Archiv pro rubriku: Ostatní závody

Chabařovice jsou první

Chabařovice – 10. března
Plochodrážní motory v letošní sezóně u nás poprvé oficiálně zaburácejí na severu Čech. Manželé Jiřina a Ladislav Šifaldovi a agilní Speedway Club Chabařovice pořádají zítra od 14 hodin a v sobotu dopoledne od 9 hodin soustředění pro české závodníky. Jejich dráha vypadá jako sametový kobereček a zájem vyzkoušet ji projevili Jan Jaroš, Filip Šitera, Pavol Pučko, Ondřej Veverka, Michaela Krupičková, Michal Škurla, Ondřej Smetana, Zdeněk Holub, Luboš Tomíček, Jan Holub, Eduard Krčmář, František Klír a pochopitelně i domácí Filip Šifalda a Jakub Ondroušek.

Foto: Lubomír Hrstka

SCM odstartovalo sezonu 2011 ve Slaném

Slaný – 5. března
K prvnímu letošnímu soustředění Sportovního centra mládeže při AK v AČR Slaný se sjeli z jednotlivých klubů téměř všichni mladí plochodrážníci, aby zahájili nadcházející sezonu. V příjemném prostředí sálu restaurace Na Skalkách, který pro tyto účely propůjčil dlouholetý člen AK, pan František Moulis, sice ještě neburácely motory plochodrážních motocyklů, ale přesto již bylo cítit napětí a touha každého co nejdříve vzít za řídítka a vyrazit do první zatáčky.

Realizační tým SCM ale dnes ještě neměl v plánu přípravu na dráze. Základním posláním a cílem úvodního soustředění byla potřeba zařazení jednotlivých jezdců do kategorií ( M1,M2), převzetí potřebných dokumentů, seznámení s plánovanou činností SCM a především úvodní teoretická příprava jezdců před nadcházející sezonou. Té se ujal mezinárodní rozhodčí a člen realizačního týmu SCM Pavel Váňa a ve třech na sebe navazujících blocích provedl podrobné proškolení jezdců z řádů a pravidel pro plochou dráhu.

Následně pak vedoucí SCM Petr Křikava nastínil všem, jakým směrem se bude letošní činnost SCM ubírat. Zdůraznil na prvním místě nutnost efektivního využívání přidělených prostředků pro činnost SCM na letošní rok, se kterými bude Centrum hospodařit. Mimo plánovaná jednotlivá soustředění na domácích drahách půjde především o zajištění startu jezdců na mistrovských závodech UEM a FIM třídy 125 ccm ve Francii a 250 ccm ve Švédsku.V další části pak seznámil Petr Křikava přítomné s organizací jednotlivých soutěží M ČR pro rok 2011.

Celý realizační tým SCM se pak podrobně věnoval především výběru a začlenění jednotlivých jezdců do kategorií a systému organizace plánovaných soustředění. Podstatnou změnou bude skutečnost, že se plánovaná soustředění v letošním roce uskuteční vždy pouze v jednom dnu, což přinese významnou úsporu prostředků za pronájem a údržbu drah, úsporu energií, nákladů na zdravotní zabezpečení atd. Projednáván byl rovněž způsob tréninků a případných bodovacích tréninkových závodů.

K projednávaným otázkám byla ze strany přítomných vedena poměrně velká diskuse. V té bylo nejvíce dotazů pochopitelně směrováno k probíraným otázkám sportovních řádů a k zajištění sezony. Mladí jezdci rovněž hodně času věnovali neformálnímu besedování mezi sebou, protože se vlastně po celé zimní přestávce mohli poprvé setkat a společně si pohovořit o přípravě jak své vlastní, tak i techniky na nadcházející sezonu i o svých zimních zážitcích. V rámci diskuse bylo rovněž projednáno s jezdci Zdeňkem Schneiderwindem zajištění a příprava soutěže Markéta Cupu a Mistrovství ČR na malých drahách.

Pokud to počasí a stav dráhy dovolí, budou moci motory strojů poprvé společně zaburácet již 26. března na dráze v německé Míšni, kam dostalo SCM pozvání a na ně by měla navázat soustředění 9. dubna ve Slaném a následně 16. dubna v Plzni.

