posilovny chodit musíš, ale ty šroubky ti dají nejvíc.“
Dvakrát v Hluboké nad Vltavou
V závodním režimu se u nás šroubkařské závody konaly zkraje devadesátých let v Pardubicích, Benešově u Prahy, Hradci Králové či Karlových Varech. O dvě dekády později při velkých ledech v Růžené. K dokonalosti je ale přivedl Ronny Weis v rámci své saské série Drift-On-Ice.
Plochodrážní motocykly se do Hluboké nad Vltavou vrátily po dvanácti letech | foto Antonín Škach
„Tu jsem jel jednou v Drážďanech,“ reaguje. „Dál jsme se nedomluvili. Show to byla pěkná, ale já se moc nesvez‘. Trápil jsem se od startu, nikdo mně neporadil převodem. Bylo to takový nijaký.“
Hluboká nad Vltavou byla jiná. „Chodil jsem s holkou z Hluboký,“ líčí Zdeněk Simota, kterak se plochodrážníci dostali . „Její brácha hrál hokej, vzal si na starosti moderování. Jezdili jsme ve dvojici s Holubínem, přijel Andrej Diviš a Klatováci. Taky to byla celodenní akce jako letos.“
První rozbíjení ledu v Hluboké nad Vltavou se konalo roku 2013 a dočkalo se reprízy napřesrok. „Poprvé jsme netušili, co vydrží led,“ připouští Zdeněk Simota. „Podruhý už jsme věděli, že hodinu, proto jsme dali i reklamu do rádia. Jenže já se potom z Hluboký odstěhoval. Chodil jsem tam i dál hrát hokej, vídal jsem se s těma lidma, ale plochodrážní show jsme už nedomluvili.“
Že by Vimperk?
Zdeněk Simota v akci na Hluboké nad Vltavou | foto Antonín Škach
Jihočeský kraj už dávno není plochodrážní mekkou. Závod na ledové dráze se v Českých Budějovicích konal naposledy před dvaceti lety, klasický ovál na Dlouhé louce zavřel brány před půlstoletím a jiná trať zde nevznikla. Přesto je zdejší kraj zemí zaslíbenou pro šroubky. Minulou sobotu se vrátily do Hluboké nad Vltavou a nabídly podívanou, která léta u nás nikde jinde nebyla k mání.
Stará KUKI aréna ale jde k zemi. „Ptal jsem se, jestli nás pozvou, až budou otevírat novej stadión,“ vytuší Zdeněk Simota otázku. „Ale nějak se na takovou nabídku netvářili. Možná šroubky, ale leďák by se moh‘ dostat až do chlazení. A všechno bude nové, kdyby někdo vrazil do mantinelu…“
Ve Vimperku již ledařská exhibice proběhla | foto archív Zdeňka Simoty
Do hry by se ovšem mohl dostat Vimperk. „Ledařskou exhibici tu kdysi pořádal táta,“ přibližuje Zdeněk Simota. „Byl jsem maličkej, bylo mi deset, dvanáct, hrával jsem tam za mladší žáky. Teď tam hraju hokej každou neděli.“
Akce je zatím v samotném počátku. „Led tu mívají do konce března, v půlce dubna už ne,“ rozvíjí její myšlenku. „Záleží, jak postoupí hokejisti, zkusím jim exhibici nadhodit.“
Praha – 14. února
Ačkoliv je Pražák, Slaný se pro něho zdá docela osudové město. Má odsud přítelkyni a loni v dubnu tady vyhrál svůj vůbec první závod české juniorky. Smál se na bedně, děla si selfíčka s Matoušem Kameníkem a Matějem Frýzou, kdežto Adam Bubba Bednář bručel u své dodávky. Ujal se vedení v juniorce. Svět se zdál nádherný, slunce pod Slánskou horou svítilo jen pro Jaroslava Vaníčka. Ale život šel dál a sezóna 2025 jakbysmet.
Slánský žár od sluníčka i plamenů
Jaroslav Vaníček si povídal s magazínem speedwayA-Z | foto Karel Herman
„Bylo to skvělý, závod se povedl, jak nejvíc mohl a byl jsem spokojený,“ vrací se Jaroslav Vaníček k prvnímu mítinku juniorského šampionátu. Jenže za měsíc hostil Slaný další plochodrážní závod. A rovnou ten nejdůležitější z celého roku. Mistrovství republiky jednotlivců. Jaroslav Vaníček přijel obhajovat předloňský bronz.
