Chabařovice – 30. září
Když na konci léta zazvonil telefon a byli jsme v něm požádáni, zda bychom přijeli do Ústí nad Labem podpořit charitativní akci, kde se bude vybírat na postižené děti, ani chvilku jsme neváhali a na sjednaný termín jsme ke speciální škole v Ústí nad Labem přijeli.

Hypoteam pro nás připravil skvělý prostor pro ukázky ploché dráhy. Dva živé vstupy na pódiu nám umožnily prezentaci tohoto sportu i malých závodníků z Chabařovic. Celý den byl doprovázen hudbou, dětským vystoupením, ukázkami dalších sportů a celou akci zaštítil poslanec PS PČR Mgr. Jan Kubata, který se přišel k plochodrážnímu stánku také informovat a dokonce se na motocykl i posadil a zajímaly ho technické parametry. Nakonec se s dětmi i vyfotografoval a těší se, že se do Chabařovic brzy podívá.

Tím ale Chabařovičákům hektický víkend jen začíná! Mezitím, co část stopětadvacítkářů odjela hájit české barvy na ME do Holandska, Speedwayclub Chabařovice musí v brzkých ranních hodinách nasednout do aut a vydat se na mezinárodní závody do Polska, kde za úžasného počasí bojovali jako tygři po boku čerstvých mistrů Polska v kubaturách do 125 ccm v akci nazvané „UNIJNE TALENTY EUROPY“. Bohužel se nám nepodařilo přivézt žádný pohár jen osmé až jedenácté místo, ale zato si kluci odvezli cenné zkušenosti ze spřáteleného Wawrówa plus pamětní medaile.

Hned po závodech se opět spěchalo domů, jelikož dva malí závodníci Filip Šifalda a Milan Dobiáš z Chabařovic byli pozváni na Tomíčkův memoriál do Prahy, kde se na startovní rošt postavili vedle Filipa Hájka a Fandy Kliera a celkem třikrát se mohli představit široké veřejnosti, když na velké dráze předvedli své umění. Možnost sdílet jedno depo s velikány ploché dráhy je pro děti úžasným zážitkem a snad i odměnou za ten hektický víkend pro dobro ploché dráhy. Doufejme jen, že druhý den neusínaly ve školních lavicích.

Foto: Jiřina Šifaldová a Lucie Dobiášová

Blijham – 9. září
K nepřehlédnutelným úspěchům české ploché dráhy v mezinárodním měřítku přispěl také Patrik Mikel, který se ze zlatého poháru UEM stopětadvacítek na travnaté dráze vrátil ověnčený titulem. Reportáž z pera Jaroslava Šůse, konstruktéra vítězného českého motocyklu Shupa, již magazín speedwayA-Z přinesl. Nyní přichází řada také na dojmy Petra Křikavy, který v Nizozemí působil jako vedoucí výpravy, a samozřejmě samotného březolupského závodníka.

Miliónkrát lepší náhrada za zadřený motor
„Dojeli jsme v sobotu,“ bere Patrik Mikel své vyprávění pořádně zeširoka. „Byla pohodička, zabydlili jsme se. Druhý den to začlo. Trénink byl už v 7:30. Když jsme se Škurlíkem vstávali, byla tma, ptal jsem se ho, co se děje. Vstali jsme a byli probudit ty další.“

Trénink však pro české barvy neprobíhal zrovna optimálně. „Dráha byla suprová, ale oči se mi vyvalily, když jsem viděl, že mantinely jsou až o metr vedle,“ vypráví březolupský závodník, který měl záhy se svým otcem Františkem napilno. „Zadřel jsem. Zezačátku to bylo super, myslel jsem, že tenhle motor udělá závod.“

Skříň motoru nevydržela a technici Shupa Teamu měli rázem o zábavu postaráno. Ani Petr Křikava se nenudil, protože Kryštof Rybář si při pádu přivodil těžký otřes mozku a zlomeninu nosu. „Měli jsme problém, aby mu dali dobrou lékařkou péči,“ říká slánský šéf, který si mezitím stačil všímat hlavních soupeřů českých závodníků. „Jevilo se asi deset závodníků, kteří by se mohli poprat o stupně. Dobrý dojem udělali Holanďané, měli to najetý, perfektně to jelo i Wasermannovi.“

