Opole – 4. září
Po první sérii dnešního závodu MACEC Cup v Opole Jaroslav Petrák nikterak nevybočoval z koloritu českých boxů, kde si čtyřlístek našich závodníků mohl držet hlavy v dlaních. Po dalším triumfu přišlo ještě jedno mírné zaváhání. Avšak pardubický matador těžil z výpadků ostatních a stoupal vzhůru. Když Ondřej Smetana razantním nájezdem v rozjížďce s číslem devatenáct sebral druhé místo Patriku Nagymu, pro Jaroslava Petráka se otevřela cesta k rozjezdu s maďarským juniorem o třetí místo. V něm zvítězil stylem start – cíl a dočkal se velkolepých ovací na pódiu. Šampaňské, které nevystříkal si, ovšem příliš neužil, jelikož hvězdnatou nocí s jasným Měsícem musel řídit svou dodávku do Pardubic sám.

Začátek si nikdo z Čechů za rámeček nedal
V Opole dnes ukázali, že na profesionální bázi a bez sebemenší chybičky lze zvládnout i mítink pro borce, jejichž diáře rozhodně nepřetékají červeně zakroužkovanými daty závodů. Atmosféru dokreslili diváci. Zatímco u nás by většina pohodlných plochodrážních příznivců nad startovní listinou MACEC Cupu nejspíše mávla rukou, kraoučká dolnoslezská dráha přivítala tolik diváků, nad nimiž by mnohdy zajásali i pořadatelé české extraligy.

Startovní listina čítala jména ze sedmi zemí. Bylo jich přesně šestnáct a kupodivu se škrtalo pouze mezi domácími. Překvapivě dorazil i Tomáš Kis, by se dnes v Žarnovici konal slovenský šampionát. Radikální vedení mladšího žarnovického klubu mu dnešní závod a včerejší trénink kulantně řečeno doporučilo. Jenže většina početného doprovodu slovenského závodníka dala přednost sledování domácího podniku a on musel cestovat do Polska jen se svým šestnáctiletým švagrem.

Jako první se z českého kvarteta dostal do akce Jaroslav Petrák. Rošt opouštěl jako čtvrtý, držel se celé skupiny, ve druhé zatáčce se pokusil vnitřní stopou atakovat Mateusze Borowicze, ale neuspěl. „Nejspíš jsem to zkazil převodem,“ přemítal.

Ondřej Smetana rozehrál mítink třetím místem, když nakonec udolal Čavdara Černěva. Osmadvacetiletý Bulhar se poprvé prezentoval mimo svou vlast či sousední Rumunsku. Do Opole dorazil s dodávkou odtahové služby, na níž trůnila unikátní cestovní dvěstěpadesátka AWO Simson se sajdkárou.

Bezprostředně po mítinku se bulharská trojice vydala za německým kupcem, který za cenný sběratelský kousek nabídnul čtyřikrát vyšší částku než v černomořské zemi. A když už jsme u balkánských rarit, Alexandru Toma, jenž v Opole startoval už v sezóně 1988, dokázal celá čtyři kola vzdorovat Jaroslavu Poljuchovičovi. Také tento bod zabránil Ukrajinci ucházet se nakonec o stupně vítězů.

Ondřej Veverka se svým otcem Hynkem prožili vskutku vypečený víkend. Nejprve pomáhali na cestě do Březolup odstranit poruchu na dodávce Pavla Pučka. Vzápětí kvůli těsnění pod hlavou motoru museli odstavit svůj vlastní vůz. Když přeložili veškerý náklad do auta druhého Pražana, to se už nerozjelo. Zatímco Pavol Pučko po opravě do Březolup dorazil těsně před skončením šampionátu dvojic, Ondřej a Hynek Veverkovi tvrdli sedm hodin na benzínové pumpě, než pro ně přijela odtahovka.

Dnes však v Opole nechyběli, když si vypůjčili dodávku s výmluvnými nápisy SMESTAV. „Je to pracovní auto,“ vysvětloval Radek Smetana, který ho svým kolegům ochotně zapůjčil. „A ráno musí vozit cihly!“ Ondřej Smetana ve čtvrté jízdě inkasoval jediný bod, když za ním projížděl cílem jen Jaromír Otruba.

