AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Praha – 9. září
Pokud se týká ambicí českých závodníků v půlkulatém pětačtyřicátém Tomíčkově memoriálu, odpovídal Tomáš Topinka ve stylu chytré Horákyně. Na jednu stranu se netajil s názorem, že by se ve finále mohli objevit alespoň tři, avšak jedním dechem dodával, že mezi pěti nejlepšími nemusí být ani jeden. Bohužel v praxi se naplnila druhá alternativa a šestice Čechů, která do závodu zasáhla, se seřadila od desátého místa dolů. Triumf v náramně vyrovnaném klání si zopakoval Rafal Okoniewski, avšak na nejvyšší stupínek se musel postupně prodrat přes Daniela Nermarka a Renata Gafurova.
Pětačtyřicetiny jak se patří
I meteorologové jsou jenom lidé. I když na dnešek hrozili deštěm a zimou jako v psírně, na obloze zářilo sluníčko. Návštěvníkům Tomíčkova memoriálu ovšem drobné faux pas předpovídačů počasí nevadilo. Ba právě naopak.
Půlkulatý ročník slavného závodu oslavili pořadatelé jaksepatří. Už jen doprovodný program musel nadchnout i toho největšího morouse. Doprovodné klání stopětadvacítek stejně jako freestylová kola už k memoriálu patří stejně jako tradiční spektakulární ohňostroj. Ovšem setkání veteránů, prezentace oživené JRM či exhibice minimotocyklů Honda Monkey zvýšily úroveň zábavy pro všechny přítomné. A to tím spíše, bylo-li záhy jasné, že čeští závodníci dnes bohužel nebudou herci hlavních rolí.
Zdeněk Holub narychlo před startem rozjížďky s číslem jedna vyměnil motocykl. „Napnul se přední řetěz,“ vysvětloval. „Zadní se povolil a to bych nestih‘ opravit.“ Nakonec dojel do cíle za Cameronem Woodwardem a fenomenálním Rafalem Okoniewskim. Martin Málek, debutující v Tomíčkově memoriálu, byl v cíli až za pražským juniorem.
„Zavolali mi na poslední chvíli,“ popisoval Martin Málek, jak ke startovnímu číslu tři přišel. „Mám trochu ostychu, jedu Tomíčkův memoriál poprvé.“ Než dořekl, tribuny se rozjásaly, když Václav Milík v první zatáčce druhé jízdy objel Daniela Kinga a zařadil se za záda vedoucího Daniela Nermarka.
Dva body nakonec skončily v prachu. A to nejen doslova, ale i do písmene, když Václav Milík skončil v poslední zatáčce po děsivém kotrmelci v nafukovací bariéře. Do třetí jízdy nejlépe odstartoval Josef Franc, avšak v první zatáčce upadl Artur Czaja. Při repete zůstal Pražan viset vzadu. A zatímco Renat Gafurov, Artur Czaja a Jason Doyle si rozdělovali body od trojky do jedničky, na Josefa France nezbylo vůbec nic.
A tak se o nejvýraznější český počin úvodní pětiny postaral Matěj Kůs. Před startem rozjížďky s číslem čtyři zůstal věrný svému typickému zvyku a přeskočil z jednoho motocyklu na druhý. V jeho sedle vystřihl start, nad nímž jeho protivníci na startovním roštu mohli zblednout závistí.
Jenže Andrej Kudrjašov neplakal nad rozlitým mlékem. Jeho ofenzíva kulminovala v cílové rovince. Zprava se hnal okolo pražského borce, jemuž sebral vítězství o pár milimetrů. Už po přestávce se Matěj Kůs ocitnul ve stejné roli jako prve ruský závodník. S tím rozdílem, že útočil na Artura Czaju a v banku byl jediný bod. A že zatímco prve prohrál o kousek boj o vítězství, nyní mu zlomeček sekundy scházel ke třetímu místu.
Josef Franc triumfoval v rozjížďce s číslem sedm, avšak cesta k nápravě úvodní nuly se zašmodrchala dalším čtvrtým místem v deváté jízdě. Václav Milík zaznamenal dvě druhá místa v řadě, avšak v závěru na ně už nenavázal. A když Matěj Kůs v rozjížďce s číslem dvanáct ani neprojel cílem a zmizel rovnou v depu, bylo jasné, že v půlkulatém Tomíčkově memoriálu zůstane českým borců pětičlenné finále zapovězeno.
Co historie nepamatuje
O něj se rázem přihlásila celá řada borců. Dlouhodobě si udržoval převahu Rafal Okoniewski, coby loňský vítěz se startovním číslem jedna na své vestě. S dokonalou rutinou ovládl první a pátou jízdu. Z čela průběžné klasifikace nesestoupil ani v rozjížďce s číslem devět, kdy ho v první zatáčce objel Andrej Kudrjašov.
Ruský borec však výše zmiňované vítězství nad Matějem Kůsem a porážku Rafala Okoniewskeho proložil nulou z osmé jízdy, jež se nakonec ukázala jako nejpádnější argument proti jeho postupu mezi finalisty.
Pořadatelé se snažili dát dohromady startovní listinu, jejíž vyrovnanost by byla největší ozdobou jejich legendárního klání. Jako důkaz jejich úspěchu se stala skutečnost, že leadera Rafala Okoniewskeho po čtyřech sériích dohnali hned dva konkurenti.
Daniel Nermark se až do rozjížďky s číslem čtrnáct musel sklánět pouze před Josefem Francem a Jasonem Doylem, avšak nyní odvedl Rafala Okoniewskeho současně s letem pásky. V patnácté jízdě jejich desetibodový zisk vyrovnal Jason Doyle.
