Praha – 4. března
I když prognostici předvídali arktický mráz již v polovině prosince, faktem zůstává, že letos jaro přišlo už prakticky počátkem listopadu. Nepočítáme-li ovšem dva pokusy paní Zimy, příliš nesmělé, než aby měla vyhlídky na vládu větší než jeden týden. Za těchto okolností není potřeba, aby se čeští závodníci harcovali za tréninkem na jih Evropy, když jim domácí prostředí nabízí srovnatelné podmínky, jak magazínu speedwayA-Z vysvětlil Milan Špinka.

„Už na podzim jsem měl dvě místa,“ říká český reprezentační manažer, že rozhodně nespoléhal na netradičně brzký příchod jara. „V Morahalomu to vycházelo dráže, proto jsem zvolil Krško. Domluvil jsem to tam na tenhle tejden, ale trénuje se už u nás, takže je zbytečný tam jezdit.“

Ke všemu část reprezentantů čeká odjezd na druhou stranu kanálu La Manche. „Chci udělat soustředění v Divišově,“ plánuje Milan Špinka. „Termín bude určen dle počasí. Ve čtvrtek tam byla prezentace, ale dráha je hluboká, musí se ujet, ale počítám, že by to tam šlo v nejbližších dnech.“

Foto: Antonín Škach

Praha – 1. března
Pestrobarevný billboard na rohu Ankarské a Zvoníčkovy bude na pražskou Speedway Grand Prix lákat ještě bezmála čtvrt roku, nicméně mírný průběh letošní zimy už dovolil rozehrát koncert plochodrážních motorů. Místo Loniga trénovali Pražané na své dráze už ve čtvrtek, aby jejich přípravný program pokračoval v sobotu ve dvoufázovém sledu prozatím ještě bez startů na pásku.

Oproti čtvrtku chyběli Roman Čejka, který při svém prvním letošním vjezdu na škvárový ovál zadřel motor, a Václav Milík, jenž před svým příjezdem do Prahy kroužil kolečka po divišovském ovále. Josef Franc absolvoval pouze dopolední program, k tomu odpolednímu ovšem dorazil Filip Šitera.

Na kratičkém briefingu, kde Tomáš Topinka osvětlil dnešní program, se Matěj Kůs v ušance a ve vestě Berwicku zajímal, zda už jeho nový extraligový kolega letos usedl za řidítka plochodrážního motocyklu.

„Ještě ne, jezdil jsem jen na krosce, takže mi plochodrážka připadá nízká,“ dostalo se mu odpovědi z úst Filipa Šitery, jemuž se Pražan revanšoval vtípkem, že to bude jako na pitbike. Do akce se dostali rovněž Zdeněk Holub, Michal Škurla, Ondřej Smetana, který se představil v nové modrožluté kombinéze, a Filip Hájek.

Svá první kolečka letošní sezóny absolvoval i Karel Kadlec. „Tak jsem z plzeňskejch‘ plochodrážníků zůstali jenom já a mladej‘ Roman Mády,“ komentoval plzeňský nezmar konec kariéry obou bratří Hádkových a připomínal věkový rozdíl mezi sebou a plzeňským stopětadvacítkářem.

Kolibříky po velkém ovále pražské Markéty proháněli Petr Chlupáč, jehož motocykl s nádhernými novými dečkami už ochutnal palivo E85, a slánský Lukáš Ševčík. Program sledoval také Luboš Tomíček. Připouštěl, že ho sice svrbí ruce, avšak jedním dechem odmítal možnost svého comebacku.

Foto: Antonín Škach

České Budějovice – 27. února
Loni se plochodrážníci šroubky a hřebíky svých motocyklů postarali o rozbíjení ledu hokejového stadiónu v Hluboké nad Vltavou. Akce měla poměrně slušný ohlas, proto se bude opakovat tuto neděli 2. března již jako oficiální událost. Program na stadiónku v podzámčí novogotickkého zámku odstartuje v sedmnáct hodin módní přehlídkou a turnajem malých hokejistů. O hodinu později se na led dostanou Zdeněk Simota a Jan Holub a také Andrej Diviš v sedle ledařského speciálu.

