V Jonsdorfu, kam je z Liberce blíže než do Turnova, včera pokračovala šroubkařská série Drift-on-Ice pod taktovkou Ronnyho Weise, kde měl magazín speedwayA-Z akreditovaný svůj zpravodajský tým. Do akce se dostali i klasičtí ledaři. Jan Klatovský se ve finském Ylitorniu dostal do challenge o postup do finálové části světového šampionátu. A včera spolu se svým starším bratrem Antonínem opět za třeskutých mrazů zasáhl do švédské ligové soutěže.

 

Strömsund těžil v Örnsköldsviku z neporazitelného Franze Zorna a triumfoval s třiačtyřiceti body. Domácím nejvíce pomohli otec Stefan a syn Nicklas Svenssonovi, nicméně za vítězi zaostali o osm bodů.

Gävle chyběly ke stříbru jen tři body. Oba jihočeští bratři dosáhli dvouciferných zisků. Mladší Jan (3 2 3 3 = 11) se musel sklánět pouze v rozjížďce s číslem sedm před Franzem Zornem. Antonína (2 3 3 2 = 10) porazil nejen fenomenální Rakušan ve dvacáté, ale ještě Nicklas Svensson ve třetí jízdě.

Zajímavostí jejich týmu je start Conny Fastessona, jenž se svými sedmi křížky patří do generace Milana Špinky. Včera se přitom mohl pochlubit třemi body.

Do Örnsköldsviku dorazila také česká výprava Andreje Diviše, jehož v pátek čeká ve Strömsundu kvalifikační kolo světového šampionátu. Kromě něho je v ní i Antonín Klatovský starší a Radek Hutla, jehož příští měsíc čeká debut ve světovém šampionátu družstev v Togliatti. Ten se magazínu speedwayA-Z svěřil se svými dojmy.

„Kluci jeli dobře,“ vystihl Radek Hutla účinkování bratří Klatovských. „Zima mínus 22 stupňů, žádné vyhřívané depo, takže docela mazec, ale trénujeme na Rusko, tak si zvykáme. Jinak jsme přijeli až včera v pět hodin s tím, že posledních asi padesát kiláků jsme jeli asi třicítkou. V noci bylo asi mínus pětadvacet a zamrzla nám nafta i vzduchový filtr. Dneska si jdeme s Andrejem zatrénovat, uvidíme, jak to půjde.“

Foto: Radek Hutla

 Jonsdorf – 10. ledna
Druhý díl letošního šroubkařského seriálu Drift-on-Ice zavítal na architektonicky zajímavé zimní haly v Jonsdorfu položené ve svahu nad potokem, kam se nedostal žádný telefonní signál. Před zraky početného publika, nad jehož počtem by zezelenal závistí pokladních kteréhokoliv českého klubu, opět dominoval pořadatelský tandem. Oproti Freitalu si však pořadí prohodili, takže do cíle velkého finále dorazil Richard Geyer před Ronny Weisem. Navzdory hubenému začátku se do nejdůležitější jízdy probil Hynek Štichauer, Zdeněk Holub a Roman Čejka skončili v malém finále.

 

Češi proti sobě

Jenom syrovina za čelním sklem celou cestu přes česko – polsko – německé trojzemí dávalo tušit, že v hierarchii dvanácti měsíčku drží žezlo leden. Po sněhu takřka ani památky a až Žitavské hory ukázaly svou bílou tvář. Vzdušné lázně Jonsdorf se pyšní nejen konečnou stanicí úzkorozchodné Zvonkové dráhy ze Žitavy a úžasnými hrázděnými domy, ale také architektonicky povedenou zimní halou.

Šroubkařská série Ronnyho Weise už od roku 2010 zavedla plochodrážníky na tolik lokalit, že méně zdatným počtářům by už na jejich sečtení nestačily prsty obou rukou. Ovšem místní Sparkassen Arena drží primát v mnoha ohledech. Úrovní zázemí se vyrovná i drážďanské vlajkové lodi série. A co proti ní ztrácí z kapacitního hlediska, úspěšně dohání krásou nejen okolí, ale především svou vlastní.

Nevýhodou může být, že vzhledem k umístění těsně nad úpatím ďolíčku nad potokem, sem nedosáhne signál ani jednoho z mobilních operátorů. Nicméně davy lidí, které halu zaplnily, sem rozhodně nepřišly poslouchat svoje mobilní telefony.

