Hostovice – 24. ledna
Pár písmenek. Kostěnice. Hostovice. Rozdílů je ale víc než souhlásky a samohlásky v názvech malebných vesnic na východ od Pardubic. Dělí je drážní těleso prvního železničního koridoru. Na jedné straně leží kostnický oválek. Přímo přes koleje bratru půl kilometru rybník Ohrádka. Obě lokality mají za společného jmenovatele rovněž plochou dráhu.

Roman Andrusiv, překvapivý vítěz pardubické juniorky z dubna 1999 a nakonec třetí nejlepší v konečném účtování oné sezóny, si elegantně domluvil souhlas projet se na šroubkách po zamrzlé hladině Ohrádky.

Pochopitelně v současné zlaté éře českého ekologického pokrytectví nemohlo jít o velkou akci. Proto mu za sparingpartnera byl bratr Tomáš. A za vděčné publikum kolegové z práce.

Bývalý pardubický plochodrážník vlastní zřejmě poslední funkční motor BM z českodubské dílny technického mága Alexandera Kopeckého. Agregát s výrobním číslem 300 009 nebyl pro akci bohužel připraven.

Na tréninku pod vedením Tomáše Řeháka se objevily dvě Jawy. Na té s ležatým motorem Roman Andrusiv ještě předloni závodil v saské sérii Drift-On-Ice. Stojatý model typu 897 nedávno daly do provozního stavu šikovné ručičky Jana Hlačiny staršího.

Zima přeje svým sportům a plochodrážníci nestojí stranou. V Mělicích se dva dny jen trénovalo, Drift-On-Ice v Oberau se obešlo bez účasti našich borců. Zato ve Smržovce byl také Lukáš Hromádka. Po osmi letech se totiž český šampionát sáňkařů nemusel konat v Německu, ale na jizerské sedm set padesát metrů dlouhé trati, jíž nejlepší účastníci sjeli za méně než čtyřicet sekund.

Mělice – 24. ledna
Ronny Weis na neděli přichystal Dritf-On-Ice na koupališti v Oberau, u nás se aspoň na ledě trénuje. Lukáš Hutla na sobotu připravil Mělice, které se opakují také dnes, ačkoliv dorazila obleva. Zájem byl vskutku nevídaný.

Na březích písníku se dívala spousta lidí. Motocykly se šroubky osedlali Václav Milík, Adam Bubba Bednář, Vladimír Višváder a Jaroslav Petrák, který se střídal s Davidem Hofmanem na jeho motocyklu. Byť mu praskla spojka na řetězu a nakonec i šroub na spojkovém koši.

S ledařským speciálem se objevil Milan Moravec a pochopitelně Lukáš Hutla. Jeho motocykl se dostal do rukou také Davida Hofmana. Pardubický benjamínek nikdy na podobném stroji neseděl. Vedl si natolik náramně, až Lukáš Hutla žertoval, že jej bere do nároďáku pro Ice Speedway of Nations.

Trhová Kamenice – 13. ledna
Ještě v neděli se u břehů zamrzlého Hofmanovic rybníka plánovalo, že by se další ledový trénink v Trhové Kamenici mohl uskutečnit zase na samém konci tohoto týdne. Jenže počasí si postavilo hlavu. Po mrazech přišlo tání.

Na oválu, kteří nadšenci o minulém víkendu vytyčili, stojí voda. Všechno taje. Led je měkký, šroubky případně hřeby by do něho vyryly hluboké brázdy.

Zima ale stále není u svého konce. Situace v Trhové Kamenici se bude monitorovat. Pakliže se mrazy vrátí, není vyloučeno, že se plochodrážníci na Hofmanovic rybníku zase objeví.

Lukáš Hutla, který si předminulý týden při tréninku v Örnsköldsviku pochroumal kolenní vazy, se nakonec rozhodl zůstat ve Švédsku. A absolvovat maratón šesti závodů před světovou kvalifikací. Bohužel hned první mítink odhalil další zdravotní problém.

Zatímco v pátek večer v Örnsköldsviku z pódia úvodního závodu švédského super poháru mávali Niclas Svensson, Martin Haarahiltunen a Jasper Iwema, Lukáš Hutla už nezávodil. I čtyři výjezdy na ovál (2 2 3 1 -) mu stačily na sedmé místo, byť do jízdy poslední šance již nezasáhl.

„Koleno nakonec nebyla ta věc, která by mi neumožnila start,“ vysvětloval. „Při pádu jsem si dal také lehce do hlavy, ale nic extra jsem necítil. Den před závodem mě trochu začlo bolet za krkem, ale nedával jsem tomu žádnou váhu. Bál jsem se, že to prostě nepůjde, ale jak jsem nasedl na motorku, kolena se zázračně vyléčila, ale jízdu od jízdy jsem cítil krční páteř. Dva nimesily do sebe jsem preventivně lupnul už před závodem, ale bolest se stupňovala jako, kdybych si dal místo prášku na bolest jenom lízátko.“

Nicméně přeloučský ledař zamířil vysoko. „Starty bída, jako každý rok z kraje sezóny,“ nesouhlasil tak úplně. „Třetí jízdu už jsem vychytal nastavení podvozku a byla to paráda, ale pomalu jsem cítil, že budu muset hodit ručník do ringu. Čtvrtou jízdu už to prostě nešlo a ve druhém kole jsem to musel vzdát.“

Lukáš Hutla si proto sám sobě naordinoval klid a především důkladné vyšetření krční páteře. Do Švédska se chce vrátit poslední den v měsíci na světovou kvalifikaci.