Archiv pro rubriku: Ostatní závody

Darcy Ward pokračuje v exportu zlatých přileb k protinožcům

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 29. září
Když se krátce před osmnáctou hodinou rozsvítila světla svítkovského stadiónu, aby deset let po své instalaci premiérově osvětlila Zlatou přilbu, měl pětašedesátý ročník závodu všech závodů drtivou část svého programu za sebou. Převlečení již byli kupříkladu Daniel King, Magnus Zetterström nebo Chris Harris. A stejně většina českých závodníků. Zbýval jedině Josef Franc, který se jak z vylučovací skupiny, tak ze čtvrtfinále prodral na poslední chvíli. Avšak v semifinále podobný recept neúčinkoval. V malém finále se Pražan navzdory povedenému startu a bojovnosti propadl na pátou příčku. Velké finále začalo ohlušujícím pískotem, jímž zaplněný stadión dal jasně najevo, co si myslí o verdiktu Wojciecha Grodzkeho o diskvalifikaci Mateje Žagara za překročení dvou minut. Potom už páska letěla nahoru a odstartovala šestikolové sólo Darcy Warda, díky jemuž už devátá zlatá trofej skončila na druhé straně zeměkoule.

Po pádu přišlo vyřazení nejhorším možným způsobem stejně jako postup
Po poledni se sluníčko smálo na diváky svým zlatavým úsměvem. Studený vítr však dával najevo, že podzim definitivně převzal vládu. A že všechny v okolí stadiónu čeká chladný večer, protože požadavky veřejnoprávní televize roztrhaly obvyklý časový harmonogram na cáry. Úderem dvanácté diváci sledovali program k jubileu závodu všech závodů místo obvyklého nástupu, který začal až o hodinu později. S plánovaným startem finálové jízdy v 18:20 bylo zřejmé, že legendární závod získá další primát v otázce délky.

Konečně se začalo závodit naplno. První vylučovací skupina měla mezi svými účastníky jediného českého zástupce. Matěj Kůs přistál po včerejším závodě v Rye House na pražské Ruzyni až během dopoledne a do depa přibyl mezi posledními. Cíl rozjížďky s číslem jedna jej zastihl na třetím místě za Timo Lahtim a vítězným Przemyslawem Pawlickim.

Ob čtyři rozjížďky později si jak Przemyslaw Pawlicki, tak Timo Lahti zopakovali své předchozí umístění. Stalo se tak ovšem při repete, které bohužel způsobil Matěj Kůs svým pádem v první zatáčce druhého okruhu. Zatímco Przemyslaw Pawlicki coby nepřekonatelný vítěz odpočíval, všichni ostatní zamířili na start s větší či menší nadějí prodloužit si svou účast v závodě všech závodů.

Matěj Kůs popadl příležitost za pačesy a po rychlém startu se propracoval do čela. Stejný záměr ovšem pojali i Timo Lahti a Mathias Schultz. V první zatáčce třetího kola se Fin skutečně dostal před Pražana. Němec jej následoval jen o pár vteřinek později. Timo Lahti potvrdil čtvrtfinále, zatímco Mathias Schultz obsadil třetí příčku. Matěj Kůs byl vyřazen nejhorším možným způsobem. Dosáhl na šest bodů stejně jako Mathias Schultz, ovšem jeho bilance jednotlivých umístění byla horší.

Pády provázely české účastníky i ve druhé čtvrtfinálové skupině. Jaroslav Petrák se ještě cestou na nástup těšil na pořádnou porci svezení, které se náhradníkům během čtyřiadvaceti úvodních rozjížděk vesměs nabízí. Jenže než jeho jméno zaznělo z úst spíkrů skrze všechny amplióny, bylo všechno jinak. Petr Moravec mu na poslední chvíli předal vestu se startovním číslem dvě místo Australana Nicka Morrise.

Pardubický rutinér ovšem ve druhé jízdě dojel do první zatáčky, v níž upadl a byl nekompromisně diskvalifikován. „Nechápu, proč mě Grodzki vyloučil,“ kroutil svou prošedivělou hlavou. „Někdo mě tam sundal, ale vůbec nevím, kdo to byl.“

Napodruhé Patrik Nagy přetrhnul pásky. Když se závodníci vraceli do depa, Hynek Štichauer upadl na konci protilehlé rovinky. Sklidil velkolepý aplaus, když briskně vyskočil na nohy a divákům se uklonil. Větší aplaus jej ovšem očekával vzápětí poté, co během 72,22 sekundy prohnal cílem jako suverénní vítěz před Andrejem Kobrinem a Romanem Čejkou, jenž zastoupil vyloučeného Maďara.

„Důležitý je zakončit to vyhranou jízdou,“ vrátil se ještě ke svému extempore. „Když si to hodíš za ucho a dojedeš až poslední, jsi ocas.“ V rozjížďce s číslem šest se po startu zařadil za Marcela Helfera, aby mu na protilehlé rovince sebral vedení. Jenže Němec s jedním bodem na svém kontě po prvním startu potřeboval výraznější zisk.

Ve druhém kole se spodní stranou zatáčky u depa znovu vrátil do vedení. Hynku Štichauerovi však stačilo i druhé místo, aby se zařadil mezi čtvrtfinalisty. Zatímco se jeho protivníci z druhé čtvrtfinálové skupiny potřetí řadili na startovním roštu, on se jen ve svém depu usmíval.

Desátá jízda přinesla zmrtvýchvstání Stanislawa Burzy, který odvedl Marcela Helfera jistícího postup druhým místem. Andrej Kobrin se dostal na stejný počet bodů jako Polák, který však na misku vah mohl položit vítězství. Na ovále se naposledy objevil Jaroslav Petrák, který litoval nedostatku času na nalezení správného set upu. Vyřazení pardubického inventáře legendárního klání však svým způsobem vytrhlo trn z paty Krzyzstofa Kasprzaka, který si od něho přišel vypůjčit nezvyklý zelený povlak.

Postoupit lze i ze skupiny smrti
Letošní ročník Zlaté přilby měl obrovské štěstí, že se příliš neškrtalo ve startovní listině předtištěné v programu. Nejvíce změn se dotklo třetí vylučovací skupiny, protože Roland Benkö a Zdeněk Holub podědili čísla po Kennethu Bjerrem a Nielsi Kristianu Iversenovi. Pražskému juniorovi se i tak zdála skupina pořádně natřískaná, nicméně řídil se radou Tomáše Topinky, a se soustředí především na závodění.

Rozjížďku s číslem tři dokonale ovládl Jason Doyle. Zdeněk Holub se však usadil za jeho zády, když ještě během úvodního okruhu minul Josefa France. Po něm se sápal i Piotr Pawlicki. A vskutku, ve druhém kole se posunul na třetí místo.