Ronny Weis jim naservíroval show poněkud odlišnou od zavedených scénářů. Na nástup vodily závodníky hostesky a tak se kromě tréninku uzavřený prostor zaplnil hlukem závodních strojů až v rozjížďce s číslem jedna. Roman Čejka v ní vystřihl start, za nějž by se rozhodně nečervenal ani Hans Nielsen.

Stanislav Mělničuk a Wojciech Lisiecki se rázem museli smiřovat s první ztrátou. Zato Zdeněk Holub si své počínání u startovací gumičky druhé jízdy za rámeček rozhodně nedal. Zatímco Ronny Weis úřadoval na čele, jeho obrazně řečeno teprve ještě budil budík z hlubokého spánku. Avšak pražský junior rozhodně nehodlal dojet do cíle se založenýma rukama.

Celou dobu otravoval zleva Buddy Prijse. Intenzita jeho útoků rostla s klesajícím počtem okruhů, které se v seriálu jezdí jenom tři. Jenže poslední výjezd mu místo kýženého předjetí přinesl pád do bariéry. Ani pro Hynka Štichauera nezačal dnešní závod zrovna optimálně.

Alain Tripke si v rozjížďce s číslem tři ustlal přímo pod horolezeckou stěnou, která se v Jonsdorfu tyčí nad první zatáčkou. A při repete na Pardubičana vyzrál nejen Richard Geyer, ale také Alain Tripke. Z vnitřní dráhy se usadil na druhé příčce a nebylo v silách Hynka Štichauera jej z ní vystrnadit.

Hynek Štichauer komentuje ledový povrch:

„Led je jinej‘ než ve Freitalu. Tvrdej‘, državej‘. V půlce první zatáčky se přetáčím, jak kdyby tam byla louže. Buď mrzlo víc nebo to hodně namrazili, to by nám řekli Klabové.“

Ani ve druhé sérii se pořadatelský tandem nedočkal porážky. Richard Geyer triumfoval stylem start – cíl ve čtvrté jízdě, Ronny Weis jej napodobil v šesté jako přes kopírák. Mezitím se v rozjížďce s číslem pět postavili na startovní roště jenom samí Češi. Avšak jejich střet ani v nejmenším nenapověděl v otázce třetího finalisty.

Vedení se chopil Hynek Štichauer, avšak v nájezdu do druhé zatáčky jej podjel Zdeněk Holub. Pardubičan se navzdory veškeré snaze již neprobil zpátky. V půli základní části měl na kontě jediný bod. S výjimkou domácí dvojice se však větším ziskem mohli chlubit jen Zdeněk Holub, Roman Čejka a Buddy Prijs, jež nasbírali po dvou bodech.

Nicméně vše se začalo v dobré obracet pro Hynka Štichauera. S červeným povlakem dvakrát dominoval rozjížďce s číslem sedm. Alain Tripke si škrtnul o zadní kolo Zdeňka Holub, upadl a byl vyloučen. Pražan nevyužil druhé šance a Hynek Štichauer pádil při repete pro dva body, až přehlédl šachovnicovou vlajku a dal si v ostrém tempu skoro celý další okruh navíc.

Buddy Prijs, který mohl cestu pardubického vousáče do velkého finále zkřížit, však dopadl ještě mnohem hůře než Zdeněk Holub. V osmé jízdě si nestačil své vedení ani užít, protože Stanislav Mělničuk do něho vrazil jako torpédo již v úvodním oblouku. Nešťastný Holanďan letěl rovnou do mantinelu. S přední vidlicí zaraženou hluboko dovnitř rámu už dnes pokračovat nemohl.

 

Saská pevnost zůstává neztečena

Ani Stanislav Mělničuk se při opakování osmé jízdy nedočkal bodů. S motocyklem evidentně bez komprese se neodlepil ze startovního roštu. Opět se přerušovalo, ale Ukrajinec zmizel vraty technického vstupu v boxech a Alain Tripke kroužil po ovále jako sám voják v poli. Aby se ale dostal do velkého finále, musel by v desáté jízdě porazit Ronnyho Weise.

Obrýlený závodník se však nezalekl obřího úkolu, avšak Ronny Weis jej před sebe nepustil. Navíc jej ve druhém výjezdu předčil i Wojciech Lisiecky, nevýrazný ani dnes, ani před měsícem ve Freitalu. A ke všemu se Alain Tripke postaral již o třetí přerušenou jízdu, když na začátku třetího kola upadl.

V deváté jízdě se Roman Čejka ocitl v nezáviděníhodné pozici u mantinelu s Ronny Weisem a Richardem Geyerem po své levici. Sotva vystřelila gumička, kraloval nejmladší z trojice před přítelem své matky. Oba Němci popustili uzdu své radosti z postupu do velkého finále rovnou na ledové ploše, zatímco slánský závodník mířil rovnou do depa.

