AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Liberec – 14. září
V rozjížďce s číslem pět dnešního libereckého závodu veteránů Františku Liebezeitovi pořádně zatrnulo. V posledním výjezdu před cílem upadl, nicméně neváhal ani vteřinu. Skočil zpátky do sedla a ještě stačil dojet k šachovnicové vlajce před bezmála sedmdesátiletým Francesco Barbettou. V jedenácté jízdě Františku Liebezeitovi nevyšel záměr porazit Filipa ŠIteru, který doplnil startovní pole mimo soutěž, avšak ve finále A nastoupil znovu na vítěznou cestu. Úvodní souboj s Atillem Biro a Karlem Kadlecem zvládl ve svůj prospěch a pak už pádil vstříc triumfu. V Německu usazený Maďar skončil druhý, zatímco Karel Kadlec odvrátil všechny stupňující se útoky Martina Švestky.

Sluníčko tiší nervy rozjitřené deštěm
Svatý Petr opět pořádně pocuchal nervy libereckých pořadatelů, ale také Karla Kadlece, jenž jim pomáhal dávat startovní listinu dávat dohromady. Včera někdy odpoledne začalo pršet. A pršelo, pršelo, jen se lilo. Voda se valila k zemi celou noc a patron nebeské brány uzavřel kohoutky až kolem rozbřesku.

Věroslav Kollert byl tudíž v otázce konání veteránského závodu, který pojal v duchu loučení se sezónou, optimistický. „Připravíme dráhu tak, že se bude ještě kropit,“ opakoval do telefonu stále dokola, jelikož telefonáty na jeho mobil se množily. Nebylo divu, protože řidiči si mohli vypnout stěrače až někde na úrovni Turnova.

Liberec je však vítal zlatavými slunečními úsměvy. Kolem motocyklů se pohybovalo třináct závodníků, v jejichž společnosti přitahoval největší pozornost Filip Šitera. Mšenský borec nedorazil jen, aby přivezl motocykl pro svého mechanika Romana Dolečka, jež si svá aktivní plochodrážní léta chtěl připomenout pouze o samotě po vyhlášení vítězů.

„Chci testovat motor,“ vysvětloval Filip Šitera, proč se sám obléká do kombinézy. „To jsem nechtěl ve Mšeně o závodech. Plánoval jsem jen trénink, ale aby nebyly díry ve startovce, musím jet.“ Nutno dodat, že s podmínkou, že končí po základní části a do finálové části nezasáhne.

Rozpis jedinkrát použitý během loňského přeboru měl nakonec jedinou díru u startovního čísla čtrnáct, protože avizovaný Petro Fedyk nedorazil. Dariusz Lowicki, jehož vídáme ve společnosti Rafala Okoniewskeho, byl sice přítomen, avšak spokojil se s úlohou diváka.

Rozjížďku s číslem jedna vyhrál František Liebezeit, když od vylétnutí pásky odvedl Karla Kadlece. Úspěšný kouč, který loni dovedl trojkoalici k bronzové medaili v extralize, dovedl vypůjčený motocykl od Tomáše Suchánka vítězně do cíle rovněž v páté jízdě.

Tento triumf byl však problematičtější, protože v poslední zatáčce upadl. Přesto se však stačil rychle posbírat, aby projel vítězně cílem před Francesco Barbettou. „To byl ale trapas!“ chytal se František Liebezeit v depu za hlavu. „Na bejka do cíle, ale je to určitě rekord!“

Na vítěznou dráhu vyrazil rovněž Attila Biro. V Německu usazený Maďar vyhrál s přehledem rozjížďku s číslem dvě a to hned dvakrát. Muselo se opakovat kvůli pádu Francesco Barbetty. Nejstarší účastník upadl vinou prasklého háku ve druhé zatáčce, avšak děsivý let vzduchem přestál bez následků. Další triumf dodal v rozjížďce s číslem šest, v níž si po skvělém startu na chvíli v první zatáčce vyměnil vedoucí pozici s Martinem Švestkou.

Vítězí především pohoda
V rozjížďce s číslem sedm se František Liebezeit mohl pochlubit dalším triumfem ve stylu start – cíl, když zmizel Josefu Novákovi a Billovi Haynesovi z dohledu již s letem pásky. Attila Biro se však hned vzápětí dočkal své první prohry. Uštědřil mu ji Karel Kadlec, který se odlepil z pozice u mantinelu jako blesk, na nějž maďarský Němec neměl dostatečně účinný hromosvod.

