AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Slaný – 5. května
Loňský šampionát dvojic sice nezastihl tým fanouškovského uskupení HBC@Vrates Divišov na pódiu, nicméně Michael Hádek se Zdeňkem Simotou se postarali o obhajobu loňského triumfu při Memoriálu Antonína Vildeho. Zdeněk Simota sice přišel v rozjížďce s číslem dvanáct o motor, avšak hned v semifinále se oba Plzeňané vrátili na vítěznou cestu. Finále sice ovládl Martin Málek, avšak jim stačilo ohlídat Karola Zabika. Skvělým doplňkem se stal závod krosových sajdkár, jejichž posádky svými výkony jednoznačně strčily do kapsy v posledních sezónách tolik protěžovaný flattrack.

D隝 trápil pouze chvilku
Černočerné mraky ženoucí se nad královským městem směrem k plochodrážnímu stadiónu nevěstily vůbec nic dobrého. A vskutku krátce před druhou otevřela obloha svá stavidla. Pršelo, pršelo, jen se lilo. Ale jak voda z nebes přišla, stejně rychle odešla, takže mítink nabral pouze dvacetiminutové zpoždění.

Rozpis z mistrovských dvojic redukovaný na osm týmů místo klasické podoby na jednadvacet jízd Memoriálu Antonína Vildeho jednoznačně prospěl. Závod dostal spád, přičemž dramatičnost bylo to, poslední co postrádal. A to tím spíše, postrádala-li každá ze skupin vyloženého favorita.

V áčku vykročili za postupem nejrychleji domácí junioři. I když v rozjížďce s číslem jedna vystřelil dopředu Ronny Weis, Michal Dudek ho bez větších problémů objel vnějškem úvodní zatáčky. Roman Čejka zůstal trčet vzadu, avšak na sklonku druhého okruhu podjel Matthiase Bartze.

Když šli Slaňáci do akce podruhé, bylo už dávno po dešti, nicméně jeho vláha byla oválu stále ještě ku prospěchu. V rozjížďce s číslem pět čekal na Romana Čejku s Michalem Dudkem jablonecký DaK. Jeho stavitel František Liebezeit musel nejvíc improvizovat se sestavou. Václava Milíka mu sebralo semifinále evropského juniorského šampionátu v Pfaffenhofenu a Jan Holub nedostal ještě souhlas od lékařů.

Výsledkem se stalo spojení Tomáše Suchánka s Michalem Škurlou. Pardubičan v rozjížďce s číslem tři slavil triumf stylem start – cíl, avšak na Michala Škurlu vyzráli Jan Jaroš i Ondřej Smetana spojení pod hlavičkou firmy SMESTAV. Pátá jízda se však stala jednoznačnou kořistí Slaňáků. Michal Dudek s Romanem Čejkou ji ovládli už současně s letem pásky a Tomáš Suchánek byl proti nim bezmocný.

Na postup si dělali čáku také oba Němci. V sedmé jízdě se postaral o vzruch Ronny Weis už při příjezdu na rošt, když místo bílého povlaku zdobil jeho přilbu modrý. Náprava byla dílem pár sekund. Hned vzápětí se Ronny Weis dostal do čela. K překvapení mnoha diváků se v první zatáčce za jeho záda probil Matthias Bartz. Jan Jaroš si ovšem nechtěl nechat takovou potupu líbit.

Už v úvodním oblouku druhého okruhu byl takřka zpátky, avšak Matthias Bartz svou dočasnou pozici prozatím ještě uhájil. V nájezdu do třetího kola se ale Jan Jaroš stejně dostal dopředu. Hned se pustil i do Ronnyho Weise. By se po něm sápal až do cíle a jeho útok vnitřkem poslední zatáčky vypadal hodně ambiciózně, Němec mohl slavit těsňoučké vítězství.