Roman Čejka komentuje své střetnutí s Ronny Weisem a Richardem Geyerem v rozjížďce s číslem devět:

„Bohužel to není jednoduchý. Oni startujou po zadním! Maj‘ to poladěný, že jim to jede.“

V desáté jízdě se Ronny Weis vrátil na vítěznou dráhu. Stylem start – cíl hned vzápětí triumfoval i Richard Geyer. Koho dostanou za společnost ve finále, musela rozhodnout závěrečná rozjížďka základního rozpisu. Cesta vedla jedině přes výhru, které se zmocnil Hynek Štichauer.

Poražený Roman Čejka vyrovnal tři body, jichž doposud dosáhli i Zdeněk Holub, Alain Tripke a Stanislav Mělničuk. I tady rozhodovaly dvojky. Ukrajinec ji neměl, takže musel z kola ven. A na malé finále se mohl chystat Zdeněk Holub, byť se v rozjížďce s číslem jedenáct díval na výfuk Stanislava Mělničuka.

Okázalé světelné show se závodníky na rampě vedle šlehajících plamenů se publikum dočkalo tentokrát až před malým finále. Odpadlo i vybírání pozic na startovním roštu, jelikož si účastníci vybrali své posty už v depu.

V malém finále upadl Roman Čejka, ale vzhledem k první zatáčce opakovala celá trojice. Stejně jako prve dominoval Zdeněk Holub. Alain Tripke držel druhou příčku, nicméně v samotném cíli letěl na zem.

Před velkým finále diváky rozehřály motokáry s litrovými motory, mezi nimiž ovšem kalil vodu Andreas Klaus s polovičním objemem plochodrážní Jawy. Zatímco oba Němci jezdili dokola, Hynek Štichauer se soustředil na roštu. Pak ani on nevydržel ani on a otočil se také do protisměru.

Zkusil si start a v hlavě mu uzrála strategie, o níž věřil, že by na Ronnyho Weise a Richarda Geyera, kteří už v tu chvíli čekali u gumičky, mohla platit.

„Nestoup‘ jsem si na Ronnyho, ale naopak dál od něj,“ vyprávěl později. „Chtěl jsem to zatočit pod něj.“ Jenže nejrychlejší byl od vnitřku Richard Geyer. Ronny Weis byl v nájezdu hned za ním a Hynku Štichauerovi nezbyl než venek úvodního oblouku. Tudy předjet nemohl a tak saské pevnost zůstala nedobyta ani dnes.

 

Hlasy z depa

„Ne líp než minule,“ vracel se Hynek Štichauer k prosincovému Freitalu. „Měl jsem kliku, že mi pět bodů stačilo. Start ve finále jsem měl lepší než Ronny, ale nestačilo to. Nestoupnul jsem si na něj, ale naopak dál od něho, abych moh‘ zatočit pod něj. Ale do nájezdu jsem ztratil, bylo to znát. Je to těžký, nevím, co bych už vyved‘ s motorkou.“

„Zezačátku jsem to viděl až moc blbý,“ svěřoval se Zdeněk Holub. „Blbý starty, až ke konci začaly vycházet. Už vím, co příště naladit. Nevyšla první jízda, ale o tom je sport. I takový věci se stávaj‘.“

„Jako obvykle jsem se přijel jen svýzt,“ konstatoval Roman Čejka. „Hlavně že jsem nešel na držku jako posledně. V první jízdě se poved‘ start, ve zbytku se nepoved‘ ani jeden. Vždycky jsem to prohrabal. Jak přijedu k pásce, neodjedu. Je to škoda, třeba příště…“

			MF	FIN
1. Richard Geyer, D	2 2 2 2	8		1.
2. Ronny Weis, D	2 2 1 2	7		2.
3. Hynek Štichauer, CZ	0 1 2 2	5		3.
4. Zdeněk Holub, CZ	F 2 1 0	3	1.
5. Roman Čejka, CZ	2 0 0 1	3	2.
6. Alain Tripke, D	1 0 2 X	3	F
7. Stanislav Mělničuk, UA	1 1 E 1	3
8. Buddy Prijs, NL	1 1 F/R –	2
9. Wojciech Lisiecki, PL	0 0 X 0	0

Foto: Mirek Horáček

Ústí nad Labem – 8. prosince
Drift-on-Ice je především show. Nicméně postaví-li se závodníci na startovní rošt, nejde o nic jiného než o závody. Ronny Weis a Richard Geyer dovedli šroubky na vrchol nejen po pořadatelské, ale i jezdecké stránce. A má-li je člověk před startovací gumičkou po své levé ruce, nezbývá než zapojit mozkové buňky. Zdeněk Holub se před nedělním závodem v Jonsdorfu magazínu speedwayA-Z svěřil s podobným úmyslem.