Realizační tým pro rok 2011 do SCM zařadil následující jezdce:
V kategorii M1(125 ccm) jsou zařazeni: František Klír – PDK Mšeno, Dominik Hinner, Zdeněk Holub, Lukáš Kovařík, Patrik Mikel a Michal Škurla – AK Markéta Praha, Jakub Ondroušek a Filip Šifalda – AK Chabařovice, Dominik Drbal – AK Slaný, Michaela Krupičková – GRS Liberec a Matěj Vondrák – AK Divišov.

V kategorii M2 ( 250 a 500 ccm) jsou zařazeni : Michael Hádek, Daniel Hádek a Jan Holub – PK Plzeň, René Vidner a David Štěrovský – ZP Pardubice, Stanislav Pouznar, Milan Čermák a Michal Klein – PDK Mšeno, Jaroslav Hladký, Dominik Hinner, Zdeněk Holub, Ondřej Smetana a Michal Škurla – AK Markéta Praha, Roman Čejka, Michal Dudek, Eduard Krčmář a Michal Průcha – AK Slaný.

Nominaci zařazených jezdců však realizační tým SCM nepovažuje za konečnou. Do SCM mohou být jeho rozhodnutím dodatečně zařazeni další jezdci na základě dosahovaných výsledků, ale zároveň z něho mohou být vyřazeni jezdci, pokud se dopustí závažného porušení pravidel v SCM, nebo nebudou dostatečně jezdecky způsobilí.

Roman Čejka překazil Ronnymu Weisovi šroubkařský hattrick

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Drážďany – 6. března
O tom, že to Ronny Weis nebude mít na třistatřicetimetrové rychlobruslařské dráze v Drážďanech jednoduché, přesvědčila už úvodní rozjížďka. Pořádající saský závodník se musel sklánět před Vladimírem Višváderem a Romanem Čejkou. Vladimír Višváder ho navíc porazil i v deváté jízdě. Před finále A si Rony Weis vypůjčil rozetu od Zdeňka Holuba, ale nestačil na Romana Čejku. Slánský junior triumfoval přesvědčivým stylem start – cíl a po Niederau a Geisingu sebral Ronymu Weisovi šroubkařský hattrick. Vladimír Višváder po nepovedeném startu dojel třetí. Michal Dudek skončil čtvrtý, Zdeněk Holub šestý, Miroslav Vondráček devátý a Matyáš Hlaváček nenastoupil kvůli pádu v tréninku.

Slunečné nedělní odpoledne v Drážďanech
Obrovský kvádr drážďanské Energieverbund arény nelze už na dálku přehlédnout. Dnes okolo patnácté hodiny kypělo okolí živým ruchem. Uvnitř probíhal trénink mladých hokejistů a také ostatní sportoviště v okolí byla přeplněná. Najít volné místo na parkování byl kumšt. Parkovací lístečky za okny měly všechny automobily a stání jedním kolem na trávníku se v tomto místě saské metropole evidentně toleruje. A nebo tu nemají natolik přihlouplé strážníky městské policie, aby na pachatele podobných hříšků pořádali masové hony jako v některých českých městech.

Že by se tady jely šroubky, natož pak snad vůbec první na velké dráze v celé plochodrážní historii, však na první pohled nebylo evidentní. Ronny Weis v sedle svého speciálu na barevném plakátu byl neomylným vodítkem, jak závodní tra najít. A vskutku, za chvilku bylo možné spatřit míšeňského závodníka, dobře známého i z českých oválů, přímo tváří v tvář. Na víc než „ahoj“ a rychlé potřesení rukou neměl čas.

Na třistatřicetimetrovém okruhu se zatím proháněli bruslaři. Rony Weis ovšem měl vedle touhy získat po prvních místech z požární nádrže v Niederau a zimního stadiónu v krušnohorském Geisingu další zlato i odsud také pořadatelské povinnosti. A nasměrovat diváky na správná místa ke kasám je prvořadou starostí správného organizátora.

Nezastřešená Freiberger Arena je především rychlobruslařská dráha. V prosinci 1992 na ní ledaři závodili o titul německého šampióna ve dvoudenním klání. Motocykly se sem vrátily až loni, kdy právě Rony Weis organizoval exhibiční trénink. A dnes se tu jelo naostro, sluníčko podmalovávalo kulisy města a diváci se na břehu nad oválem řadili do dvou až trojstupů.