Použitý rozpis pro čtrnáct závodníků nemůže nabídnout pravidelné střídání závodníků. A tak se Filip Šitera objevil na dráze podruhé až v rozjížďce s číslem deset, kdy většina ostatních účastníků měla za sebou již tři výjezdy na ovál.

V takové konkurenci by něco jiného než vítězství mšenského borce, který měl už na začátku protilehlé rovinky náskok bratru deseti metrů, obrovským překvapením. Zuby si však na něho brousil František Liebezeit. V rozjížďce s číslem jedenáct se však žádná senzace nekonala. Filip Šitera inkasoval třetí triumf, zatímco František Liebezeit inkasoval svou první dnešní prohru.

S jedenácti body se však mohl chystat na finále A a přitom ještě sledovat, který ze soupeřů stane na startovním roštu po jeho boku. Odpověď nabídla již dvanáctá jízda. Karel Kadlec v ní ujel Martinu Švestkovi, avšak oba zaknihovali po devíti bodech. Posledním do party byl Attila Biro, i když také on v rozjížďce s číslem čtrnáct prohrál s Filipem Šiterou.

Mšenský borec byl první, kdo začal balit. V duchu gentlemanské dohody pro něho totiž byly finálové jízdy uzavřeny. Přesto sehrál dnes pozitivní úlohu a to nejen coby vycpávka startovní listiny. „Máš pušteněj‘ metyl?“ křičel na Josefa Nováka, když tlačil ztichlý motocykl do depa ze startovního roštu sedmé jízdy směrem do depa. A vskutku udeřil hřebíček na hlavičku, takže se pardubický junior mohl rychle vrátit a inkasovat dva body.

Ve finále C si Ian Leverington vynahradil pech z rozjížďky s číslem třináct. V ní jezdil druhý za Josefem, ale v posledním oblouku se poroučel k zemi. Na rozdíl od Františka Liebezeita však nestihnul víc než čtvrté místo. V céčku však kraloval a protnul metu před svým britským kamarádem Billy Haynesem a českým tandemem Jan Boháč – Dan Macl.

V béčku zase nadešla chvíle pro Richarda Bergera. Svitavský borec by plným právem mohl žehrat na netradiční rozpis, který mu hned třikrát přihrál do cesty Filipa Šiteru. Podmiňovací způsob je však rozhodně na místě, protože v dnešním pohodovém odpoledni si náladu nekazil nikdo.

Richard Berger nakonec triumfoval stylem start – cíl před Josefem Novákem a Italy Francesco Barbetou a Angelo Melottem. Mnoho z přítomných si bezděky kladlo otázku, jak by si tito veteráni vedli v regulérním závodě řekněme přeborové úrovně. A to nás ještě čekalo vyvrcholení v podobě finále A.

Vpřed vylétnul Attila Biro, jenže František Liebezeit se vnějškem první zatáčky ukázal ještě rychlejší. Dostal se do čela a celá tři kola, na něž se dneska celé odpoledne závodilo, si na vedení nenechal sáhnout. A to ani od zlomyslné paní smůly, díky níž musel dojíždět na prázdné zadní pneumatice.

Karel Kadlec v první zatáčce Attilu Biro nestihnul. Navíc musel řešit problém jménem Martin Švestka. Někdejší pražský závodník na něho permanentně dotíral, avšak nezničitelný plzeňský nezmar podal pádný důkaz, že ani po sfouknutí padesáti svíček na narozeninovém dortu nebude prodávat svou kůži zadarmo. Všechny nájezdy ustál a nakonec si vyskočil na třetí příčku. I když dneska by si na nejvyšším stupínku zasloužili stát úplně všichni. Skvělou zprávou je, že v příští sezóně bychom mohli být svědky celé veteránské série.

