AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Praha – 10. září
Polský závodník Rafal Okoniewski nepoznal hořkost porážky při včerejším čtyřiačtyřicátém Memorilá Luboše Tomíčka. Ovládl také finálovou jízdu, v níž skončil druhý Matěj Kůs, který želel drobného zaspání na startu. Na stupně vítězů se prosadil ještě Grzegorz Zengota, zatímco Nicki Pedersen do jízdy pěti nejlepších nenastoupil. Ze závodu kvůli trablům s kolenem odstoupil také Josef Franc, takže se druhým nejlepším českým závodníkem stal Václav Milíku, jemuž postup do finále unikl nejtěsnějším možným rozdílem.
I mistři světa prohrávají
Malý počet diváků na ochozech pražského stadiónu je často skloňovaným tématem, který trápí především samotné pořadatele. Zatímco však extraliga netáhne a dokonce na šlágr sezóny proti Pardubicím dorazila navzdory letáčkové kampani pouhá hrstka diváků, Tomíčkův memoriál je veličina, která dokáže nalákat davy.
Platilo to i loni, kdy okolí proslulé Bílé hory skrápěl studený déš, a dnes s krásně teplým slunečním dnem o to více. Kvůli rekonstrukci pokladen u druhé zatáčky se na opačném vstupu tvořily u pokladen dlouhé fronty. Prorazit špunt u turniketů s lístkem v ruce trvalo fanouškům mnohdy až půl hodiny, i když se organizátoři snažili prodej vstupného operativně posílit.
Startovní listina byla pestrá co do národnostního složení a slibovala vyrovnané souboje. I když se od Nickiho Pedersena dalo očekávat postavení buldozeru ambicí všech ostatních soupeřů, dánský šampión ztratil postavení leadera průběžné klasifikace už po první sérii.
V rozjížďce s číslem tři ještě splnil roli suveréna beze zbytku. Po rychlém startu projel první zatáčkou jako střela. Na začátku protilehlé rovinky měl pětimetrový náskok, zatímco Maks Gregorič, Grzegorz Zengota a Eduard Krčmář se ještě prali v úvodním výjezdu. Nakonec se dva body staly kořistí polského závodníka, který se o ně postaral až ve druhém oblouku.
Skalp Nicki Pedersena si na opasek jako první připevnil Daniel Nermark. Švédský závodník byl v rozjížďce s číslem čtyři odsouzen do postavení bezprostředního svědka suverénního triumfu Matěje Kůse. Pražan k němu musel odstartovat hned dvakrát, protože v první zatáčce upadl Luboš Tomíček. „Už jsem se tam nemoh‘ vejít, tak jsem to složil,“ vysvětloval vnuk legendárního závodníka, na jehož počest se dnešní závod konal, aby se vzápětí divil, proč polský arbitr Wojciech Grodzki za těchto okolností nectil úzus prvního oblouku.
V šesté jízdě se ale Daniel Nermark postaral o první překvapení dnešního závodu, když celá čtyři kola vodil Nicki Pedersena jako na provázku. Christian Hefenbrock, předchozí přemožitel Josefa France, si poslední bod zajistil až v poslední zatáčce, jejíž spodní stranou odsoudil Michala Mitka ke druhé nule.
Daniel Nermark a Nicki Pedersen se tak po osmi jízdách těšili z pěti bodů stejně jako Josef Franc, zatímco Matěj Kůs a Rafal Okoniewski doposud nepoznali hořkost porážky. O prvním triumfu Matěje Kůse, tu byla již řeč. V sedmé jízdě na něho odstartoval Dakota North, avšak Matěj Kůs se stal pánem situace už v první zatáčce.
Rafal Okoniewski bez větších potíží triumfoval v rozjížďce s číslem jedna a ani o sedm jízd později se nenašla síla, která by ho z vedení sestřelila, by na sebekratší okamžik. A Josef Franc, poslední z vedoucí pětice, se musel probíjet první zatáčkou druhé jízdy. Dostal se za záda Christiana Hefenbrocka, ale dál už ne.