Neštěstí nechodí po horách
V poli jedenácti závodníků se kromě němčiny ozývala už jen čeština, pomineme-li ovšem občasné záhorácké termíny z úst Vladimíra Višvádera. Naši závodníci tvořili skutečně nepřehlédnutelný kontingent. A to ještě Vladimíra Višvádera prezentovali jako reprezentanta Slovenska. On však národnostní otázku příliš neřešil. Představování závodníků proběhlo v duchu kroužení bez přilby po ovále a mávání divákům. A on měl dráhu sám pro sebe, takže mohl popustit uzdu svému temperamentu a rozehřát diváky jízdou po zadním kole.

V té chvíli už ale česká výprava přišla o jednoho svého člena. Matyáš Hlaváček se včera nalodil společně s Vladimírem Višváderem do velké dodávky Iveco mechanika Jiřího Němce alias Fifa. Přespali v Janově Dole poblíž Hamru na Jezeře a Matyáš Hlaváček si mohl právem postesknout nad osudem, který mu minulý týden nastražil do cesty celou řadu osobních peripetií.

Aby toho nebylo málo, v drážďanském depu se zoufale skláněl nad svým motocyklem, který nemohl nastartovat. Problémy se zapalováním nešly na místě vyřešit, takže na trénink vyjel v sedle motocyklu Vladimíra Višvádera. Pakliže si ovšem myslel, že řada průšvihů musí být zákonitě ohraničena číslovkou tři, hodně se mýlil. V zatáčce u depa upadl, zůstal ležet na ledě, zatímco vypůjčený stroj přeskočil molitanové mantinely a skončil na betonu za nimi.

„Bolí mě rameno, to zdravý,“ svěřoval se Matyáš Hlaváček v depu po ošetření od lékaře. Na závody nemohlo být ani pomyšlení a tak se šel ohřát do dodávky. Vladimír Višváder obhlížel škody na svém motocyklu. Odstoupení svého kamaráda využil, aby si od něho vypůjčil zadní kolo, s nímž Hynek Štichauer startoval v britském Telfordu. A rozhodně nelitoval.

České hody v Sasku
Ronny Weis nerad doma prohrává, ale hned v rozjížďce s číslem jedna se musel smiřovat hned s dvojnásobnou prohrou. Roman Čejka se v depu mohl spolehnout pouze na svého otce, protože mechanický bůh jejich týmu Antonín Polák se s manželkou rekreoval v teplých krajích. Slánský junior přiznával, že převody na takovou velkou dráhu tipovali, ale mít takovou šastnou ruku při hazardních hrách a loteriích, nemusí ani jeden z nich do konce života už sáhnout na práci.

Po vylétnutí pásky se vedení ujal Vladimír Višváder. Za ním vrčel Roman Čejka, zatímco Rony Weis ze třetího místa nevymyslel nic. „Jede se nádherně, pohodička“ rozplýval se Vladimír Višváder. „Na čtvrt plynu, roztočím to, přetočím to do nájezdu.“ Ani v dalších rozjížďkách nic nenasvědčovalo, že by české hody měly skončit.

Michal Dudek ve druhé jízdě srdnatě podjel Maika Pilze už v první zatáčce. Hned vzápětí se na výfuk slánského juniora musel dívat i Ronny Weis. Němec si však nenechal takové věci líbit na ve druhém oblouku byl v čele on. Navedl svůj motocykl na spodní stopu, a by se Michal Dudek bránil, nezbylo mu než kapitulovat. „Měl to rychlejší na rovinkách,“ uvedl na adresu svého německého přemožitele. „Já jedu šroubky dneska poprvý, loni jsem na tom seděl snad jen hodinu. Ani jsem si tady moc nezatrénoval, kluci padali a já viděl jen červený praporky.“

Vláda jeho věcí se českému táboru vrátila hned v rozjížďce s číslem čtyři. Start zastihl nejvíce připraveného Fritze Wallnera. Ovšem Vladimír Višváder byl ve střehu. Ve druhém kole si načasoval rozhodující úder do výjezdu ze druhé zatáčky. „Věděl jsem, že je vyblázněnej‘ a nechtěl to dávat pod něj,“ popisoval Vladimír Višváder svůj úspěšný předjížděcí manévr. „Šli bychom oba. Když jsme spolu jezdili v Rakousku, vždycky jsem ho porazil. Jak jsme jeli proti sobě v Natsbachu, vždycky houkaly sanitky (smích).“