Sedmá jízdě nenechala v pořádcích skupiny kámen na kameni s výjimkou další výrazné bodové dávky pro Jasona Doyleho. Australan šel tvrdě přes Josefa France do vedení ještě v úvodním nájezdu. Jako řízená střela se však okolo obou v první zatáčce prohnal Piotr Pawlicki. Zdeněk Holub zůstal nyní trčet vzadu a do svého boxu se vrátil s jediným bodem.

Dvanáctou jízdu si mohl dovolit vynechat jen Jason Doyle. Ostatní kromě Rolanda Benkö stále živili postupovou naději, přičemž jejím nejlepším katalyzátorem bylo samozřejmě vítězství. Pro Josefa France však představovalo pět bodů životní nutnost.

Na let pásky k prosluněnému pardubickému nebi reagoval perfektně. V úvodním výjezdu vyvezl Piotra Pawlickeho a Tobiase Kronera a pak už pádil vstříc šachovnicové vlajce s postupem v kapse. Dál šel i Piotr Pawlicki, zatímco Zdeňku Holubovi chyběl jediný bod, by se během dvou kol propracoval z páté příčky na třetí přes Tobiase Kronera a Romana Čejku.

Slánský náhradník měl na dohled německého borce, na nějž mu ve finiši chyběl onen pověstný kousíček. „V cíli to bylo jen taktak,“ líčil jejich souboj. „Hrozně mi to točí, dráha je tvrdá a ještě k tomu mokrá. Zkouším úplný nesmysly v nastavení, snad se ještě svezu…“

Národní juniorský tým, který se ve včerejším finále světového šampionátu juniorských družstev úspěšně serval o bronz, byl vynikající zásobárnou závodníků pro zalepení záplat Zlaté přilby. Avšak Eduard Krčmář si zajistil místečko již včera, jelikož pořadatelé rezervovali třiatřicítku pro nejlepšího muže českého výběru. Jenže Václav Milík byl rovnou nasazen do čtvrtfinále a Slaňák byl dalším v pořadí.

Svůj debut v nejstarším plochodrážním klání světa ozdobil raketovým startem v rozjížďce s číslem čtyři. Daniel King a Lasse Bjerre se rychle přesypali okolo něho, avšak tři body na kontě slánského juniora vytvořily solidní základ, jenž se však teprve měl zúročit.

V osmé jízdě startoval z páté dráhy a do svého boxu dorazil s jedním bodem. Start vyšel nejlépe Lasse Bjerremu, jenže z mely skrumáže první zatáčky nejvíce profitoval Peter Ljung. Dánský junior uhlídal třetí pozici před Tobiasem Buschem. I s osmi body však nastoupil do rozjížďky s číslem dvanáct.

V ní se české publikum opět rozbouřilo nadšeným aplausem. Eduard Krčmář vystřihl start jako z plochodrážní příručky. Peter Ljung ho nestihl vnějškem první zatáčky a musel překonávat bratru pětimetrový odstup, který si na něj slánský závodník během prvního kola vytvořil. I když ho švédský ex-účastník cyklu velkých cen proháněl až do cíle, cestičku k předjetí nenašel. Cestičku do čtvrtfinále si však vydláždili oba. Doprovodil je Lasse Bjerre, zatímco Daniel King nenapravil předchozí nulu a postaral se o primát prvního velkého vyřazeného jména.

Hlasy z depa po vylučovacích skupinách
„Úplně na houby,“ mračil se Jaroslav Petrák. „Nepochopil jsem první jízdu, proč mě Grodzki vyloučil, když mě tam někdo sundal. Vůbec nevím, kdo to byl. Jinak dobrý, akorát je toho málo. Překopal jsem motor, aby to jelo. Je škoda, že před Přilbou není trénink, tam bych to dopasoval. Všechno hezký, ale potřeboval bych jet dál, abych to dopasoval. To je ta výhoda náhradníků.“

„Chyběl kousek,“ uvědomoval si Zdeněk Holub skutečnost, že navzdory natřískané skupině jej od čtvrtfinále dělilo opravdu jen málo. „Bylo to pěkný, akorát jsem chtěl postoupit. Ale kousek chyběl. Nevadí, možná příští rok postoupím, jestli se sem dostanu.“

Nemilosrdné vyřazení nasazených Čechů
Dlouhá přestávka po vylučovacích skupinách se protahovala a protahovala. Nervozita v jednotlivých boxech stoupala přímo úměrně s dobou, s níž na ovále setrvávaly traktory a především kropička. Hynek Štichauer využil nečekaného volna. Vynesl si křesílko mimo boxy a těšil se z teplých paprsků zapadajícího sluníčka.

Jeho pohodička se vzápětí změnila v drama. Před třináctou jízdou laboroval s oběma motocykly u vrat depa tak dlouho, dokud neuplynul dvouminutový limit. „Nejiskřilo to,“ vysvětlil příčinu svých patálií, zatímco se na ovál spouštěl náhradník Roman Čejka.

By v první čtvrtfinálové skupině měla česká plochá dráha trojnásobné zastoupení, domácím fanouškům se příliš příležitostí k rozpoutání emocí nedostalo. Nejblíže k postupu měl zpočátku Tomáš Suchánek. Zatímco Patryk Dudek odstartoval jako s tryskovým motorem, Pardubičan útočil ze všech sil na druhého Przemyslawa Pawlickeho, dokud mu Polák v průběhu druhého okruhu nezmizel definitivně z dohledu.

Vedle diskvalifikovaného Hynka Štichauera měl spoustu důvodů k přemýšlení také Josef Franc, který za sebou nechal pouze Romana Čejku. Jeho záležitosti se však dočkaly rychlé nápravy. Již v sedmnácté jízdě vystřídal vnějškem první zatáčky Patryka Dudka na čele. Světový juniorský král mu to vrátil i úroky ve druhém oblouku, avšak Przemyslaw Pawlicki tentokrát zůstal za Pražanem.

Hynka Štichauera o čtvrtou příčku nakonec připravil Magnus Zetterström, Tomáš Suchánek si potvrzení své poslední pozice nenechal odmávnout šachovnicovou vlajkou a zajel rovnou do depa. Stále však živil postupové naděje.

Jednadvacátou jízdu vynechal pouze Patryk Dudek, jasný vítěz skupiny. A stejně jako prve o level níže, Josef Franc v rozhodující chvíli nezaváhal. Triumfem ve stylu start – cíl umístil sám sebe na druhém místě konečné klasifikace za zády juniorského mistra světa. Jak se záhy ukázalo, stal se jediným Čechem, který se dokázal prokousat až mezi nejlepších dvanáct.