Ani naši reprezentanti nebyli rozhodně bez šancí. „Dobře jeli i Michaela Krupičková a Michal Škurla, hlavně od startu,“ vypráví Petr Křikava. „Ostatní platili nováčkovskou daň.“ A jak vnímal trénink Patrik Mikel? „O tréninku jsme měli jednu rozetu,“ říká. „Chtěl jsem dát o zub míň, ale nestíhali jsme, když jsem to zadřel. Shupa zareagovala rychle. Vyměnili jsme motor, mezitím jsem jel na dlouhánovi, ale pak mi Shupa dala motor, za který jim děkuju. Byl suverénní, miliónkrát lepší než ten, co jsem zadřel.“

Do finále A jenom jeden
Jako první se na blijhamské dráze objevila Michaela Krupičková. „Odstartovala dobře za Wasermannem, ale Hummel se tam dostal,“ vzpomíná Petr Křikava. Patrik Mikel šel do akce v rozjížďce s číslem dvě. „Říkal jsem si, že je úzká dráha, je nás tam šest, takže musím odstartovat,“ popisuje. „Dali jsme to o ten zub dolů, potřeboval jsem vyhrát.“

Pět bodů se Patriku Mikelovi skutečně podařilo získat, by to nebylo jednoduché. „Se Škurličem jsme tam šli na lokty,“ vypráví. „Já se do něj opíral v první zatáčce. Kopla ho díra a podjel ho Igor Kopiec. Když jsem se v dalším kole otočil, Igor byl za mnou. Napálil to do mě. Zvednul jsem se, taka se ptal, jestli jsem v pohodě. V opakovačce byla na chlup stejná situace se Škurličem, ale vyhrál jsem.“

Březolupský závodník nepoznal hořkost porážky ani v rozjížďce s číslem pět. „Vyhrál s přehledem,“ hodnotí jeho výkon Petr Křikava. „Michal Škurla měl dobrej‘ start, měl ale problémy a přijel až třetí.“

Po dvou sériích se o průběžné vedení dělili Patrik Mikel a Sandro Wassermann, kteří obě své jízdy proměnili ve vítězství. Michal Škurla měl na svém kontě sedm bodů, Michaela Krupičková šest za dvojici druhých míst. Nováček Roman Mády dojel dvakrát pátý, ale při svém třetím startu neviděl cíl kvůli pádu. „Sestřelila ho Patrizia Grosser, ale odnesl to on,“ upřesňuje Petr Křikava.

Když Michal Škurla dojel třetí také v rozjížďce s číslem jedenáct, bylo jasné, že se s šampionátem tentokrát nerozloučí startem ve finále A. Aby v něm byla Michaela Krupičková, potřebovala by projet vítězně cílem dvanácté jízdy. Jenže Patrik Mikel byl proti.

„Říkal jsem si, je tam Hummel, takže nevím,“ připouští Patrik Mikel pochybnosti, které ho provázely před jeho třetí cestou na startovní rošt. „Ale odstartoval jsem a vyhrál i potřetí.“ Z českého čtyřlístku postoupil do finále A jako jediný, Michaele Krupičkové nakonec druhé místo nestačilo.

Potřetí k titulu
Stejně jako Patrik Mikel dokázal svou vítěznou sérii prodloužit i Sandro Wassermann. „Vybíral si jako první a vzal si žlutou,“ vypráví Patrik Mikel o událostech, které bezprostředně předcházely jeho titulu. „Já si vybral černobílou jako v poslední jízdě, kde se mi startovalo úžasně.“

A pak už konečně páska letěla vzhůru. „Jel jsem první,“ vzpomíná Patrik Mikel. „Ve druhé zatáčce jsem to vzal radši na venek, ale podjel mě Jordan Dubernard. Dostal jsem se zpátky, ale spadli Sandro Wassermann a Darrel de Vries. Odešli po svých.“

Ani repete se neobešlo bez problémů. „Opět jsem byl první a opět se na mě tlačil Jordan,“ říká Patrik Mikel. „A zase červené světlo. Spadl Buddy Prijs a odnesli ho se zlomenou kličkou.“ Ke třetímu startu přijeli už kromě českého závodníka jenom Darrel de Vries a Jordan Dubernard.