Směr finále A
Roman Čejka triumfoval v rozjížďce s číslem pět stylem start – cíl, když v ryze české rozjížďce za sebou vodil jako na provázku Michala Dudka, Zdeňka Holuba a Miroslava Vondráčka. V půlce základní části mířili do finále A oba slánští junioři i neporažený Vladimír Višváder. Také Ronny Weis v šesté jízdě posílil své šance, když hladce porazil veterány Heiko Rauma a Maika Pilze. „To je mistrovství Míšně,“ glosoval výsledek Zdeněk Holub starší. „Ale před dvaceti lety (smích).“

V rozjížďce s číslem sedm přestřihl Roman Čejka vítěznou šňůru Vladimíra Višvádera. Za jeho zrychlení, když okolo letěla startovací guma, by se nemusela stydět ani měsíční raketa amerického programu Apollo. „Prostě se to povedlo, nikdy se to nedá vychytat, ale tady to vyšlo,“ filozofoval později v depu, aby připomněl situaci na hrotu průběžné klasifikace. „Teď jsme s Vladem jedna jedna.“

Michal Dudek řešil starosti úplně jiného charakteru. „Mrzne mi noha, dostal se mi sníh z dráhy do boty,“ smál se. Jeho základní program se uzavřel osmou jízdou. Sice ho odvedl Fritz Wallner. Avšak by měl Rakušan ještě jednu rozjížďku k dobru, Michal Dudek se mohl chlubit převahou čtyř bodů. Fritz Wallner by ho nemohl překonat, by by se nechal rozkrájet na kousky. Navíc ho v deváté jízdě čekali Vladimír Višváder a Ronny Weis.

Zpočátku vedl domácí borec, avšak Vladimír Višváder vyčkával v jeho stínu. Správná chvíle nastala ve druhém kole, kdy se čtyřicetiletý inventář plochodrážních oválů dostal dopředu. Ronny Weis kul pikle na odvetu. Zaskočil k Holubům a odnášel si od nich rozetu. „Na svý jsem jel pomalu,“ vysvětloval. Na ovále mezitím Roman Čejka uzavřel čtveřici finalistů, když hladce ovládl poslední jízdu základního rozpisu.

Pětikolové překvapení
Mezi osmičku finalistů nepronikli pouze Jens Winkler, který dvakrát zůstal stát s defektem motocyklu, a Miroslav Vondráček. „Musel bych pracovat na životosprávě,“ s žertem odmítal návrhy reportéra magazínu speedwayA-Z, aby pokračoval ve své kariéře i na škvárových oválech.

Zdeněk Holub se při svých prvních šroubkách v sedle pětistovky probil do finále B. Zpočátku se na drážďanský ovál díval rozpačitě. A to tím spíše, skončil-li trénink pádem jen chvilku před Matyášem Hlaváčkem. V základní části však konzistentně bodoval, aby obsadil šestou příčku. Stejné umístění mu patřilo rovněž v celkové klasifikaci. Fritz Wallner musel před startem přivést svůj motocykl k poslušnosti, což se mu povedlo. A pak už mohl strávit ve vedení celá tři kola, zatímco český junior ohlídal dvojici Němců.

Všechno však směřovalo vyvrcholení v podobě finále A. Roman Čejka si vybral modrou dráhu, Vladimír Višváder červenou. Ronny Weis se postavil po pravici slánského závodníka, zatímco Michal Dudek stanul u ohrazení. Roman Čejka si mohl svůj startovní manévr dát klidně za rámeček. Neotřesitelně se usadil ve vedení, které proměnil ve vítězství. „Poved‘ se mi start a vyšlo to,“ popisoval vzápětí.

Ronny Weis jel druhý, ale místo útočení si hlídal Vladimíra Višvádera. „Když jsem neodfrk‘, nechtěl jsem Ronnyho předjíždět, abych nehodil tlamu,“ líčil. Na české borce však čekalo ještě jedno překvapení. Na konci třetího kola tentokrát nečekala šachovnicová vlajka, ale ani ta žlutá s černým křížem. Startmaršál odmával závodníky až po pěti okruzích. „To nám neřekli, počítal jsem se třema,“ divil se Roman Čejka. Jeho údivu však nebyl konec. „Ronny byl druhej‘, myslel jsem, že jseš tam ty,“ otočil se na Vladimíra Višvádera. Pak už však dával jen průchod nelíčené radosti.