Nádherný jarní víkend odsunul do pozadí myšlenky na zimu, které si naopak trio českých ledařů při evropském šampionátu užilo ažaž. Radek a Lukáš Hutlovi se posledních sto kilometrů do Kamenska Uralskeho museli šourat takřka krokem s nefungujícím topením v jejich dodávce při dvaceti stupních mrazu. Na ledě se svezla i Michaela Krupičková, která v Czestochowej absolvovala jeden z posledních evropských mítinků před odletem do Kalifornie, v níž stráví letošní sezónu. Ovšem Eduarda Krčmáře nenechaly sluneční paprsky v klidu a tak se v sobotu ve Slaném stal zřejmě prvním českým borcem, který u nás vyjel k tréninku.
Dvanáctý ročník šroubkařské Galy Lodowej Slawomira Drabika skončila triumfem jeho syna Maksyma. Ten ve finále porazil Marcina Sekulu a Ronnyho Weise, když Mateusz Kowalczyk neviděl cíl.

Michaela Krupičková vyhrála hned rozjížďku s číslem jedna, nicméně Oskar Polis na rošt nedorazil, takže v neúplném startovním poli jí nikdo nekonkuroval. Do konce mítinku přidala bod a skončila osmá.

„Jako obvykle starty na houby,“ viděl výkon své dcery Jaroslav Krupička. „Ale polský šroubky se jezdí pro zábavu a peníze jdou na postižený děti nebo hospice.“

Jaroslav Krupička také vysvětlil, proč dívku v zeleném na českých oválech letos neuvidíme. „Odlet je 10. dubna,“ řekl, „Míša dostala nabídku tam jezdit celou sezónu, budeme v Auburnu a závody jsou každý týden.“

Dva dny po odletu Michaely Krupičkové odstartuje ve Slaném český juniorský šampionát. Místní stadión se zvukem plochodrážních motorů rozezněl už v sobotu, kdy tu svá první kolečka odkroužil Eduard Krčmář. „Užil jsem si to suprově, první trénink jsem spokojenej‘,“ zářil večer po svém výjezdu na ovál.

Foto: Jakub Růžička

Drážďany – 16. února
Drážďanská Energieverbund Arena se v neděli odpoledne plnila diváky, z nichž někteří z nich před otevřením pokladen využívali poslední možnost předprodeje vstupenek v místní sportovní restauraci. Ronny Weis měl díky tomu o starost méně, protože se netajil, že pakliže se nesejde dostatečný počet diváků, pojede se na domovském ledě hokejových drážďanských Lvů naposledy. Nicméně i tak si šéf organizačního týmu rozhodně nemohl stěžovat na nedostatek práce. Nakonec však neprohrál jedinou rozjížďku a stal se jediným borcem, který v dosavadních čtyřech kolech šroubkařského seriálu Speedway-On-Ice ani jednou nechyběl na pódiu.

Trojice na čele průběžné klasifikace
Po prosincovém vítězství ve Freitalu Ronnyho Weise z nejvyššího stupínku pódia sesadil syn jeho přítelkyně Richard Geyer. A v předvečer drážďanského mítinku se stejný husarský kousek povedl Hynku Štichauerovi. Nicméně problémem se opět ukázal tlak v pneumatikách, které od letošního roku závodníkům dodává pořadatel.

„Fouká tam dva bary a po závodech v sobotu mi naměřil jen 0,2,“ svěřoval se Hynek Štichauer, přičemž argumentoval zaplombovanými ventilky. „Nevím, jak je to možný, prostě to někam uteklo.“

Roman Čejka se dočkal dofouknutí duše své zadní pneumatiky před klíčovým rozjezdem o velké finále. „Nedalo se na tom jet,“ vysvětloval pád, který jej mezi nejlepší trojici nakonec nepustil. Aby se podobným kontroverzím předešlo, Ronny Weis se rozhodl kontrolovat tlak v kolech průběžně.

Drážďanská hala je ve srovnání s ostatními arénami skutečnou vlajkovou lodí a podle toho vypadalo i slavnostní zahájení s laserovými a kouřovými efekty doprovázejícími individuální představení nejen hlavní kategorie plochodrážníků, ale i malých motokrosařů a litrových motokár, které od letoška nahradily rallyekrosová auta.

