Praha – 2. října
První kapky padající na stadión po sedmnácté hodině daly jasně najevo, že se déšť přišel podívat na Tomíčkův memoriál rovněž letos. Co bylo horší, pár okamžiků před slavnostním začátkem se rozpršelo jako z konve. A byť svatý Petr v jednu chvíli slevil z intenzity vodního bombardování, déšť neměl konce. Pečlivě připravený ovál se ve třetí sérii dostal do křížku se sjízdností a řada borců nedokončila po zásahu hutné cejchy. Po kratším brífinku padl verdikt pokračovat, nicméně podmínky se zhoršovaly a po šestnácté jízdě letěl ručník do ringu k úlevě všech závodníků. Stejně jako v letech 1991, 2011 a 2016 zůstal slavný závod nedokončen. Vítězem se stal Max Fricke, jehož během čtyř výjezdů na ovál nikdo nedokázal porazit. Na stupně vítězů se dostali ještě Peter Kildemand, jemuž jediný bod uzmul Sebastian Ulamek, a Jurica Pavlic, který po úvodní nule neznal nic jiného než prvenství. Nejlepším českým účastníkem se stal Eduard Krčmář, jehož na pódium nepustila jen horší pomocná kritéria.

Déšť si nenechal ujít Tomíčka ani letos

Okolo osmnácté hodiny byla intenzita lidí pospíchajících od petřinské stanice metra o poznání intenzivnější než v jiné všední dny. Důvod byl nasnadě. Řada chodců totiž směřovala své kroky k pokladnám stadiónu na Markétě. Tomíčkův memoriál byl více než silným lákadlem.

Jenže sotva se jejich oči dostaly při výstupu po schodech do úrovně s chodníkem, většině uniklo z úst jadrné zakletí. Asfalt se leskl kalužemi, na jejichž hladiny nepřestávaly dopadat další a další kapky. Nejhorší bylo, že se svého reje jakoby nemohly nabažit. A bylo to horší a horší.

Také nástup se bohužel neobešel bez přítomnosti deště, sice s drobnými, ale o to hustšími kapkami vody. Otálet by proto bylo nanejvýše pošetilé a naštěstí si Tomáš Topinka se svým týmem dal na přípravě závodního oválu jako vždycky hodně záležet. Jako první vítěz dorazil do cíle Max Fricke. V rozjížďce s číslem jedna triumfoval stylem start – cíl před Krystianem Pieszczekem, jenž proletěl první zatáčkou jako střela a poslal za svá záda Daniela Gappmaiera a Josefa France.

Čeští fanoušci se nedočkali triumfu našeho závodníka ani v rozjížďce s číslem dvě. Tady úřadoval Peter Kildemand, zatímco Václav Milík ozdobený aureolou vítěze Zlaté přilby musel v závěru odrážet Nicolase Covattiho, jenž spodní stranou závěrečného oblouku nabral nevídané zrychlení. Až v další jízdě mohly ochozy konečně bouřit v naší mateřštině!

Jurica Pavlic glosuje tradiční déšť radou pražským pořadatelům:

„Měli byste udělat střechu nad stadiónem.“

Stačilo, aby Eduard Krčmář bleskově reagoval na let pásky k plačícímu nebi, v první oblouku odrazil dotěrného Petera Ljunga a dojel neohroženě jako vítěz k šachovnicové vlajce. Hned vzápětí rozpoutal emoce Matěj Kůs. V rozjížďce s číslem čtyři nejprve nedal šanci útokům Andrease Jonssona, aby si vzápětí nedopřál klidu, dokud vnější stranou druhé zatáčky nezbavil ve třetím okruhu vedení Gleba Čugunova.

Druhá série viděla vítězit tři předcházející vítěze, kteří se tím pádem seřadili se šesti body na čele aktuální klasifikace. Bohužel neustávající slejvák ničil dráhu čím dál víc. Zatímco Max Fricke po perfektním startu pádil za dalším triumfem, Václav Milík v první zatáčce inkasoval takovou cejchu, že zůstal stát.

Povedený start se stal elementárním vodítkem k úspěchu. I proto si Matěj Kůs v rozjížďce s číslem šest vykoledoval žlutou kartu. Při opakovačce byl jednoznačně v čele Eduard Krčmář. Avšak v úvodním okruhu upadl Michael Härtel. Pospíchal do depa pro náhradní stroj, aby po třetím startu za sebou nechal Josefa France. Napotřetí nejlépe odstartoval Matěj Kůs.