Hlasy z depa
„Dobrý, až teď na ten problém s kolem,“ radoval se František Liebezeit. „Pěkný závody. Já mám veteránský závody rád. Je to bez stresu, uvolněná atmosféra a všichni si to užívaj‘. Plochá dráha mi chyběla, ale do ostrýho závodění už nepůjdu. Jedině kdyby měl klub nouzi. Dává se dohromady liberecká první liga, chci pomoct.“

„Po půl roce jsem seděl poprvý na motorce na krátkou dráhu,“ vyprávěl Karel Kadlec. „A od Mariánek jsem se svez‘ poprvý. Dráha byla závodivější, ale jelo se mi dobře. První zatáčka trošku kope, ve druhý to šlo. Ve finále Attila trošku vyjel ven, nechal mi místo, že jsem se vrátil před Švestku. Zazávodili jsme si, mítink se poved‘. Měl jsem nervy, jak to dopadne, pořád jsem telefonoval, ale teď mám radost. A Věrouš Kollert, myslím, že taky. Příští rok chci udělat nějakou veteránskou sérii, a si kluci zazávoděj‘.“

„Jak ta dráha vypadala na začátku, se to dobře vysušilo,“ pochvaloval si Richard Berger. „A poslední dvě jízdy už byly dobrý. Jel jsem tady naposledy někdy v roce 1994, ale to byla ještě jiná dráha. Jsem spokojenej‘ s výsledkem, pátý místo je dobrý, byli tady větší paliči.“

			C	B	A
1. František Liebezeit, CZ (1968)	3 3 3 2	11			1.
2. Atilla Biro, H (1970)	3 3 2 2	10			2.
3. Karel Kadlec, CZ (1963)	2 1 3 3	9			3.
4. Martin Švestka, CZ (1972)	2 2 3 2	9			4.
5. Richard Berger, CZ (1975)	3 2 1 1	7		1.
6. Josef Novák, CZ (1998)	1 2 2 3	8		2.
7. Francesco Barbetta, I – ACCR (1945)	X 2 2 1	5		3.
8. Angelo Melotto, I (1963)	0 1 1 2	4		4.
9. Ian Leverington, GB (1958)	0 1 1 0	2	1.
10. Bill Haynes, GB (1959)	2 1 0 0	3	2.
11. Jan Boháč, CZ (1972)	1 0 1 1	3	3.
12. Dan Macl, CZ (1964)	E 0 0 0	0	4.
NC Filip Šitera, CZ (1988)	3 3 3 3	12

Vložený závod 125 ccm:

1. Filip Šifalda, Chabařovice	3 3 3 3	12
2. Daniel Šilhán, Liberec	2 2 1 0	5
3. Milan Dobiáš, Chabařovice	0 1 2 1	4
4. František Klier, Mšeno	1 0 0 2	3

Foto: Antonín Škach

Praha – 13. září
Bezprostředně po skončení středečního test matche si Milan Špinka ještě v prostoru pardubického depa svolal všechny své ovečky. Vedle krátké analýzy nevídané prohry se řešila nominační otázka pro světové finále. I když přihláška českého družstva již byla vyplněna čtveřicí jmen, český reprezentační kouč ji rozhodně nepokládá za definitivně uzavřenou.

Český tým by se za čtrnáct dnů měl představit ve složení Václav Milík, Zdeněk Holub, Roman Čejka a Eduard Krčmář. „Musel se to nahlásit, ale není to ještě uzavřený,“ upozorňuje Milan Špinka. „Tak jsem to klukům řek‘. Je ještě spousta závodů. Jedou se devatenáctky v Plzni, jednadvacítky ve Mšeně a hlavně Zlatá stuha. Se sestavou se dá hejbat a Zlatá stuha, kterou pojedou všichni, je rozhodující.“

Výsledek středečního závodu Milana Špinku zaskočil. „Chtěl jsem vědět, že naši dorostenci nejsou na Poláky krátcí,“ připouští. „Jsou to mistři světa, jsou nejlepší, ale domníval jsem se, že naši kluci po nich půjdou. Zjistili jsme, že musí přidat v technice.“

Foto: Wojta Zavřel

Liberec – 12. září
Pozítří letos naposledy ožijí závodním ruchem liberecké Pavlovice. Na programu je závod veteránů, na jehož startovní listině pracoval Karel Kadlec. Plzeňský nezmar si dal vskutku záležet, o čemž svědčí třináct jmen nejen od nás, ale rovněž z Anglie, Maďarska, Itálie a Ukrajiny.