Australan rozehrál své dnešní účinkování jen o málo méně než Josef Franc, před nímž skončil ve třetí jízdě. Od té doby se ale proměnil ve vítězící automat. Rozjížďka s číslem šest, triumf stylem start – cíl. To samé v desáté jízdě, kde ovšem Miroslav Topinka jeho únik od pásky posoudil jako letmý start. Nicméně při repete změřil Daniele Nermarka, Artura Czaju a notoricky nebodujícího Maxe Dilgera opět.
Po sedmnácté jízdě se stal vítězem základní části, když velkorysým průjezdem první zatáčkou za sebou nechal Rafala Okoniewskeho. Rovněž on měl jistotu finálového postupu, avšak třetí v pořadí Daniel King už musel spekulovat, zda mu deset bodů bude stačit. Nakonec se ale jeho skóre stalo počátkem nitě, díky níž se letošní Memoriál Luboše Tomíčka zašmodrchal do takového klubíčka jako ještě nikdy ve své bohaté historii.
Artur Czaja svým sólem v osmnácté jízdě srovnal krok s Danielem Kingem. Daniel Nermark za jeho zády se již mohl chystat na finále rovnou a třetí Andrej Kudrjašov rovnou vyklízet svůj box. Zdeněk Holub zůstal předčasně stát, což okomentoval slovy: „Den blbec, od rána jsem se nezastavil!“
V rozjížďce s číslem devatenáct se opět po delší době Markéta rozezněla jásotem českých hrdel. Po vylétnutí pásky totiž vypálil do vedení Matěj Kůs. Jenže na protilehlé rovině třetího okruhu se přes něj přesypal Timo Lahti a v nájezdu do poslední zatáčky i Renat Gafurov. Jak Fin, tak Rus skončili na deseti bodech.
V poslední jízdě základního rozpisu se svého druhého vítězství dočkal Josef Franc. Svým velkým sólem paradoxně zkomplikoval další průběh závodu, do něhož již nezasáhl. Cameron Woodward byl právě pátým borcem, jenž dosáhl desetibodové hranice! Nejspravedlivějším řešením byl rozjezd o dvě zbývající finálová místa.
Ten opanoval Artur Czaja, když Renat Gafurov svým posunem ze čtvrté na druhou pozici jakoby předznamenal dramatické finále. Po jeho startu se do čela dostal Daniel Nermark, zatímco Renat Gafurov z tlačenice první zatáčky vytěžil pouze druhou příčku. Rafal Okoniewski si vybral vnitřní dráhu a zpočátku byl třetí.
Ve druhém okruhu se Renat Gafurov posunul do vedení. O kolo později na stejném místě Rafal Okoniewski podjel Daniela Nermarka, aby to samé v posledním okruhu na stejném místě provedl i Renatu Gafurovovi. Rus v kolizí hrozícím finiši uhájil alespoň druhé místo před Danielem Nermarkem, jenž mu ho už takřka sebral.
| |
|
|
FIN |
| 1. Rafal Okoniewski, PL |
3 3 2 2 2 |
12 |
1. |
| 2. Renat Gafurov, RUS |
3 1 3 1 2 |
10+3 |
2. |
| 3. Daniel Nermark, S |
3 2 2 3 2 |
12 |
3. |
| 4. Artur Czaja, PL |
2 1 3 1 3 |
10+4 |
4. |
| 5. Jason Doyle, AUS |
1 3 3 3 3 |
13 |
R |
| 6. Daniel King, GB |
2 2 2 3 1 |
10+2 |
|
| 7. Timo Lahti, FIN |
1 2 1 3 3 |
10+1 |
|
| 8. Cameron Woodward, AUS |
2 3 1 2 2 |
10+0 |
|
| 9. Andrej Kudrjašov, RUS |
3 0 3 2 1 |
9 |
|
| 10. Josef Franc, CZ |
0 3 0 2 3 |
8 |
|
| 11. Václav Milík, CZ |
F 2 2 1 1 |
6 |
|
| 12. Matěj Kůs, CZ |
2 0 R 1 1 |
4 |
|
| 13. Zdeněk Holub, CZ |
1 1 1 0 E |
3 |
|
| 14. Martin Málek, CZ |
0 1 1 0 0 |
2 |
|
| 15. Michal Škurla, CZ (res) |
1 |
1 |
|
| 16. Max Dilger, D |
0 0 0 0 0 |
0 |
|
| 17. Michele Castagna, I |
T 0 0 0 0 |
0 |
|
| res Ondřej Smetana, CZ (res) |
|
DNR |
|
Vložené jízdy 125 ccm:
| motocykly na klasickou dráhu: |
I Filip Šifalda, Petr Chlupáč, František Klier, Daniel Šilhán, Milan Dobiáš |
| |
II Filip Šifalda, Daniel Šilhán, Petr Chlupáč, František Klier, Milan Dobiáš |
| |
III Filip Šifalda, Petr Chlupáč, Daniel Šilhán, František Klier, Milan Dobiáš |
| |
| motocykly na dlouhou dráhu: |
I Patrik Mikel, Filip Hájek; Roman Mády F, Kryštof Rybář E |
| |
II Patrik Mikel, Roman Mády; Kryštof Rybář F, Filip Hájek F |
| |
III Patrik Mikel, Kryštof Rybář, Filip Hájek, Roman Mády |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Wojta Zavřel a Michal Kohout