V páté jízdě však už Josef Franc, ověnčený aureolou vítěze z Morizes, zvítězil. Přitom musel v prvním oblouku odrážet dotěrného Makse Gregoriče, jenž později sváděl tuhou bitvu s Lubošem Tomíčkem. Pražan na Slovinec útočil až do cíle. V poslední zatáčce vedl svůj motocykl spodní stranou, ale na metě mu pár centimetrů chybělo.
Potenciálního finalistu vyřadilo nemocné koleno
Tomíčkův memoriál bývá tradičně zakončený finálovou jízdou, takže případné úvodní neúspěchy nemusí mít nutně na svědomí vyřazení z bojů o stupně vítězů. Dnes tomu své slovo řekl především Grzegorz Zengota. V sedmé jízdě po špatném startu mohl jenom sledovat, jak se Maks Gregorič úspěšně brání Luboši Tomíčkovi v boji o dva body.
Polský závodník se však hned po přestávce pustil do nápravy své nuly. Po rychlém startu v rozjížďce s číslem devět už nedal nikomu šanci a zkomplikoval život Christianu Hefenbrockovi. A když posléze stejně jednoznačně ovládl čtrnáctou jízdu, v níž celá čtyři kola mařil jeden útok Viktora Golubovskeho za druhým, stal se z něho kandidát na finále.
K němu mířil i Matěj Kůs, zatímco Josef Franc se závodu odstoupil po skvělém souboji, který se svým mladším klubovým kolegou svedl v desáté jízdě. Opanoval situaci už po vylétnutí pásky, zatímco Matěj Kůs se nejprve musel vypořádat s Michalem Mitkem, jehož ovšem dostal za svá záda už v úvodním výjezdu.
Souboj obou pražských závodníků trval zbývající čtyři kola a kulminoval až v poslední zatáčce. V ní se spodní stranou pro tři body natáhl Matěj Kůs. „Moh‘ jsem Pepeho dvakrát sprasit, ale pak mi došlo, že jedeme ještě extraligu,“ komentoval stále neporažený Pražan souboj se svým klubovým kolegou s jistou dávkou nadsázky. „Vypadalo, že mu to už padá z ruky, v poslední zatáčce jsem viděl, jde ven.“
Místo přípravy motocyklu na další jízdu však Josef Franc začal vyklízet svoje depo. „Zdravotní problémy,“ vysvětlil svůj překvapivý tah. „Nejsem fit s tím kolenem, už nejsem nejmladší, musím se šetřit.“
Se závěrečným dílem dlouhodrážního mistrovství světa na obzoru nešlo zase o tak nepochopitelné rozhodnutí. Josef Franc se ještě vrátil k právě skončenému souboji s Matějem Kůsem. „Byl na mě hodnej‘,“ netajil se Josef Franc. „Čekal na mě, pouštěl mě. Myslel jsem, že když už mě pustil, že by to do cíle taky vyšlo. V tom posledním vinglu jsem ho moh‘ zavřít, ale nemoh‘ jsem se na to koleno spoléhat. Jel jsem bezpečně, abych se nerozštípal.“
Matěj Kůs skončil po roční pauze opět na pódiu
Odstoupením Josefa France se adekvátně zmenšil počet pretendentů finálové jízdy. V rozjížďce s číslem jedenáct se mu přiblížil Daniel Nermark, když triumfoval stylem start – cíl. Vzápětí Rafal Okoniewski udržel punc neporazitelnosti, když rychle předčil Nicki Pedersena. Šestnáctá jízda se tím pádem změnila na souboj o vítězství v základní části. Po Polákově pravici totiž na startovním roštu stanul Matěj Kůs se žlutým povlakem na své přilbě.
Rafal Okoniewski nezaváhal ani tentokrát. „Na startu mi to vylítlo do vzduchu,“ vysvětloval Matěj Kůs, který měl v první zatáčce dost starostí s Christianem Hefenbrockem. Němec se na něho tlačil spodní stranou, avšak český borec svou druhou příčku udržel.
Bitva o finále gradovala. Zatímco Dakota North se v první zatáčce třinácté jízdy pral s Tomaszem Gapinskim, Daniel Nermark už mířil za svým dalším triumfem. Po již zmiňovaném Grzegorzi Zengotovi se v rozjížďce s číslem patnáct vrátil na vítěznou cestu také Nicki Pedersen, i když si na něho po vylétnutí pásky vyšlápnul Zdeněk Holub, v roli náhradníka zaskakující za Josefa France.