Tomáš Suchánek zpočátku atakoval třetího Przemyslawa Pawlickeho, avšak Polák jej ve druhé zatáčce vyvezl až k prknům. Tomáš Suchánek klesl až za čtvrtého Hynka Štichauera, zatímco Przemyslaw Pawlicki dokázal záhy předčit i Magnuse Zetterströma a kvalifikovat se do semifinále.

Do druhé čtvrtfinálové skupiny byl přímo nasazen Václav Milík, který patřil k těm závodníkům zděšeně sledujícím mohutné úpravy dráhy po skončení vylučovacích jízd. V rozjížďce s číslem čtrnáct nejlépe odstartoval Antonio Lindbäck sledovaný Peterem Ljungem, jenž se nakonec natáhl pro vítězství.

Václav Milík jel hned za nimi, avšak na protilehlé rovince okolo něj jen prosvištěli Rune Holta a Timo Lahti. Jeden bod před Stanislawem Burzou byl nakonec jediným aktivem pardubického juniora v dnešním závodě. V rozjížďce s číslem osmnáct mu vůbec nevyšel start a zůstal poslední. A to samé se mu přihodilo při posledním vystoupení v dvaadvacáté jízdě. „Byl jsem připravenej‘, že dráha bude stejná jako v pátek a včera,“ neskrýval své zklamání, zatímco stál frontu u stánku na čínské nudle. „Jenže oni to zvorali a hlavně přechcali.“

Ve skupině byl nakonec nejlepší Peter Ljung. Osmnáctá jízda, jíž kraloval Antonio Lindbäck, mu nevyšla. Skončil v ní čtvrtý, ale vše si vynahradil v rozjížďce s číslem dvaadvacet, které dominoval již od vylétnutí pásky. Rune Holta se zachránil díky druhému místu, zatímco Antonio Lindbäck jistil postup zpoza jejich zad.

Český mladík se pere s účastníky SGP
Do třetí čtvrtfinálové skupiny se kvalifikoval Eduard Krčmář, který se hned v rozjížďce s číslem patnáct blýsknul pohotovou reakcí na pohyb startovní pásky. Jenže nastavení motocyklu dle zkušeností z vylučovacích skupin bylo ve změněných podmínkách k ničemu a slánský mladík se rychle propadl na pátou příčku.

Vedl Piotr Pawlicki, za jehož záda se pomalu, ale jistě propracovával Greg Hancock. V úvodní zatáčce třetího okruhu předčil Mathiase Schultze a v dalším oblouku přišel na řadu rovněž Krzysztof Kasprzak.

V rozjížďce s číslem devatenáct přinesla stíhací jízda Američanovi už vítězství. Na konci startovní rovinky byl třetí, avšak záhy minul Chrise Harrise a Krzysztofa Kasprzaka, jenž se ovšem s myšlenkou ztráty vítězství smířil až po průjezdu cílem.

Bojovností se blýsknul rovněž Eduard Krčmář. První okruh končil poslední, aby však v první zatáčce toho druhého nasměroval svůj motocykl na vnitřní stopu a ve výjezdu jel nejen před Mathiasem Schultzem, ale rovněž před Piotrem Pawlickim. Polák tím pádem navzdory úvodnímu triumfu musel o semifinále ještě pořádně zabojovat.

Po startu se dostal do čela, ale záhy musel sledovat, kterak se do vedení sune jeho krajan Krzysztof Kasprzak. A za něj se posunul Eduard Krčmář sledovaný Gregem Hancockem! Stadión jen hnal kupředu, avšak ve třetím okruhu slánský junior klesl za Američana i Piotra Pawlickeho. Chris Harris se ovšem k útoku na Eduarda Krčmáře nedostal. Skončil mezi vyřazenými, zatímco do semifinále postupovala první trojice z této jízdy.

Debut Eduarda Krčmáře navnadil na pokračování jeho účinkování ve Zlaté přilbě v dalších letech. „Kdyby to nenakropili, bylo by to ještě lepší,“ přemítal samotný závodník. „Myslím, že tu poslední jízdu bych i vyhrál.“

V poslední čtvrtfinálové skupině nebyl z českých účastníků nikdo. V rozjížďce s číslem šestnáct se za triumfem vydal Lasse Bjerre. Ve druhém oblouku podjel Andreas Jonsson druhého Mateje Žagara a ve svém souboji se stále více přibližovali vedoucímu Dánovi.

V poslední zatáčce zaútočil Andreas Jonsson spodem. Ve finiši převzal vedení, přičemž si Mateje Žagara za sebou táhl jako na provázku. A Lasse Bjerre, který přijel jako první až sem, se rázem musel smiřovat s třetím místem.

K rozjížďce s číslem dvacet se Matej Žagar vydal s černobílou přilbou na hlavě, čímž se postaral o horké chvilky svému mechanikovi, který přispěchal se správnou modrou. Po bezvýrazném čtvrtém místě při prvním startu se konečně probudil Darcy Ward a dorazil do cíle suverénně jako vítěz.

Matej Žagar si druhým místem jako první pojistil semifinále, zatímco cesta ostatních se zkomplikovala. Rozhodující slovo měla říct až rozjžďka s číslem čtyřiadvacet, k níž se dostavili všichni účastníci včetně Slovince.

Poslední šance se chytil Jason Doyle, jehož nejlepším výsledkem prozatím bylo předchozí třetí místo. Tentokrát však po rychlém startu zametl na mantinel s Matejem Žagarem, jehož odprovodil do dalších bojů. Třetí příčka Christiana Hefenbrocka neřešiíla po dvou nulách vůbec nic. Třetím postupujícím se stal Darcy Ward, s kombinací triumfu a dvou čtvrtých míst mohl děkovat přízni Štěstěny. Andreas Jonsson naproti tomu pil z poháru hořkosti až do dna. Nelichotivou pátou příčku musel navíc kvůli poruše opustit v průběhu posledního okruhu.

