Senftenberg – 26. ledna
Velké finále druhého podniku saské šroubkařské série v Senftenbergu se v neděli večer stalo jednoznačnou záležitostí míšenských pořadatelů. Richard Geyer, jenž jako jediný v základní části dokázal obrat o body přítele své maminky Ronnyho Weise, zvolil na kraoučkém oválu vnitřní post na startovním roštu. A pak jej už nikdo nechytil, by Ronny Weis činil pro obhajobu nejvyššího stupínku z Freitalu opravdické maximum. Česká výprava už v okamžiku výhry benjamínka, který v počátcích své kariéry vodil svou stopětadvacítku rovněž po českých stadiónech, ze hry. Všichni si unisono pochvalovali svezení v závodním tempu, by obligátní stesky na tradičně nízké cestovní náhrady vystřídaly lamentace na adresu nafasovaných zadních pneumatik se zaplombovanými ventilky.

Zlý Komorov vítá pořádným mrazem
Dálnice vedoucí skrze nekonečné borové lesy je natolik jednotvárná, že si nepozorný řidič ani nevšimne, že se dostal přes spolkové hranice Saska do sousedního Braniborska. Malé městečko Senftenberg leží položeno uprostřed jezer a je na hluk motorů zvyklé kvůli sousedství autodromu Lausitzring. Pakliže by si kdokoliv z naší výpravy přeložil jeho lužickosrbský název jako Zlý Komorov, měl by pravdu. A vskutku Senftenberg, který hostil šroubkařskou sérii pod taktovkou Ronnyho Weise již podruhé, neukázal plochodrážníkům zrovna příjemnou tvář.

Stačilo jen otevřít ústa v sousedství obrovské haly pro sjezdové lyžování a oblak páry, za nějž by se v půli padesátých let nemusel stydět ani škodovácký parní štokr, dalo jasně najevo, jak venku mrzne. Pardubičané, kteří v seriálu startují letos poprvé, oněměli sotva spatřili improvizované depo na vnějším prostranství před halou. Němcům zase spadla čelist, sotva spatřili slánského mechanika Antonína Poláka, který si navzdory mrazu dopřával své oblíbené lahvové Svijany.

Ronny Weis dorazil rovnou z Opole, kde v předvečer svého klání spolku se Stevenem Mauerem skončili na třetím místě. Polská zkušenost s obdobným závodem, který pořádá sám, na něj velký dojem neudělala. V jeho líčení převažovala podstatná jména katastrofa a organizace, takže i ti přihlížející, jimž se z němčiny nedostaly ani nejelementárnější základy, tušily, co má míšeňský závodník na mysli. U polských sousedů se mi nelíbila absence traových maršálů uvnitř oválu stejně jako nepoužívání povlaků na přilbách.

Na velké debaty ovšem nezbýval čas. Na kluzišti končilo veřejné bruslení úderem půl třetí a Ronny Weis se svým týmem měl slabou půlhodinku, aby jeho plochu proměnil na plochodrážní stadión. Vytyčené kolečko bylo extrémně krátké, takže startovní rošt vznikl prakticky rovnou ve výjezdu z druhé zatáčky. Z jedné strany částečně otevřená hala byla stejně jako celá řada jí podobných na druhé straně hranice budována nesmírně ekonomicky. Místa za mantinely nezůstávalo nazbyt, přesto se na jednu stranu kromě stánku s občerstvením vešly i skládací tribuny.

Trénink nebyl prostý problémů. „Udělali jsme takovej‘ klidnější motor,“ odpovídal Roman Čejka na otázku magazínu speedwayA-Z, co se změnilo oproti prosincovému Freitalu. Hned první výjezd na kluziště však dal Antonínu Polákovi najevo, že je bude čekat perná šichta. Michal Dudek netrénoval vůbec, jelikož se svým mechanikem Jakubem Růžičkou nenastartovali motor.

Hynek Štichauer zastavil předčasně vinou spadlého sekundárního řetězu. Petr Málek nakonec měl plnit úlohu náhradníka, takže ke svým tréninkovým kolečkům vyrazil sám. Záhy však vlétl rovnou do mantinelu. „Moje chyba,“ nehledal žádné výmluvy. „Z výjezdu jsem myslel, že to kolo podrží.“

Tréninkové repete však zvládl perfektně. Škoda, že se pro něho nenašla příležitost i ve vlastním závodě. Určitě by byl konkurentem nejen nejslabšímu muži devítičlenného pole Henku Koonstrovi, jež se rovněž o tréninku seznámil se senftenbergským ledem.

