Palmerston North – 20. ledna
Novozélandské turné dnes zavítalo na novou dráhu v Palmertson North. By Filip Šitera musel opět řešit technické trable, nakonec na krásném moderním stadiónu vybojoval třetí příčku.

Po čtyřech jízdách základního rozpisu měl Filip Šitera na svém kontě osm bodů. Nicméně ve třetí jízdě měl velikánské štěstí. „Ve druhém kole mi bouchla zadní guma,“ líčil magazínu speedwayA-Z. „Ale dojel jsem ještě druhej.“

V další sérii Filip Šitera nenastoupil. „Domluvili jsme se, že si radši připravím motorku na semifinále,“ vysvětlil plzeňský junior. A nakonec bez větších potíží dosáhl finálové jízdy.

Ta se jela se šesti závodníky na startu. Vyhrál Craig Watson před Daniele Tessarim. Filip Šitera protnul metu jako třetí. „Bylo to jenom o motorku,“ popsal Filip Šitera svůj odstup od druhého Itala. Na dalších příčkách se umístili Jason Bunyan, Andrew Bargh a Andrew Aldridge.

Areál v Palmerston North byl zatím nejlepším sportovištěm, kde účastníci novozélandského turné závodili. „Stadión byl doopravdy nóbl,“ popsal jej Filip Šitera. „Hlavní tribuna byla obrovská a měli tam i velkoplošnou obrazovku. Tvrdá dráha měřila asi šest set metrů.“

Seriál novozélandských závodů pokračuje už zítra na známém oválu ve Waikaraka Parku a v neděli zavítají jezdci na novou lokalitu ve Whangarei.

Pardubice – 14. ledna
Rybník Hrádek poblíž Pardubic se stal o víkendu dostaveníčkem pro ledaře i pro závodníky na šroubcích. Poměrně rozlehlá vodní plocha s kvalitním ledem dovolila vytvořit hned několik oválů. Magazín speedwayA-Z byl u toho a hovořil s jezdci, aby svým čtenářům přinesl nejčerstvější novinky.

Už od dopoledních hodin proháněli své ledařské speciály Jan Pecina a Martin Běhal. „Zatím jedu pouze mistrovství republiky,“ řekl magazínu speedwayA-Z Martin Běhal. Je potřeba dozrát. A jezdit, jezdit a jezdit, potom uvidím, co bude dál. Už je mi pětatřicet, takže nemůžu jen čekat, až to přijde.“ A jak se mu zamlouvá zamrzlá plocha Hrádku? „Paráda,“ netajil se svým názorem. „Je to letiště, dá se tady udělat hodně drah, takže perfektní.“

Naproti tomu Jan Pecina se připravuje na mistrovství světa. „Chtěl bych postoupit do finále,“ svěřil se se svými letošními ambicemi. Kromě toho by se letos měl zapsat do českých plochodrážních análů jako pořadatel. „Chceme ve Stráži pod Ralskem připravit mistrák,“ řekl. „Děláme to s lidmi z Osečné. Je tam krásnej rybník, když zamrzne, bude to špice.“

Třetím ledařem, který o víkendu poblíž Pardubic trénoval, byl Jiří Petrásek. Co někdejšího mistra republiky přimělo k návratu do sedla závodního motocyklu? „Nezávodil jsem dva a půl roku,“ odpověděl. „Tehdy jsem se rozváděl. Dnes mám jinou a doma je klid. A tak jsme dali motorku zase dohromady.“

Jiří Petrásek však není jediným závodníkem, který se v letošní sezóně postaral o comeback. V Pardubicích se po jeho boku objevil i Jan Klauz. Někdejší pilot motocyklového dragsteru zkusil na sklonku komunistického režimu také plochou dráhu. V barvách Čakovic jezdil i ligu a nakonec startoval také na ledě. Právě letos by se do sedla ohřebovaného speciálu chtěl vrátit a zkusit šampionát republiky.

