AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 23. června
Na tiskové konferenci po premiérovém závodě Poháru FIM ve flat tracku, který do ochozů pražské Markéty přilákal mnohem více návštěvníků než národní plochodrážní závody, zdůrazňovali vítězové odlišnost flat tracku od klasické speedway. Přitom je však spojovala vcelku úspěšná plochodrážnická minulost. Vítězství si z české metropole odvážel Aidan Collins, někdejší britský profesionál, jehož k nám doprovázel i slavnější otec Les, světový vicemistr z Los Angeles 1982. Z českých zástupců byl nejlepší Pavol Pučko. Bývalý závodník pražské Markéty skončil po velkém boji pátý.

Symbióza oválových disciplín
Snad to byla náhoda, snad osud, ale s největší pravděpodobností výsledek kompromisu s umístěním reklamního billboardu na plochodrážní pozadí na křižovatce nad Markétou. Avšak a tak či onak, název americké závody na ploché dráze sluší flat tracku mnohem více než doposud užívané pojmenování americká plochá dráha, jelikož klasický speedway se samozřejmě jezdí i na druhé straně velké louže.

Premiéra flat tracku mezinárodní úrovně na pražské Markétě dala najevo, že klasický speedway může nové disciplíně nabídnout mnohem více než vlastní dráhy, k nimž průkopníci českého flat tracku logicky upírali své zraky. Zázemí pražské stadiónu včetně precizní práce pořadatelské party ozdobila premiéru mezinárodního flat tracku. A místní spíkr Václav Procházka jednoznačně předčil svého flat trackového kolegu už jen rozsahem své přípravy, který mu poskytnul dokonalý přehled.

Nicméně ani v opačném směru by plochá dráha ze spojení s flat trackem nemusela litovat. Zajímavé pravidlo řeší kolizi dvou závodníků v případě přerušení jízdy. Obvyklé plochodrážní dohady, kdo je viníkem a koho vyloučit se tady neodehrávají. Účastníci se při repete seřadí dle pořadí, jaké bylo v okamžiku přerušení a ten, kvůli němuž svítila červená světla, putuje dozadu na trestnou čáru.

Tuto situaci jsme viděli v rozjížďce s číslem čtyři. Na druhou stranu, když byl Marco Buzzi v šesté jízdě nemilosrdně přibit soupeřem na prkna, zůstal nejen bez bodů, ale s poraněnými žebry skončil v nemocnici. Nikdo jiný nebyl potrestán a poslední bod bral i Aleš Exler, by byl po úvodních technických problémech o dvě kola zpět. Předjetí o kolo totiž v motocyklových závodech trestá diskvalifikací zase jen plochá dráha.

Paralel flat tracku a ploché dráhy bychom během dnešního dne našli povícero. A to nejen kvůli místu konání, které přilákalo mnoho osob z plochodrážních kuloárů. Nová disciplína láká i bývalé plochodrážníky. Důvody nastínil kupříkladu Jiří Němec. „Do plochý dráhy bych dával jen prachy,“ svěřoval se mechanik Vladimíra Višvádera, jenž koketoval se šroubky i klasickými ledy. Dnes se blýsknul především v rozjížďce s číslem sedm.

Nejlépe odstartoval, a když ho v prvním oblouku objel Emanuele Marzotto, syn italského producenta motorů GM, záhy mu to oplatil. Jenže síly ubývaly a v první zatáčce třetího kola ze šesti se Ital dostal na první příčku definitivně. Na konci čtvrtého okruhu jel Jiří Němec čtvrtý, aby nakonec v poslední zatáčce upadl, ale pro poslední bod nakonec přece jen dorazil.

Stadión fandil Pavlu Pučkovi
Podobné důvody jako Jiřího Němce přitáhly k flat tracku rovněž Pavla Pučka. „Kdybych zůstal u plochý dráhy, je možný, že bych už zbankrotoval,“ svěřil se. Poté, co na podzim odešel z pražské Markéty, usídlil se ve východoslovenském Prešově, kde má kořeny rodina z otcovy strany. Začal pracovat ve firmě svého strýce Mariána Troligy, jehož šestsetpadesátku Husaberg na flat tracku sedlá.

Svůj příjezd na Markétu přirovnal k návratu domů. A by nikoho ze soupeřů neznal, záhy jim dal poznat, kdo je to Pavol Pučko. V rozjížďce s číslem jedna startoval z druhé řady, avšak z úvodního oblouku vyjel druhý za Glynem Pocklingtonem. Angličan nevydržel před Pavlem Pučkem dlouhou. V první zatáčce čtvrtého okruhu najel Pavol Pučko nemilosrdně vnitřní stranou. Glyn Pocklington se urputně bránil, avšak český borec byl tvrdší.