 

„Musím vymyslet nějakou vychytávku, abych je porazil,“ říká Zdeněk Holub na adresu domácího tandemu. Ve Freitalu proti nim s bílým povlakem své přilby neměl šanci, což jej v konečném důsledku připravilo o velké finále.

„Neviděl jsem rozlosování,“ kroutí hlavou nad otázkou, zda se freitalská historie bude opakovat také v neděli. „Hynek je dokázal napálit, ale oni ho přechcali ještě víc. Přípravy extra nejsou, jen přemejšlím, co udělat jinak, aby to jelo.“

Foto: Antonín Škach

Zatímco čeští fandové odepsali první závod ledové ploché dráhy naplánovaný na sobotu do Růžené a upírají své naděje k mrazům, které k nám dorazily, ve více nehostinných končinách se už hřeby zakusují do ledu. V Rusku se již předčasně v sobotu stal šampiónem opět Nikolaj Krasnikov, protože se do konečné klasifikace počítají tři nejlepší výsledky. A ve Švédsku odstartovala liga.

 

Úvodní mítink v sobotu ve Stromsundu ovládli domácí, v jejichž řadách nepoznal hořkost porážky Franz Zorn. Otec a syn Svenssonovi dostali na druhou pozici tým Rundbana Kallehov, zatímco Gävle na něj ztratilo osm a Bockarna Bollnäs dokonce sedmnáct bodů.

Za Gävle nastoupili také oba bratři Klatovští. Mladší Jan si v rozjížďce s číslem šest připsal vítězství na úkor Mikaela Flodina, Mikko Jetsonena a Martina Haarahiltunena. Nashromáždil osm bodů (1 3 2 2). Antonín Klatovský přišel o body ve třinácté jízdě, v níž byl diskvalifikován za překročení dvouminutového limitu. Konto svého družstva obohatil o pět bodů (2 2 M 1).

Ilustrační foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Mies – 3. ledna
Myšlenka na mezinárodní šampionát na klubové bázi je prakticky stejně stará jako plochá dráha sama. Řada test matchů dostala nejgrandióznější podobu roku 1973, kdy sedmička národních reprezentací bojovala proti sobě v systému dvojutkání, který po základní části gradoval dvojicí semifinále a závěrečným finále. Evropský pohár klubových družstev s finále v Pardubicích a ve Slaném máme ještě v živé paměti. Předloni vznikl projekt World Speedway League, který se ovšem české ploché dráhy netýká.

 

Jedná se o soutěž čtyřčlenných týmů, kam se kvalifikuje pouze vítěz ligové soutěže v Polsku, Velké Británii, Švédsku a Dánsku. Na sklonku roku se FIM dohodla se společností Team Player Management Co Ltd, která bude v letech 2016 až 2025 promotérem této soutěže.

Žádné rozšíření není plánováno, jelikož se ve vydaném prohlášení deklaruje, že stejně jako v předchozích dvou letech půjde o jediné finále. Letos jej nový promotér chce uspořádat v Evropě, avšak na příští rok plánuje novou zemi v zámoří. Neoficiální zprávy hovoří dokonce o lokalitě na Blízkém východě, jistý je zatím termín 17. března 2017.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Jonsdorf – 30. prosince
Příchod mrazů do Čech vzbuzuje naděje fanoušků, že by po tříleté pauzy mohli vidět opět závod na ledové dráze. Nicméně je stále ještě příliš brzy hovořit o konkrétní lokalitě, protože paní Zima přece jen hrozí spíše v předpovědích meteorologů. Nicméně příští neděli se bude na ledě závodit kousek za českou hranicí.

 

Na pořadu druhého nedělního odpoledne nového roku je totiž druhý závod šroubkařské série Drift-on-Ice pod pořadatelskou taktovkou Ronnyho Weise. Uskuteční se v zimní hale v Jonsdorfu, kam po loňské premiéře zamíří podruhé, a který neleží ani čtyři desítky kilometrů od Liberce. V akci by se měl objevit opět také český trojlístek Hynek Štichauer – Zdeněk Holub a Roman Čejka.