Liberec – 13. září
Před měsícem se v Liberci stal mistrem republiky stopětadvacítek na klasických oválech. A dnes se tady přiblížil českému zlatu i na minioválech. Druhý muž aktuální klasifikace Jaroslav Bartek neměl pod Ještědem povedený ven. Na rozdíl od Matěje Tůmy, který vyhrával rozjížďky jako na běžícím pásu. Jakub Hejkal si s ním ovšem nezadal. Porazil jej v rozjezdu o právo první volby dráhy ve finále A. V něm pak vyhrál celý závod a upevnil své postavení leadera.

Hned v tréninku se naneštěstí zranil Vít Kubal. Museli zasahovat lékaři a plzeňský závodník do závodu nenastoupil. Ve třetí jízdě upadl také Jaroslav Bartek. Jakoby tím předznamenal svůj dnešní pech. V rozjížďce s číslem čtrnáct přejel oběma koly čáru a nemohl být bodován.

V osmé jízdě chyboval Michal Hendrych. Plochodrážní nováček na éčku se svojí chybou přetočil a diskvalifikace jej neminula. V patnácté jízdě se přetočil Roman Štola. Ale tentokrát mohly být připsány technické body.

Po základní části se jely dva rozjezdy a to Roman Kníže s Nikolasem Perglem Nikolasem. A také mezi Jakubem Hejkalem a Matějem Tůmou. V prvním případě šlo o postup do finále C, ve druhém o postavení na roštu áčka.

Jakub Hejkal jej vyhrál. A posléze i finále A. Matěj Tůma jej nenechal v klidu, což odskákala Štěpánka Nyklová. Oba kohouti jí nenechali dost místa a ona musela ven z oválu.

Poznámka: Vít Kubal nestartoval po tréninkovém pádu

Průběžné pořadí seriálu:

Poznámka: klasifikováni jsou držitelé licencí AČR startující na motocyklech se spalovacím motorem; bodový klíč za umístění v závodech 20 – 18 – 16 – 14 – 12 – 11 – 10 – 9 – 8 – 7 – 6 – 5 -4 – 3 – 2 – 1; jeden nejhorší výsledek se škrtá o = omluven ze závodu; Matěj Tůma od 1. května je závodníkem AK Markéta Praha; od srpnové Prahy Štěpánka Nyklová startovala s elektrickým motocyklem

Liberec – 13. září
Prší, prší, jen se leje. Počasí komplikuje život pořadatelům, závody se dokonce i ruší. Ale stopětadvacítky na krátké liberecké dráze se dnes od jedné pojedou. Stupně vítězů jsou připraveny předem. A kdo by se divil, že si je vyhlédla parta kolibřího doprovodu. Sranda přece musí být.

Nejvyšší stupínek pro sebe uzurpoval Josef Suchánek. Prej patnáct bodů… Jakoby se na minioválech na body jezdilo. Ale dobře, to místo mu sluší jako pardubické nádraží soše Jana Pernera.

Svůj triumf věnoval hudebnímu mistru Handlířovi z hudebky v Opočínku, který jej nenaučil hrát na harmoniku. Dost dobře, aspoň mohl hrát hokej za pardubickou Teslu. A svého syna Tomáš nasměrovat dle vzoru svého tatínka Josefa na plochou dráhu.

Jeho syn Robert sport levých zatáček nikdy oficiálně neprovozoval. Přesto si neváhal stoupnou na druhý stupínek libereckého pódia. Snad i v naději, že se jeho potomek Dominik na něj dnes postaví.

Podobné ambice může chovat i Marek Kníže. Vážné zranění jej v nultých letech současného století vyřadilo z kádru pražské Markéty. Synáček Šimon jednoho dne zjistil, že měl tatínka plochodrážníka. Jablko nepadlo daleko od stromu.

A Libor Liška, který veselou trojici na libereckých stupíncích zvěčnil? Matyáš Liška na startovním čísle šest rozhodně není jen jeho jmenovcem. Inu, stopětadvacítky, bez nichž by dnes dost možná nebylo české ploché dráhy, jedou bomby.