Ob jednu jízdu později Ronny Weis sice zopakoval svůj excelentní start, jenže Tomáš Suchánek byl zvnějšku rychlejší. Michal Škurla hlídal Matthiase Bartze, ale ve třetím kole zůstal stát. „Je to prázdný,“ nahlížel jeho otec Tomáš. „Ale metyl tam byl!“

Za daného stavu byl pro výsledek skupiny rozhodující rozjížďka s číslem jedenáct. Jan Jaroš se dostal do vedení, které sebral Michalu Dudkovi, jenž se propadl až na chvost. Navzdory své snaze se před Ondřeje Smetanu za záda druhého Romana Čejky nedostal. Vítězství však nebylo SMESTAVu nic platné. Slaný měl tak či onak o dva body v konečném součtu více a při rovnosti s Míšní sehrál v německý prospěch svou roli výsledek vzájemné rozjížďky.

Predátoři a jejich kořist
Ve skupině B byly nakonec karty namíchány přímočařeji. Zdeněk Simota s Michaelem Hádkem ve vestě HBC@Vrates Divišov záhy odeslali za svá záda Zdeňka Holuba, který perfektně odstartoval do rozjížďky s číslem dvě. O body se nehodlali dělit ani Martin Málek s Karolem Zabikem. Mistrovská sestava sezóny 2008 s logem PRO-TEC Miletice na vestách na úvod brutálně vyřešila Žarnovici, kde nakonec místo Fritze Wallnera startoval Vladimír Višváder.

Následující série byla v bleděmodrém jako ta úvodní, pouze si predátoři vyměnili svou kořist. Avšak fanouškovský pár to neměl jednoduché. V šesté jízdě se mezi Zdeňkem Simotou a Michaelem Hádkem usadil Vladimír Višváder. Ostřílený matador se však už od druhé zatáčky musel dívat na jedenáctku na Plzeňanových zádech. „Přestávalo to jet,“ vysvětloval Vladimír Višváder. „To zapalování mi odcházelo už ve Mšeně a teď se to projevilo.“

Ani miletičtí to v rozjížďce s číslem osm neměli snadné. Martin Málek předvedl ukázkový start, jenže v prvním oblouku ho zvenku předčil Zdeněk Holub. Skokan letošního jara neohroženě vzdoroval tlaku zkušenějších soupeřů, avšak nakonec podlehl. Martin Málek ho po velikánském úsilí objel ve druhém okruhu v zatáčce u depa. Karol Zabik se před pražského juniora dostal hned v následujícím oblouku.

O postupujících bylo rozhodnuto. Zdeněk Holub s Danielem Hádkem však v desáté jízdě opakované kvůli pádu Jána Halabrína v první zatáčce na hlavu porazili Žarnovicu. Rozjížďka s číslem dvanáct, poslední ze základního rozpisu, přihrála vítězství ve skupině pořádajícím Mileticím, by to zpočátku vypadalo přesně obráceně.

Martin Málek se bleskovým manévrem dostal do čela, avšak Michael Hádek se Zdeňkem Simotou zamkli Karola Zabika na zámek s minimálně sedmi západy. Martin Málek se otáčel, snažil se brzdit soupeře a dát prostor svému parákovi k útoku. Jenže dosáhl pravý opak. Michael Hádek se dostal před něho. Třetí okruh však byl fatální pro Zdeňka Simotu. „Zadřel jsem motor,“ hlásil v depu ještě s přilbou na hlavě.

Neúprosná aritmetika
Nicméně boj o stupně vítězů měl teprve ještě přijít ve finálové části. Nejprve se střetli čtvrtí a třetí z obou skupin. Z oblohy opět spadlo pár kapek, naštěstí hodně ojedinělých. Tomáš Suchánek s Michalem Škurlou je ani nezaznamenali a po startu odsoudili Žarnovicu na absolutní dno tabulky závěrečných výsledků. Vzápětí Jan Jaroš objel v první zatáčce Zdeňka Holuba. Ondřej Smetana pohlídal Daniela Hádka a SMESTAV se mohl pyšnit pátou pozicí.

A už tu bylo semifinále. Zdeněk Simota v sedle rezervního motocyklu s Michaelem Hádkem až porazili slánské juniory stejně jednoznačně, jako komunistický parlament hlasoval o zákonech. Stejně posléze naložili Martin Málek a Karol Zabik s míšeňskými Němci.