Polovina závodů zastihla na čele průběžné klasifikace hned trojici borců. Ronny Weis se vydal na vítěznou dráhu již v rozjížďce s číslem jedna. Michal Dudek v ní nedokázal objet Henka Koonstru navzdory slibnému nájezdu vnějškem úvodního oblouku. Ob pět jízd později si na domácího matadora odvedl Sergeje Malyševa.

Přitom v Německu usazený Rus potřeboval body jako sůl, jelikož upadl do potíží již v rozjížďce s číslem dvě. Zatímco se Richard Geyer usadil ve vedení, Roman Čejka se od Sergeje Malyševa nenechal zmáčknout. Nicméně jejich duelu skončil v cíli druhého kola pádem obou aktérů.

Sergej Malyšev pykal za svou vinu diskvalifikací, zatímco rozhodčí přidělil technické body. Ještě horší vstup do závodu ovšem prožil Marcin Sekula vyloučený za pád hned v rozjížďce s číslem tři. A stejně tak Steven Mauer, který upadl při obou následujících repete, až nakonec zbyl jen Hynek Štichauer.

V rozjížďce s číslem čtyři však Pardubičan zaúřadoval naplno stylem start – cíl, když se Roman Čejka posunul jen před Henka Koonstru. V páté jízdě si druhý triumf připsal Richard Geyer. Cestu ke dvěma bodům mu přece jen poněkud usnadnil Marcin Sekula. Jeho start by klidně snesl přídomek letmý, nicméně někdejší závodník Opole již ve druhé zatáčce roztočil ukázkové hodiny.

Drama až do konce
Třetí série přinesla prodloužení vítězné šňůry pro oba německé závodníky. Richard Geyer opanoval sedmou a Ronny Weis osmou jízdu, přičemž měl na Romana Čejku náskok celé kraoučké rovinky již na konci prvního kola. Prvním poraženým vítězem se však stal Hynek Štichauer, jehož po startu rozjížďky s číslem devět odvedl Sergej Malyšev.

Ten po problematickém úvodu zvýšil hodnotu svých akcií dalším vítězstvím v desáté jízdě, kde nedal osamocenému Henku Koonstrovi ani náznak šance. Hynka Štichauera vzápětí čekal klíčový duel s domácím rodinným tandemem, v němž startoval až od mantinelu. Ronny Weis šel ze středu nezadržitelně do čela. Pardubičan neváhal v úvodním oblouku zaútočit na Richarda Geyera, leč bezvýsledně.

Sotva trojice účastníků proburácela cílem, tajenka obsazení velkého finále měla své řešení. Ronny Weis osm bodů, Richard Geyer o jeden méně. Hynek Štichauer sice dosáhl na pětibodovou hranici, jenže ve prospěch Sergeje Malyševa mluvil lepší výsledek vzájemného souboje. A podobně by se vedlo i Romanu Čejkovi, kdyby nakrásně vyhrál poslední rozjížďku základního rozpisu. Jeho pět bodů by postrádalo druhé vítězství, jímž by Sergeje Malyševa trumfnul.

Po startu byl však vpředu Michal Dudek, který svůj výkon přirovnával k závodění na babetě. Triumf by jej dostal alespoň do malého finále. Jenže rázný útok Romana Čejky, který ho nemilosrdně přitloukl na mantinel, ho zbavil vedení. To si nakonec vychutnal třetí vzadu Marcin Sekula, jenž se díky dvoubodovému přídělu mohl chystat na jízdu o čtvrté místo.

„Už jsem si vybral dopředu,“ komentoval Hynek Štichauer fakt, že se k volbě dráhy malého finále vydal již s červeným povlakem nasazeným na své přilbě. Ani Roman Čejka dlouho neotálel, aby sebral deštník modré naváděčce.

Sotva kolem trojice borců proletěla startovací guma, ujal se vedení Hynek Štichauer. Jenže Roman Čejka letěl spodem výjezdu z druhé zatáčky, aby v nájezdu do druhého kola pronikl do čela. „Čejen to měl postavený a já mu to hodně otevřel,“ vysvětloval Hynek Štichauer. „Jedna věc je, že jsem s tím nepočítal a ta druhá, jak jsem nebyl ve velkým finále, sral jsem na to.“

Zbývalo již jen velké finále, v němž Ronny Weis zvolil modrou dráhu. Richard Geyer váhal nad oběma zbývajícími posty, aby se nakonec postavil na vnitřek. Sergej Malyšev neměl, co ztratit, tak se ještě vrátil ke svému mechanikovi. Pak to byl on, kdo kalil vodu. Ronny Weis sice slavil vítězství stylem start – cíl, avšak Sergej Malyšev sebral druhé místo Richardu Geyerovi v nájezdu do druhého kola.

