Funesdalen – 8. prosince
Zatímco Česká republika prožívá něco ve stylu milostné předehry před orgiemi, které paní Zima dokáže rozpoutat, ve Švédsku už dávno vytáhli ze skříní veškeré zimní oděvní doplňky. Jan Klatovský, Andrej Diviš, Lukáš Volejník a Radek a Lukáš Hutlovi by o tom mohli vyprávět. V současné době totiž prohání své ledařské speciály na zamrzlé ploše jezera u Funesdalenu poblíž Ostersundu.

Stefan Svensson tady uspořádal soustředění, jehož se vedle našich borců účastní třeba Rakušan Martin Posch či holandští a samozřejmě švédští závodníci. Patnáct ledařů má k dispozici šest drah, které promptně upravují přistavené pluhy a samozřejmostí je i sanitka.

Mráz všechny štípe nejen do nosů, led se tříští, což evokuje motokros. Lukáš Hutla stihnul nebezpečně vypadající pád, protože na jeho motocyklu dobře nefunguje přední vidlice. Při svém extempore urazil duralový držák u předního kola a po jeho svaření upadl zase.

Každý den pro každého účastníka soustředění přinese minimálně pět rozjížděk, přičemž děravý povrch dokonale prověřuje fyzickou kondici každého z nich.

Foto: Radek Hutla

Po účinkování v Memoriálu Roba Woffindena se Matěj Kůs postaral o dvaaosmdesáté pokračování tradičního pondělního kompilačního souhrnu magazínu speedwayA-Z. V sobotu se stal součástí družstva International All Stars, který se v Perthu postavil domácímu družstvu OZ Hot Shots.
Mezinárodní společnost měla jasně navrch a triumfovala vysoko 56:45, by australský kapitán Jason Doyle proměnil žolíka v šestibodový zisk. Ve vítězném týmu exceloval Matěj Kůs se čtrnácti body a jedním bonusem, když v cíli nebyl první jen v rozjížďce s číslem dvě, v níž ovšem s Kyle Newmanem přivezli pět bodů.

„Byl jsem jedinej‘, kterej‘ měl paid maximum, měl jsem velkou radost,“ je Pražanovo zadostiučinění cítit i ze strohé zprávy putující za čtenáři magazínu speedwayA-Z přes půlku zeměkoule.

Foto: Matěj Kůs Racing

Míšeň – 27. listopadu
Již jen necelé dva týdny zbývají do začátku saské šroubkařské série Speedway-on-Ice. První ze šesti podniků je na pořadu příští neděli 8. prosince ve Freitalu s počátkem stanoveným na 16:00. Startovní pole závodníků ze šesti zemí čítá Ronnyho Weise, Richarda Geyera, Romana Čejku, Michala Dudka, Stevena Mauera, Sergeje Malyševa, Henka Koonstru a Daniela Gappmaiera, přičemž devátým mužem do party by měl být polský závodník. O doprovodný program se postarají děti v sedlech padesátek a motokáry.

Foto: White Racing

Koncem listopadu se čeští závodníci příliš do akce nedostávají. A to tím spíše, posunul-li Ronny Weis začátek své šroubkařské série Speedway-On-Ice ve Freitalu, až na druhý prosincový víkend. Ještě než se slánští Roman Čejka a Michal Dudek poprvé svými ježatými koly opřou do povrchu zastřešeného kluziště, v daleké Austrálii zasedl za řidítka plochodrážního motocyklu Matěj Kůs. Pražský závodník se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by si nejraději za své čtvrté místo utrhl hlavu.
Pinjar Park v Perthu hostil v sobotu Memoriál Roba Woffindena. Na kraoučké dráze hrály podstatnou roli starty, které se českému exmistrovi náramně dařily. V základní části nasbíral třináct bodů. Poté skončil druhý v semifinále, aby stanul u startovní pásky finálové rozjížďky.

„Závody byly fajn,“ hlásil z druhé strany zeměkoule. „Dva, tři, dva, tři, tři plus dva a nakonec nula. Přijedu poslední ve finále, utrh‘ bych si hlavu! Udělal jsem chybu v první zatáčce, pak jsem zkoušel, kudy to jen šlo, ale nebylo místo. Dráha má 143 metrů a je těžký neudělat chybu.“

Z triumfu se radoval Američan Gino Manzares a před Matějem Kůsem protnuli metu ještě domácí Rohan Tungate a Jason Doyle.

Foto: Wojta Zavřel

Bernardov – 20. listopadu
Václav Milík letos sice přišel o korunu krále české ploché dráhy, když v dodatkové jízdě na plzeňských Borech podlehl Aleši Drymlovi, avšak další úspěchy včetně mistrovských titulů v juniorech, extralize a dvojicích zvýšily počet trofejí. Nicméně za to, že svůj pohár za úspěšnou reprezentaci věnoval při sobotním vyhlášení mistrů Milanu Špinkovi, nemůže nedostatek místa v jeho síni slávy. Pardubického závodníka se totiž dotkla skutečnost, že si AČR v záplavě jiných ocenění nevzpomněl na reprezentačního kouče, který juniorský nároďák přivedl ke dvěma bronzovým medailím.

„Dal jsem mu ho, protože za mistrovství republiky dávali poháry i manažerům, ale za mistrovství světa a Evropy ne,“ vysvětluje Václav Milík. „My jsme si to vybojovali na dráze, ale štvalo mě, že on nedostal nic, tak jsem svůj pohár dal jemu. Za dobrýho trenéra, a že nás doved‘ tak daleko.“

Role Milana Špinky v evropském a světovém šampionátu juniorských družstev byla více než výrazná. O výkonu švédského sudího Kristera Gardella během divišovského semifinále již bylo napsáno mnoho. Ke všemu znásilnil pravidla svým výkladem, že náhradník musí ukončit své účinkování před poslední sérií nominačních jízd.

Milan Špinka musel svou strategii přizpůsobit změněným podmínkám a psychický tlak po nespravedlivých verdiktech z věže si dozajista pamatuje každý, kdo do Divišova dorazil. Ve finále v Opole postavil Milan Špinka základy bronzu na strategii náhradníka, který udeřil v rozjížďkách s čísly sedmnáct a osmnáct. Něco podobného převedl i v pardubickém finále mistrovství světa. V němž navíc skvěle načasoval útok žolíkem, jenž se v mistrovství Evropy nepoužívá.

„Je to těžká funkce a manažer by si svůj pohár zasloužil,“ komentuje Václav Milík. „Je důležitý dobře nasadit jezdce. A v Pardubicích to krásně vyšlo s tím žolíkem. Dvě medaile tady dlouho nebyly. Proto by si to pan Špinka zasloužil. A když mu pohár nedali oni, dal jsem mu ho já!“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)