„Řvali na mě, a to dám potřetí,“ líčí Patrik Mikel. „Odjel jsem nevšímal si jich. Dojel jsem do cíle a byl šastnej‘. Skákal jsem, nevěděl, co dělat. Taka mi podal vlajku, jel jsem s ní dokola a mával s ní. Byl to nepopsatelný pocit, nechtěl jsem tomu věřit. Pak jsem hodil vlajku panu Křikavovi a dělal hodiny. Jenže jsem to zavřel, přetočil se a spadnul. Udělal jsem na dráze dva kliky, pak doběhli kluci a házeli mě do vzduchu. Ještě jsem zaběhl za Danem Rybářem a pak se rozbrečel, jak jsem byl šastný.“

Radostnému jásaní celé české výpravy učinil přítrž až pokyn pořadatelů, aby Patrik Mikel šel na stupně vítězů. „Ještě předtím i taka dal telefon a mamka se sestrou mi pogratulovali,“ popisuje šastný vítěz závodu, jenž se vesměs označuje za mistrovství Evropy, by neoficiální. „Vylez‘ jsem tam s vlajkou, stáli tam tři poháry a já dostal ten největší. Málem se mi podlomily kolena. Musel jsem si ho dát do levé ruky, co mě bolela, jak jsem třískal do řidítek. Při hymně jsem zahodil kvítko a čepici a vzal do ruky vlajku.“

„Patrik získal titul, to je úspěšný výsledek,“ bilancuje Petr Křikava. „Roman Mády platil nováčkovskou daň, u Michaely Krupičkové a Michala Škurly se projevil handicap vyšší váhy. Tomáš Škurla mi říkal, že kdyby ta dráha neměřila jen 275 metrů, vůbec by sem nejeli. Já bych chtěl obzvl᚝ poděkovat Shupě, jejich motorky jely dobře a servis byl perfektní.“

Slovy díků nešetřil ani šastný vítěz. „Děkoval jsem Shupě za motor už v Blijhamu a děkuju i teď,“ říká. „Nebýt jí, co bych byl? Nic! Lukáš ze Shupy říkal, že šestadvacet let čekal, až někdo udělá někde titul, před tím to byl nějaký endurák.“

Foto: Shupa Team

Zatímco trio Tomáš Suchánek – Václav Milík a Josef Franc neproměnilo v evropském šampionátu dvojic český medailový sen v realitu, Aleš Dryml a Richard Wolff v sobotu v Mariánských Lázních slavili postup do finálové série světového šampionátu na dlouhé dráze 2013. Domácí ovály zažily neskutečný maratón sedmi závodů stopětadvacítkami počínaje přes první ligu a veterány a světovým šampionátem na dlouhé dráze konče. Na zahraničních oválech se ovšem čeští závodníci neobjevovali příliš často, prakticky jen ve Velké Británii a na Slovensku, ale dnešní díl tradičního pondělního souhrnu magazínu speedwayA-Z se musí z důvodu kompletnosti vrátit ještě do předminulého týdne.
Výsledky z Teeside Silver Helmet, která se v Redcaru jela ve středu 13. září, totiž dorazily až po vydání Čechů v akci 32. Nás zajímal především Matěj Kůs, který figuroval ve startovní listině, avšak mezi nejlepšími čtyřmi, což byla tehdy jediná dostupná informace, nikoliv.

