Praha – 28. dubna
Šestadevadesát tisíc hrdel dokáže rozpoutat pořádné peklo. Obzvlášť ve Wembley a při světovém finále jednotlivců. Šestadvacetiletý český reprezentant, který se mezi nejlepší šestnáctku plochodrážní planety, se sklání k motoru svého stroje. V divácké vřavě jej totiž neslyší a není si jistý, zda mu náhodou nezhasnul. Zážitek z osmasedmdesátého mu dodnes nevymizí z paměti. Co víc, stane se inspirací, aby se něco podobného jednou odehrálo také na pražské Markétě. Stalo se. Česká velká cena příští měsíc slaví své třicáté výročí. Úterní tisková konference přivedla před dychtivé žurnalisty nejen Petra Ondrašíka a trojici nominovaných Čechů, ale také elitní manažery Jana Šťovíčka a Michala Volfa.
Nominace má logiku
Zatímco tisková informace promotéra se řítila virtuálním světem, Jan Kvěch, Adam Bubba Bednář a Daniel Klíma zamířila do tiskového střediska pražského stadiónu. Jejich tváře odrážely soustředění před druhým kolem domácí extraligy. U stolu s nimi seděl Pavel Ondrašík, jenž přítomným vysvětli, proč právě oni jsou divokou kartou a náhradníky SGP České republiky.
„Pořádali jsme nominační závod,“ připomněl strhující podívanou, která se na Markétě odehrála první dubnové úterý. „Vítězství nebylo stoprocentním kritériem pro divokou kartu. Ale chceme, aby její držitel udělal co největší radost divákům.“
Jan Kvěch po dvou sezónách ze seriálu velkých cen vypadl. „Letos je už první náhradník,“ zdůraznil Pavel Ondrašík. „Díky divoké kartě v Praze má šanci udělat výsledek v celoročním hodnocení, kdyby na něho přišla řada. Proto je výsledek důležitej, proto tahle volba.“
Na náhradníky byli delegování další dva zástupci AK Markéta. „Bubba a Dan by na velké ceně neměli chybět,“ říkal sportovní šéf klubu. „Jsou natěšení, aby každou jízdu vyhráli. A kdyby se náhodou Honza posunoval už na Prahu, posunuli by se na čísla výš. Druhej náhradník by se našel. Třeba by osmnáctkou byl Martin Vaculík (smích).“
Extraliga generálkou na velkou cenu
Poslední věta z úst Pavla Ondrašíka byla míněna jako žert pro pobavení zástupů sedmé velmoci. Nicméně skloňoval-li podstatné jméno logika, v případě slovenského esa by nešlo o nic jiného. Vítěz třech ročníků české velké ceny, který by přitáhnul hodně diváků, se zatím připravoval v depu na extraligový mítink. Stejně jako Daniel Bewley, jehož při Speedway Grand Prix čeká návrat do stověžaté matičky Prahy.
„Dohodli jsme se už loni na dvou závodech v rámci dohody se společností ESO, která se vrací se svými motocykly zpátky na trh,“ líčil Pavel Ondrašík. „Jeden závod před rokem uplaval, ten druhý je dnes. Naše teorie je vychovávat vlastní kluky. Dráhu před Grand Prix si vyzkouší i všichni tři naši. Mají nabitý program, hodně závodů.“
A co na to oni? „Každej závod je jinej,“ filozofoval Jan Kvěch. „Každej den je jinej. Člověk si myslí, že něco ví, ale neví. Máme před sebou druhý kolo extraligy, první se nám nevyvedlo. Snad nám to tady dnes vyjde.“
„Všichni víme, že můžeme porazit kohokoliv,“ přisadil si Adam Bubba Bednář. „Hlavně jde o to, že v extralize jste v týmu. Jsem mladej, ale vím, že můžu vyhrát s kýmkoliv.“
„Když pomineme tuhle tiskovku, před závody je ideální všechno,“ přidal se k žertům Daniel Klíma. „Počasí je fajn, mám hned lepší náladu.“
Další sporty pomáhají ploché dráze
Blížící se extraligový závod prostě sehrál své a ne každý závodník je sdílný, když se potřebuje soustředit jen sám na sebe. A tak trojice záhy zmizela v depu. Slova se ujal Petr Ondrašík, jemuž se podařilo olbřímím úsilím splnit si svůj letitý sen z Wembley.
„Praha je výjimečná,“ netajil se. „V roce 1996 jsme přivezli na Markétu challenge. A pak rotační velkou cenu, která se měla v kalendáři střídat po pěti letech. FIM ji zhodnotila jako nejlepší akci. A tak v kalendáři zůstala dodnes. Budeme mít třicáté výročí.“
Vždy může být něco nového. „Ctižádost udělat něco nového každý rok je vždycky,“ říkal. „Když si člověk řekne, že má všechno hotovo, to je špatně. Mám vizi jet dál. Dochází k řadě změn, vzpomeňte si, jak stadión vypadal v devadesátých letech. Dnes se areál otevírá jiným sportům. Jde o to, aby na něm plochá dráha zůstala.“
S tím souhlasil i Michal Volf, ředitel Centra sportu Ministerstva vnitra Olymp. Odpoledne se sešel s plochodrážníky, ale i silničáři Oliverem Königem a Filipem Salačem či flat trackerem Ervínem Krajčovičem, kteří pod jeho křídla rovněž patří. Prezentoval vizi přitáhnout ještě více zájemců, ukázat své zázemí a nabídnout pomocnou ruku.
Cestu multifunkčnosti vyzvedl i Jan Šťovíček. Prezident AČR se vyjádřil, že ragby areál zachránilo. A více sportů může být přínosem. Už jen proto, že se na Vypichu má budovat nový areál.
Klasika je klasika
Když Petr Ondrašík ve Wembley debutoval ve světovém finále, stadión měl už vlastní plochodrážní historii uzavřenou. „Velkokapacitní stadióny jsou atraktivnější,“ přemítá dnes nad jednorázovými ovály. „Ale lidi chtějí stálou podívanou. Jít někam, kde to znají, a stálé dráhy jsou na závody nejlepší.“
Kudy tedy dál? „Vždycky se dá všechno posunout výš,“ reaguje. „Zvažovali jsme o velkokapacitním stadiónu v Praze. Nikdy ale neříkej nikdy. Uvažovali jsme o Strahovu, ale myslím, že atmosféra kolem klasických stadiónů je to nejlepší. I v FIM se zavázali, že se na nich pojede víc závodů než na jednorázových tratích. V klubu jsme měli úvahy o výstavbě jižní tribuny, má se vedle stavět nová hala…“
Co bude, bude. Jistotou zůstává Speedway of Nations 2 den přes Speedway Grand Prix České republiky, která i nadále zůstává stálicí světového seriálu. Naštěstí.