Jestliže umísovací jízdy doposud postrádaly explozivní náboj, malé finále přineslo drama. Nejrychleji odstartoval Ronny Weis, který se snažil pustit svého kolegu vnitřkem dopředu, jenže Michal Dudek byl proklatě rychlý. Na protilehlou rovinku vyjel jako první, avšak problém byl s posledním místem Romana Čejky.

Ten se ne a ne prokousat přes německý tandem. Celá čtyřka mířila do cíle, avšak startmaršál František Moulis ji zapomněl odmávat šachovnicovou vlajkou. Zmatený Matthias Bartz zůstal stát, ukazoval čtyři prsty k věži, avšak Michal Dudek s Romanem Čejkou reagovali jako správní závodníci. Nekoukali napravo, ani nalevo a protnuli metu před oběma Němci, kteří nechápali, která bije. Zatímco jiní sudí v minulosti podobnou situaci ani nezaznamenali, František Kalina byl dokonale v obraze a vyhlásil pořadí po průjezdu čtvrtým kolem.

A zbývalo už jen velké finále. Martin Málek sice slavil triumf stylem start – cíl, jenže Michael Hádek se Zdeňkem Simotou opět nepustili Karola Zabika před sebe. Polský borec se sice snažil, ale závodníci v žoldu HBC@Vrates byli stejně neúprosní jako aritmetika. Pět bodů za druhé a třetí místo je rozhodně více než čtyři za vítězství. „Měli jsme nejlepší pozice na startu,“ vyprávěl Michael Hádek o chvíli později. „Trojka je tvrdá a jsou tam koleje. Od startu jsme tam byli stejně a to rozhodlo.“

Hlasy z depa
„Teďka po finále dobrý, ale první dvě rozjížďky katastrofa,“ svěřoval se Michael Hádek se svými rozporuplnými pocity. „Vůbec to nejelo od startu, ale jinak dobrý. Co je doma, to se počítá.“

„Začátek byl dobrej‘,“ bilancoval Zdeněk Simota. „Ale pak jsem zadřel motor a skočil na druhou motorku. Semifinále jsme vyhráli a ve finále viděli, že máme Karola za sebou. Měl to rychlejší, ale drželi jsme ho za sebou, abychom vyhráli. Jsem spokojenej‘, zatím mi to jde dobře.“

„Dneska to bylo dobré,“ říkal Martin Málek. „Zkoušeli jsme všechno možné. Dráha se hodně změnila po první, po druhé a po třetí jízdě. Po dešti to bylo super, ale potom to hodně proschlo. Co jízda, to jiné nastavení a převod. Škoda toho druhého místa, ale to je štěstí. Jsem spokojený, že jsem měl dobré starty.“

„Dneska mi to nějak nešlo, hlavní vina byla v motoru,“ zněl komentář z úst Romana Čejky. „Nechci říkat, že jsem mistr světa, ale motor nechce jet. Chtělo by to asi změnit vačku, aby se změnila charakteristika a šlo to dopředu. Hlavně ty starty! Ty mi dneska vůbec nešly!“

„Chyběl bod,“ posteskl si Ondřej Smetana. „Neporazili jsme ty Němce. Škoda. Ruka ze Mšena je v pohodě, bolelo to asi proto, že to bylo jen asi víc naražený.“

„Pěkný, ale mohli jsme postoupit do semifinále,“ litoval Zdeněk Holub. „Byli tam lepší střelci. V první jízdě jsem měl dobrej‘ start, ale pak už mi to nešlo.“

„Nestartoval jsem,“ sypal si Daniel Hádek popel na hlavu. „Vždycky to musím dohánět. Musím víc trénovat a doufám, že to přijde. Je teprve začátek sezóny, v Plzni na junioráku si zlepším náladu.“

„Šlo to, akorát jsem si vybral blbej‘ motor,“ krčil Tomáš Suchánek rameny. „Není dobrej‘ na tvrdou dráhu a tu tady máš jen místama. Vždycky to vylítlo a pak to jen couvalo.“

„Strašně,“ odpověděl Vladimír Višváder na otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dnes jelo. „Zapalování mi odcházelo už ve Mšeně a dneska se to ukázalo. Ve třetím kole to přestávalo jet. Jsem deprimovanej‘, jedu na dovolenou. Asi do Zohoru (smích).“