Pořadatelé dominují
Přesně v šestnáct hodin se šlo na věc. Čeští závodníci se do půlky mítinku příliš neprosadili. Kamenem úrazu se zřejmě stala zadní pneumatiky, která organizátoři letos poprvé zajišují sami. Před závodem čekala na každého startujícího se štítkem se jménem v drátech a fialovou plombou na ventilku. Jenže příliš velký tlak uvnitř způsoboval předčasné vylamování šroubků z obvodu kola.

Naproti tomu kola německých závodníků podobnými problémy na první pohled netrpěla. Richard Geyer dokonale profitoval z červeného místa na startovním roštu a v rozjížďce s číslem jedna odvedl Michala Dudka. To samé vzápětí předvedl Steven Mauer Romanu Čejkovi, jenž kvůli zimě neodkládal přilbu ani během přestávek.

Ve třetí jízdě se Ronny Weis musel poprat o vedoucí pozici s Marcinem Sekulou, který upadl, když ho domácí borec podjížděl ve druhé zatáčce. Při repete Ronny Weis úřadoval. Marcin Sekula se ovšem při útoku ve druhém oblouku přetočil a postavil se do cesty Hynka Štichauera jako obrovský kamión.

Pardubičan ke všemu vyšel bodově naprázdno i v rozjížďce s číslem čtyři, v jejíž úvodní zatáčce Steven Mauer odkázal za svá záda Richarda Geyera. Jemu mohutně šlapal na paty i Pardubičan. Spodní stranou se sunul dopředu, aby metu protnuli současně, bod však byl přiřčen Richardu Geyerovi.

„V první jízdě jsem se tam vnějškem nedostal,“ protahoval Hynek Štichauer obličej. „Ve druhý jsem to zkurvil v prvním výjezdu a ve druhý zatáčce, ale že mi teď ten bod nedali?“ To už ovšem Michal Dudek slavil triumf v šesté jízdě, když v prvním oblouku podjel Romana Čejku a Marcin Sekula po dvou hrubkách ani neprojel cílem.

Neblahý osud Romana Čejky se začal naplňovat v rozjížďce s číslem sedm, v níž mu Richard Geyer a Marcin Sekula zmizeli z dostřelu již v úvodních metrech. Hned nato Ronny Weis protáhl sérii své neporazitelnosti na úkor Michala Dudka a doposud neporažený Steven Mauer tentokrát vyšel naprázdno. A pak už se prosadil Hynek Štichauer, jenž sotva se kolem něj mihnula startovací gumička, šel dopředu před Michala Dudka a Henka Koonstru.

Už na úvodu poslední série základní části se rozhodlo o dvou finalistech, když Richard Geyer přijel do cíle před Ronny Weisem. Naději Hynka Štichauera na postup sebral v rozjížďce s číslem jedenáct Sergej Malyšev, jemuž však do velkého finále nepomohl ani triumf. Druhé poslední místo za sebou přitom definitivně uzavřelo účinkování Romana Čejky. O stupně vítězů se mohl poprat ještě Michal Dudek. Avšak ve dvanácté jízdě ho mezi sebe sevřeli Steven Mauer a Marcin Sekula.

Slaňák nesložil zbraně, avšak jeho útok v nájezdu do druhé zatáčky skončil kolizí s Marcinem Sekulou a pádem obou aktérů. Michal Dudek se nejvíce staral o omluvu své oběti, avšak při repete nešetřil odhodláním poprat se o postup. Avšak Steven Mauer se postaral o nápravu své předcházející nuly a Michalu Dudkovi nebyla pranic platná bojovná nálada.

V malém finále si volil startovní rošt jako druhý za Sergejem Malyševem, který logicky věděl o výhodě červeného povlaku. Slavil odsud triumf stylem start – cíl, když útočícímu Hynkovi Štichauerovi ještě na protilehlé rovince úvodního okruhu opět spadl sekundární řetěz.