Pražan sice začal nulou, ale bez větších problémů se kvalifikoval do semifinále. Tam se jeho cesta závodem ovšem uzavřela. „Nemoh‘ jsem předjet toho, co potom vyhrál,“ vysvětloval Matěj Kůs a měl na mysli Carla Wilkinsona. Sám musel po třetím místě ve zmiňovaném semifinále zaknihovat celkové šesté místo.

Zdeněk Simota absolvoval minulou neděli test match ve svém někdejším působišti Lodži. Stal se součástí výběru šéfky klubu Agnieszky Szafran, který porazil družstvo trenéra Janusze Slaczky 46:44. Plzeňský závodník získal pět bodů.

„Bylo by pěkný se vrátit do Lodže,“ komentoval Zdeněk Simota možnost získání angažmá na rok 2013. „Řekli, že se ozvou, uvidíme. V Anglii mi slíbil kontrakt Birmingham, ale zůstal mi average z dob, když jsem byl v Anglii naposledy, takže byl problém letos něco podepsat.“

A nyní již k uplynulému týdnu. V britské Elite League v pondělí Belle Vue porazilo Peterborough 57:31, přičemž Aleš Dryml inkasoval šest bodů s jedním bonusem. Ve stejný den King’s Lynn zaznamenal remízu s hostujícím Coventry, jemuž Josef Franc dodal bod s jedním bonusem.

V úterý hostilo Coventry Peterborough, který porazilo 52:40. Josef Franc hned v rozjížďce s číslem dvě spolu s Michalem Szczepaniakem slavil triumf 5:1 nad Jasonem Bunyanem a Thomasem H. Jonassonem. Do konce utkání stačil nasbírat pět bodů. Kvůli reprezentačním povinnostem při evropském šampionátu dvojic ho v nedělním šampionátu nejlepších jednotlivců Premier League musel nahradit klubový kolega Richard Hall, avšak závod byl kvůli nepřízni počasí odvolán.

V Premier League uplynulého týdne se tak z českých borců objevil jen Matěj Kůs ve čtvrtek. Vybojoval jedenáct bodů s jedním bonusem a jeho Redcar doma porazil Leicester 59:35.

Včera se v Žarnovici konal mezinárodní slovenský šampionát. V jeho základní části exceloval Martin Gavenda, jehož porazil pouze Mariusz Puszakowski v rozjížďce s číslem devatenáct. Se čtrnácti body se stal vítězem Memoriálu Ladislava Eliáše a postoupil rovnou do finále bez nutnosti absolvovat semifinále. V rozhodující jízdě o titul byl první Renat Gafurov před Martinem Gavendou, Adamem Skornickim, zatímco Matěj Kůs odstavil svůj motocykl předčasně. Martin Málek, poslední z českých závodníků, byl vyřazen v semifinále, Slováci Ján Halabrín a Ján Mesiarik skončili na patnáctém, resp. šestnáctém místě.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Liberec – 22. září
Německá Vechta zůstane navždy pevně vrytá do vzpomínek Josefa France, který tady minulou sobotu získal bronzovou medaili z mistrovství světa na dlouhé dráze. Když se ale zmíníte o zlaté trofeji dvěstěpadesátek, která se na stejné dráze jela odpoledne, před Michaelou Krupičkovou, povzdechne si a poznamená cosi, že se o tom závodě nehodlá bavit. Není divu, dívka v zeleném přišla o reálnou šanci na medaili, ale za okolností, díky nimž by měla dostat nominaci na sportovní cenu fair play.

Přitom závod začal pro Michaelu Krupičkovou slibně, když v úvodních dvou jízdách skončila druhá. Z rozjížďky s číslem pět přivezla dva body a stejně tak i z jedenácté jízdy, kdy však sportovní smůla zaúřadovala smůla. Do cíle totiž dojela s píchlou zadní pneumatikou.