Kromě ledařů se na ledovém zrcadle objevili i klasičtí plochodrážníci s hřebíky v pneumatikách svých motocyklů. Ke čtveřici Marián Jirout, Matyáš Hlaváček, Pavel Fuksa a Vladimír Višváder přibyl nakonec ještě Hynek Štichauer.

Někteří z nich neodolali a vyzkoušeli ledařský motocykl Jana Peciny nebo Martina Běhala. Marián Jirout a Matyáš Hlaváček dokonce neváhali jít do ostré konfrontace s ledaři. A nutno říci, že se rozhodně mezi nimi neztratili.

„Starty jsem měl jako bejk,“ komentoval své zimní intermezzo Marián Jirout, který párkrát odvedl dokonce i Jana Pecinu. „Užívám si to. Na krásným ledu je to pěkný svezení.“ Přirozenost jeho počínání samozřejmě vyprovokovala otázku, zda někdy nezkusí ledovou dráhu naostro. „Uvidím, zatím to nechávám osudu,“ zněla jeho odpověď. „Možná až budu starší.“

Matyáš Hlaváček hostil všechny výbornými steaky, které přímo na zamrzlém rybníku rožnil anglický fanoušek Noddy. Magazín speedwayA-Z však zajímal také další vývoj jeho kariéry. „Rameno drží,“ informoval o své zdravotním stavu. „Po operaci už je v cajku. Mluvil jsem s panem Kasperem a jednání stále probíhají. Chtěl bych jezdit, hlavně když budu mít pod sebou pořádnej motor. Doteď mě to stálo hodně nervů, když sem to dělal sám.“

„Je to bomba,“ popisoval své zkušenosti s ledařským motocyklem Pavel Fuksa. „Hlavně když jedeš sám na čistým ledu. Ale na závody asi nejsem dost velkej magor. Lepší je klasika.“ A jak se na nadcházející sezónu připravuje? „Asi jako každej,“ pokrčil rameny. „Není to levný a uvidíme, co se stane, když mě určitý lidi nepodržej‘. Chci určitý výsledky, především jet mistrovství Evropy devatenáctek. A chtěl bych, abych si mohl místo vybírat. Uvidím, jak to půjde.“

Vladimír Višváder si zase vyzkoušel závod klasického motocyklu proti ledařskému. „Proti leďáku se jezdí super,“ komentoval svoje počínání. „Mám nový kolo a drží to jako přilepený. Po startu jsem jel dokonce po zadním.“ A co akce ve slovenském Zohoru, která se měla konat ve stejném termínu? „Přeložili jsme to,“ řekl březolupský závodník. „Uvidíme ještě podle situace, jak se domluvíme.“

Auckland – 15. ledna
V dnešní Zlaté přilbě nedělníku Sunday News International na dráze v aucklandském Rosebank triumfoval domácí Andrew Bargh. Na stupních vítězů mu dělali společnost druhý Daniele Tessari a třetí Jason Bunyan. Po vítězství ve finále B skončil Filip Šitera pátý, ale magazínu speedwayA-Z prozradil, že jej o lepší umístění připravila pořádná dávka smůly.

V základní části, která se skládala ze tří rozjížděk, nasbíral Filip Šitera šest bodů. „Ve třetí jízdě se mi to z prvního místa zastavilo,“ pokrčil rameny český závodník.

Přesto však postoupil do semifinále. „Bojoval jsem o první místo, když se mi to ve druhým kole zastavilo zase,“ posteskl si. „Měl jsem bordel v plovákový komoře. Dneska jsem měl prostě den blbec.“

Smůlu si však vybral také Phil Morris. Upadl a musel být převezen k ošetřetní. Původní diagnóza zlomené pažní kosti se naštěstí nepotvrdila, Velšan měl jen vykloubené rameno.

Nyní na účastníky novozélandského turné čekají opět čtyři volné dny. Závěr týdne je však přivede opět na nové ovály. V pátek pojedou v Palmerston North a v neděli ve Whangarei. Mezitím je čeká ještě sobotní klání na známé dráze ve Waikaraka Parku.