Startovní listina:

Česká republika:	Karel Kadlec, Martin Švestka, Jan Boháč, Richard Berger, František Liebezeit, Daniel Macl, Josef Novák
Itálie:	Angelo Meloto, Francesco Barbetta (ACCR)
Ukrajina:	Petro Fedyk
Maďarsko:	Attila Biro
Anglie:	Bill Haynes, Ian Leverington

Foto: Lubomír Hrstka

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 11. září
Jedenáctý den měsíce září je všeobecně vnímán jako výročí teroristického útoku na newyorské mrakodrapy, nicméně dnešek vstoupí do české plochodrážní historie vysokou porážkou národního juniorského týmu od svých polských soupeřů. O českém triumfu byl přesvědčený opravdu jen málokdo. Milan Špinka ke všemu musel postrádat Zdeňka Holuba, jenž si o tréninku poranil nohu. Avšak dvanáct z patnácti rozjížděk jsme prohráli 5:1 a ty tři zbylé 4:2, když soupeřům dokázali sebrat body jen Václav Milík a Roman Čejka. Výsledná prohra o více než padesát bodů překonává všechno, čehož jsme byli v posledních letech v dvoutkáních různé úrovně zvyklí.

Do maxima chybí Polákům dva body uzmuté Romanem Čejkou a Václavem Milíkem
Poobědní trénink ještě nedospěl ke svému konci, když se stal incident, který měl negativní dopad nejen na dnešní závod. Zdeněk Holub po svém tréninkovém pádu skončil v nemocnici a do Svítkova se vrátil se sádrou na své levé noze. Pražanův úraz udělal škrt přes rozpočet v mnoha směrech, přičemž jeho vyškrtnutí z dnešní startovní listiny bylo to nejmenší zlo.

Ani nejpřesvědčenější optimista nemohl doufat, že se z triumfu v dnešním test matchi budou radovat naši mladící. Jenže průběh závodu zaskočil i je samotné. Pawel Przedpelski a Patryk Dudek dostali Polsko do vedení už po startu rozjížďky s číslem jedna a jejich postavení nerozlomil ani Václav Milík.

Vzápětí vypálil do čela Roman Čejka. Artur Czaja ho ztrestal vnější stranou první zatáčky, nicméně Kacper Gomolski cestu před slánského závodníka nenašel. Nikdo nemohl tušit, že se nadlouho jedná o nejvýraznější počin našeho družstva na hodně dlouhou dobu.

Piotr Pawlicki a Krystian Pieszczek ve třetí jízdě opět zmizeli z dohledu Václava Milíka a Michala Škurly prakticky již s vylétnutím pásky. Ke všemu Pardubičan zůstal ve třetím kole stát kvůli poruše motocyklu. Vzápětí Eduard Krčmář odstartoval mezi Kacperem Gomolskim a Bartoszem Zmarzlikem, avšak na protilehlou rovinku vyjeli oba Poláci již nikým neohrožováni v čele.

Navlas stejnou zkušenost jako Slaňák prodělal v rozjížďce s číslem pět také Ondřej Smetana. V úvodním výjezdu ho podjel Pawel Przedpelski a zařadil se za záda Artura Czajy. Skóre 24:6 vypadalo opravdu hrozivě. Start šesté jízdy vynesl do čela Piotra Pawlickeho, ovšem za ním byl Václav Milík.

Krystian Pieszczek se dlouho nerozpakoval s útokem, avšak po duelu s Pardubičanem skončil na zemi. Jeho motocykl museli do depa přinést, ale mnohem horší bylo, že propíchnutá nafukovací bariéra vyžadovala zásah servisního týmu.

Do repete nejlépe odstartoval Václav Milík. Piotr Pawlicki se v prvním výjezdu přesunul před něho, avšak domácí borec jej zasypával jedním útokem za druhým až do cíle. Krystian Pieszczek byl nyní jen oním třetím vzadu, jenž získal bod na úkor René Vidnera.

A bylo ještě hůř
Dva uzmuté body byly nadlouho jediným kompromisem, který nám polský protivník povolil. Uragán nekompromisních triumfů 5:1 přitom v rozjížďce s číslem sedm zahájil Michal Škurla svým kromobyčejně povedeným startem. Jenže v prvním výjezdu ho Patryk Dudek a Pawel Przedpelski překonali jako jeden muž.

Roman Čejka se zase v osmé jízdě nacpal mezi Krystiana Pieszczeka a Piotra Pawlickeho. Mít vítěze světového juniorského podniku v Berwicku za sebou si však slánský borec vychutnával jen na počátek třetího okruhu. V jeho první zatáčce ho totiž Piotr Pawlicki podjel. V rozjížďce s číslem devět rozdělil Václav Milík Bartosze Zmarzlika a Kacpera Gomolskeho, jenže ten Pardubičana v úvodním výjezdu podjel.

