Vyznavači jednostopých vozidel, kteří se ve Slaném sdružují okolo Petra Bagra Pavláta, jenž oslovil místní plochodrážní klub, že v srpnu uspořádají spanilou jízdu ze Slaného směr rekreační kemp ve Zbečně u řeky Berounky v CHKO Křivoklátsko. A to na počest bývalého reprezentanta a odchovance slánského klubu Romana Matouška. Padl návrh, že AK Slaný posléze vybere místo na umístění pamětní desky tohoto závodníka.
Plochodrážníci zvládají také zednické práce | foto Rudolf Belan
Celkem logicky bylo určeno místo v depu závodních strojů a sice stěna oddělující depo od schodiště směrem do diváckého zázemí. Po skončení sportovní sezony se v sobotu 18. října v odpoledních
hodinách, kdy na slánském stadiónu dopoledne proběhla brigáda na sundání ochranných bariér, se pánové Zdeněk Ryska a Rudolf Belan se svými syny pustili do opravy určené betonové zdi.
Provedli určité zednické úkony a na toto místo posléze zabudovali pamětní desku Romana Matouška. Poděkováni si za tento přístup zaslouží nejen uvedená čtveřice ze slánského klubu, ale především motorkáři okolo Petra Pavláta, kteří tuto akci iniciovali a navíc i finančně podpořili.
Do budoucna by na této stěně slávy každoročně měla být umístěna i další jména ze slánské bohaté plochodrážní historie.
Roman Matoušek má ve slánském depu pamětní desku | foto Rudolf Belan
Pardubice – 8. listopadu
V osmdesátých letech šéfoval restauraci na křižovatce ve Svítkově pan Picko. Dobře se u něho vařilo a točilo se dobré pivo. Tehdejší plochodrážníci to k němu neměli daleko a podnik si nemohli vynachválit. Syn hostinského Picka Petr se potatil. Provozuje svítkovský hostinec Na Špici. A protože tradice je prostě tradice, v sobotu lokál bývalými závodníky jen přetékal. Nebylo divu, slavilo se čtyřicet let od založení VTJ Racek Pardubice.
Hlavní organizátoři setkání Petr Grolmus, Zdeněk Holuba a Radek Hutla | foto Karel HermanPohodová atmosféra v sále | foto Karel Herman
Vojenský klub dovolil pokračovat v plochodrážní kariéře mladým mužům, kteří se nedostali do RH Praha či SVS Pardubice, i během povinné dvouleté základní služby. Oficiálně vznikl šestého ledna roku 1986.
Vesta se čtyřicítkou | foto Karel Herman
Na české plochodrážní scéně působil až do začátku aktuálního milénia a jeho vesty oblékaly desítky závodníků. Jejich srazy jsou vcelku pravidelné. Blížící se čtyřicetileté jubileum se stalo logickou záminkou pro další z nich.
Organizátoři Radek Hutla, Petr Grolmus a Zdeněk Holub pro jeho konání zvolili hostinec Na Špici. Útulné prostředí a vynikající jídla za skvělé ceny si vychutnalo bratru padesát lidí. Nasadili si památeční čepice a oblékli do vest se čtyřicítkou na zádech.
Evžen Erban nemohl chybět | foto Karel Herman
V sále se tvořily kroužky, v nichž se vzpomínalo na společná léta na oválech. Mnozí veteráni se nepotkávají často. Z Mariánských Lázní dorazil Jiří Kocourek, ze Svitav Drahoslav Sauer. František Kalina či Gašpar Forgáč dlouhou cestu nevážili. Stejně jako Marián Jirout, o kousek dál to měli Miroslav Škubal a Vlastimil Červenka od Zlína či Jan Pecina od Liberce. Vladimír Višváder se objevil pozdě.
Rackové využili příležitosti, aby popřáli k letošním osmdesátinám Evženu Erbanovi, jenž byl spolu s Josefem Laštovkou prvním trenérem celku. Také on byl hostem v bratru padesátičlenné společnosti stejně jako Lubomír Vozár, který družstvo dlouhá léta koučoval.
Rackové se slétli po čtyřiceti letech | foto Petr Grolmus
Liberec – 27. října
Ve čtvrtek třiadvacátého října nás ve věku pětaosmdesáti let opustil bývalý ústecký a liberecký plochodrážník Josef Kalous. Rodina a přátelé se s ním naposledy rozloučí v pátek jednatřicátého října ve třináct hodin ve velké obřadní síni krematoria v Liberci. K projevům hluboké soustrasti pozůstalým se za všechny své čtenáře připojuje rovněž magazín speedwayA-Z. Čest jeho památce!