Auckland – 14. ledna
Zatímco včera se česko-novozélandskému páru ve složení Filip Šitera – Andrew Bargh nedařilo, dnes nad ránem středoevropského času si vše vynahradil. V repríze pátečního utkání dvojic ve Waikaraka Parku totiž nenašel přemožitele.

Filip Šitera a Andrew Bargh vyhráli už v základní části. „Měli jsme plnej počet,“ svěřil se český závodník magazínu speedwayA-Z. „Já dělal jedenáct a bonus, Andy deset a dva bonusy.“

Česko-novozélandský pár tedy s jednadvaceti body suverénně vyhrál základní část. Následovali Italové (15 bodů), Angličané (10) a domácí (8).

První tři páry postoupili do rozhodující finálové jízdy. „Vyhrál jsem a Andy Bargh skončil třetí,“ vylíčil výsledky Filip Šitera. „Měli jsme tak devět bodů a vyhráli jsme.“ Angličané Jason Bunyan a Phil Morris získali pět, Italové Daniele Tessari a Mattia Carpanese dva.

Auckland – 13. ledna
Další zastávka novozélandského turné, která proběhla dnes na aucklandské dráze ve Waikaraka Parku, přinesla další závod dvojic. Filip Šitera opět vytvořil pár s domácím Andrewem Barghem, ovšem technická smůla je opět připravila o stupně vítězů. Triumfovali Angličané Jason Bunyan a Phil Morris.

Ve třech jízdách základního rozpisu nahromadil Filip Šitera deset bodů, které se přidělovaly dle klíče 4 – 3 – 2 – 0. „Ztratil jsem bod s Italy a s Novým Zélandem, ale Angličany jsem porazil,“ řekl magazínu speedwayA-Z Filip Šitera. „Jenže Andy Bargh měl tři defekty a tak jsme do finálové jízdy nepostoupili.“

Finále v šesti pak určilo pořadí na stupních vítězů. Vyhráli Phil Morris a Jason Bunyan, na dalších postech skončili Daniele Tessari a Matia Carpanese a Aldridge s Wilsonem.

Auckland – 13. ledna
Volný týden nabitém novozélandském turné využili závodníci nezbytnou údržbou svých motocyklů a relaxací. Filip Šitera se ovšem ukázal jako pilný zpravodaj a podělil se s magazínem speedwayA-Z o své dosavadní zážitky z cesty na druhý konec světa. Naši čtenáři si tak mohou čas čekání na výsledky z dnešního klání ve Waikaraka Parku zpestřit popisem drah a líčením mimozávodních aktivit plzeňského juniora.


Začátek série proběhl na Jižním ostrově. „Bylo to většinou o cestování a závodění,“ líčí Filip Šitera. „Nebylo ani moc času na mytí motorek. Byli jsme rádi, když jsme stihli udělat spojku. Máme tu jedno auto na motorky a nářadí a další dvě nový auta půjčený od sponzorů. Silnice tady mají docela normální. Dálnice nejsou skoro vůbec, jenom ve velkých městech. S provozem je to různý, někdy není vůbec a jindy docela hustý. Je tu krásná krajina a všichni do bereme jako prázdniny.“

Filip Šitera také vysvětlil nedorozumění, když na něho v Aucklandu na letišti oproti původní dohodě nikdo nečekal. „Čekali mě až druhej den,“ říká. „A já přiletěl pětadvacátýho, takže mě měli jako dárek, protože to zrovna slaví vánoce. Večer mě pozvali na vánoční večeři. Ale už ani nevím, co jsme měli, protože jsem byl utahanej a usínal jsem.“