Desáté jízdě dominoval Artur Czaja, zatímco Patryk Dudek pronikl před Ondřeje Smetanu již v první zatáčce. Pražan se nakonec nedočkal ani jednoho bodu, nebo jej Lenka Felixová nachytala za vnitřní čárou. „Nemám od čáry ani bílý kolo,“ hájil se Ondřej Smetana. „Byla tam kolej a ta je před čárou!“

Na růžích však neměl ustláno ani v jedenácté jízdě. Zatímco Kacper Gomolski a Artur Czaja letěli do vedení, jemu prasknul jazýček u sedla. V rozjížďce s číslem dvanáct byl Michal Škurla za vedoucím Krystianem Pieszczekem, jenže ten nechal dost prostoru, aby se Bartosz Zmarzlik vnitřkem první zatáčky posunul ze třetího místa rovnou do čela.

Na světelné tabuli svítilo neuvěřitelné skóre 62:16, když se Václav Milík ujal vedení rozjížďky s číslem třináct. Když jej ve druhém oblouku druhého kola podjel Piotr Pawlicki, hned nájezdu do třetího okruhu mu to vrátil. Jenže v následující zatáčce udával tempo opět Polák.

Třetí prohra v uvozovkách jen v poměru 2:4 bylo maximem, jehož juniorský národní tým dnes dosáhl. Čtrnáctá jízda s Ondřejem Smetanou a Eduardem Krčmářem za zády vedoucího Patryka Dudka skýtala naději na remízu jen necelé kolo. Z druhé zatáčky už vyjel druhý Bartosz Zmarzlik.

V nominované rozjížďce s číslem patnáct si Pawel Przedpelski a Artur Czaja doslova vychutnali Václava Milíka a Romana Čejku. Zatímco si Milan Špinka ujasňoval některá jména pro světové finále, samotní čeští borci si z nevídaného nářezu brali ponaučení.

Hlasy z depa
„Viděl jsem to na prd,“ měl Václav Milík daleko k optimismu. „Nejede nám to. Nikdo z Čechů nemá techniku. Musíme předělat motory, jestli tady chceme bejt‘ při finále na bedně. Kvalita jezdec je znát na krátký dráze, ale na takový dlouhý jako tady, je to víc v motoru než v jezdci. Nebyli jsme favoriti, ale netušil jsem, že prohrajeme o takovej‘ ranec. Aspoň dobrý závody, že jsem moh‘ porovnat motor s tím, co si připravuju na extraligu.“

„Dělal jsem, co jsem moh‘,“ dušoval se Roman Čejka. „Bylo krásně vidět, že Poláci jsou jinde. O krok napřed, o třídu vejš‘. Sebral jsem jim bod, aspoň něco.“

„Byli rozhodně lepší,“ vyjádřil se Eduard Krčmář na téma polské převahy. „Ale víc bodů jsme mohli udělat.“

„Dneska to bylo špatný,“ nezastíral Ondřej Smetana. „Dělal jsem, co jsem moh‘. Jsou trošku někde jinde. Mrzí mě poslední jízda s Čejenem. Od startu to bylo dobrý, byl jsem tam za Polákem. Pak mi prask‘ jazýček na sedátku. Celý čtyři kola jsem v tom nemoh‘ zasednout a musel stát.“

1. Polsko			72
Patryk Dudek	2 3 2 3		10 (2)
Pawel Przedpelski	3 2 2 1	3	11 (2)
Piotr Pawlicki	3 3 2 3		11 (1)
Krystian Pieszczek	2 1 3 2		8 (2)
Bartosz Zmarzlik	2 3 3 2		10 (2)
Kacper Gomolski	1 3 2 3		9 (1)
Artur Czaja	3 3 3 2	2	13 (2)
2. Česká republika			18
Václav Milík	1 E 2 1 2	1	7
René Vidner	0 0 E 0		0
Zdeněk Holub	– – – –		–
Michal Škurla	1 0 0 1 0		2
Eduard Krčmář	1 1 0 1 0		3
Ondřej Smetana	0 1 L 0 1		2
Roman Čejka	2 0 1 1	0	4

Foto: Wojta Zavřel