Hlasy z depa po čtvrtfinálových skupinách
„Super, jsem spokojenej‘,“ nezastíral Eduard Krčmář. „Kdyby to teď nenakropili, bylo by to ve čtvrtfinále ještě lepší. Tu poslední jízdu si myslím, že bych vyhrál. Ale super den, zazávodil jsem si s grandpristou. Akorát v pátek jsem to tady zkoušel, ale dnes a včera to bylo dobrý. Tři dny to byla paráda. Hodně jsem jezdil a dnešek mi dal hodně zkušeností. Jsem za ně rád.“

„Byly to závody,“ svěřoval se Hynek Štichauer. „Zajezdil jsem si a dobrý. Ostudu jsem neudělal a díru do světa taky ne. Z kvalifikace jsem postoupil naposledy ve dva deset. Škoda, že mi přestala jet motorka. Nasere to, každá jízda v takový konkurenci je škola.“

„Byl jsem připravenej‘ jako na pátek a sobotu,“ láteřil Václav Milík. „To mi to jelo bezvadně. Jenže teď začali vorat dráhu a přechcali to. Psychicky mě to rozhodilo, ani jsem se tolik nesoustředil.“

„Zkurvil jsem to na převodu,“ nechal se slyšet Tomáš Suchánek. „Udělali tam vodu. Měl jsem nastavení, co tady jezdím normálně a to nefungovalo. A zase musím rok čekat…“

Jedním šmahem pro vítězství
Dlouhé závodní odpoledne pročistilo depo více než sebeostražitější sekuriák u vchodu. V oranžových paprscích zapadajícího sluníčka se na vyvrcholení chystalo nejúspěšnějších dvanáct borců na semifinále, jež je mělo rozdělit na účastníky malého a velkého finále.

V první semifinálové skupině se na úvod prosadil Przemyslaw Pawlicki. Zatímco on ukrajoval metry dělící ho od cíle, zbývající pětice si nedopřála ani centimetr zadarmo. Nakonec na čele smečky pronásledovatelů dorazili Patryk Dudek a Antonio Lindbäck.

Systém Zlaté přilby dokáže však vývojem závodu řádně zamotat, o čemž nás přesvědčila hned rozjížďka s číslem sedmadvacet. Darcy Ward neměl u svého jména ani jediný bod, když spodkem úvodní zatáčky podjel Antonio Lindbäcka a pak už jen zvyšoval svůj náskok.

Jason Doyle oživli svou šanci třetím místem, zatímco Przemyslaw Pawlicki a Patryk Dudek skončili až za ním. Před posledním startem neměl nikdo nic jistého, o čemž se na vlastní kůži přesvědčil Antonio Lindbäck. I když byl prve třetí a druhý, na sedm bodů se dostal i Przemyslaw Pawlicki, který v devětadvacáté jízdě byl v cíli hned před ním. Při vzájemném porovnávání se však mohl opřít o svou úvodní pětku, která ho nakonec posunula až mezi posledních šest.

Z triumfu ve skupině se radoval Darcy Ward. Nejlépe sice odstartoval Patryk Dudek, jenž sice uhlídal nebezpečného Krzysztofa Kasprzaka, ovšem Australan se ve druhé zatáčce dostal šmahem přes oba. Patryku Dudkovi druhé místo stačilo, avšak Krzysztof Kasprzak musel vzít zavděk malým finále.

Stejně jako ve vylučovacích i čtvrtfinálových skupinách nezačal Josef Franc optimálně ani v malém finále. Po wheelie po vylétnutí pásky odjížděl jako pátý, navíc po průjezdu první zatáčkou klesl až na chvost.

Na čele úřadoval Greg Hancock, který triumfoval před Piotrem Pawlickim a Matejem Žagarem. Ve čtvrtém kole se Josef Franc v první zatáčky přenesl před Petera Ljunga a Rune Holtu. Čtvrté místo však bral především s vědomím, že musí zabrat.

Jenže historie z nižších úrovní se tentokrát neopakovala. „Soupeři byli jako supi,“ nechal se Josef Franc slyšet později. V rozjížďce s číslem osmadvacet mu nevyšel start. Odjel pátý, klesl na šestou příčku, kterou vylepšil na úkor Petera Ljunga až v nájezdu do posledního oblouku.

Stylem start – cíl triumfoval Matej Žagar před Gregem Hancockem. O velkém finále už mohli přemítat oba, avšak na startu poslední jízdy chyběl jen Slovinec. Třetí rozjížďka skupiny přinesla třetího vítěze, jímž se stal Piotr Pawlicki, který tím pádem postoupil jako třetí do finále.

Situaci mu zkomplikoval Josef Franc, který se velkým obloukem vřítil na protilehlou rovinku jako první, avšak ve druhé zatáčky se Piotr Pawlicki s Peterem Ljungem vrátili zpět. Před Josefa France se záhy posunul i Greg Hancock, který navíc v průběhu třetího kola dostal i Petera Ljunga.

„Abych řek‘ pravdu, malé finále bylo maximum,“ smiřoval se Josef Franc s prvním dnešním vyřazením. „Bylo dobře nakročíno, ale v semifinále se nedává nic zadarmo, soupeři byli jako supi. Jezdeckou chybou jsem si to pokazil. Velký finále byl jen sen.“

Odpoledne se dostalo do stádia, jemuž by spíše slušelo označení podvečer. Poprvé v pětašedesátileté historii Zlaté přilby se rozsvítila světla. V jejich záři vystřihl Josef Franc nejlepší start. Jenže Krzysztof Kasprzak a Jason Doyle pádili dopředu a pražský závodník končil druhé kolo už jako třetí v pořadí.

Záhy jej přeskočil Rune Holta, jenž dokonce sebral Australanovi druhou příčku. V předposledním kole byl však Jason Doyle opět druhý. Poslední Peter Ljung zůstal stát a Josef Franc našel ještě jednoho přemožitele v podobě Antonio Lindbäcka.

A zbývalo to nejdůležitější. Před startem velkého finále se Matej Žagar otočil od pásky, aby při návratu viděl už jen červená světla a startmaršála Jaroslava Kocka s černobílým terčem. Diváci vyloučení Mateje Žagara těžko rozdýchávali a pamětníci museli dlouho pátrat ve svých vzpomínkách, kdy se Svítkov otřásal tak ohlušujícím pískotem.

Mezitím si Przemyslaw Pawlicki nosil materiál z pole, z něhož měl původně startovat diskvalifikovaný Slovinec. Darcy Ward na úvod čtvrtfinále i semifinále zaváhal, ale nyní se nedopustil jediné chybičky. Po vylétnutí pásky vystřelil dopředu a od té doby vodil Grega Hancocka jako na provázku. Zklamaný Američan nakonec nedorazil ani na tiskovou konferenci a omluvil se, že pospíchá na letiště.

Zatím však musel kroužit za Darcy Wardem, který se nedopustil jediné chybičky, která by mu mohla krásnou trofej srazit z hlavy. Zato nad třetím místem Patryka Dudka se stahovala mračna. Przemyslaw Pawlicki ve druhém kole nechal za sebou svého mladšího bratra, aby se na protilehlé rovince třetího okruhu přehnal okolo juniorského mistra světa. Ten se neudržel ani na čtvrté pozici, o níž jej v poslední zatáčce připravil Piotr Pawlicki.