Ve velkém finále si nejvnitřnější postavení zvolil Richard Geyer. Svého otčíma měl po rychlém startu v patách a na konci kraoučké protilehlé rovinky i před sebou. Jenže do druhé zatáčky protáhl nájezd a vnitřkem se vrátil zpátky do čela. Od té doby musel Ronny Weis opět jen útočit, což mu šlo náramně, ale k předjetí nevedlo.

Hlasy z depa
„Jezdí se mi dobře, jsem rychlej‘, akorát musím vychytat starty,“ komentoval Michal Dudek svůj výkon. „Ale tady nejde o to bejt‘ první nebo poslední, hlavně že se svezu. Bylo by ale porazit Němčoury, ale nechci se zrakvit.“

„Blbej‘ rozpis,“ posteskl si Hynek Štichauer. „Šel jsem dvakrát až z trojky. A z trojky jsem jel i v malým finále. Všem Čechům ulítaly šroubky, měli jsme moc tvrdý kola. Jinak mi dvakrát spad‘ řetěz, musíme to dochytat. Nedával jsem tam vodítko a jak je tam velká rozeta, je potřeba. Ale jsem rád, že jsem nelehnul a motorka je ou-kej.“

„Čím dál horší,“ vystihl Roman Čejka své letošní šroubkařské působení. „Dělali jsme psí kusy s motorem. Podkládali jsme válec a dali tam tolik podložek, že to ani nebylo možný. A bylo to stejně prd platný. Hlavně byla moc tvrdá a nafouklá guma. Nemoh‘ jsem s tím dělat nic. A všim‘ jsem si, že mi z gumy vylítalo patnáct, možná dvacet šroubků. Třeba uprostřed mi jich chybělo osm…“

		TOT	MF	VF
1. Richard Geyer, D	2 1 2 2	7		1.
2. Ronny Weis, D	2 2 2 1	7		2.
3. Steven Mauer, D	2 2 0 2	6		3.
4. Sergej Malyšev, D (RUS)	0 1 1 2	4	1.
5. Michal Dudek, CZ	1 2 1 1	5	2.
6. Hynek Štichauer, CZ	0 0 2 1	3	E
7. Roman Čejka, CZ	1 1 0 0	2
8. Marcin Sekula, D (PL)	1 R 1 0	2
9. Henk Koonstra, NL	0 0 0 0	0
res Petr Málek, CZ		DNR

Foto: Antonín Škach

Opole – 26. ledna
Poslední lednový víkend se v Polsku nejelo na ledě jen v Sanoku. V Opole se konala tradiční akce, letos již jubilejní 10. ročník Gali Lodowej. Charitativní akce na pomoc postiženým dětem vyvolala opět obrovský zájem fanoušků, kteří vyprodali stadion. Celá show, jejíž vrcholem byl opět závod plochodrážních speciálů se šroubky, byla odstartována krasobruslařským vystoupením, poté následovaly ukázky jízd automobilů na ledě,  vložené závody čtyřkolek a motokrosařů a exhibiční jízdy plochodrážních amatérů ze Zielonej Gory, kterých se účastnila i část juniorských reprezentantů Polska, které do Opole přivezl Rafal Dobrucki. 

Stejně jako předloni, tak i letos měla v hlavním závodě zastoupení Česká republika. Romana Čejku tentokrát nahradila Michaela Krupičková. Ta přijela do Opole už v pátek, aby si vyzkoušela led a potrénovala na hlavní závod. „Jedu na tom poprvé, včera mi to na tréninku moc nešlo,“ svěřovala se. „Vůbec nevím, jak se tady startuje.“

Letos byl závod poprvé organizovaný jako závod dvojic, s bodováním 4-3-2-0. Ve dvojici s naší Míšou Krupičkovou byl Marcin Sekula. Ten v konečném zúčtování získal sedm bodů, česká závodnice jedenáct, což v celkovém součtu stačilo na páté místo.

„Jo, bylo to fajn, bavila jsem se, starty mi tady prostě nejdou, ale byla to zábava, pak už jsem i předjížděla a to bylo super,“ řekla Michaela Krupičková po závodě s úsměvem na tváři a v obklopení fanoušků, se kterými se ochotně nechala fotografovat.