Hlasy z depa
„Dneska to nemělo chybu,“ zářil Roman Čejka. „Máme nově udělaný kolo a na týhle dráze jsme tipovali převody. Doufám, že ty vítězství takhle půjdou dál v celý sezóně. Ve finále se mi poved‘ start a vyšlo to. Neřekli nám, že pojedeme pět kol, počítal jsem se třema. Ale jsem spokojenej‘. Nemělo to chybu, je to lepší než na rybníku. Tam si můžeme taky udělat takovou velkou dráhu, ale tam je měkkej‘ led. Tohle bylo podobný normální plochý dráze a je to lepší. Chtěl bych poděkovat MC Meissen, takovi a fanouškům. A taky panu Polákovi.“

„Neodfrk‘ jsem,“ vysvětloval Vladimír Višváder, proč ve finále A zůstal vzadu. „Už čtvrtej‘ start za sebou. Byl jsem rychlejší než Ronny. Ale nechtěl jsem ho předjet, abych nehodil tlamu. Něco mi tam zvonilo, ale motor to asi nebyl, spíš mi šroubky drhly o kryt. Ale jsem spokojenej‘.“

„Úplná paráda,“ nešetřil superlativy ani Michal Dudek. „Ale zezačátku jsem měl vítr. O tréninku jsem si moc nezajezdil. Ale jsem spokojenej‘, bavilo mě to, prdel jako sviňa. Povedlo se to. Měl jsem ulítlý převody, točilo se mi to, ale jsem spokojenej‘.“

„Byl to můj první závod na pětistovce na šroubcích,“ vyprávěl Zdeněk Holub. „Trénoval jsem u nás. Dráha mi přišla moc za roh, ale těšil jsem se. Šestý místo je dobrej‘ výsledek. Chtěl bych vejš‘, ale nevedlo se to. Jsem spokojenej‘, až na ten pád v tréninku, ale jsem celej‘.“

    TOT FIN B FIN A
1. Roman Čejka, CZ 2 3 3 3 11   1.
2. Ronny Weis, D 1 3 3 2 9   2.
3. Vladimír Višváder, CZ 3 3 2 3 11   3.
4. Michal Dudek, CZ 3 2 2 2 9   4.
5. Fritz Wallner, A 0 2 3 1 6 1.  
6. Zdeněk Holub, CZ 1 1 1 2 5 2.  
7. Heiko Raum, D 0 2 1 1 4 3.  
8. Maik Pilz, D 2 1 1 0 4 4.  
9. Miroslav Vondráček, CZ 1 0 0 0 1    
10. Jens Winkler, D 0 E 0 E 0    
NC Matyáš Hlaváček, CZ        

Foto: Eva Palánová

Jan Pecina vyhrál svou vlastní trofej

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Hamr na Jezeře – 5. března
Čeští ledaři se dnes loučili se sezónou exhibičním závodem v Hamru na Jezeře. Jan Pecina ještě o půlnoci vyráběl speciální trofej pro vítěze Poháru starosty Osečné. Nakonec mu bylo souzeno, aby si stylizovanou přilbu posadil na svou hlavu sám. Během celého odpoledne ani jednou nepoznal hořkost porážky. O druhé místo na poslední chvíli připravil Lukáš Hutla Lukáše Volejníka. Finále B se jelo o Pohár starosty Hamru a stalo se kořistí Andreje Dviše. Vložený závod mechaniků vyhrál Daniel Kryštof, který se stará o motocykly Lukáše Volejníka a do sedla ohřebovaného speciálu usedl minulý týden poprvé.

Navěky putovní trofej
Všechno má svůj konec. I sezóna ledových závodů, které letos svým počtem překonávaly zdánlivě navěky ustanovené rekordy. Cestou do Hamru svítilo sluníčko, jakoby už samotné mělo dost dlouhé zimy. Po sněhu nikde ani památky, lesy dýchaly v očekávání jarního rozpuku.

Dráha za zamrzlé hladině hamerského jezera se tvářila, jako by se jí atmosféra předjaří s jejím definitivním zánikem vůbec netýkala. Když tady minulý týden vrtali otvory, aby jí mohli ošetřit další dávkou vody, museli se prokousat bezmála čtyřiceti centimetry ledu. V týdnu sice řádila obleva, nicméně Jan Pecina odhadnul sílu závodní dráhy na pětadvacet centimetrů.