Druhou porážku však slavnému Dánovi přichystal v sedmnácté jízdě Matěj Kůs, přičemž úhelným kamenem jeho výsledku se stal povedený start. „Každá výhra nad takovým závodníkem je dobrá, ale je rozdíl porazit a porážet,“ zůstával Pražan oběma nohama na zemi. Soudě z širokého úsměvu, který jsme na jeho tváři letos v boxech příliš často nevídali, měl z celého večera upřímnou radost.
Ještě aby ne, když mu čtrnáct bodů dávalo postup se stejnou jistotou, že zítra ráno vyjde zase slunce. Dvanáct bodů stačilo i Nicki Pedersenovi, zatímco o ostatních finalistech se mělo rozhodnout v rozjížďkách s čísly devatenáct a dvacet. První z dvojice klíčových jízd začala dramaticky, když Michal Škurla v první zatáčce narazil do Zdeňka Holuba.
„Nebylo tam místo,“ omlouval Michal Škurla společný pád se svým klubovým kolegou, za který byl vyloučen. Repete stejně jako prve ovládl Václav Milík. S desítkou v kolonce součtu bodů u svého jména čekal netrpělivě na výsledek poslední jízdy.
Naneštěstí pro jeho ambice se Daniel Nermark dostal do křížku s páskou. Byl sice vyloučen, ale s jedenácti body se už mohl tak či onak chystat na finále. Rafal Okoniewski opět hrál sólo, Grzegorz Zengota se druhým místem dostal na stejný bodový zisk jako pardubický junior, avšak v jeho prospěch promluvila pomocná kritéria.
„Teď volali, že to změnili a že se finále pojede v šesti,“ dělal si Václav Milík na oko legraci ze svého vyřazení tím nejtěsnějším možným způsobem. V jeho hlasu však bylo znát zklamání. Litovat mohl především rozjížďky s číslem jedna, avšak v ostatních případech dal jasně najevo, že by mu finále slušelo. Především jeho podjetí Nakoty Northa ve druhé zatáčce sedmé jízdy muselo nadchnout.
Paradoxně z finále ubyl Nicki Pedersen, který argumentoval technickými problémy s oběma svými motocykly. A tak se loňský vítěz na finálovou jízdu díval pouze z depa. Po startu se dostal dopředu Rafal Okoniewski, za jehož záda se v první zatáčce dostal Matěj Kůs.
„Byl jsem na pásce s tím, že si vezmu dvojku,“ vyprávěl Matěj Kůs o okamžicích, které bezprostředně předcházely jeho cestě na pódium. „Věřil jsem si, ale změnili mi plány, když organizátoři neposunuli lajnu, když jsme nejeli v pěti, ale ve čtyřech, proto jsem si vybral jedničku. Měl jsem kolej, ze který se dalo jen, a před startem se mi seklo štelovátko na spojce. Nemoh‘ jsem jí vyladit a první moment jsem neměl ideální.“
Hlasy z depa
„Na extralize jsem neměl tolik bodů,“ vrátil se Rafal Okoniewski ke svému květnovému debutu na pražské Markétě. „Ale dnes jsem už věděl, kudy jet a jak dopasovat motocykl. Na základě předchozích zkušeností jsem věděl co a jak.“