Pardubičan šel svému štěstí naproti
Až v rozjížďce s číslem osm se české barvy dočkaly svého prvního triumfu. Jaroslav Petrák skvěle odstartoval a dovedl do cíle Ondřeje Smetanu, Vladimira Omeljana a Fanela Popu. Ondřej Veverka v šesté jízdě dojel beznadějně poslední, což ho pohnulo zkusit druhý motocykl. Bylo to správné řešení. Pražan v prvním oblouku objel Lukasze Bojarskeho, aby o chvilku později protínal metu jako vítěz.

Dopřál si vítězné wheelie a nestačil se divit. „Jak jsem to zvednul na zadní, seknul se mi plyn,“ vysvětloval svou eskapádu. Vzápětí Jaroslav Petrák narazil na neporazitelného Rafala Flegera, který se na rozdíl od Pardubičana dokázal v první zatáčce protlačit před Lukasze Bojarskeho. Jaroslav Poljuchovič ovšem skončil bez bodu, což se posléze ukázalo jako rozhodující.

Od té doby už Jaroslav Petrák neudělal jedinou chybičku. V šestnácté jízdě se rychle v první zatáčce dostal před Alexandra Tomu. Patrik Nagy, jenž v první zatáčce předčil pouze Jaromíra Otrubu, měl s Rumunem větší starosti. Avšak také on šel v posledním kole před něho. S devíti body byl dle spíkra žhavým kandidátem na jeden z obřích pohárů.

Muž za mikrofonem rozhodně nepřeháněl. Nehovoříme-li o suverénním Rafalu Flegerovi a Mateuszi Borowiczowi, který se po úvodním třetím místě vydal rovněž na cestu vítězství, byla situace pořádně zamotaná. Kamil Fleger a Lukas Bojarski zastavili s defekty. Adam Czechowicz se skláněl jen před Rafalem Flegerem ve dvanácté jízdě. Avšak v rozjížďce s číslem čtrnáct stíhal Mateusze Borowicze tak vehementně, že v poslední zatáčce skončil v nafukovací bariéře. A protože se necítil zrovna fit, že mítinku odstoupil.

Za těchto okolností potřeboval Patrik Nagy ke třetímu místu již jen dva body z rozjížďky s číslem devatenáct. Jenže v ní kraloval Lukasz Bojarski. A Ondřej Smetana v první zatáčce podjel Maďara takovým způsobem, že ho přešla chu na odvetu. „Když jsem ho viděl před sebou, řek‘ jsem si, že to tedy ne a vzal to rovně,“ vyprávěl v cíli.

Vzápětí Jaroslav Petrák vrovnal bodový zisk Patrika Nagyho, když poslední jízdu pojal stylem start – cíl. Vynutil si tak rozjezd. Maďar s červenou pokrývkou helmy odstartoval lépe, ale z prvního výjezdu mu už Pardubičan diktoval tempo. Neskrýval únavu z druhého závodu v tropickém vedru, prožil jeden krizový moment v poslední zatáčce, ale přesto dokázal tlaku soupeře vzdorovat až k šachovnicové vlajce.

Hlasy z depa
„Už jsem unavenej‘,“ neskrýval Jaroslav Petrák, který do Opole vyrazil krátce před půlnocí rovnou z Březolup. „Ale v rozjezdu jsem si řek‘, že to nesmím pustit, kdybych měl překousnout řidítka. Bednu jsem nečekal. Začátek byl špatnej‘. Nejspíš jsem to zkazil převodem. Myslel jsem, že bude dobrej‘, ale bylo to utažený. S těžším převodem jsem je stíhal, ale nevyšlo mi odlepit se od startu. Pak se dráha změnila a bylo to dobrý. Rozjezd byly trošku nervy. Nemám je rád, je to buď a nebo. Bylo to napínavý, říkal jsem si ‚musím, musím‘. Spokojenost je, určitě.“

„Moh‘ jsem udělat dva bodíky navíc,“ uvědomoval si Ondřej Smetana. „V předposlední jízdě jsem moh‘ mít o bod víc. A úplně jsem posral první jízdu. V poslední jízdě jsem se nasral. Řek‘ jsem si ‚tak to teda ne‘ a vzal to rovně.“