Celý závod nakonec vyhrála dvojice Piotr Swiderski – Wojciech Lisiecki, která získala 32 bodů, stejně jako druzí Artur Czaja – Maksym Drabik. Rozhodovala vzájemná jízda, ve které prvně jmenovaní zvítězili 5:4 a kdy jeli vzorovou jízdu, ve které nechali Artura Czaju odjet, aby si poté pohlídali druhou a třetí pozici a nedali sebemenší šanci Maksymu Drabikovi na předjetí. Na třetí pozici skončil pár z Německa Ronny Weiss – Steven Mauer. Nejlepším jezdcem závodu byl neporažený Artur Czaja, který byl opravdu nepolapitelný.

Za zmínku ještě stojí návrat závodníka, kterého jsme mohli naposledy vidět na plochodrážní motorce před třemi lety. Tomasz Bajerski se v Opole sice nezapsal velkým počtem bodů, získal jich pouze sedm, ale jak sám řekl, přijel se bavit a hlavně pomoci dobré věci. A nevyloučil, že by se někdy mohl vrátit na plochodrážní ovály.

Foto: Wojta Zavřel

Zatímco první dny nového roku nechávaly české plochodrážníky v závodnické nečinnosti, právě uplynulý víkend je zastihl v akci v Sanoku, Opole i Senftenbergu. A snad aby toho nebylo pro klasickou pondělní kompilaci magazínu speedwayA-Z málo, minulý čtvrtek oznámil Peterborough, že zkompletoval svůj tým pro letošní Premier League pardubickým kapitánem Alešem Drymlem.

Sobotní charitativní mítink Gala lodova v polském Opole se ve svém desátém ročníku konala jako závod dvojic. Triumf přinesla Piotru Swiderskemu s Wojciechem Lisieckim, jimž na stupních vítězů dělali společnost Artur Czaja s Maksymem Drabikem a Ronny Weis se Stevenem Mauerem. Michaela Krupičková nastoupila společně s Marcinem Sekulou, aby spojení logem mBank skončili pátí jen dva body od pódia.

Do polského Opole se však ještě vrátíme prostřednictvím původní reportáže magazínu speedwayA-Z stejně jako do německého Senftenbergu. Druhý díl šroubkařské série Speedway-on-Ice skončil dokonalým triumfem německých barev, když do cíle velkého finále dorazili v pořadí Richard Geyer – Ronny Weis – Steven Mauer.

Michal Dudek skončil v malém finále za Sergejem Malyševem, zatímco Hynek Štichauer musel záhy zastavit vinou spadlého sekundárního řetězu. Roman Čejka si asi nejvíc stěžoval na přehnaně nahuštěné zadní kolo a následně vytrhané šroubky. Skončil sedmý, zatímco Petr Málek prožil svůj závodní comeback po deseti letech na pozici náhradníka a na led vyjel jen o tréninku.

Na pořadatele v Sanoku nezbyl paradoxně žádný z mítinků kalendáře FIM a sedmý ročník Sanoku Cupu se odbyl výhradně coby volný závod. Sobotní semifinále dle rozpisu na třináct rozjížděk vyhrál Grzegorz Knapp, když v rozjezdu porazil švédského veterána Per-Olofa Sereniuse. Dodatková jízda rozhodovala rovněž o bronzu, který si po rezignaci Igora Konovova zajistil Günther Bauer. Radek Hutla skončil devátý a jeho syn Lukáš dvanáctý.

Dnešní finále se stalo kořistí Dmitrije Koltakova, přičemž na pódium si vyskočili ještě Igor Kononov a Franz Zorn. Jan Klatovský skončil devátý, když mu vidinu alespoň malého finále sebral pád v rozjížďce s číslem třináct. Andrej Diviš byl jedenáctý, Lukáš Hutla z postu rezervisty na dráhu ani jednou nevyjel.

Foto: Michal Kohout

Ufa – 11. a 12. ledna
V Ufě pokračovalo závěrečné dvoudenní klání mistrovství jednotlivců na ledové ploché dráze Ruska. Do závodů vstupoval z prvních dvou finálových závodů konaných v Togliatti ve vedoucí pozici Dmitrij Koltakov z Ufy s předstihem čtyř bodů před Danilem Ivanovem, který své fanoušky na domácí dráze týmu Mega Lada Togliatti svým výkonem v prvním dvoudenním finále nepřesvědčil. Na starém dobrém stadionu Strojitěl v Ufě se však situace nečekaně obrátila.