Velký rozdíl mezi kontinentální Evropou a Novým Zélandem jsou samozřejmě dráhy. „Jsou odlišné od našich,“ pouští se Filip Šitera do jejich popisu. „Protože jsou dělaný jak pro motorky, tak pro auta, jsou občas hodně rozbitý. Někde je velký ovál pro auta a uvnitř pro motorky. Tohle mají ve Waikaraka Parku nebo v Ruapuně.“

Projděme si nyní telegraficky ovály, s nimiž se Filip Šitera doposud na Novém Zélandu setkal. „V Invercargill byla pro plochou dráhu dobrá dráha,“ líčí plzeňský junior. „Asi 400 metrů dlouhá, jenže před závodama začalo pršet a tak to hrozně klouzalo.“

Cromwell byl už ovšem o něčem jiném. „Tady je dráha hrozně dlouhá,“ zní komentář Filipa Šitery. „Měřila zhruba 600 metrů a startovalo se tak, že se natáhla guma a pustila se. Povrch byl hrozně nagumovanej. Docela se mi však líbila, ale první zatáčka byla za roh a druhá strašně dlouhá. Mantinely však byly betonový. A depo? V Invercargillu bylo normální, ale tady, jak kdyby za tebou někdo přišel, ukázal na pole a řekl, a si tady vybereš místo.“

V Moore Parku v Christchurchi to už tak exotické nebylo. „Dráha byla super,“ pochvaluje si Filip Šitera. „300 metrů dlouhá, klasická na speedway. Ale depo bylo jako v Cromwellu. Najdi si místo v poli. Ale na konci závodu za mnou přišli dva Češi a popřáli mi česky! Ve stylu najdi si depo v poli to bylo i v Nelsonu. Dráha tam byla velký kolo, hrozně dlouhá a rozbitá.“

S Jižním ostrovem se turné rozloučili v Ruapuně v Christchurchi. „Dráha je tady uvnitř velký,“ říká Filip Šitera. O tréninku byla super, jenže pak začalo pršet.“

Na Severním ostrově zatím závodníci poznali jen dva stadióny. „Waikaraka je malá dráha,“ popisuje náš jezdec. „Měří asi 120 metrů a široká je 8 až 10. V šesti jezdcích je to sranda, protože zatáčky jsou za roh. Mají tam dobrý tribuny a sešlo se i dost diváků. Jinde to s diváky bylo asi jako na závodech ve Mšeně. Rosebank je klasická speedway s 350 metry.“

A jaké mají jezdci pro své závodění zázemí? „Základnu máme u našeho šéfa Johna McCalluma,“ svěřuje se Filip Šitera. „Tam děláme motorky a bydlíme v baráku u jednoho chlapa. Ten je ale pěknej vůl, ale naštěstí je teď na dovolený.“

Ovšem nejen závoděním je živ plochodrážník. „Ve volným čase chodíme do aquaparku, na vodní lyže, na pláž nebo motokáry,“ vypočítává své aktivitiy Filip Šitera. „Jsme tu všichni jedna velice dobrá parta. Když má někdo problém, tak si pomůžeme. Trávíme společně 24 hodin denně. Je to něco jako Big Brother, ale nemáš za to 10 miliónů, nikdo tu nevypadává, ani to nedávaj‘ v televizi (smích). V televizi by však měli dávat naše závody. Jsme i v novinách, protože máme sponzora News Sunday, ale píšou o tom i ostatní.“

SsangYong International Motorcycle Speedway Series má za sebou sedm podniků a na řadě je ještě devět dalších. Jak takovou zátěž, mnohdy na olbřímích oválech zvládá technika? „Zatím super, žádnej problém,“ konstatuje Filip Šitera. „Ale nesmím to zakřiknout. Stíhá se všechno, protože si všichni pomáháme. Máme tu i jednoho super mechanika z Christchurche. Je to velkej kámoš Johna a hodně nám pomáhá. Když jsme byli na závodech v Christchurchi, dělali jsme motorky u něj. A pak jsme na nich jezdili po jeho zahradě. Tahle grasstrack byla hrozná sranda.“

Foto: Filip Šitera