Hlasy z depa
„Byl to hodně dlouhý den,“ povzdechl si Darcy Ward. „Ale jsem spokojený, že jsem vyhrál. Neděle byla pro mě úplně jiný den, i když jsem přes noc nic nezměnil. Povedly se mi starty, to byl rozhodující klíš k úspěchu. Na trati se udělalo dost děr, ale ke konci jsem dokázal najít dobrou stopu.“

„Jsem spokojený,“ nezastíral. „Bylo to náročné, ale s třetím místem jsem spokojen. Bratr tady stále na pódiu předloni, takže jsme si kvit.“

„Úžasný,“ vystihl své pocity Josef Franc. „Byly to krásný závody. Abych řek‘ pravdu, jsem spokojenej‘ se svým výkonem. Diváci ale možná ne. Jenže já letos nejezdím často s takovou konkurencí. Motorka fungovala dobře, kdyby mi před závodem někdo řek‘, že budu jedenáctej‘, bral bych to. Letos se nedaří a soupeři byli jako supi. Měl jsem tři motorky, ale jel na jedný, na ostatních jsem si jen zkoušel starty. Po vylučovačkách přišla velká změna dráhy, někdo to přehnal. Já se zatrápil, bylo to vidět. Nastupovali jsme z kvalifikace a tohle výhoda nebyla. Začínalo se znova, pak to vyschlo. V depu se makalo a dřelo, děkuju Zdeňkovi a Maikimu.“

1. vylučovací skupina:    
1. Przemyslaw Pawlicki, PL 5 5 – 10
2. Timo Lahti, FIN 4 4 5 9
3. Mathias Schultz, D 2 2 4 6
4. Matěj Kůs, CZ 3 X 3 6
5. Nicolas Vicentin, I 0 3 1 4
6. Fritz Wallner, A (SMF) 1 1 0 2
res Roman Čejka, CZ – 2 – 2
 
2. vylučovací skupina:    
1. Marcel Helfer, D 1 5 4 9
2. Hynek Štichauer, CZ 5 4 – 9
3. Stanislaw Burza, PL 2 2 5 7
4. Andrej Kobrin, UA 4 0 3 7
5. Patrik Nagy, H T 3 2 5
6. Jaroslav Petrák, CZ X 1 1 2
res Roman Čejka 3 – – 3
 
3. vylučovací skupina:    
1. Piotr Pawlicki, CZ 3 5 4 9
2. Jason Doyle, AUS 5 4 – 9
3. Josef Franc, CZ 2 3 5 8
4. Zdeněk Holub, CZ 4 1 3 7
5. Tobias Kroner, D 0 2 2 4
6. Roland Benkö, H 1 0 1 2
res Roman Čejka, CZ – – 1 1
 
4. vylučovací skupina:    
1. Peter Ljung, S 1 5 4 9
2. Eduard Krčmář, CZ 3 1 5 8
3. Lasse Bjerre, DK 4 4 1 8
4. Daniel King, GB 5 0 2 7
5. Tobias Busch, D 2 3 3 6
6. Denis Štojs, SLO 0 2 0 2
 
 
1. čtvrtfinálová skupina:    
1. Patryk Dudek, PL 5 5 – 10
2. Josef Franc, CZ 1 4 5 9
3. Przemyslaw Pawlicki, PL 4 3 4 8
4. Magnus Zetterström, S 2 2 3 5
5. Tomáš Suchánek, CZ 3 R 1 4
6. Hynek Štichauer, CZ M 1 2 3
res Roman Čejka, CZ 0 – 0 0
 
2. čtvrtfinálová skupina:    
1. Peter Ljung, S 5 2 5 10
2. Antonio Lindbäck, S 4 5 3 9
3. Rune Holta, PL 3 1 4 7
4. Stanislaw Burza, PL 0 4 1 5
5. Timo Lahti, FIN 2 3 2 5
6. Václav Milík, CZ 1 0 0 1
 
3. čtvrtfinálová skupina:    
1. Greg Hancock, USA 4 5 4 9
2. Krzysztof Kasprzak, PL 3 4 5 9
3. Piotr Pawlicki, PL 5 1 3 8
4. Chris Harris, GB 0 3 1 4
5. Eduard Krčmář, CZ 1 2 2 4
6. Matthias Schultz, D 2 0 0 2
 
4. čtvrtfinálová skupina:    
1. Jason Doyle, AUS 1 3 5 8
2. Matej Žagar, SLO 4 4 4 8
3. Darcy Ward, AUS 2 5 2 7
4. Andreas Jonsson, S 5 2 E 7
5. Lasse Bjerre, DK 3 1 1 4
6. Marcel Helfer, D 0 0 3 3
 
 
1. semifinálová skupina:    
1. Darcy Ward, AUS 0 5 5 10
2. Patryk Dudek, PL 4 1 4 8
3. Przemyslaw Pawlicki, PL 5 2 2 7
4. Antonio Lindbäck, S 3 4 1 7
5. Jason Doyle, AUS 2 3 0 5
6. Krzysztof Kasprzak, PL 1 0 3 4
 
2. semifinálová skupina:    
1. Greg Hancock, USA 5 4 4 9
2. Piotr Pawlicki, PL 4 2 5 9
3. Matej Žagar, SLO 3 5 – 8
4. Rune Holta, PL 1 3 E 4
5. Josef Franc, CZ 2 1 2 4
6. Peter Ljung, S 0 0 3 3
 
 
malé finále:    
1. Krzysztof Kasprzak, PL    
2. Jason Doyle, AUS    
3. Rune Holta, PL    
4. Antonio Lindbäck, S    
5. Josef Franc, CZ    
6. Peter Ljung, S   E
 
velké finále:    
1. Darcy Ward, AUS    
2. Greg Hancock, USA    
3. Przemyslaw Pawlicki, PL    
4. Piotr Pawlicki, PL    
5. Patryk Dudek, PL    
6. Matej Žagar, SLO   M

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Wojta Zavřel a Michal Kohout

Zlatá přilba má na co vzpomínat

Pardubice – 28. září
Rok se opět sešel s rokem a již zítra se znovu pojede Zlatá přilba města Pardubice, tentokrát jubilejní 65. ročník. Stalo se již dobrou tradicí, že se pár hodin před zahájením tohoto slavného a nejstaršího závodu uskuteční pietní vzpomínka  na dostihovém závodišti.

Vzpomínáme u pomníčků plochodrážních jezdců, kteří tomuto krásnému závodu o cennou trofej obětovali to nejcennější, a to svůj život a padli na dráze v závodě, který  v té době byl specifický už jen  jízdou na travnatém oválu s délkou 2400 metrů.

