Norrköping – 11. července
Eduard Krčmář si musel připadat jako feudál Lomikar z pověsti o chodských selských bouřích. Do roka a do dne obhájil své vítězství ve zlatém poháru dvěstěpadesátek, přičemž se o zlato musel stejně jako loni rozjíždět. Úspěch českých barev podtrhl třetím místem Ondřej Smetana, zatímco Michal Škurla našel optimální nastavení pozdě. Magazín speedwayA-Z se do Švédska vrací očima přímých účastníků.
Švédové ušetřili za protest
Jako první se na dlouhou cestu do Skandinávie vypravil Ondřej Smetana. Michal Škurla se ještě ve sváteční středu věnoval závodění se stopětadvacítkou v chabařovickém Speedway Mini Cupu, zatímco Eduard Krčmář posílil svůj extraligový Slaný v jeho domácím duelu s Pardubicemi.
Podobně jako loni se rozpis závodu dolaďoval přímo na místě. „Čekal jsem, že bude víc Francouzů,“ říká Petr Křikava, který českou výpravu doprovázel z titulu své pozice vedoucího SCM. „Navíc se po tréninku zjistilo, že jeden Švéd je starší.“
Během tréninku si Eduard Krčmář dovolil uštědřit psychologickou lekci domácím. Vynechal druhou sekci se starty na pásku, protože nechtěl, aby soupeři viděli jeho starty. Paradoxně však zkomplikoval život své mamince Jitce, která nestačila změřit jeho časy na kolo a porovnat se je soupeři.
Dráha v Norrköpingu není se svými 260 metry rozhodně žádný obr. „Byla krátká, delší rovinky, ale za roh,“ popsal ji Ondřej Smetana. Švédové profitovali z její znalosti a po vylétnutí pásky se tlačili ihned k vnitřní čáře. Startovní manévry byly o to důležitější, ale Eduard Krčmář v nich vynikal. Kromě toho prvního, kdy na jeho motocyklu zůstalo stejné nastavení jako při tréninku, během něhož na rozdíl od úvodu závodu nepršelo.
„Začátek závodu ovlivnila průtrž mračen,“ vypráví Petr Křikava. „Přestalo čtvrt hodiny před ním a prvních pět jízd bylo ovlivněno mokrou dráhou. A Eda neodstartoval na Fredrika Engmana. Byl rychlejší, ale nemohl to pustit ven.“
Všechny ostatní rozjížďky ovšem slánský závodník vyhrál a nakonec v dodatkové jízdě o titul porazil i Fina Victora Palovaaru. Ten se v šampionátu představil i loni ve Slaném a naši diváci ho znají i z divišovského finále juniorských družstev, v němž ovšem hájil ještě barvy Švédska.
Do rozjezdu musel také Ondřej Smetana. „Měl lepší start,“ líčí Petr Křikava rozhodující momenty v bitvě o bronzovou medaili. „V nájezdu do druhé zatáčky to Bradly Wolson-Dean dal pod něj, ale upad‘.“
Nepřehlédnutelné výkony českých mladíků měly nečekanou dohru. „Po závodech přišel šéf jury Armando Castagna s rozhodčím Markem Wojaczkem,“ svěřuje se Petr Křikava. „A že Švédové chtějí dát protest na obsah našich motorek. Přesvědčil jsem je a stáhli ho.“
Třetím závodníkem, který do letošního zlatého poháru dvěstěpadesátek zasáhl, byl Michal Škurla. Ten na poslední chvíli zaujal místo Michala Průchy, který si polámal ruku při Hurychově memoriálu. Od slánského juniora si půjčil motor, ale Pražanova premiéra ve třetí plochodrážní kubatuře přinesla více práce než bodů.
„Před každou jízdou jsme něco dělali,“ povzdechl si jeho otec Tomáš. „Měnili jsme, co jsme mohli. Dovezli nám převodník za koš. Převody jsme měli dobrý, ale nevím, proč to nejelo.“
„Měl málo času na přípravu,“ souhlasí Petr Křikava s Tomášem Škurlou. „Všechno jsme řešili na místě, koupili jsme i převody. Michal měl bleskové starty, věřím, že by skončil do osmého místa. Měli jsme velmi dobrý kolektiv, pracovalo se spolu. Chtěl bych poděkovat hlavně rodičům těch kluků. Jen jsem se modlil, aby nám neodešel motor. Od začátku roku jsem prosil v JRM Divišov, aby nám půjčili motor, ale tři dny předem mi řekli, že nejsou válce.“
Co bude za rok?
