Pardubice – 10. září
Je to nějakých devět let. Evžen Erban se potkal s primátorem Hradce Králové. Padla otázka, kolik by stálo, aby se Zlatá přilba vrátila do metropole sousedního kraje, kde si před skoro lety vymysleli. Pardubický šéf nehnul ani brvou. Deset miliónů. A dva další na ochranku, protože by ho v Pardubicích za takový obchod zastřelili. Náměstek primátora Jakub Rychetský historku vtipně glosoval, že v takovém případě by stejně Pardubice vyhlásily Hradci Králové válku. Násilného řešení naštěstí není třeba. Zlatá přilba prostě patří do Pardubic jako jeden z městských tahounů. Stejně tak i její hlavní trofeje, krásný klenot od Pavla Lejhance a motocykl ESO.

ESO pro eso

Ano, ESO. Společnost Hagemann se vrátila k tradiční značce, jejíž tradice v Divišově začala před pětasedmdesáti lety. Dečka motocyklu pro vítěze letošní Zlaté přilby půlkulaté výročí připomíná. Větší prostor dostává sedmdesát sedmička na místě startovního čísla. Samozřejmě na počet pardubického závodu, to dá rozum.

Na tiskové konferenci jsme stroj ještě neviděli. Marián Jirout, jenž u výrobce působí, se dušoval, že by nebyl problém dopravit jej do druhého patra novorenesanční radnice. Avšak zbývalo dokončit poslední detaily.

„Divišovská továrna dává motorku vítězi Zlaté přilby od nepaměti,“ přiblížil Zdeněk Gróman mladší. „Letošní bude s posledními novinkami. Je s totožným rámem a díly, co jezdí náš tovární jezdec Daniel Bewley, co snad ve Vojensu v sobotu potvrdí třetí místo ve Speedway Grand Prix. Má novou spojku, jen nový motor je ještě ve fázi vývoje.“

 

Přilba pro vítěze

Letošní zlatá krasavice již vykoukla na svět v pondělí, ale ve své kompletní podobě se ukázala, když Pavel Lejhanec na tiskové konferenci sundal víko z tmavě modré krabice, v níž se ukrývala. „Je to třicet pět let, co jsem navštívil Evžena Erbana,“ doprovodil mistr klenotnický premiéru svého díla. „Tehdy jsem přišel s nabídkou pokračovat v rodinné tradici dodávat přilbu a vrátit se ke stříbru.“

Kdo jiný by mohl popisovat umělecké dílo, než jeho tvůrce? „Je z ryzího zlata,“ líčil pardubický klenotník. „Zdobí jí šest granátů jako připomínka na ty, co jejímu zisku věnovali všechno.“

Výroba trvá takřka rok. „Její cesta začíná v Německu,“ informoval Pavel Lejhanec. „Pak do Pardubic, do Kamenického Šenova, ke mně do garáže, pak ke galvanizérovi do Prahy a nakonec ke švadlence. Tam byla včera, vrátil jsem se s ní v noci.“

Ve výloze klenotnictví Lejhanec zůstane do příští neděle, než se ve slavnostním průvodu vydá do Svítkova. „Přeji všem závodníkům, ať se nikomu nic nestane,“ dodal Pavel Lejhanec. „Rád vidím, když ji získá nová tvář.“

 

Dvě šťastné sedmičky

Sedmdesát sedm ročníků jakékoliv akce, nejen sportovní či společenské je úctyhodné číslo. Stejně jako rok narození 1929. Důležitá je podpora města, které má program Pardubičtí tahouni. Jde o akce, které svým významem přesahují intravilán i české hranice jako Velká pardubická, Aviatická pouť či Retroměstečko.

Primátor Jan Nadrchal na tiskové konferenci nechyběl. Dostal od moderátora Petra Moravce úvodní slovo. Vypíchnul přínos Zlaté přilby pro Pardubice. Popřál účastníkům, ať se daří, podpořil přítomného Václava Milíka, ať vše klapne. Při losování čísel pro páteční evropský šampionát slíbil, že mu zkusí nevybrat neoblíbenou trojku. Nakonec jej potěšil třináctkou.

A co bylo nejdůležitější, přislíbil pomoc klubu i závodu všech závodů pomoc i na další léta. Ta běží rychle, jak připustil Evžen Erban. Převzal svou úlohu od skvělých osobností a rád by našel svého následovníka. Inu, jen velcí mužové mohou Zlaté přilbě města Pardubice přidat číslovky dalších ročníků.