Jenže ono se to podělalo a dnes víme, že je lepší závodník než hasič. „Jelo se mi dobře,“ zamyslí se. „Všechno bylo nastavený tak, jak mělo, ale bohužel se mi dostal nějakým způsobem metyl do filtru. Nějak to špatně střelilo a bohužel začlo hořet.“
Blaf, ale plameny naštěstí rychle uhasil hasičák od metylárny. „Stalo se mi to poprvý,“ přemítá. „Takže jsem ani nevěděl, co mám dělat. A druhá motorka se taky pokazila, takže mně nezbývalo nic jinýho než odstoupit ze závodu, což mě mrzí doteď.“
Rozjezdová třešnička na dortu
Matouš Kameník, Jaroslav Vaníček a Matěj Frýza, nejlepší trojice loňské slánské juniorky | foto Pavel Fišer
Nicméně kariéra plochodrážníka není zdobena jen samými růžemi a sezóna šla dál svým tempem. Když skončila, Jaroslav Vaníček uhájil třetí místo v domácím juniorském šampionátu. Musel ovšem v rozjezdu porazit Bruna Belana.
„Jo, tak v tom závodě jsem jel dobře,“ vybaví si okamžitě. „Já mám dráhu v Praze moc rád, takže tam nebylo moc co řešit. Ten rozjezd na konci závodů byla taková ta třešnička na dortu. Povedlo se to, myslím si, že to byla skvělá jízda. Oba dva jsme předvedli super výkon.“
Jaroslav Vaníček v akci | foto Eva Palánová
Bronz v juniorce se počítá. Stejně jako obhajoba titulu v juniorských družstvech. Markéta s ním, Adamem Bubbou Bednářem a Adamem Nejezchlebem byla horkým favoritem. Závod se ovšem nesmírně zdramatizoval. Hlavně v poslední rozjížďce.
„Juniorský družstva byly taky celkem napínavý,“ souhlasí Jaroslav Vaníček. „Ale všechno se povedlo. Titul s rukama máme, což je hlavní a závody jsem si užil.“
V ohnisku pozornosti jsou Bory
Rezignovaný Jaroslav Vaníček, když mu v Plni prasknul řetěz a Třebusice nevystoupily na pódium | foto Pavel Fišer
Poslední rozjížďka v Praze přihrála Markétě zlato v juniorských družstvech, kdežto na Slaném a Pardubicících zůstalo rozjezdové zápolení o pozici vicemistra. Ve velkých dvojících na plzeňských Borech se ale Jaroslav Vaníček dodatkové jízdě nevyhnul. Startoval za KF PD Třebusice a jeho rivalem v duelu o bronz byl pardubický Matouš Kameník.
„No, i to se může stát, bohužel mně praskl řetěz,“ rozhodí rukama. „Pokud se nepletu na poslední rovince před cílem. I to se může stát, vedl jsem, ale bohužel tady to úplně ovlivnit si myslím nejde, technika je technika. A stalo se to, co se stalo, ale tím sezóna si určitě neskončila.“
Bronzoví z Plzně při ME U19 dvojic: zleva Jan Jeníček, Jaroslav Vaníček, Zdeněk Schneiderwind a Adam Bubba Bednář | foto Pavel Fišer
Ano, na kalendáři vládl červen. Pódium v Plzni ovšem Jaroslava Vaníčka neminulo zkraje září. Česká republika skončila třetí v evropských dvojicích do devatenácti let. Ale bylo to drama.
„Mistrovství Evropy…“ zamyslí se pražský závodník. „Tam to bylo hodně těžký. Jak konkurence, tak si myslím, že i dráha. Všichni to měli stejný, já jsem se snažil, jak jsem nejvíc mohl. Myslím si, že celej tým se snažil a naštěstí to vyšlo. Pomohl nám stoprocentně Bubba. Bez něho bychom to nezvládli a každý bod se počítá.“
Sezóna šestadvacátého roku klepe na dveře
A co české ligové soutěže v loňském roce? V extralize šel titul těsně kolem Markéty. Tak těsně, jakoby si Žarnovica postavila dočasný ovál v oboře Hvězda. V první lize, v níž Jaroslav Vaníček byl oporou sestavy Autoklubu U24 spolu s Brunem Belanem, hrály prim Kopřivnice a Divišov.