Ještě večer před závodem řešil úplně jiné starosti. Dokončoval výrobu trofeje, staré motocyklové přilby, která se stane hlavní cenou pro vítěze Poháru starosty obce Osečná i v následujících letech. „Ještě o půlnoci jsem na ní přidělával hřebíky,“ chlubil se svým dílem, které je navěky věků putovní. „Nikdo ji nemůže vyhrát natrvalo. Vítěz se s ní vyfotí, necháme na ní vyrejt‘ jeho jméno, ale stejně jako Stanley Cup zůstane pořád v našem klubu.“

By se dnes jednalo o ryze exhibiční klání, sešla se skutečně úctyhodná konkurence. Cizinci se tentokrát na pláži hamerského jezera neukázali, ale naši ledaři byli takřka kompletní. Pouze Radek Hutla byl se svým speciálem na pražské motocyklové výstavě, ale čest rodiny zachraňoval nejen syn Lukáš, ale i otec Václav. Jan Klauz asistoval svému synovi s obvázaným bolavým zápěstím, ale jinak tu byli všichni.

Na břeh jezera se spustila i nepřehlédnutelná dodávka Klabo Teamu. Vedle Antonína Klatovského staršího seděl syn Antonín, avšak záhy prozradil, že svou účast v dnešním klání pojímá opravdu jen pasivně.

„Sezóna je dlouhá,“ říkal. „Včera jsem přijel ze Švédska a řek‘ jsem, že se sem pojedu jen dívat.“ Antonína Klatovského bychom měli v plochodrážních depech vídat také během letních měsíců. „Pojedu dlouhou,“ odhalil své plány. „A přemejšlím, že bych si koupil motorku na krátkou a jel přebor. Rusové jezdí ledy podobně jako krátkou, mohlo by mi to prospět.“

Čert nevzal nohu
By břehy hamerského jezera zalévalo svým teplým žárem sluníčko, po svařáku se jen zaprášilo. Stejně rychle vzala za své i zásoba opečených klobás. Avšak pro většinu přítomných byl stejně hlavním chodem na menu závodní program. na čistém ledu ho začali nejprve servírovat lidé, které většinou vídáme skloněné nad ledařskými motocykly v pracovních montérkách.

Někteří z nich však záhy podaly více než pádný důkaz, že by se ve světě ledové ploché dráhy rozhodně neztratili ani v závodních kombinézách. Plánovaná výstavba umělé dráhy v Osečné jen zvyšuje potenciál české základny a možná už nedaleko jsou časy, kdy se ledaři budou o závody prát v kvalifikacích.

Nejlépe se v tomto směru prezentoval Daniel Kryštof. Mechanik Lukáše Volejníka se na ohřebovaný plochodrážní speciál posadil vůbec poprvé minulý týden. A dnes v rozjížďce s číslem jedna přivedl do cíle Václava Hutlu a Luboše Pytlouna, který běžně šroubuje na motocyklech Jana Peciny.

Vzápětí se prosadil další z mechaniků David Fokt, jehož nešlo zaměnit s jiným borcem kvůli jeho charakteristické džísce. Proměnil v zisk třech bodů i rozjížďku s číslem tři, v níž odolal všem nájezdům Luboše Pytlouna.

Čtvrtá jízda přinesla další sólo Daniela Kryštofa. Za ním se usadil Václav Hutla, avšak ve druhé zatáčce třetího kola do něho zezadu narazil Jaroslav Hývl. Přeloučanův motocykl přeskočil ohrazení a lehce vyděsil osazenstvo depa. Roztržená nohavice jeho zelených montérek nevěstila nic dobrého.

Nicméně vše dopadlo dobře a zdravotnice mu ovázaly levou nohu. „Škoda, těšil jsem se,“ svěřoval se pětašedesátiletý borec, jenž svou ledařskou kariéru odstartoval již na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. „Svez‘ bych se. Nohu vzal čert, to se omotá izolačkou, ale ta záda!“ V útulné hospůdce penziónu Janův Dvůr, kam se závodnická společnost přesunula odpoledne, však plánoval, že příští rok pojede se závodníky, jejichž zkušenosti podobným situacím zabrání.