„Na hovno,“ neměl Ondřej Veverka zrovna hovornou náladu. „“První dvě jízdy mi nefungovala motorka. Pak jsem šel na druhou, ta byla dobrá, ale zase jsem dělal chyby já. Moc jsem si dnes dělalo, dobrý bylo jenom to jedno vítězství.“

Wawrow – 21. srpna
Jak všichni víme, mistr světa 2010 Tomasz Gollob po posledním závodě v
Toruni zatím figuruje na čtvrtém místě celkového pořadí SGP. V Toruni se po
velkém boji neprobojoval do závěrečné finálové jízdy. Protože ho všichni
známe jako velkého bojovníka, který se nerad vzdává, zcela chápeme, že
Tomasz hledá cestu jak smazat náskok který má na něj Greg Hancock.
Vzhledem k tomu, že na veřejnost začaly pronikat určité neúplné informace,
rozhodli jsme se celou situaci zveřejnit a popsat co nejpodrobněji.

Ano…

Tomasz Gollob uvažuje o motocyklu Shupa, jak dokládají přiložené
fotografie, jako o tajné zbrani a je jen otázkou času kdy jej nasadí do
seriálu Grand Prix.

Zde by se hodilo velmi malým písmem uvést situaci na pravou míru. Tomasz
Gollob se opravdu posadil a ochotně zapózoval na motocyklu Shupa Filipa
Šifaldy u příležitosti utkání Wawrow – Chabařovice. Snad
nám Tomasz Gollob ten scifi úvod promine a my mu můžeme poděkovat, že věnoval
svůj čas setkání s našimi a poskými plochodrážními nadějemi budeme mu dál
držet palce v jeho boji v Grand Prix.

Fotky od Jiřiny Šifaldové z této akce jsou k vidění
zde.

Foto: Jiřina Šifaldová

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Žarnovica – 28. srpna
Po dvou prázdninových utkáních jadranské ligy pořádaných nováčky ze Speedway Clubu se slovenští diváci dočkali slavné Zlaté přilby SNP organizované ostříleným AMK. Putovní trofej nakonec skončila v rukou Kamila Brzozowskeho. Tomáš Suchánek držel ve svých rukou třetí místo, avšak na počátku předposledního kola zůstal stát.

Českým závodníkům se daří
Vztahy mezi oběma žarnovickými kluby jsou v zásadě stejně idylické jako mezi Židy a Araby na Blízkém východě. Skutek Speedway Clubu z minulého týdne si však jen stěží najde početný zástup sympatizantů. Když AMK nesplnil jejich požadavky, pád dnů před žarnovickým vrcholem zmizely z mantinelů nafukovací bariéry. Ty jsou sice v jejich vlastnictví, nicméně byly pořízeny s finanční pomocí města, jehož slávu Zlatá přilba SNP šíří bezmála padesát let. „Oba kluby by měly spolupracovat,“ vyjádřil se Ján Daniel, kouč slovenského týmu v jadranské lize. „A takové žabomyší spory neprospějí ploché dráze.“

Počátek letošního ročníku byl poněkud bouřlivější. Speedway Club si stěžoval, že mu zmizely plakáty na jejich mistrovství Slovenska, Poláci zase protestovali proti starým výfukům na motocyklech Martina Málka a dalších závodníků. Nové tlumiče sice nejsou na Slovensku povinné, ale v jejich prospěch nakonec rozhodla poznámka ve zvláštních ustanoveních, že se jede dle reglementů FIM.

Z úhlu pohledu českého fanouška nemohl mítink začít lépe. Jan Holub vyhrál úvodní rozjížďku ve stylu start – cíl. Vzápětí ho napodobil Tomáš Suchánek. Už při sobotní první lize ve Svitavách neskrýval svou touhu znovu se zapsat do listiny vítězů závodu, v němž triumfoval již roku 2004.

Nyní si na protilehlé rovince vyzkoušel start a průjezd zatáčkou pod plným plynem. Vzápětí se pekelně soustředil a už při vylétnutí pásky ujel Martinu Málkovi. Ten se z následků svého sobotního pádu oklepal jako kočka, by připouštěl, že se při podpisu reverzu ve svitavské nemocnici příliš nešířil o svých záměrech na poslední prázdninovou neděli.