Ve čtvrté jízdě stál Pavol Pučko v první řadě, avšak na protilehlou rovinku vyjel čtvrtý s patnáctimetrovou ztrátou na třetího. Jenže Glyn Pocklington a Damien Bomais se ocitli na zemi a startovalo se znovu. Pavol Pučko jezdil opět čtvrtý za vedoucím Aidanem Collinsem, Emanuelem Marzottem a Fabriziem Vesprinim. V šestém kole se na chvilku dostal na třetí příčku, ale někdejší italský plochodrážník mu předjetí vrátil.

Osmá jízda v pořadí proto měla potvrdit Pavlu Pučkovi postup do semifinále. Start z druhé řady nebyl opět optimální, avšak český závodník záhy poskočil ze čtvrté příčky na druhou. Tu mu sice dočasně sebral Damien Bomais, ale od začátku čtvrtého kola jel Pavol Pučko jako druhý za Peterem Boastem.

V semifinále na osm kol Pavol Pučko neváhal. Po startu vystřelil vpřed a směle projel první zatáčkou jako vedoucí závodník. Za sebou měl ovšem pekelně rychlého Emanuele Marzotta, který ho v prvním oblouku třetího okruhu podjel. Druhé místo však znamenalo komfortní postup do finále. Někdejší plochodrážní reprezentant sem pronikl jako jediný z českých závodníků. Roman Janošák a Jan Vondrášek zůstali viset v rozjížďce poslední šance, ostatní skončili spolu se základní částí.

Start finále na dvanáct kol vyšel nejlépe Tomu Woolleyemu, který střídá flat track s britskou amatérskou National League. Za ním vyjeli z první zatáčky Aidan Collins a Emanuelle Marzotto. Pavel Pučko držel čtvrté místo, které ovšem ve druhém okruhu ztratil ve prospěch Fabrizia Vespriniho.

„Oni neměli daleko k pádu,“ komentoval Pavol Pučko úvodní kola. „Radši jsem to hlídal zezadu, ale toho druhýho Itala jsem neuhlídal.“ Ve čtvrtém kole ztratil Pavol Pučko kontakt s vedoucí čtyřkou a skončil pátý. Pozvání na tiskovou konferenci ho překvapilo a zaskočil zároveň. „Na tiskovce jsem nikdy nebyl, co se tam dělá?,“ ptal se reportéra magazínu speedwayA-Z.

Fabrizio Vesprini se nespokojil jen se skalpem českého závodníka, ale v osmém okruhu sebral třetí příčku Emanuelle Marzottovi. O vyvrcholení se ovšem postaral Aidan Collins. Ve druhé zatáčce jedenáctého okruhu připravil o vítězství Toma Woolleyho.

Hlasy z depa
„V seriálu jsou dobří závodníci jako tady Pavol,“ vysekl Aidan Collins na tiskové konferenci poklonu opodál sedícímu Pavlu Pučkovi. „Je tvrdý soupeř. Vůbec jsem neměl pocit, že dnes vyhraji. Díky organizátorům, že do toho šli. Dráha tady víc klouže, matriál by mohl být přilnavější. Pro mě je světový pohár nová výzva, závodí tady spousta dobrých jezdců. Američané tu nebyli, ale když přijeli do Anglie, prohráli, protože jsou zvyklí na hliněný povrch, takže jsme je porazili. Plochá dráha a flat track se nedá srovnat, je to úplně něco jiného. Speedway je mnohem těžší, ale ve flat tracku se angažují motocyklové značky.“

„S flat trackem jsem začal loni,“ přibližoval Tom Woolley, jak začal jeho příběh s touto disciplínou. „Skončil jsem druhý a tady Aidan první. Dráha tady v Praze je odlišná od ostatních. Je hodně jemná a hladká a velmi dobrá.“

„Italské dráhy na flat track jsou mnohem delší,“ vyprávěl Fabrizio Vesprini. „V Montegiorgio je kilometrová dráha, jemný písek a když jsme tam dělali první závod, přišlo se podívat pět tisíc lidí. Flat track a plochá dráha jsou hodně odlišné. Pokud je někdo zvyklý na flat track, je to OK, pokud jede plochou dráhu, je to OK, ale střídat to by bylo velmi obtížné.“