     Letos je tomu už  50. let od vítězství českého závodníka Antonína Kaspera staršího, který vyhrál 15. Zlatou přilbu v roce 1963. Zároveň to byl poslední závod o Zlatou přilbu, který se konal na pardubickém dostihovém závodišti od roku 1929. Právě kvůli nebezpečným pádům, nedostatečným bezpečnostním opatřením a vysokým rychlostem se tento závod přestěhoval o dva kilometry severozápadně na svítkovský plochodrážní ovál.

 
     Pro zajímavost letos uplyne čtyřicet let od vítězství  pardubického rodáka a mistra světa na ledové ploché dráze Milana Špinky, který dominoval v 25. Zlaté přilbě v roce 1973.

     Když se už probíráme historií, tak před třiceti lety vyhrál 35. Zlatou přilbu americký závodník Dennis Sigalos a definitivně zakončil střídání dvou nejúspěšnějších vítězů této trofeje, sedminásobného vítěze Dána Ole Olsena a pětinásobného našeho Jiřího Štancla. Tyto dvě legendy stály na nejvyšším stupínku od od roku 1974 až do roku 1982.

     Před dvaceti lety v Pardubicích zvítězil tehdy ještě mladíček Švéd Tony Rickardsson, který si vítězství zopakoval ještě dvakrát a navíc se stal jedno z nejzářivějších legend tohoto sportu, protože od roku 1994 dokázal posbírat šest titulů mistra světa na krátké dráze, které se od roku 1995 jezdí seriálem Speedway Grand Prix.

     A před deseti lety tady zvítězil  Australan Ryan Sullivan  a to už bylo jeho druhé vítězství v tomto prestižním závodě.

  Kdo z vás fanoušků ploché dráhy bude mít pár chvil času, než se začne bitva o 65. trofej, přijďte se poklonit památce jezdců, kteří tu už nemohou být s námi. Vzpomínka se koná v neděli 29.9. 2013 na dostihovém závodišti v popkovické zatáčce u pomníčků.

Foto: Jiří Havlíček a archív autora

Milan Špinka nenašel důvod měnit dnešní sestavu

Pardubice – 28. září
Včerejší Zlatá stuha utvrdila Milana Špinku v přesvědčení, že kvartet Václav Milík, Eduard Krčmář, Roman Čejka a Zdeněk Holub je pro dnešní světové finále juniorských družstev ten pravý. Nicméně než se Češi na den svatého Václava postaví Polákům, Dánům a Australanům, čeká je ještě pořádná porce práce a ladič Bohumil Brhel nebude ve svítkovské depu rozhodně stát se založenýma rukama.

„Budu muset vychytat spojku,“ přemítal Roman Čejka nad svým včerejším vyřazením ze Zlaté stuhy už po čtvrtfinále. „Nevím, jestli se to dá vychytat za jeden den, ale je ještě další trénink.“

Trénink samozřejmě vítá i Eduard Krčmář a Zdeněk Holub, který nocoval doma v Ústí nad Labem, aby se svým otcem co nejlépe připravil své motocykly.

Se svým pohonným agregátem byl včera večer spokojený Václav Milík. „Motor se osvědčil,“ říkal, než se vypravil na pódium Zlaté stuhy. „Dneska jsem si zatrénoval, motor jede dobře. Změny se osvědčily, takže můžeme začít závodit hned od první jízdy.“

Foto: Wojta Zavřel

Václav Milík si sen o Zlaté stuze odložil na poslední rok své juniorské kariéry

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 27. září
Prosluněný podvečer se pomalu měnil v chladnou noc. Návštěvníky devětatřicáté Zlaté stuhy muselo hřát nejen mládí, láska či pocit dobře vykonané práce, avšak rovněž horké nápoje a teplé oblečení. Jak se závod vyvíjel, depo se postupně vyprazdňovalo, přičemž se ztráty nevyhýbaly ani české reprezentaci. Po vylučovacích skupinách hovořili Michal Škurla a Ondřej Smetana po svých technických problémech, Michaela Krupičková pro změnu o nutnosti sbírat zkušenosti. Roman Čejka zdůrazňoval nutnost vychytat patálie se spojkou před zítřejším světovým finále. V semifinále Eduard Krčmář želel svých nepovedených startů, zatímco Zdeněk Holub zdůrazňoval, že přes tři čtvrtá místa cesta do finále nevede. Zato Václav Milík sice krčil nos nad příliš tvrdou dráhou, avšak procházel mítinkem stylem horkého nože v kostce másla vytažené z ledničky. Ve čtvrtfinále se sice jedenkrát skláněl před Emilem Pulczynskim, avšak po dvou semifinálových triumfech mohl poslední rozjížďku vynechat.Ve finále však před ním odstartoval Krystian Pieszczek a Timo Lahti, jenž nakonec projel vítězně pod šachovnicovou vlajkou v rukou Jaroslava Kocka. Pardubický junior rovnou na třetí příčce pódia osnoval plány na vítězství v roce 2014, v němž se rozloučí s věkem juniora.

Ze sedmi jdou dál tři
Pardubice se svým blokem závodů okolo své Zlaté přilby mají neskutečné štěstí na počasí. Zatímco včera vládl ve východní polovině českého území vytrvalý d隝, dnes se obloha nad svítkovským stadiónem nemusela stydět za jediný mráček. Zlatá přilba si pro premiéru nového systému střihnutého dle krejčího slavnější Zlaté přilba nemohla vybrat lepší kulisy.

Mezi čtyřiadvaceti startujícími nakonec chyběl René Vidner v roli náhradníka. Divákům se tím pádem představilo v akci sedm českých borců. Mezi pozornými diváky nechyběl Milan Špinka, jehož Zlatá stuha měla utvrdit v přesvědčení, že kvartet pro zítřejší světové finále juniorských družstev vybral dobře. A pokud ne, změna by nebyla problém.

V centru pozornosti se ocitnul především Zdeněk Holub. Za dva týdny od svého zranění nohy při tréninku před juniorským test matchem s Poláky stihnul pouze plzeňské devatenáctky. Nakonec se však rozhodl relaxovat, přičemž dokonce vynechal středeční vyvrcholení republikového šampionátu, a naplno se soustředit na pardubický víkend.

Vzhledem k nasazení, vyjel spolu s Michalem Škurlou na ovál jako první. Všechny zaskočil svým rychlým startem. Až ve druhé zatáčce ho podjel Krystian Pieszcek, jenž si za sebou táhnul Rolanda Benkö jako na provázku. Michal Škurla zůstal po vylétnutí pásky vzadu. Stihnul předčit Erika Risse, leč rozjížďka s číslem pět ho donutila chytnout se za hlavu.