Základní část:

skupina A:
1. AK Slaný		16
Michal Dudek	4 4 0	8
Roman Čejka	2 3 3	8(1)
2. MSC Míšeň		14
Ronny Weis, D	3 4 3	10
Mathias Bartz, D	0 2 2	4(1)
3. SMESTAV		14
Ondřej Smetana	2 0 2	4(1)
Jan Jaroš	3 3 4	10
4. DaK Moto Jablonec		10
Tomáš Suchánek	4 2 4	10
Michal Škurla	0 0 E	0
skupina B:
1. PRO-TEC Miletice		19
Martin Málek	4 4 2	10(1)
Karol Zabik,PL	3 3 3	9(2)
2. HBC@Vrates Divišov		18
Michael Hádek	3 3 4	10(2)
Zdeněk Simota	4 4 E	8
3. ČR U17		11
Zdeněk Holub	0 2 4	6
Daniel Hádek	2 0 3	5(1)
4. SC Žarnovica		6
Ján Halabrín, SK	2 0 2	4
Vladimír Višváder	0 2 0	2

Poznámka: při bodové rovnosti týmů Míšně a SMESTAV rozhodl o postupujícím do semifinále výsledek vzájemné jízdy.

Finálová skupina:

	o7.m	o5.m	SF1	SF2	MF	FIN
1. HBC@Vrates Divišov			7			5
Michael Hádek			3			3
Zdeněk Simota			4			2
2. PRO-TEC SK Miletice				7		4
Martin Málek				4		4
Karol Zabik, PL				3		0
3. MSC Míšeň				2	5
Ronny Weis, D				0	2
Matthias Bartz, D				2	3
4. AK Slaný			2		4
Michal Dudek			0		4
Roman Čejka			2		0
5. SMESTAV		6
Ondřej Smetana		2
Jan Jaroš		4
6. ČR U17		3
Zdeněk Holub		3
Daniel Hádek		0
7. DaK Moto Jablonec	7
Tomáš Suchánek	4
Michal Škurla	3
8. SC Žarnovica	2
Ján Halabrín	2
Vladimír Višváder	0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Míchal Kohout

Miletice – 4. května
Sobotní trénink před evropským šampionátem juniorů v Pfaffenhofenu přinutil Františka Liebezeita improvizovat se svým týmem pro zítřejší Memoriál Antonína Vildeho ve Slaném. Stejný problém ovšem musel řešit i pořádající Antonín Vilde. V sestavě SK Miletice se startovním číslem šestnáct nenastoupí Eduard Krčmář, avšak Karol Zabik. Ve spojení s Martinem Málkem připomene šampionát republiky dvojic z Březolup 2008, v němž tato sestavy vybojovala titul.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Mariánské Lázně – 28. dubna
Uplynulý víkend hostily Mariánské Lázně na svém pískovém kilometrovém oválu dva výborné závody. Den před korunovací Aleše Drymla novým českým šampiónem patřila dráha již tradičně starým pánům pod hlavičkou Veteran Longtrack Euro Series. Skvěle obsazený podnik sledovala bohužel jen malá hrstka diváků. Vzhledem k malému počtu závodů na dlouhé ploché dráze v naší vlasti je to velká škoda, nebo kromě přehlídky známých jmen plochodrážní minulosti a nádherných starých motocyklů získává tento podnik čím dál vyšší sportovní hodnotu.