Extraligoví Pražané ve Slaném: zleva Adam Bubba Bednář, Daniel Klíma, Jaroslav Vaníček, Jan Kvěch, Adam Nejezchleba a Tomáš Topinka | foto Pavel Fišer
„V extralize jsem se snažil,“ dozvídáme se veřejné tajemství. „Taky nějakej bod jsem tam přidal. Ale hlavní zásluhy má úplně někdo jinej. První liga. Tam jsem taky s rukama dělali, co jsme mohli. Extraligoví Každý přidal bod. A bronz si myslím, že taky vůbec není špatnej.“
Historie se neptá, historici ovšem ano, nicméně příští měsíc startuje úplně nová plochodrážní sezóna. „Připravuju se jako každý rok,“ reaguje Jaroslav Vaníček. „Nic nového asi není. Připravuju motorky, to je hlavní.“
Jaroslav Vaníček děkuje:
„Za minulou sezónu bych chtěl poděkovat všem, co mě podpořili. Trenérům, Markétě, Olympu. A hlavně rodině, bez který bych to nezvládl.“
Jaroslav Vaníček si povídal s magazínem speedwayA-Z | foto Karel Herman
Chocenice – 13. února
Malovalo se to krásně. Odvážné tahy štětcem. Největší z malířů světové historie by zbledli závistí. A proč by ne, když mráz kreslil neskutečné vzory na okna a zamykal ledem všechny vodní plochy, které se mu připletly do cesty. Ledaři by rádi přišli na vernisáž v sobotu v Hamru na Jezeře. I na nedělní v Mělicích. Jenže soudružka obleva se projevila coby brutální cenzorka. Andrej Diviš proto pojede na sever až v úterý. Pořádně daleko, mistrovství Evropy se koná ve finském Varkausu.
Do Švédska pro místo stálého náhradníka mistrovství světa
V lednu bylo ledu dost, čehož ledaři ochotně využili. „V Chocenicích jsem trénoval deset dnů,“ svěřuje se Andrej Diviš, že výhodu domácího prostředí využil naplno. „Led držel. Jen škoda, že nevydržel na mistrák.“
Andrej Diviš po usilovném tréninku odjel čtyři závody | foto FIM – GoodShoot/Reygondeau
Českým termínům se do cesty postavilo Švédsko, po superpoháru natřískaném velkými jmény přišel jednatřicátý leden se světovou kvalifikací. „Jel jsem přímo do Örnsköldsviku,“ říká. „Trénovalo se jen v pátek na dvě kola, aby šetřili ovál na závody.“
Kvalifikační mítink nabídl osm volných míst do finálové části po boku loňské nejlepší pětice. „Chybělo malinko,“ povzdechne si Andrej Diviš nad svou jedenáctou pozicí. „Je škoda, že mi k postupu chyběl jeden bod.“
Stálé divoké karty obdrželi Simon Reitsma a Ove Ledström, jež se v Örnsköldsviku před českého exmistra dostali jen díky lepším pomocným kritériím. „Jsem první rezerva,“ konstatuje na téma svého dalšího působení v mistrovství světa. „Ale do Inzellu v březnu se ještě může hodně stát.“
Na řadě je mistrovství Evropy
Počet závodů rozšířil odložený švédský super pohárů Strömsundu den po světové kvalifikaci. „Nepočítal jsem, že pojedu,“ využil Andrej Diviš děravé startovní listiny. „Přišla nabídka, vzal jsem ji. Měl jsem technický problémy, upadla mi převodovka a nakonec i pád.“
Andrej Diviš si vyjel místo náhradníka v mistrovství světa | foto FIM – GoodShoot/Reygondeau
Nazpět do Čech přijel s třináctým místem a vyhlídkou na další závody. „Vrátil jsem se a přišel St. Johan,“ vracíme se k minulému týdnu. „Rychlá dráha, tam to bylo hezký jako vždycky. Bylo teplo a rychlej sněhovej led. Ale bylo to rychlý.“
Skončil šestý, ale nadcházející víkend závodit nebude. „Škoda, že led nevydržel,“ posteskne si nad zrušením Hamru na Jezeře a Mělice. „V úterý vyrážím do Finska na Evropu. „Ve Varkausu jsem nikdy nebyl, takže nevím, jestli se tam někde dá ještě trénovat.“