Pražský závodník v první zatáčce odvrátil nájezd Eduarda Krčmáře. Uštědřil Slaňákovi první prohru dnešního večera a sám se vyhoupnul na šest bodů. Třetím neporaženým byl posléze Peter Kildemand v osmé jízdě. Zatímco Andreas Jonsson v jejím prvním kole odstoupil nejen z jízdy, ale jak se záhy ukázalo i z celého závodu, on útočil na vedoucího Krystiana Pieszczeka. Využíval hodně hluboký vnitřek a na cílové rovince se po něm dostal dopředu.

 

Počtvrté ve své historii zůstal závod nedokončen

Jurica Pavlic začal dnešní mítink kulaťoučkou nulou. Důvod byl nasnadě. V rozjížďce s číslem čtyři prostě neodstartoval a v aktuálních podmínkách se nemohl dostat dopředu. Nicméně chorvatský závodník se rychle vydal na cestu k nápravě. Sedmou jízdu vyhrál stylem start – cíl a v první zatáčce rozjížďky s číslem deset objel Petera Ljunga, aby na své konto dodal další trojku.

Pochopitelně živil své naděje na postup do finálové jízdy, kde by pro pětku nejlepších závodníků letošní Memoriál Luboše Tomíčka začal prakticky od začátku. Jenže pero scénáristy stále držely dešťové víly a depem se šířilo očekávání předčasného konce závodu. Po třech sériích zůstal z trojice neporažených již jen Max Fricke.

Australan suverénně vyhrál devátou jízdu, v níž mladý Dán Kenneth B. Jürgensen již podruhé během večera upadl. V rozjížďce s číslem jedenáct se Peter Kildemand horko těžko prokousal na konci třetího kola před druhého Daniela Gappmaiera, zatímco Sebastian Ulamek sklízel sladké ovoce skvělého startu. A Matěj Kůs se žlutým povlakem na přilbě neměl po vylétnutí pásky sebemenší šanci v bubnové palbě hutných cejch proniknout dopředu.

V rozjížďce s číslem dvanáct zůstal trčet vzadu Eduard Krčmář, jehož před sebe nepustil Nicolas Covatti. Ital s argentinskými kořeny zkoušel marně atakovat vedoucího Krystiana Pieszczeka. Slánský závodník zachránil alespoň poslední bod před Glebem Čugunovem, který už měl bahnité dráhy evidentně plné zuby a nedojel ani do cíle.

Třetí série končila tři minuty před osmou. Zatímco v hlavní budově vypadla dodávka elektrické energie, což oslepilo rovněž velkoplošné obrazovky, ve druhé zatáčce vedl Pavel Ondrašík debatu se závodníky. Sportovní šéf pražské Markéty je spolu s Tomášem Topinkou přesvědčil, že zkusí ignorovat déšť a stále víc problematickou dráhu ještě ve čtyřech dalších jízdách.

„Už jsem měl sundanou helmu, že nepojedu,“ svěřoval se později Max Fricke. Nakonec to byl právě on, kdo vyhrál rozjížďku s číslem třináct a jako jediný nepoznal hořkost porážky. Ambice na jeho skalp živil Matěj Kůs, avšak inkasoval takovou porci materiálu z pražské dráhy od Australanova zadního kola, že rovnou zaroloval na zelený trávník. Vzápětí se od startu nejrychleji odlepil Josef Franc, avšak na první příčku neomylně zamířil Peter Kildemand. Se svými jedenácti body byl hned za neporaženým Maxem Frickem.

Eduard Krčmář vysvětluje své ježdění po zadním kole v patnácté jízdě:

 „Měl jsem náskok, užíval jsem si to, snažil se udělat show pro diváky. Když tady člověk dneska jel vpředu, moh‘ si to dovolit, ale vzadu to bylo špatný.“

V rozjížďce s číslem patnáct nezaváhal Eduard Krčmář. Zatímco zabahněný Václav Milík u vidiny svého sobotního startu ve velké ceně v Toruni zůstal stát již na konci první zatáčky, on rychle za svá záda odeslal náhradníka Zdeňka Holuba. A pak už pádil do cíle, v němž se dostal na devět bodů, ale cestou přitom nezapomínal bavit diváky. Dostal se přitom na samý dohled stupňů vítězů.