Hlasy z depa
„Dneska dobrý,“ nechal se slyšet Roman Čejka. „Chtělo by to upustit gumu, ale to nám Ronny nedovolí. Nedá se na tom závodit. Dneska to šlo, ale s upuštěným kolem by to bylo lepší. Malý finále se mi povedlo, chyt‘ jsem nějakou kolej a ta mě popostrčila dopředu před Hynka.“

„Hele, jako dobrý svezení,“ odpověděl Hynek Štichauer na otázku magazínu speedwayA-Z, jak to dneska viděl. „Prostě je to závod v případě. Ale závody se jezděj‘, aby se vyhrávaly. Respektuju domácí, že s ním maj‘ práci, a že chtěl vyhrávat. Ale myslím, že my máme přefoukaný gumy. I když to Ronny měřil, mělo to 1,9 baru, to si myslím, že není možný, že má překalibrovanej‘ měřák. Včera se mi to povedlo, dneska ne. Je to otázka i startů, oni to pořádaj‘ a my většinou stojíme nad nima. Pořádaj‘ to, dobrý, ale neměli by dělat takový čuňárny.

„Dneska jsem to viděl, jako bych jel na babetě,“ krčil Michal Dudek rameny. „Včera pohoda, dneska škoda tý poslední jízdy, co mi tam udělal ten pták z Ledců (smích). Kdyby tam nebyly prkna, byl bych na držce. Ale hlavně že jedeme domů celý.“

Foto: Miroslav Horáček

Neftěkamsk – 18. února
Čtrnáctidenní čekání na evropský šampionát v Kamensku Uralskem si Lukáš Volejník zpestřil víkendovým závodem o mezinárodní pohár baškirské motocyklové federace. Zatímco Martin Běhal působil v roli mechanika, do akce se na stadiónu Toros v Neftěkamsku dostal i Robert Růžička. Ten se magazínu speedwayA-Z svěřil se svými dojmy.

„Zajímavostí byl rozjezd o první flek, kdy si oba zúčastněný navzájem vyměnili motorky, ale mistr přesvědčil o svých kvalitách a jasně zvítězil,“ vysekl Robert Růžičku poklonu Nikolaji Krasnikovovi, který se v neděli zmocnil poháru, jenž sám věnoval.

Ani dodatková jízda o třetí příčku nepostrádala na dramatu. „Jevgenij Šarov jel neustále jen po lajně,“ vzpomíná český ledař. „A naopak Andrej Šišegov pořád po venku. A i když celá čtyři kola jeli bok po boku, byla nakonec lajna rychlejší a první projel cílem Šarov.“

Lukáš Volejník nakonec skončil desátý. „Jel druhý den ve větší pohodě než v sobotu a neabsolvoval žádný pád,“ hodnotí Robert Růžička. „Závod pořád bral jako kvalitní trénink na nastávající závod mistrovství Evropy, kde by rád dosáhl dobrého umístění.“

Sám Robert Růžička obsadil patnáctou pozici. „Můj nedělní výsledek byl poznamenám pádem až za cílem za polovinou zatáčky, kdy Rus, kterého jsem v rozjížďce odvedl, to do mě zezadu ve vysoké rychlosti nahulil a z motorky mě sestřelil,“ popisuje dramatické momenty. „Byl jsem z toho otřesený a pomlácený. Naražené pravé rameno, pohmožděné levé stehno a ruka a několik vpichů od hřebíků na zádech. Pak už se mně moc dobře nejelo.“

Nyní však česká ekipa pomýšlí již jen na evropský šampionát. „Před Evropou už žádný závody, ani trénink, jen přesun a v pátek oficiální trénink,“ svěřuje se Robert Růžička. „Celkem nám to tady utíká.“

Foto: Robert Růžička