„Bylo to jako návrat domů,“ vystihl Pavol Pučko své pocity při návratu na pražskou Markétu. „Tady mám najezdíno ani tam nejvíc, ale mám míň natrénováno než ostatní, protože chodím do práce. Takhle série je pro mě něco novýho, nevěděl jsem, co čeho jdu. Znal jsem jenom Marco Belliho a Pete Boasta z vyprávění, že je dobrej‘. Při tréninku mi to nešlo, všichni mi ujížděli. Dal jsem nový gumy, díky za ně Mitasu. Nastavil jsem to jinak, popřemejšlel a hlavně si to srovnal sám v hlavě. Jsem spokojenej‘, ve finále už to tam nešlo dát, nebyl jsem schopnej‘ to tam poslat. Radši jsem to hlídal zezadu, oni tam neměli daleko k pádu. A toho jednoho jsem neuhlídal. Radši jsem pátej‘, než spadnout. Flat track byl dobrej‘ krok, kdybych závodil dál v plochý dráze, možná bych už po půl roce zkrachoval. Koukal jsem na to reálně, chodím v Prešově do práce, přes víkendy závodím jako hobbista. Je to koníček, ale jezdím mistrovství světa!“

Foto: Wojta Zavřel

Praha – 20. června
Flat track, který někdy nese mírně zavádějící označení americká plochá dráha, není u nás disciplínou s dlouhou tradicí. Nicméně jedna z alternativ zaoceánského motocyklového závodění na oválech si u nás rychle našel své vyznavače i pořadatele. Po víkendu s podniky v Plzni a Mariánských Lázních se již tuto sobotu na pražské Markétě uskuteční premiéra seriálu FIM Flat Track Cup, který svým prvním ročníkem aspiruje na označení neoficiálního mistrovství světa.

Další závody se uskuteční v Montegiorgio v Itálii, americkém Auburnu a Lodi, aby se seriál ukončil říjnovým závodem v Miskolci. Do pražského závodu je přihlášeno jednadvacet závodníků, přičemž české barvy budou hájit čtyři z nich. Nejznámější je Pavol Pučko, bývalý plochodrážník a ještě předtím motokrosař, jehož flat track oslovil hned, když před třemi lety dostal možnost zúčastnit se ukázkového podniku před Tomíčkovým memoriálem.

Oficiální zahájení sobotního závodu v Praze je v sedmnáct hodin. Avšak ještě předtím čeká návštěvníky bohatý doprovodný program. Současně s tréninkem úderem třinácté hodiny začne prezentace amerických automobilů a motocyklů. O dvě hodiny později se diváci dostanou do depa a o hodinu později je do varu dostane rocková skupina The Cannonballs.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

České ovály zažily minulý týden poměrně slušnou nadílku plochodrážní akce. Středeční extraliga ve Slaném potvrdila starou známou pravdu, že sejdou-li se dvě vyrovnaná družstva, jimž jde o hodně, systém dvojutkání nemá chybu. O víkendu se na severočeských oválech konaly tři různé šampionáty a program důstojně završil Memoriál Jiřího Hurycha. Reprezentantům se tentokrát nedařilo a také přehled ostatních aktivit našich závodníků bude poměrně stručný.
Na počátku naší tradiční kompilace se musíme vrátit ještě k minulému osmnáctému pokračování. V německé Vechtě se nepředstavily pouze stopětadvacítky, avšak v rámci doprovodného programu také veteráni. Karel Kadlec se ve vybrané společnosti sedmi poměrně zvučných jmen nemohl chybět. Zvítězil legendární Robert Barth, zatímco plzeňský nezmar protínal finálovou metu jako pátý.

V pondělí se Belle Vue dočkalo svého prvního letošního vítězství v rámci britské Elite League, když doma předčilo Wolverhampton 54:40. Aleš Dryml inkasoval osm bodů s jedním bonusem a při středeční extralize ve Slaném byl náležitě hrdý.

„Zničili jsme Wolves,“ říkal. „Pozměnili jsme tým a zdá se, že nám to už funguje. Zítra jedeme v Peterborough, to bude těžší.“ Nicméně Belle Vue skvěle fungovalo i při čtvrtečním výjezdu do Peterborough, jemuž podlehlo o jediný bod 47:46. Aleš Dryml opět nezklamal svými osmi body se dvěma bonusy.

Úterý patřilo především švédské Elit Serien. Vetlanda si odvezl vítězství i Norrköpingu, kde jí místní Vargarna podlehla 40:50. Martin Vaculík přispěl k vítězství deseti body s jedním bonusem a jako jediný se mohl pyšnit skalpem Nickiho Pedersena. Ve středu slovenský borec závodil v dánské lize. Jeho Holsted porazil doma Outrup 54:32 a Martin Vaculík měl navzdory diskvalifikaci v rozjížďce s číslem dvě na konci dvanáct bodů a bonus.