Nejprve mu vypověděl službu motocykl. Ondřej Smetana mu promptně přistavil náhradní, avšak Michal Škurla zastavil ještě v prvním kole. „Zadřel jsem,“ hlásil. Zato Zdeněk Holub postupoval polem vpřed. Ve druhé zatáčce podjel Rolanda Benkö, jehož v předchozím oblouku zbavil vedení Erik Riss. Pražan ve druhém kole neudržel Krystiana Pieszczeka, avšak třetí příčku za dramatických okolností uhájil.

Rozhodující krok vstříc semifinále učinil v rozjížďce s číslem devět, které vládl Krystian Pieszczek. Zdeněk Holub ve druhém kole podjel Rolanda Benkö v zatáčce u depa podobným způsobem jako mu to v předchozím kole provedl vítězný Polák. Žel cesta Michala Škurly se uzavřela.

Ve druhé skupině patřil Václav Milík k jednoznačným favoritům. Muselo se opakovat kvůli letmému startu, avšak při repete se Pardubičan usadil na čele už v prvních metrech. Nick Morris ho zkusil překonat vnějškem první zatáčky, avšak bez výsledku. Emil Pulczynski byl oním třetím vzadu, avšak v šesté jízdě srdnatě vystrčil bradu.

Odrazil útok Valentina Grobauera, zatímco Václav Milík si musel dláždit cestu ze zadních pozic. Na sklonku třetího kola poskočil na třetí, na začátku čtvrtého kola na druhou příčku. Ve dvanácté jízdě přidal Pardubičan triumf ve stylu start – cíl a stal se vítězem skupiny. Michaela Krupičková její klasifikaci naopak uzavřela, když jen jednou získala skalp Nicolase Vicentina.

S Lasse Bjerrem, Adrianem Cyferem a Timo Lahtim mohli Ondřej Smetana a Roman Čejka plným právem hovořit jako o zapeklité skupině. A vskutku. Hned v rozjížďce s číslem tři sledoval slánský borec bitvu zmiňovaného tria ze čtvrtého místa s Pražanem za zády. V páté jízdě se Roman Čejka snažil, ale opět z toho bylo až čtvrté místo. Ondřej Smetana vyšel naprázdno stejně jako v rozjížďce s číslem jedenáct. A Roman Čejka byl na metě hned před ním.

Eduard Krčmář se pořádně vytáhl pódiovým umístěním v Plzni a dnešní postup do semifinále by byl jen logickým pokračováním nastoupeného trendu. Po startu rozjížďky s číslem čtyři se držel za Arturem Czajou, avšak v první zatáčce klesl za Todda Kurtze. V osmé jízdě polský závodník zopakoval svůj triumf, avšak Eduard Krčmář tentokrát neopustil druhou příčku.

Sedm bodů bylo v otázce postupu příliš ošemetných. Kdyby totiž Dennis Pedersen či Mark Riss vyhráli dvanáctou jízdu, dostali by se do semifinále místo slánského závodníka. Podobný scénář se ovšem neproměnil v realitu. Němec se totiž ani nerozjel a Dán skončil třetí za Arturem Czajou, jemuž dnes první porážku připravil Todd Kurtz.

Hlasy z depa po kvalifikacích
„Dělal jsem všechno, co ve mně bylo,“ dušoval se Roman Čejka. „Snažil jsem se. Nevím, kde byl problém. Budu muset vychytat tu spojku. Nevím, jestli se to dá ze dne na den před zejtřkem. Ale je ještě další trénink, určitě to bude lepší než dnes.“

„První jízdu jsem měl start nic moc,“ bilancoval Michal Škurla. „Předjel jsem aspoň ještě jednoho. Ve druhý jízdě jsem zadřel. Až ve třetí jsem odstartoval, ale vystrkali mě ven, ale jednoho jsem ještě předjel.“

„Všechno špatně,“ sypal si Ondřej Smetana popel na hlavu. „Jeden bod. Měl jsem těžkou skupinu, to je jasný. Příští rok to bude lepší!“

„Asi musím ještě sbírat zkušenosti,“ vyprávěla Michaela Krupičková. „Druhou jízdu mi to nejelo. Vyměnili jsme motorku, vzala jsem si úplně nový GM, akorát se s ním musím naučit startovat.“

V režii pardubického mistra
Ze sedmi českých závodníků se mezi nejlepších dvanáct dostali tři. V první semifinálové skupině bojoval osamocený Eduard Krčmář, avšak doplatil na své horší starty. Rozjížďce s číslem třináct vládl Krystian Pieszczek. V první zatáčce sice na chvíli přepustil otěže vlády Rolandu Benkövi, avšak v následujícím oblouku byl zpátky.

Eduard Krčmář protnul metu jako pátý před Timo Lahtim, takže měl v dalších dvou jízdách co zlepšovat. Avšak cestou nápravy se vydal pouze Fin. Do patnácté jízdy nejlépe odstartoval Artur Czaja, ovšem v prvním oblouku jej objel nejen Timo Lahti, ale také Krystian Pieszczek.

Ten měl postup už v kapse, nicméně přesto se objevil na startovním roštu rozjížďky s číslem sedmnáct. Timo Lahti profitoval ze skvělého startu. Spodní stranou první zatáčky jej o vedení připravil Krystian Pieszczek, avšak finský blonďák byl hned před ním. Ta samá historie se opakovala i ve druhém oblouku. Polák se nevzdával, avšak ve třetím okruhu se mu zakouřilo od motoru a musel zůstat stát.

Navzdory úvodní nule postupoval Timo Lahti jako suverénní vítěz celé skupiny. Do finále ho doprovodil Krystian Pieszczek a Roland Benkö. Maďar profitoval z Polákova odstoupení, po němž zdědil jeho druhé místo. Arturu Czajovi tak nepomohla ani trojice třetích pozic. Eduard Krčmář byl v patnácté jízdě poslední, takže ob rozjížďku později už nebylo v otázce postupu prakticky co řešit.

Nejpřesvědčivějším semifinalistou se však stal Václav Milík. Čtrnáctá jízdě se opakovala kvůli letmému startu, avšak repete proběhlo plně v Pardubičanově režii. Pakliže byl Lasse Bjerre chvilku před ním, v úvodním nájezdu byl Václav Milík dříve.

Zdeněk Holub se ve druhém kole probil na čtvrté místo před Adriana Cyfera. Finále se pokusil zajistit hned v šestnácté jízdě, v níž odstartoval nejlépe z celé šestice. V první zatáčce ho ale podjel Adrian Cyfer a cestu před pražského juniora záhy nalezl i Lasse Bjerre. Před Dánem ale byl Václav Milík, který už do druhého okruhu najížděl na čele.