Startovní listina mistrovství Evropy na ledové dráze – Varkaus, příští sobota:
1 Franz Mayerbüchler, D
2 Luca Bauer, D (SMF)
3 Andrej Diviš, CZ
4 Max Koivula, FIN
5 Harald Simon, A
6 Sebastian Reitsma, NL
7 Marc Geyer, D
8 Niclas Kalin Svensson, S
9 Jo Saertre, N
10 Josef Kreuzberger, A
11 Melwin Björklin, S
12 Heikki Huusko, FIN
13 Lukáš Hutla, CZ
14 Leon Kramer, S
15 Paul Cooper, GB
16 Isak Dekkerhus, S
17 Aki Ala-Riihimäki, FIN
18 Arttu Lehtinen, FINv
Andrej Diviš má před sebou mistrovství Evropy | foto FIM – Good Shoot, David Reygondeau
Mies – 12. února
Pardubice jsou se světovým flat trackem spjaté drahnou řádku let. Není divu, že jedna ze zastávek světového šampionátu bude letos opět předcházet Zlaté stuze. Sobota před plochodrážním závodem všech závodů byla hodně euforická, protože Ervín Krajčovič ve Svítkově dobyl svůj druhý titul mistra světa. Šampióna modré planety zde uvidíme také letos, ale dost možná ještě nebude potvrzen. Desetidílný seriál totiž vyvrcholí až o tři týdny později, když se vůbec poprvé dostane mimo starý kontinent a dopřeje si dvojici podniků v argentinském Totorasu.
Ervín Krajčovič má na tandemu svého otce Ervína, když se loni v Pardubicích stal podruhé mistrem světa | foto Karel Herman
Volduchy – 11. února
Sejít se s kamarády, bývalými plochodrážníky, užít si hokejové utkání. Pokecat si, vyblbnout se s hokejkou na ledě. Pak si poklábosit v hospůdce, zavzpomínat na staré časy, zjistit, co je nového, svěřit se s plány do budoucnosta. Motto plochodrážních hokejů pod taktovkou Richarda Wolffa přináší ještě jeden aspekt navíc. Pomáhat potřebným. V tomto případě dětem s poruchou autistického spektra. Poslední lednový den pro nadaci Za sklem vybrali skoro padesát tisíc. To přece dává smysl!
Plochodrážní hokej má smysl | foto Pavel Fišer
Pro dobrou věc se v rámci akce Za sklem III vybralo přesně 48 727 korun. „Fakt ten koncept funguje,“ děkujeme září Richard Wolff. „Všichni jsou spokojení, paní Halina Trsková z nadace Za sklem i hráči. Zaplatili i ti omluvení.“
Richard Wolff děkuje:
V první řadě všem hráčům i omluveným, protože zaplacené startovné šlo na charitu.
Ve druhé řadě našemu rozhodčímu panu Milanu
Pavel Balej sbírku, která přinesla rekordní výtěžek, nastartoval | foto laskavostí Richarda Wolffa
Bílkovi. Nejenže se vzdal honoráře, ale i přitlačil penízky do naší sbírky.
Ve třetí řadě sponzorům, kteří podporují RIKY PD Team a realizaci plochodrážních mačů: Vision Reality, Auto Musil, Umělecké truhlářství Svoboda a Ice Arena
Ve čtvrté řadě sponzorům samotné akce Za Sklem III: Makra trade s.r.o., jsem rád, že vstoupila firma do této akce, můj zaměstnavatel, a Pavel Balej za dar a zároveň start sbírky
V páté řadě synáčkům Adámkovi a Sebíkovi za nezbytnou pomoc při organizaci, v neposlední řadě Gábi Wolffové za veškerou promo akci, Pozor: již 10té hokejového utkání, Davidu Markovi za foto a výrobu reklamních předmětů
A na závěr všem, co akci podporují jen třeba náštěvou! Moc si toho vážím Richard Wolff, na závěr Káčovi Káča klap!
Sport levých zatáček se bude na charitativním poli zviditelňovat také nadále. „Náš projekt nekončí,“ souhlasí Richard Wolff. „Blíží se běhání, čísla přihlášených plochodrážníků rostou a nejsou to čísla konečná. A v listopadu zase hokej.“
Plochodrážní hokeje ani charita nekončí | foto Pavel Fišer