„Je spousta lidí, co se snažila hodnotit moje výkony a nemyslím, že jim to náleží,“ vzkázal Matěj Kůs svým kritikům. „Ale to je život, měl jsem spoustu problémů, mrzí mě, co o mně lidi povídaj‘, ale jedeme dál! Dnes mi to jelo, motory byly po servisu a zase běží krev do žil. Potřebuju mít na závodech diváky. Když vím, že jedu pro někoho, užívám si to. Kdybych ve finále nezachráp‘ na startu, povedlo by se mi vyhrát. Delší dobu jsem si připadal jako jezdec ne jako závodník, ale dnes jsem si to užil. Dráha byla těžká, dlouho nepamatuju, že by byla tak rozbitá. S druhým místem jsem spokojenej‘, zase závodíme a máme pár závodů do konce sezóny. Ve finále rozhodlo moje zaspání na startu, kolej jsem měl vynikající. Ze čtyřky Rafal odjel líp, já bych neměl sebevědomí vzít si dráhu u prken jako on.“
„Myslím, že znalost dráhy mi trošku pomohla,“ upozorňoval Grzegorz Zengota na své loňské působení v barvách extraligového Olympu. „Znám ten stadión, takže jak začaly závody, věděl jsem co a jak. Začal jsem nulou ve druhý jízdě, třetí místo je proto úspěch, ze kterého mám radost.“
„Prej‘ to změnili a pojede se v šesti,“ žertoval Václav Milík na téma svého šestého místa, které ho nepustila do pětičlenného finále, aby vzápětí zvážněl. „Je to v prdeli. Starty nebyly dobrý, všechny jízdy jsem musel předjíždět. Aspoň to byla plochá dráha. Ten bodík, co mi chyběl ne finále, mě ale štve. V první jízdě jsem moh‘ bejt‘ druhej‘. Nedá se ale svítit, příští rok… Měl jsem v předpokladech, že bych ve finále odstartoval. Startoval jsem líp, líp, líp a líp a ve finále by to vyšlo. Hlavně v Tarnowě bych potřeboval bejt‘ na pódiu, abych udělal takovi radost a ukázal, že tam patřím.“
„Bylo to těžký, ale mohlo to bejt‘ lepší,“ přemítal Eduard Krčmář. „Během nástupu jsem zkusil start a prasknul mi řetízek v motoru. Nechci to svádět na motorky, ale nemoh‘ jsem startovat. Ty starty byly zezačátku dobrý, ale pak to stálo za hovno. Navíc defekty, upadla mi fajfka, když jsem v nájezdu chytil ten skok. Mohlo to bejt‘ lepší.“
| |
|
|
FIN |
| 1. Rafal Okoniewski, PL |
3 3 3 3 3 |
15 |
1. |
| 2. Matěj Kůs, CZ |
3 3 3 2 3 |
14 |
2. |
| 3. Grzegorz Zengota, PL |
2 0 3 3 2 |
10 |
3. |
| 4. Daniel Nermark, S |
2 3 3 3 T |
11 |
4. |
| 5. Nicki Pedersen, DK |
3 2 2 3 2 |
12 |
NS |
| 6. Václav Miík, CZ |
1 2 2 2 3 |
10 |
|
| 7. Christian Hefenbrock, D |
3 1 2 1 2 |
9 |
|
| 8. Josef Franc, CZ |
2 3 2 – – |
7 |
|
| 9. Dakota North, AUS |
0 1 1 1 3 |
6 |
|
| 10. Tomasz Gapinski, PL |
2 0 1 2 1 |
6 |
|
| 11. Maks Gregorič, SLO |
1 2 0 0 2 |
5 |
|
| 12. Viktor Golubovskij, RUS |
1 1 1 2 0 |
5 |
|
| 13. Eduard Krčmář, CZ |
0 2 E 0 1 |
3 |
|
| 14. Michal Mitko, PL |
0 0 1 1 1 |
3 |
|
| 15. Zdeněk Holub, CZ (res) |
1 1 |
2 |
|
| 16. Guglielmo Franchetti, I |
1 0 0 0 0 |
1 |
|
| 17. Luboš Tomíček, CZ |
X 1 0 0 X |
1 |
|
| 18. Michal Škurla, CZ (res) |
X |
0 |
|
Vložené jízdy 125 ccm:
| I |
Filip Hájek, Filip Šifalda, Milan Dobiáš, František Klier |
| II |
Filip Hájek, Filip Šifalda, František Klier, Milan Dobiáš |
| III |
Filip Hájek, Filip Šifaldam František Klier, Milan Dobiáš |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Michal Kohout
<
Zatímco se čeští fanoušci báječně bavili při Memoriálu Luboše Tomíčka, bratři Drymlovi závodili v Elite League. V Belle Vue se však odjely pouhé tři rozjížďky, po nichž byl stav 11:7 a Aleš Dryml měl na svém kontě dva body s jedním bonusem. 