Ve středu se Josef Franc byl podívat na slánské extralize, kde samozřejmě musel odpovídat na řadu otázek týkajících se jeho druhého místa ve finské Forsse. Na druhý den v 11:20 se jeho letadlo odlepilo z ruzyňské ranveje a večer už Pražan mohl slavit vítězství v ligovém poháru. Sheffield doma porazil Berwick 54:42, k čemuž Josef Franc pomohl deseti body s jedním bonusem. Luboš Tomíček v barvách hostujících Banditů měl bodů pět.

Ve čtvrtek se v Premier League dostali do akce rovněž oba zbývající Češi. Ipswich zlikvidoval v ligovém klání hostující Glasgow 64:29. Filip Šitera skóroval jedním bodem. Redcar hostil Edinburgh, vyhrál 54:41, přičemž Matěj Kůs inkasoval osm bodů. Tím se výčet účinkování našich závodníků za kanálem La Manche v minulém týdnu uzavřelo.

Výjezd Berwicku do Edinburghu spláchnul d隝. Somerset sice doma v pátek porazil Glasgow 58:34 a Glasgow ujel včera domácí remízu s Workingtonem, ale Filip Šitera měl u svého jména poznámku rider replacement. Důvod byl nasnadě, na poslední chvíli nahradil Lukáše Drymla v kvalifikaci o SGP 2013 v Miskolci, kde jako jediný z našich reprezentantů našel cestu do race-off alespoň jako náhradník.

Zato Martin Vaculík při kvalifikaci zářil, když v Tarnowě nepoznal hořkost porážky. V neděli pomohl osmi body se dvěma bonusy Tarnowu k výsledku 42:48 při výjezdu do Rzeszowa. Matěj Kůs se po nepovedeném kvalifikačním mítinku v Berwicku briskně přesunul do Krakova. Tamní ovál si vůbec poprvé vyzkoušel dopoledne, kdy obkroužil pár koleček. Ostrý debut však skončil nulou, kterou Pražan vzápětí odčinil dvěma vítěznými jízdami. Nakonec stihnul dohromady devět bodů a domácí porazili Rybnik 49:41.

Počet příležitostí lize pro české závodník v polské lize ovšem poklesl, když Krosno v pátek ohlásilo, že v reakci na pokutu 50 tisíc zlotých za porušení zásad zaskakování zraněného závodníka odstupuje z letošního ročníku druhé ligy.

Vechta – 9. června
Zlatá trofej FIM ve stopětadvacítkách ve Vechtě přinesla napínavé souboje, překvapivé výsledky a s každým ze Shupa teamu si docela pohoupala. Dráha dlouhá 535 metrů, rovná jako mlat vzbuzovala respekt a vypadalo to na letecký den a větší spotřebu ventilů. Do Vechty jsme připravili celkem pět motocyklů a to pro Patrika Mikela, Michaelu Krupičkovou, Michala Škurlu, Igora Kopiece z Polska a jednu náhradní pro strýčka příhodu. S motorem od nás jel v české ekipě a v Shupa podvozku od SCM také Roman Mády.

Kdo maže, ten jede
Jako první se zhoupli směrem dolů na improvizované lavičce ještě večer před závodem technici Shupa teamu. Další pád dolů si technici Shupy užili hned na začátku tréninku, kdy Patriku Mikelovi zvadly obě motorky. Příčinou bylo nedoplnění oleje před závodem. Otázkou bylo, jak tedy tento v uvozovkách zrychlený záběh poznamenal motory. Další vrásky začalo přidělávat příslušenství motoru Michaely Krupičkové. Karburátor, svíčka. Michal Škurla a Igor Kopiec odtrénovali naštěstí bez problémů.

Problémy u Patrika a Míši se projevily naplno v první jízdě. Nepovedený záběh u Patrikovy motorky mu ukázal stopku hned na startovní čáře a Míša dojela na čtvrtém místě pro jeden bod. Nálada v Shupa teamu klesla na bod mrazu…

Ve třetí jízdě jeli další naši borci a to Michal a Igor. Michal suverénně odstartoval, ale postupně se před něj probojoval Igor Kopiec a těsně i pozdější celkový vítěz Zach Wajknecht z Velké Británie. Roman Mády dojel v této jízdě šestý.

V depu Shupa teamu začali létat jiskry a k dobré náladě nepřispěl ani fatální defekt motoru Romana Mádyho. Najednou jsme byli bez dvou motorek a nad třetí visel otazník, jak je na tom motor. Bylo jasné, že se začne improvizovat s půjčováním motocyklů mezi jezdci. Před pátou jízdou se už asi technický pánbůh nad námi slitoval. Na Míšině motorce se vyměnil karburátor, zkontrolovalo se zapalování a zdálo se, že to je ono.