Největším lákadlem sobotního závodu byla bezesporu kategorie čtyřventilů. Startovní listina je rok od roku kvalitnější a uspět mezi ostřílenými dravci z řad bývalých reprezentantů je stále těžší. Letos se konkurence ještě rozrostla. Jména jako Bob Dolman, Hylke Dijkema, Wim de Haas nebo Paul Evitts doplnili bratr trojnásobného mistra světa na dlouhé dráze Kelvina Tatuma Neville, rovněž vynikající závodník v této disciplíně, nebo Holanďan Henk Snijder, držitel bronzové medaile z mistrovství Evropy na travnaté ploché dráze z roku 1990. Ten se na mariánskolázeňské dráze objevil po dlouhých šestnácti letech od svého účinkování v semifinále mistrovství světa 1996. Stoupající úroveň jezdeckého pole a s tím i zvyšující se finanční náročnost přípravy motocyklů přiměla například ostříleného matadora Itala Francesco Barbettu k úvahám o přestupu do kategorie dvouventilů v příští sezóně. Závod v Mariánských Lázních bohužel letos z osobních důvodů vynechali Britové Kevin Teager a Gerald Short. Náš jediný zástupce ve startovním poli Karel Kadlec měl plnou hlavu starostí už před závodem. Problém s nefungující převodovkou ještě zkomplikoval prasklý rám během tréninku. Skoro to už vypadalo na závod bez české účasti. Nakonec Karel využil smůly dalšího z jezdců Nora Peera Bakkeho, který pro změnu přišel v tréninku o motor, a sestavil s ním dohromady jeden fungující motocykl.

Jeden z největších favoritů závodu Brit Neville Tatum se představil divákům v jízdě s pořadovým číslem pět. Po bleskovém startu se usadil na čele a začal svým soupeřům ujíždět. Celkem jasné vítězství však vzalo rázem za své. Při průjezdu cílem druhého kola začal Britův stroj trucovat a zdvižená paže signalizovala odstoupení z jízdy. Pět bodů tak spadlo do klína jeho krajanovi Johnu Hartleymu před Wim de Haasem a dalším Britem Hammondem. Ještě dramatičtější průběh měla následující šestá jízda. V nájezdu do první zatáčky upadl v chumlu závodníku bývalý vítěz mariánskolázeňského závodu Kevin Howse. Hrozivě vyhlížející karambol, při kterém Brit i motocyklem skončil v kotrmelcích, naštěstí skončil jen naraženým hrudníkem. Ze začátku dost otřesený jezdec byl nakonec schopen pokračovat v závodě. Jízda byla opakována bez něj, ale ani tentokrát se neobešla bez problémů. Tentokrát začalo pro změnu trucovat startovací zařízení. Jízda tak byla startována celkem čtyřikrát. Pokaždé se po výborném startu do čela dral Karel Kadlec těsně následovaný Paulem Evittsem. Ten měl nakonec navrch a cílovou metu protnul před naším borcem. Za zmínku stojí, že Paul byl v minulosti jedním z mála britských plochodrážních jezdců, kteří reprezentovali svou vlasti v závodech mistrovství světa na ledové ploché dráze.

Kdo z favoritů nezaváhal, byl Bob Dolman. Někdejší medailista mistrovství Evropy na travnaté dráze (Nandlstadt 1987) proměnil všechny své starty ve vítězství takovým způsobem, že nikdo nepochyboval o jeho triumfu i ve finále A. Spolu s ním do něj postoupili Ulrich Büschke, Paul Evitts, Wim de Haas, John Hartley a po slabším úvodu dvěma triumfy mocně finišující Hylke Dijkema. Defekty uzavřely cestu mezi nejlepší šestku nejen Tatumovi, ale i druhému nováčkovi seriálu Snijderovi. Také on se podobně jako Tatum poroučel z prvního místa prakticky vyhrané jízdy. Nepomohl mu ani bodík, pro který dotlačil svůj motocykl dobrých dvě stě metrů do cíle.

Ve finále A nezaváhal favorit Dolman a nenechal nikoho na pochybách o tom, že to s obhajobou loňského titulu mezi veterány myslí vážně. Za ním jezdil Dijkema, ale jeho motor se ve třetím kole připsal na soupisku obětí horkého sobotního odpoledne. Druhý a třetí stupínek vítězů tak obsadili Ulrich Büschke a Paul Evitts.

Náš Karel Kadlec srdnatě bojoval v B finále, když k postupu do áčka mu chyběl jediný bod. Opět předvedl nejlepší start a za jásotu nepočetného publika se usadil na čele. Bohužel už v nájezdu do druhé zatáčky se přes něj přehnal Snijder a viditelně vadnoucího Karla nakonec překonali i Hammond s Tatumem. Naprosto vyčerpaný český závodník po průjezdu cílem sklidil za svůj celodenní výkon a zápas s nepřízní osudu od publika zasloužený potlesk.