Tomáš Suchánek prošel skvěle rovněž dalšími jízdami a o jeho postupu do semifinále nebylo sebemenších pochyb. Podobně si počínal rovněž Jan Holub. V osmé jízdě sice protínal metu jako předposlední, avšak suverénní triumf v rozjížďce s číslem jedenáct prudce zvýšil hodnotu jeho akcií.

Zato Martin Málek a Martin Gavenda se na svou účast ve druhé polovině mítinku nadřeli o poznání více. Martin Gavenda však v patnácté jízdě vystřelil jako zátka ze šampaňského a cílem proburácel jako vítěz před Tomášem Suchánkem. Martin Málek sice o rozjížďku předtím inkasoval bod až po odstoupení Roberto Haupta, nicméně i osm bodů dnes na postup stačilo. Z českých závodníků se tak do druhé části nedostal pouze Jaromír Otruba, který ovšem na střední Slovensko cestoval původně jen jako druhý náhradník.

Páté kolo přineslo konec nadějím na pódium
V prvním semifinále byl rychlejší než Tomáš Suchánek pouze Kamil Brzozowski. Z českého čtyřlístku si Pardubičan zajistil postup sám. Nejblíže k finále měl Jan Holub, když ve druhém semifinále projel cílem za Marcinem Jedrzejewskim a překvapením celého odpoledne Nicolasem Covattim.

Poslední šanci pro sebe využil Kiril Cukanov. Martin Málek postoupil do finále jako druhý, když překonal Jana Holuba. „Dost velkej‘ pech,“ povzdechl si mšenský junior. „To mě docela naštvalo. Martina jsem ani neslyšel, najednou tam byl a zvenku mě objel. Je to škoda, těšil jsem se do finále, že by to mohlo vyjít.“

Cestu mezi nejlepších šest nenašel ani Martin Gavenda. Když se nedostal dopředu po vylétnutí pásky, zklamaně zastavil ještě v úvodním okruhu. Na finále se však mohli připravovat dva čeští závodníci.

Kamil Brzozowski ovšem vybral pozici na startovním roštu dobře. S modrým povlakem vystřelil do čela, aby vedení nedal z rukou ani na okamžik. Zatímco na Martina Málka zbyla nejvzdálenější startovací dráha, Tomáš Suchánek volil jako třetí a zvednul zelený terč. „Lajna byla úplně na hovno,“ vysvětloval své pohnutky. „Celej‘ závod to nekropili, nikdo tam neodjel a pětka byla dobrá.“

V první zatáčce však Tomáš Suchánek své rivaly neobjel. Když ovšem Kiril Cukanov ve druhém oblouku zaváhal a propadl se až na chvost, poskočil na třetí příčku za Nicolase Covattiho a suverénního Kamila Brzorowskeho.

Na začátku pátého kola se ovšem jeho motocykl zastavil. „Vypadlo mě vypínání,“ hlásil ve svém depu. „Muselo bejt‘ strašný na kraji, není možný, aby to vypadlo. Smůla, ale co se dá dělat. Je to na hovno, celej‘ závod pohoda a ve finále to takhle posrat.“

A tak se nejlepším českým závodníkem letošní ZP SNP stal Martin Málek, jenž byl v cíli čtvrtý. „Docela makačka po včerejšku,“ svěřoval se magazínu speedwayA-Z. „Z toho si uvědomuju jen, že jsem se probral v nemocnici. Chodil jsem už předtím po depu, ale při smyslech byl až tam.“

Jeho účast dlouho visela na vlásku a posádky dodávek se závodníky a jejich doprovody byly u vjezdu do areálu na jeho možnou absenci upozorňovány. „Dneska jsem se trápil, fyzicky i na dráze. Hlavně starty jsem měl pomalé. Jsem rád, že jsem se dostal do finále. I to pro mě bylo velký úspěch.“

Nemožnost volby dráhy byla pro finálový výsledek přímo určující. „Venek nebyl na starty moc šastný,“ souhlasil Martin Málek. „Nevyšlo to, třeba zase za rok. Jsem ale rád i za to čtvrté místo.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)