Petr Křikava dokáže medaile pořádně ocenit. „Vážím si výsledků jezdců SCM,“ říká. „My výsledky máme! Naším úkolem je výchova talentované mládeže. Eduard Krčmář nastupuje 31. července do Polonie Bydhoš. Chtějí mu tam udělat podmínky jako pro Emila Sajfutdinova. Hledám také angažmá pro Daniela Hádka. Myslím, že my tady v Čechách nemáme podmínky pro růst špičkových jezdců. A musíme hledat příležitosti v Polsku, pokud ty kontakty jsou.“
Nicméně, vrame se k dvěstěpadesátkám. Třetí ročník zlatého poháru se opět pojede na českém území, tentokrát v Plzni. Uvidíme v něm oba letošní medailisty? „Nevím,“ nechává si Eduard Krčmář otevřená vrátka pro hattrick. „Když bude čas, asi pojedu, když nebude, tak se na to vyprdnu. Motorka je klubová, pro jistotu si ji nechám.“
Ondřej Smetana má už o směřování své další kariéry jasno. „Teď se dvěstěpadesátka prodává,“ říká. „Byl to motor jen na jeden závod, ale Olda Řezníček ho udělal úplně super.“
Hlasy z depa
„Jeli jsme tam narychlo,“ vyprávěl Eduard Krčmář. „Nepřipravoval jsem se tolik jako loni. Akorát jsme to na tréninku naladili a druhej‘ den začalo pršet. Zůstalo tam stejný nastavení a tak jsem první jízdu prohrál. Ve druhý jízdě jsem z prvního výjezdu podjel Victora Palovaaru. Chtěl mě vyvýzt, ale dal jsem to pod něj. V rozjezdu jsem tam byl od startu. Dal jsem mu půl rovinky a oni chtěli dávat hned protest proti motorce. Pecka, konkurence tam byla a dojmy jsou suprový. Díky Věroušovi Kollertovi, že mě nechal trénovat v Liberci, kde je podobná dráha, a Oldovi Řezníčkovi, že udělal skvělej‘ motor.“
„Úplně super závody,“ pochvaloval si Ondřej Smetana. „Prvních deset bylo úplně vyrovnanejch‘. Němci museli bejt‘ zklamaný, bylo jich tam sedm a skončili dole. Byly to velký nervy celej‘ závod. Výsledek je super. S Edou jsme ani spolu nejeli, mělo se jet klasickým rozpisem, ale nakonec nás bylo osmnáct. Závody byly zajímavý, byl tam kluk, co stihnul sundat dva. Mně se jelo suprově, dobrej‘ stadión, všechno super. Jsem rád, že jsem přežil, bylo v tom i štěstí, že někteří měli pád.“
„Úplně na hovno,“ hodnotil Michal Škurla své premiérové vystoupení s dvěstěpadesátkou. „Vůbec to nejelo. Nebylo, kde zkoušet motor. Vychytali jsme to až předposlední jízdou. Pár jsem jich tam sundal, v poslední jízdě jednoho po startu.“
Foto: Radek Smetana
Závod speciálů se jel na dvacet základních jízd systémem každý s každým, po kterých následovaly celkem čtyři jízdy dvou semifinálových skupin. Ze semifinále vzešlo patnáct účastníků velkého finále a patnáct malého finále, kdy vítěz malého finále měl právo startovat ve finále velkém.
O něco více štěstí měl velmi dobře jezdící Roman Hrůša. Před semifinálovými jízdami se již chtěl odhlásit ze závodu pro poruchu spojky, nakonec však se svým týmem dokázal spojku na poslední chvíli vyměnit, vyjet si účast v malém finále, zvítězit v něm a startovat ve velkém finále. Zde bohužel Roman předvedl jediný pád velkého finále ve chvíli, kdy se pohyboval okolo osmého místa a zbyla tak na něj v uvozovkách pouze šestnáctá příčka. 
