Pardubice – 30. prosince
Před zhruba třiceti lety se v jednom motoristickém časopise objevil kreslený vtip beze slov, který parodoval závody dvojic. Na jednom motocyklu seděli hned dva závodníci. Dnes už asi nikdo nezjistí, koho jako prvního napadlo něco podobného zkoušet v praxi. V Chabařovicích bylo léta svezení na tandemu za závodníkem hlavní cenou divácké tomboly, podobné skopičiny se prováděly při pražských rozlučkách, avšak v závodě, by recesistického charakteru, se tato atrakce dá spatřit pouze při Becherově memoriálu v Pardubicích. A jako při každé rozjížďce dvojic i tady musí být pro jízdu v páru cit. Navíc jde o souboj strategií a zda je lepší mít pasažéra vpředu nebo vzadu, se magazín speedwayA-Z v předvečer Silvestra zeptal samotných aktérů, aby se kupříkladu dozvěděl, že vítězný závodník plánuje pro svého spolujezdce dětskou sedačku.
Hynek Štichauer si na výročí vzniku samostatné československé republiky posadil Davida Štěrovského dozadu. A v souboji s Tomášem Suchánkem, který vezl Václava Milíka před sebou, byl úspěšný.
„První dojem byl hroznej‘, neměl jsem v ruce řidítka,“ netají se David Štěrovský se svými dojmy z netradiční jízdy po svítkovském letišti. „Hynek si zkusil start a mně se žaludek namáčk‘ až na páteř.“
„To však byla jen předehra. „Najeli jsme na start a Hynek vykopal rejžku,“ líčí pardubický závodník, jenž se krátce před Becher Cupem rozloučil se stopětadvacítkami. „Odstartovali jsme jak při závodě! Hynek musel páčkovat a už první zatáčka rozhodla. Když jedeš a neřídíš, je to báječnej‘, ale nezvyklej‘ pocit. Takovou rychlostí jsem ještě nejel. Když jsme objeli první kolo, začlo mě to bavit. Ale vždycky jsem musel přišlápnout držák deflektoru, abychom zatočili.“
Strategie pasažéra vzadu se tedy osvědčila. „Hynek to vymyslel dobře, že půjdu dozadu,“ souhlasí David Štěrovský. „Byla to výhoda, vůbec jsme si nepřekáželi. Oba jsme měli dost místa, ale Tomáš ho kvůli Vaškovi neměl.“
A jak jejich vítěznou jízdu vnímal Hynek Štichauer v roli pilota nezvyklého tandemu? „Tuhle disciplínu jsem vyhrál druhej‘ rok po sobě,“ říká. „Tenhle systém je nejlepší, protože je to stejný jako při jízdě sólo, jen vezeš pár kilo navíc. Akorát David se vzadu strašně vrtěl a v každým výjezdu jsem byl přetočenej‘. Myslel si, že bude šoférovat. Příště ho ukurtuju do dětský sedačky, aby se nevrtěl (smích).“
Nicméně Hynek Štichauer vzápětí mírně pochybuje, že samotný styl se spolujezdcem za zády je automaticky sám o sobě záruka úspěchu. „Jednou mě porazili Drymláci,“ vybavuje si. „Jeden seděl vepředu a přitom jeli dobře.“
Poražený tandem v našem povídání reprezentuje Václav Milík. „Na prd,“ odpovídá krátce, ale výstižně, jak se mu sedělo nad nádrží. „To jsme moc nevymysleli. Suchoš říkal, že vepředu to bude lepší, ale nebylo. Těžiště se posunulo moc dopředu. A když v nájezdu ubíral, málem jsme šli.“
Takže volba strategie byl klíčový moment úspěchu? „Asi to rozhodlo,“ souhlasí Václav Milík. „Suchoš se mě ptal, jestli chci řídit, ale já bych ho nerad vysypal…“
Foto: Jiří Havlíček a Michal Kohout