Danil Ivanov dotáhl náskok svého soupeře Koltakova. Tomu nepomohly ani rady jeho trenéra, několikanásobného mistra světa Nikolaje Krasnikova. Přestože Krasnikov neváhal a několikrát svému svěřenci uděloval důrazně rady během závodu i na dráze před odjezdem na start, Dmitrij Koltakov se možná právě z těchto důvodů nakonec cítil velmi zavázán svému domácímu publiku a trenérovi, že svůj náskok ztratil. O titul mistra Ruska musel bojovat dokonce v nastavujícím rozjezdu. Bohužel rozjezd skončil pro Koltakovajeho vlastní vinou těžkým pádem a po vyhlášení vítězů Koltakov pokračoval odjezdem do nemocnice s otřesem mozku.

Danil Ivanov svou zkušeností a tím, že prezentoval svou vynikající psychickou a fyzickou přípravu zaslouženě získal titul mistra Ruska. V opakované jízdě si na soupeřově dráze dojel doslova exhibiční sólo jízdou suverénně pro vítězné celkové první místo.

V letošním seriálu mistrovství Ruska velmi překvapil jezdec Luchovicy Sergej Makarov, který nakonec dojel na celkovém třetím místě. Tomu nemohli uvěřit jeho soupeři, kteří se s jeho průběžnými výsledky během závodů nemohli smířit. Závěr a vyhlášení vítězů však provázel všeobecný respekt k výkonům soupeřů, sportovní duch a oslava těch nejlepších.

Konečné pořadí:
1. Danil Ivanov 40+3, 2. Dmitrij Koltakov 40+X, 3. Sergej Makarov 34+3, 4. Igor Kononov 34+2, 5. Dmitrij Chomicevič 33, 6. Andrej Gavrilkin 32, 7. Vitalij Chomicevič 37, 8. Jevgenij Šarov 26, 9. Igor Sajdulin 22, 10. Eduard Krysov 21, 11. Pavel Čajka 18, 12. Andrej Šišegov 15, 13. Jegor Myškovec 14, 14. Jevgenij Kosov 9, 16. Danil Gološejkin 7, 17. Vladimir Bobin 2, 18. Sergej Karančincev 2, 19. Dmitrij Bulankin 0.

Foto: Zdeněk Nejezchleba

Praha – 21. ledna
Zlatý večer motoristického sportu, který se uskutečnil včera večer v TOP Hotelu Praha, symbolicky uzavřel loňskou motoristickou sezónu. Vedle sedmatřicátého ročníku ankety o Zlatý volant přinesl i vyhlášení osmého ročníku ankety Zlatá řidítka, v níž má svůj hlas rovněž magazín speedwayA-Z. Z hlasování motoristických novinářů a dalších odborníků vzešel jednoznačně jako vítěz Karel Hanika (217 bodů), zatímco na symbolické pódium se psotavili superkrosař Libor Podmol (122) a Martin Michek (110). Z plochodrážníků se do první šestky vešel jen Josef Franc (16), jehož dokonce předstihl i Karel Abraham (25) navzdory další problematické sezóně v MotoGP. Cena Františka Šastného zaručující vstup do pomyslné síně slávy českého motocyklového sportu byla udělena Milanu Špinkovi.

Mšeno – 22. ledna
Pair Speedway Croatian, Czech Republic and Slovenian Adriatic Pairs Cup zní oficiální název letošního jadranského poháru dvojic, by mu zlidovělé pojmenování jadranská liga už nikdo neodpáře. A to navzdory faktu, že téměř polovina účastníků pochází z České republiky, které s Jadranským poloostrovem nemá jinak nic společného. Vedle Prahy a Pardubic se totiž v soutěži představí i Mšeno, proti jehož dodatečnému vstupu se neozvaly žádné námitky ani z Chorvatska, ani ze Slovinska. V městečku pod Kokořínem se pojede 7. srpna, což s sebou nese nutnost stanovit nový termín prvoligového klání původně plánovaného na tento den.

Aktuální kalendář jadranského poháru dvojic:

29.4. Praha, 30.4. Pardubice, 9.5. Goričan, 12.7. Lendava, 7.8. Mšeno, 30.8. Krško, 31.8. Lublaň

Foto: Michal Kohout