Na osmnáctou jízdu se Václav Milík už přišel jen podívat v roli suverénního vítěze celé skupiny. Boj o další postupové příčky nejlépe vyřešil Lasse Bjerre, jenž vedení nedal z rukou ani na sebekratší okamžik. Adrian Cyfer si už tak dost jisté finálové místo pojistil předjetím Nicka Morrise v první zatáčce druhého okruhu, zatímco Zdeněk Holub už potřetí v řadě dojel jako čtvrtý.

Úvodní nulu ze semifinále dokázal Timo Lahti snadno napravit dvěma triumfy. Svou vítěznou sérii protáhl rovněž ve finále, kde zvítězil ve stylu start – cíl. Mezi vítěze nejstaršího juniorského závodu na celém světě se zapsal vůbec poprvé, avšak v případě jeho společníků už bylo možné s trochou nadsázky hovořit o tradici.

Krystian Pieszczek skončil druhý stejně jako loni a svou třetí příčku z roku 2012 zopakoval i Václav Milík. Sice mu ji na chvilku sebral Lasse Bjerre, jenže s ním se pardubický borec záhy vypořádal. A jsme-li u paralel s předcházejícím ročníkem, také tentokrát se upravovalo pořadí po dojezdu z věže rozhodčího. Na cílové rovince upadl Lasse Bjerre, za což pykal diskvalifikací Adrian Cyfer.

Hlasy z depa
„Motor na mistrovství světa se osvědčil,“ pochvaloval si Václav Milík. „Kdybych odstartoval, byl jsem tam. Čtyřka byla tvrdá. Špatně jsem si stoupnul. Předjel mě Bjerre, musel jsem ho předjet zpátky. Štve mě, že jsem skončil jako loni. Příští rok mám poslední možnost, chtěl bych to vyhrát, to bych byl spokojenej‘. Jinak dráha byla strašná, hrozná a tvrdá. Líbí se mi, kde je materiál. Záleželo na startu. Start a čistá lajna, takže dobrý pro dobrý startéry a průměrný pro průměrný.“

„Nic moc, v semifinále to bylo těžký,“ krčil Eduard Krčmář rameny. „Ani jednou jsem neodstartoval, i když podruhý líp. Ještě potrénujem‘, aby to zejtra jelo co nejlíp.“

„Škoda, že jsem se nedostal do finále,“ litoval Zdeněk Holub. „V semifinále mi to ani jednou nevyšlo. Byl jsem třikrát čtvrtej‘, to nestačilo. Ale na to, že jsem takovou dobu nejezdil, to není špatný. Před závodem jsem se bál, že to nepůjde, ale šlo to.“

1. kvalifikační skupina:    
1. Krystian Pieszczek, PL 5 4 5 10
2. Zdeněk Holub, CZ 3 3 4 7
3. Roland Benkö, H 4 2 3 7
4. Erik Riss, D 1 5 1 6
5. Michal Škurla, CZ 2 E 2 4
6. Steven Mauer, D 0 1 0 1
 
2. kvalifikační skupina:    
1. Václav Milík, CZ 5 4 5 10
2. Emil Pulczynski, PL 3 5 3 8
3. Nick Morris, AUS 4 3 4 8
4. Valentin Grobauer, D 2 2 2 4
5. Nicolas Vicentin, I 0 1 1 2
6. Michaela Krupičková, CZ 1 0 0 1
 
3. kvalifikační skupina:    
1. Adrian Cyfer, PL 5 4 5 10
2. Timo Lahti, FIN 3 5 4 9
3. Lasse Bjerre, DK 4 3 3 7
4. Roman Čejka, CZ 2 2 1 4
5. Rene Deddens, D 0 1 2 3
6. Ondřej Smetana, CZ 1 0 0 1
 
4. kvalifikační skupina:    
1. Artur Czaja, PL 5 5 4 10
2. Todd Kurtz, AUS 4 1 5 9
3. Eduard Krčmář, CZ 3 4 2 7
4. Dennis Pedersen, DK 2 2 3 5
5. Mark Riss, D 1 3 E 4
6. Matič Ivačič, SLO 0 0 1 1
 
 
1. semifinálová skupina:    
1. Timo Lahti, FIN 0 5 5 10
2. Krystian Pieszczek, PL 5 4 E 9
3. Roland Benkö, H 4 2 4 8
4. Artur Czaja, PL 3 3 3 6
5. Emil Pulczynski, PL 2 1 2 4
6. Eduard Krčmář, CZ 1 0 1 2
 
2. semifinálová skupina:    
1. Václav Milík, CZ 5 5 – 10
2. Lasse Bjerre, DK 4 4 5 9
3. Adrian Cyfer, PL 3 3 4 7
4. Nick Morris, AUS E 1 3 4
5. Zdeněk Holub, CZ 2 2 2 4
6. Todd Kurtz, AUS 1 0 1 2
 
 
finále:    
1. Timo Lahti, FIN    
2. Krystian Pieszczek, PL    
3. Václav Milík, CZ    
4. Lasse Bjerre, DK   F
5. Roland Benkö, H    
6. Adrian Cyfer, PL   U

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel

Pardubický super plochodrážní víkend odstartoval

Pardubice – 26. září
Dnešním dnem byly v Pardubicích zahájeny 20. Městské slavnosti a v rámci těchto oslav byla prezentována 65. Zlatá přilba města Pardubice. Nejdříve byla na pardubickém zámku slavnostně otevřená výstava Počátky ploché dráhy v Pardubicích, která byla zahájena slavnostní vernisáží. Potom se Zlatá přilba v rukou jejího tvůrce přemístila o pár set metrů dále na Pernštýnské náměstí, kde byla představena široké veřejnosti jak samotným tvůrcem Pavlem Lejhancem.

O své vzpomínky a zkušenosti se tady podělili čerstvý mistr republiky jednotlivců Aleš Dryml a jeho bratr Lukáš Dryml. A na svá vítězství přijel zavzpomínat pětinásobný vítěz tohoto závodu z let minulých a skvělý reprezentant České republiky Jiří Štancl, jehož knižní autobiografie Jiří Štancl – Fenomén ploché dráhy bude o závodech k mání za zvýhodněnou cenu v rámci tradiční autogramiády.

Foto: Jiří Havlíček

Čtvrtek přinesl další změny

Pardubice – 26. září
Němec Valentin Grobauer potvrdil kontrakt s pardubickými pořadateli a v zítřejší Zlaté stuze nastoupí se startovním číslem šest. Dalších změn doznala rovněž startovní listina nedělní půlkulaté Zlaté přilby. Místo zraněného Joonase Kylmäkorpiho a Bena Barkera, jenž se omluvil kvůli své účasti v play-off britské Premier League přijedou staří známí Magnus Zetterström a Rune Holta.

Foto: Wojta Zavřel