„Je to škoda,“ krčí rameny Michaela Krupičková, která byla v závodě jedinou zástupkyní české ploché dráhy. „Jela jsem po prázdným dvě kola, akorát to klouzalo. Muselo to bejt píchlý už od startu.“

Semifinálový postup divišovskou závodnici nemohl už minout. Jenže ve druhém semifinále těsně před ní upadl Jesse Mustonen, mladší bratr světového finalisty. „Když spadnul, jela jsem za ním a musela jsem to složit,“ líčí Michaela Krupičková se smutkem v hlase. „Motorka se roztřískala, neměla jsem už, na čem jet.“

Se svým otcem Jaroslavem se však odmítla opakované jízdy jen tak vzdát. „Vidle jsou měkký, brali jsme tyč a chtěli to srovnat,“ popisuje. „Ale technik to viděl a nepustil nás.“ Smutná Michaela Krupičková se tím pádem z Vechty vracela s devátým místem. Na duši jí mohly hřát jen díky od Jesse Mustonena a jeho rodiny. Nebýt její pohotové reakce a šlechetného manévru, přejela by Finovi rovnou přes břicho.

Foto: Jiří Georgiev

Žarnovica – 22. septembra
Sezóna 2012 je na plochodrážny život v Žarnovici opä o niečo bohatšia než tá vlani. Šes medzinárodných pretekov, z toho pä zorganizovaných Speedway Clubom, je toho dôkazom. Samozrejme k tomu patrí ešte nieko¾ko desiatok tréningov, rôznych prezentácií a akcií propagujúcich plochú dráhu. A to nie je sezóna ešte na svojom úplnom konci. Žarnovicu totiž čakajú ešte dva preteky, pričom tie najbližšie sa smelo uchádzajú o pomenovanie preteky roka SC Žarnovica.

V minulosti sa Majstrovstvá Slovenska jazdili bežne iba v čisto slovenskej pretekárskej zostave, z času na čas však dochádzalo k dopåňaniu štartovnej listiny aj jazdcami z Čiech a Moravy v jednom roku dokonca aj z Maďarska. Ich bodový zisk sa však do konečného poradia nezapočítaval. V roku 1989 sa tento šampionát odjazdil naposledy spomínaným systémom.

V roku 2009, kedy bol znovuobnovený dostal pomenovanie Medzinárodné majstrovstvá Slovenska, nako¾ko slovenských pretekárov v štartovnej listine doplnila väčšina jazdcov zo zahraničia. Podobne tomu bolo aj v minulom roku. Z titulov sa tešili najprv v roku 2009 pardubický Tomáš Suchánek a vlani maďarský Norbert Magosi.

V minulom roku došlo aj k obnoveniu Memoriálu Ladislava Eliáša, ktorý sa desa rokov jazdil v Zohore až do roku 1985. Vlani sa jeho víazom stal Tomáš Suchánek, ako víaz základnej časti pretekov. Tento rok sa taktiež z víazstva už 12. ročníka Memoriálu bude teši víaz základnej časti pretekov Medzinárodných majstrovstiev Slovenska.

Už v najbližšiu nede¾u, 23. septembra sa do Žarnovice dostaví osemnástka jazdcov z ôsmych krajín, aby bojovala o slovenský titul. Na dráhe bude chýba dlhodobá slovenská jednotka Martin Vaculík, ktorý vynecháva pre zdravotné problémy aj GP vo Vojense, či bitku o finále v po¾skej extralige. Aj napriek tomu zabezpečil organizátor, Speedway Club Žarnovica, kvalitných jazdcov na spomínané preteky.

Štartovná listina obsahuje mená majstrov Po¾ska, Maďarska, Českej republiky, Chorvátska, Argentíny, Rakúska, či Slovenska. Lákadlom je určite štart Adama Skórnickeho, Renata Gafurova, či Juricu Pavlica. Silné zastúpenie bude ma vďaka Martinovi Málekovi, Martinovi Gavendovi a Matějovi Kůsovi aj Česká republika. Samozrejme nebude chýba ani obhajca titulu Norbert Magosi, ktorému sa vlani podarilo okrem slovenského titulu získa aj maďarský a argentínsky.

Preteky majú naplánovaný začiatok na 13.30 hod. Nebudú na nich chýba ani kamery televízie Slovak Sport, ktorá sprostredkuje priamy prenos.