Václav Hutla obdržel dva technické body, které ho společně s úvodním druhým místem dostaly na nejnižší stupínek pódia. Rozpis závodu se však musel měnit, protože Václav Hutla nemohl absolvovat finále. Místo něho se konal rozjezd o vítězství, který se stal kořistí Daniela Kryštofa.

Stanleyova přilba neskončila na cizí hlavě
Hlavní bod programu však obstarali ledaři s licencí. Aby byly všechny rozjížďky plně obsazeny, nastoupil Luboš Pytloun i tady. Svou vizáží připomínal vytáhlejší dvojče Jana Peciny. Měl na sobě jeho starou modrou kombinézu. A vedle motocyklu se společně dělili ještě o přilbu i rukavice. Rozpis závodu byl stanoven, aby se v něm nikdy nepotkali.

Jan Pecina neměl mít dnes konkurenci. Už v první jízdě už záhy po vylétnutí pásky zmizl svým pronásledovatelům na čele s Lukášem Volejníkem. Ten ovšem pojal dnešní odpoledne jako přípravu na páteční pouák v Assenu.

Ob jednu rozjížďku však na domácího matadora odstartoval Andrej Diviš, který prve prohrál jen s Petrem Klauzem. Jenže letošní dvojnásobný český šampión ještě v úvodním oblouku vymetl díru, což ho poslalo dozadu nejen za Jana Pecinu, ale i Lukáše Volejníka. V rozjížďce s číslem pět hrál Jan Pecina opět velké sólo, zatímco Petr Klauzovi na druhém místě praskl výfuk.

Jan Pecina postoupil do finále A s plným počtem bodů. Petr Klauz jich měl sedm stejně jako Radek Hutla. Ten po třetím místě na úvod vystrčil poprvé své růžky ve čtvrté jízdě, v níž skvěle odstartoval. Petr Klauz ho po vnější straně první zatáčky nestihnul. Až ve druhém oblouku se zdál rychlejší, avšak mladý Přeloučan udržel vnitřek a zůstal první.

V poslední jízdě posléze proháněl Lukáše Volejníka stejně urputně jako vytrvale, aby mu nakonec sebral vítězství v poslední zatáčce. Ve finále A se však měl chleba začít lámat nanovo.

Mezitím druhá polovina startovní listiny absolvovala finále B o pohár starosty Hamru na Jezeře. V něm si s rutinou suveréna počínal Andrej Diviš, jenž o áčko přišel až v poslední jízdě základní části. Větší senzaci vzbudil Luboš Pytloun. Po startu se usadil před Martinem Běhalem. Ten ovšem nebyl snadným soupeřem a na začátku třetího kola se dostal na druhé místo.

Jenže Luboš Pytloun měl obrovskou motivaci a hned v následující zatáčce se vrátil na druhé místo, což ho večer stálo láhev irské whisky. Martin Běhal přijal porážku sportovně. Dnes se v Hamru rozdávala spousta cen, takže zkrátka nepřišel ani Robert Růžička, by se od poloviny mítinku musel spokojit s rolí diváka kvůli technické závadě svého motocyklu.

Finále A se jelo o pohár starosty Osečné a čest vyfotografovat se s přilbou s ledařskými hřebíky na čele. Jan Pecina se záhy po vylétnutí pásky začal starat, aby trofej na prahu své kariéry zůstala doma. Avšak rozhodně to neměl jednoduché. Lukáš Hutla se nejprve s Lukášem Volejníkem posunuli v úvodní zatáčce před Petra Klauze. Přeloučan vzápětí zrychloval, ujel Lukáši Volejníkovi a nezadržitelně se přibližoval vedoucímu jezdci.

V poslední zatáčce před cílem zaútočil vnitřkem. Jan Pecina však zaregistroval hrozící nebezpečí včas a vítězství uhájil. Sice těsně, ale přece. „Škoda, měl jsem to zkusit už dvě kola před cílem,“ říkal Lukáš Hutla o chvilku později. Avšak dnes šlo především o zábavu a loučení s úspěšnou ledařskou sezónou.