V kategorii dvouventilových strojů jednoznačně kraloval německý závodník Josef Goldbrunner. Bývalý reprezentant v evropském šampionátu na travnaté ploché dráze v základní části třikrát zvítězil a jako jediný mohl nastoupit do velkého finále s čistou vestou. Jeho souboje s dvojnásobným veteránským šampiónem Franzem Greiselem byly ozdobou závodu. Ve finále to byl právě Greisel, který po startu vylétl do čela a ve své typické rudé kombinéze uháněl vstříc dalšímu triumfu na mariánskolázeňském oválu. Jeho rychlý Jap šlapal jako hodinky a za ním jedoucí Josef Goldbrunner se mu přibližoval jen velmi pomalu. Nezapřel však duši závodníka, do stíhací jízdy dal veškeré své umění a v poslední zatáčce předvedl neuvěřitelný útok vnějším obloukem, který jej posunul do čela. S náskokem sotva jedné délky motocyklu si při průjezdu cílem dovolil i vítězoslavné gesto. Při dekorování na stupních vítězů si pak zaslouženě posadil na hlavu křišálovou zlatou přilbu Franty Juhana náležící nejlepšímu jezdci dvouventilové kategorie.

Hlasy z depa:
Karel Kadlec před závodem: „Ty vole, už jsem viděl andělíčky, v tréninku mi při jízdě praskl rám. Tak jsme namontovali motor do Bakkeho rámu, tomu pro změnu odešel v tréninku motor, a asi se budem na motorce střídat.“

Karel Kadlec po závodech: „Dělal jsem, co jsem moh, v zatáčkách jsem jim dával, ale viděl jsi to, na rovince mi všichni předjížděli. Nedařilo se nic, převodovka, co mi dával dohromady Tonda Klatovský, nefungovala, nešla zařadit jednička, pak ten rám. Vůbec jsem nechtěl jet, jel jsem jenom kvůli Mírovi a lidem, co mi pomáhaj.“

Peer Bakke: „V tréninku se mi rozpadl motor, pak přišel Karel Kadlec, kterému pro změnu praskl rám, že složíme dohromady jednu motorku, ale Karel měl dobrý rychlý motor udělaný na tuhle dráhu, já mu to nechtěl kazit, ten motor by v tomhle vedru takovou porci nevydržel. Tak jsem jel na motorce Antona Wannaska, ale to nešlo, nakonec jsem to po dvou jízdách musel zabalit. Příští rok asi plochou dráhu nepojedu, doma v Norsku jezdím motokros i silnice, všechno se to nedá stíhat a plochá dráha je z toho nejnáročnější. Jak netrénuješ a nejezdíš pravidelně, nemůžeš podávat dobré výkony. Před dvěma lety jsme pořádali ve Stavangeru otevřené Mistrovství Norska, narychlo jsme povolali všechny Nory schopné posadit se na motorku, my dědkové jsme se vůbec nechytali, ale byl to úžasný pocit postavit se na start po boku Gerda Risse.“

Knut Olsen (nejstarší účastník závodu, 75 let): „Krásná dráha, nádherné město a hlavně to počasí, u nás sněžilo, když jsme odjížděli. Taky jsou tu krásné holky, u nás v Norsku je pravidlo, že si muž nesmí nic začít s holkou, co je mladší než jeho dcera. Jenže mojí dceři je 56! Rád bych přijel i příští rok, nemám sice moc peněz, přivydělávám si prodáváním párků v přístavu, ale kamarád mě určitě založí. Je to dobrej kamarád, pomáhal mi, i když jsem s plochou dráhou začínal a to bylo v roce 1954. Jenom abych do té doby neumřel, doktor mi řek, že mám rakovinu a že už ani nemusím přestat kouřit, to je fajn. Na něco se umřít musí, jednou mě mrtvýho sundají z motorky. Tak a teď jdu zavolat ženě, že jsem ještě naživu.“

Foto: Jiří Bayer

Pardubice – 4. května
Příští týden budou fanoušci doslova na roztrhání a ouvertura finále šampionátu jednotlivců AČR, dvě extraligy a SGP České republiky jim udělají nejen spousta škrtů v diáři, ale především vítr v peněžence. Kromě vrcholů termínového kalendáře, jenž je stejně pramálo logický jako každý rok, bude k vidění rovněž ligová soutěž družstev Slovinska, Chorvatska, Slovenska a České republiky lidově zvaná jadranská liga. Český kouč Lubomír Vozár se magazínu speedwayA-Z svěřil, že se na utkání se Slováky v Pardubicích a Žarnovici těší.