Sebastian Ulamek přijel na start šestnácté jízdy s modrým povlakem. Nicméně vzhledem k okolnostem se rozhodčí Miroslav Topinka nechtěl pouštět do žádných konfrontací. A tak se polský matador postavil na vnitřek dráhy po bok Michaela Härtela, který měl logicky mordou přilbu rovněž. Nicméně pozornost si vynutil stejně zejména Jurica Pavlic, který jezdil první od startu až do cíle. A zapsal si třetí triumf v řadě.

Nyní se závodníci sešli v depu. Hodiny ukazovaly přesně minutu před půl devátou, když všichni unisono dospěli k rozhodnutí, že právě skončená rozjížďka s číslem šestnáct byla dnes poslední. Samozřejmě platily dosavadní výsledky. Max Fricke byl vítězem, Peter Kildemand, jenž se s ním nepotkal, ale prohrál se Sebastianem Ulamkem, skončil druhý. Při rovnosti bodů s Eduardem Krčmářem o třetím místě Juricy Pavlice rozhodla pomocná kritéria.

 

Hlasy z depa

„Jel jsem v Praze poprvé,“ rozhovořil se Max Fricke na tiskové konferenci. „Bylo skvělé sem přijet a zvítězit. Věřte mi, že mám zkušenosti na různých drahách, takže vím, co říkám, že ke konci to už nebylo ideální.“

„Bylo to dobré rozhodnutí,“ ztotožnil se s předčasným koncem závodu také Peter Kildemand. „Déšť byl hodně silný. Nedalo se dělat nic jiného, aby všichni závodníci zůstali zdraví. Je to sport, pochopitelně se musíte snažit, ale rozhodnutí ukončit závod, bylo dobré.“

„Jsem tady počtvrté v řadě a pokaždé prší,“ povzdechl si Jurica Pavlic. „Dnes bylo hodně bláta, rozhodovaly starty. Když je všude cejcha, je těžké závodit… Vím, že tady bylo hodně diváků, že museli být zklamaní. Kdybych byl v první zatáčce na čele, bylo by to v pohodě, ale jinak bych chytal cejchu.““

„Zkazil jsem třetí jízdu,“ uvědomoval si Eduard Krčmář, kde přišel o stupně vítězů. „Tam kdybych byl první, jsem teď spokojenej‘. Ale na to, jaký bylo počasí, to šlo. Na Tomíčkově memoriálu prší vždycky. Měl jsem dobrý starty a to rozhodlo. Když tady byl člověk první, je to paráda. Když nebylo, je to problém. Dráha byla pěkně připravená, věřil jsem bedně. Škoda, že Jurica měl více trojek. Byl lepší, doufám, že to dopadne příští rok. Ukončilo se to v pravý čas, na dráze už byly fleky, bylo to nebezpečný.  Člověk najednou chytne vrstvu hutnýho materiálu a neví, co se stane. Diváci musej‘ bejt‘ naštvaný, druhej‘ rok v řadě se to zastavilo dřív. Ale zastavilo se to v pravej‘ čas. Doufám, že o tom padesátým ročníku počasí už vyjde.“

1. Max Fricke, AUS	3 3 3 3	12
2. Peter Kildemand, DK	3 3 2 3	11
3. Jurica Pavlic, CRO	0 3 3 3	9
4. Eduard Krčmář, CZ	3 2 1 3	9
5. Krystian Pieszczek, PL	2 2 3 1	8
6. Nicolas Covatti, I	1 2 2 2	7
7. Matěj Kůs, CZ	3 3 R R	6
8. Peter Ljung, S	2 1 2 1	6
9. Sebastian Ulamek, PL	1 1 3 R	5
10. Michael Härtel, D	0 1 2 2	5 (los)
11. Gleb Čugunov, RUS	2 2 0 1	5 (los)
12. Josef Franc, CZ	1 0 E 2	3
13. Václav Milík, CZ	2 R 1 R	3
14. Daniel Gappmaier, A	0 1 1 1	3
15. Zdeněk Holub, CZ (res)	2	2
16. Andreas Jonsson, S	1 R – –	1
17. Ondřej Smetana, CZ (res)	1	1
18. Kenneth B. Jürgensen, DK	0 R F 0	0

Poznámka: kvůli neustávajícímu dešti byl závod ukončen po šestnácté jízdě; žlutá karta Matěj Kůs v rozjížďce s číslem šest

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Karel Herman