Do páté jízdy nastoupila znovu Míša s Patrikem a také Igor. Jízdu vyhrál opět suverénně Igor Kopiec před Míšou a Patrikem. Míše to konečně jelo, Patrikovi motorka držela – takže konečně trochu světla na konci tunelu. Na Romana Mádyho v této jízdě motorka nezbyla a tak čekal na další příležitost.

V šesté jízdě urval Michal Škurla opět po výborném startu dva body. Sedmá jízda přinesla souboj Míši z Michalem, který pro sebe rozhodla Míša a připsala si další důležité čtyři body.

Osmá jízda přinesla zadostiučinění i Patriku Mikelovi, kdy si suverénně poradil s loňským vítězem Romanno Hummelem i s Igorem Kopiecem a připsal si pět bodů. Devátá jízda přinesla první bod i Romanu Mádymu, o který se úspěšně přetahoval a bojoval až do cíle této jízdy.

Před posledními třemi jízdami bylo takřka jasné o pěti finalistech, určitou šanci mohli mít i Míša, Michal nebo Patrik při zajetí výborného výsledku. To se nakonec podařilo Míše, která v poslední jízdě urvala čtyři body a byla s Igorem Kopiecem ve finále.

Finálové jízdy
V „C“ finále si dojel Roman Mády pro celkové sedmnáct místo. V „B“ finále s opakovaným startem svedli asi nejhezčí souboj dne Michal Škurla s Patrikem Mikelem. Oba výborně odstartovali. V čele byl Michal a využíval maximálně svých zkušeností a nenechával Patrikovi prostor k předjetí. To se nakonec Patrikovi velmi těsně podařilo až ve výjezdu v poslední zatáčce. Takže pro Patrika sedmé místo, pro Michala osmé.

Na řadě bylo finále A. Třetí finálovou Shupou byl stroj Romano Hummela. Ve finále se zhoupla dolů houpačka s Igorem Kopiecem, který výrazně zaváhal na startu a ztrátu už nedohnal. Míša startovala z vnitřní dráhy a čtvrté místo udržela až do cíle.

Pořadí finále vykrystalizované po prvním kole vydrželo až do cíle. První místo po boji s Romano Hummelem bral Zach Wajknecht, třetí další Holanďan De Vries.

Rozhřešení
Vechtská houpačka si zacloumala s každým účastníkem. Míša po špatném začátku vybojovala čtvrté místo. Bedna to tentokrát nebyla, ale i tak klobouk dolů před jejím nasazením a bojovností.

Igor Kopiec jezdil výborně, čistě a rychle. Ve finále zaplatil nováčkovskou daň, ale i tak patřil k největším překvapením a se Shupou mu to šlo náramně – velká naděje do budoucnosti.

Patrik Mikel si vybral smůlu v první jízdě díky motorce. Chu si určitě spravil vítězstvím v osmé jízdě s nejsilnějším obsazením a zejména vítězstvím ve finále „B“. Kdyby technika lépe držela, mohlo to být na finále.

Michal Škurla zažil houpačku v každé jízdě. Byl absolutním suverénem startů, a kdyby se jelo na dvě kola, byl by určitě nejlepší. Bohužel absolutně dlouhá, rovná a široká dráha dávala vyniknout daleko lehčím soupeřům. Nicméně od Michala nedostávali nic zadarmo.

Roman Mády zažil pestrý den, jako nováček si to určitě užil, svezl se na třech motorkách a bojoval vždy až do konce jízdy – pěkný výkon.

Chvíle zklamání i radosti si ale užívali i soupeři. Suverén rozjížděk Sandro Wassermann, který si chtěl spravit chu po pádu v loňském poháru FIM, nedokončil finále pro technickou závadu. Suverén posledních let Jordan Dubernard se také po loňském neúspěchu moc neradoval a v „B“ finále skončil s velkým odstupem za oběma našimi borci.
Romano Hummel – loňský vítěz – letos opět na Shupě se musel těsně sklonit před vítězem. A i když se na stupních vítězů usmívá, určitě by radši bral tu jedničku.

Pohled Shupy do ostatních týmů ukazuje, že jdeme správným směrem, naší techniku používá stále víc jezdců, což se projevilo příznivě na zájmu o informace a díly na motocykly Shupa.

Každopádně příprava na tyto závody vyžadovala od našeho malého kolektivu velké úsilí a na řadu přijdou asi nějaké duševní lázně.

Foto: Shupa Team