Hlasy z depa
„Dobrý, bylo to super, vyvedlo se to,“ pochvaloval si Jan Pecina. „Hlavně že se nikomu nic nestalo. Akorát ten Venca. Putovní přilbu jsem vyhrál, to je důležitý. Chceme to jezdit každej‘ rok. Přilba bude jako Stanley Cup, nechám tam vyrejt‘, kdo to vyhrál. Každej‘ se s s ní vyfotí, ale jinak zůstane u nás v klubu.“

„Měnili jsme zadní tlumič a přes muldy to drželo,“ nechal se slyšet Lukáš Hutla. „Neměl jsem problém, škoda poslední jízdy. Měl jsem to zkusit už dvě kola před cílem, možná bych ho podjel. Příště, příští sezóna bude lepší.“

„Moc jsem nezávodil, potřeboval jsem si zatrénovat,“ svěřoval se Lukáš Volejník. „Mechanik udělal úpravy a já si to potřeboval otestovat. Nechtěl jsem se před Assenem rozbít, ale udržet sebe a motorku v cajku.“

„Prasknul mi vejfuk a musel jsem jet na druhý motorce,“ svěřoval se Petr Klauz. „Bylo to před finále, jak jsem jel s Peckou. Letos mě čeká ještě Assen, hlavně a to vydrží tam. Tady to bylo svezení, abychom si zablbli, ale bedny je stejně škoda.“

      Pohár Pohár
      starosty starosty
      Hamru Osečné
1. Jan Pecina 3 3 3 9   1.
2. Lukáš Hutla 1 3 3 7   2.
3. Lukáš Volejník 2 2 2 6   3.
4. Petr Klauz 3 2 2 7   4.
5. Andrej Diviš 2 1 1 4 1.  
6. Luboš Pytloun 0 0 0 0 2.  
7. Martin Běhal 0 1 1 2 3.  
8. Robert Růžička 1 0 – _  

Závod mechaniků:

1. Daniel Kryštof 3 3 6+3
2. David Fokt 3 3 6+2
3. Václav Hutla 2 2 4
4. Luboš Pytloun 1 2 3
5. Jaroslav Hývl 2 X 2
6. Petr Resl 1 1 2

Foto: Milan Dvořák a Eva Palánová

Drážďany uvidí šroubky na velké dráze

Drážďany – 5. března
Rychlobruslařská dráha v Drážďanech už pamatuje první mistrovství Německa na ledové dráze v prosinci roku 1992. Zítra v podvečer se tam ovšem uskuteční plochodrážní podívaná jiného druhu. Od sedmnácti hodinu tu změří své síly dvanáct závodníků v sedlech motocyklů s koly opatřenými samořeznými šroubky. Mezi nimi budou i naši borci.

Eduard Krčmář bude tentokrát v roli mechanika a pozorovatele, ale Roman Čejka bude usilovat letos o třetí pódium. Prvně se v závodní akci na šroubcích objeví jeho klubový kolega Michal Dudek a nestor této disciplíny Vladimír Višváder. Chybět nebudou ani Miroslav Vondráček, ani Matyáš Hlaváček, jenž minulý měsíc závodil na šroubcích v Telfordu.

Velkým favoritem je pořádající Ronny Weis. Ve startovní listině figurují ještě jeho krajané Heiko Raum, Jens Winkler a Maik Pilz a Rakušan Fritz Wallner.

Zahájení proběhne za denního světla, ale závěrečné jízdy proběhnou pod reflektory. Publikum pobaví i vložené jízdy rallyekrosových automobilů.

Vladimír Višváder se z dnešního tréninku vrátil na lodi

Pardubice – 4. března
Když se dnes Vladimír Višváder vydával společně s Matyášem Hlaváčkem a mechanikem Jiřím Němcem alias Fifem na rutinní šroubkařský trénink na Pohránovský rybník, netušil, jaké dobrodružství je čeká. Aby dostali motocykl zpátky do jeho živanické dílny, museli se k němu probít stylem ruského ledoborce.

„Fif vjel do měkkého, přetočil se a dostal se pod led,“ líčil Vladimír Višváder dramatické události dnešního podvečera. „Je to moje krevní skupina, takže se vyhrabal ven.“ Hůře ovšem dopadl motocykl, který se ponořil ke dnu.

Tři přátelé nezaváhali. Zamířili k Hutlovým, kde si vypůjčili loďku. Dostali se na místo incidentu, motocykl vytáhli a dostali na břeh. Už zítra mají v plánu prohánět ledařské speciály v rámci exhibice v Hamru na Jezeře. V neděli zamíří do Drážďan, kde Vladimír Višváder pojede závod na šroubkách.