„Těším se na chlapce Slováky,“ směje se Lubomír Vozár. I když ti Slováci by měli být napsaní spíše v uvozovkách. V pětičlenných sestavách, do nichž se soutěž letos smrskla, se totiž slovenským původem může pochlubit pouze Ján Halabrín. Rakušan Fritz Wallner startuje s licencí SMF, avšak všichni ostatní závodníci se u přejímky prokážou plastovou kartičkou s českým lvem ve znaku.

Na slovenské straně mezi nimi bude i maďarský junior Patrik Nagy. Sestavu Jána Daniela tradičně posílí Moravané Martin Málek a Martin Gavenda. Český tým prozatím drží ojedinělý primát, že se během svého působení v soutěži dokázal obejít bez cizinců. Z této filozofie nemusí slevovat ani příští týden, by otázka jezdeckého obsazení je kapánek složitější.

Václav Milík se účastní SGP České republiky, a proto není možné, aby se mezi pátečním tréninkem a sobotním závodem objevil dopoledne v jiném klání. Proto by měl zamířit až do Žarnovice místo Michaela Hádka, avšak pokud ho nepovolá polský Krakow. „Potom by jel Zdeněk Holub a dalším náhradníkem je Michal Škurla,“ říká Lubomír Vozár, jenž bude mít v týmu Tomáše Suchánka, Ondřeje Veverku, Michala Dudka a Romana Čejku.

Český tým vstoupil do jadranské ligy letos v březnu v rámci přípravy juniorského kádru, ale v oslabeném složení prohrál jak v Goričanu, tak v Lublani. „Ve Slovinsku to nešlo,“ komentuje oba závody Lubomír Vozár, jehož právě ve Slovinsku poprvé a prozatím naposledy vystřídal na postu manažera Milan Špinka. „Ale v Chorvatsku to nebyl takový propadák. Chorvati měli paradoxně výhodu, že se jim zranil Matija Duh a mohli za něho měnit jiné jezdce. Vyšel mi žolík a nakonec jsme to srovnali. Ale k vítězství bychom potřebovali k Vaškovi Milíkovi ještě jednoho jezdce. Ostatní kluci začínali, tak to nešlo. Ale my jim to vrátíme, už se těším na Slovince, jak jim to v Pardubicích odvedeme.“

Sestavy týmů na obě utkání:

Česká republika:	Pardubice – sobota: Tomáš Suchánek, Michael Hádek, Ondřej Veverka, Michal Dudek, Roman Čejka
	Žarnovica – neděle: Tomáš Suchánek, Václav Milík (nebo Zdeněk Holub či Michal Škurla), Ondřej Veverka, Michal Dudek, Roman Čejka
Slovensko:	Martin Málek (CZ), Martin Gavenda (CZ), Fritz Wallner (A – SMF), Ján Halabrín, Patrik Nagy (H – ACCR)

Foto: Wojta Zavřel

Jablonec nad Nisou – 3. května
Oproti původní startovní listině sobotního Memoriálu Antonína Vildeho ve Slaném došlo prozatím k jediné změně. Václava Milíka, jehož čeká semifinále evropského šampionátu juniorů, nahradí v sestavě týmu DaK Moto Liebezeit další Pardubičan Tomáš Suchánek. Jméno Jana Holuba by se ovšem tentokrát už škrtat nemělo, jak magazínu speedwayA-Z prozradil František Liebezeit.

„Měl by jet,“ řekl stavitel jablonecké dvojice, že se startovní šest v jeho dvojici nemění. „Dnes odpoledne má kontrolu u doktora. Ale na osmdesát procent by to mělo klapnout, chtěl by si to ošahat před extraligou.“

DaK Moto Divišov rozehraje svou extraligovou kampaň příští čtvrtek svým výjezdem do Mšena.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)