Stará Boleslav – 19. září
Po krátké nemoci ve čtvrtek osmnáctého září odešel František Ledecký. Dlouholetý československý reprezentant a trenér pražské Rudé hvězdy opustil své blízké ve svých nedožitých pětaosmdesáti. Poslední rozloučení se bude konat v úterý 30. září v jedenáct hodin v bazilice Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi. K projevům upřímné soustrasti se jménem svých čtenářů připojuje rovněž tým magazínu speedwayA-Z. Čest jeho památce!
Slaný – 1. září
Sanitní vozy se svým kompletním lékařským personálem jsou nedílnou a hlavně nezbytnou záležitostí pořádání všech motoristických akcí. Ploché dráhy a flat tracku nevyjímaje. Především u těchto dvou disciplín mají diváci jako na dlani možnost sledovat včasný zásah osádky lékařského vozu, který bohužel pro zraněného jezdce vyjíždí na ovál. Jako v sobotu třicátého srpna…
Emil Gaži ve svém plochodrážním živlu | foto Antonín Škach
Sanitní vůz pádil na dráhu ve Slaném, to se zranil juniorský flat tracker Damian Kolář a byl přepraven do slánské nemocnice. Bohužel další incident se stal o několik desítek minut později.
V prostoru startu a cíle náhle zkolaboval Emil Gaži. Díky včasnému zásahu lékaře MUDr. Matěje Voskovce a jeho týmu, rovněž za pomoci manželů Zamazalových, kteří byli součástí organizace na startu při mistrovství republiky ve flat tračku byl startmaršál rychle převezen na podrobné vyšetření do místní nemocnice.
V současné době je s Emilem v kontaktu jeho rodina, vedení slánského klubu, tak i další jeho členové.
Emile, přejeme Ti všichni brzké uzdravení a věříme, že si další nejen sportovní zážitky jak u ploché dráhy, tak i při fotbale ve Vršovicích v Edenu a nejen tam nenecháš ujít.
Liberec – 9. srpna
Patnáctka účastníků libereckého přeboru musí dát na nástupu v horkém tropickém sobotním odpoledni přednost devíti kolibříkům. To je normální. Tak to na našich závodech chodí. Jenže před plochodrážní miminka se staví nepřehlédnutelná tříkolka. David Jetmar na ní do prostoru startovního roštu veze Romana Dolečka. To jsou ale novinky! Liberecký startmaršál odmával spoustu závodů a minimálně stejná řádka ho ještě čeká. Ale kdeže.
Roman Doleček se veze jako král na tříkolce řízené Davidem Jetmarem | foto Karel HermanJiří Mizera a David Jetmar po boku Romana Dolečka a darů, které na nástupu dostal | foto Karel Herman
Čas je těžký nepřítel. Těžko s ním bojovat. I když to zkoušíte, šance na triumf je minimální. Váš triumf. On vyhraje vždycky. Musí se to takhle brát. Roman Doleček se rozhodl po padesáti letech opustit svět levých zatáček.
Závodil za Liberec, později jezdil jako mechanik s Věroslavem Kollertem mladším a poté s Filipem Šiterou. Nato našel své místo u liberecké startovní pásky. V černé čepici a bílém tričku s šachovnicovým vzorkem vpředu skvěle zapadl mezi ikonické české startmaršály.
S Věroslavem a Tomášem Kollertovými | foto Karel Herman
Jenže vášeň pro chalupaření a cestování po celém světě rovněž vyžaduje své. Proto Roman Doleček plochou dráhu minulou sobotu opustil. Na nástupu se dostal první na paškál spíkrova zvědavého mikrofonu. Přispěchali kolegové s krásnými dary. Diváci se rozhodně k upřímnému potlesku nenechali dvakrát pobízet.
Pak přišel závod. Roman Doleček srovnal desetkrát u pásky kolibříky. Vlastně dvanáctkrát, protože rozjížďky s čísly dvě a osm se opakovaly. Jednadvacetkrát pětistovky, jelikož při nich se dvakrát jela třináctá jízda. Poté přišlo finále stopětadvacítek. V něm liberecký startmaršál kouzlil naposledy se šachovnicovou vlajkou.
S Romanem Dolečkem se nemohl nerozloučit ani další bývalý liberecký závodník Robert Ráliš | foto Karel Herman
Připravil sice rozjezd o přeborové vítězství. Jenže ten skončil triumfem Jaroslava Vaníčka již v první zatáčce, v níž upadl Adam Nejezchleba. K repete nedošlo. A tak Roman Doleček alespoň s cílovým praporkem zablbnul pro zvědavé čočky fotoaparátů.
Naposledy. Basta fidli. Snad se na cestách Zeměkoulí neztratí a i se svou Jarčou se šťastně vrátí na chalupu. A někdy dorazí na plochou dráhu, od níž se úplně snad nikdy odejít nedá. Třináctého září ale liberecké mistrovské podniky nižších kubatur už bude mávat někdo jiný.
Ahoj, plochá dráho, řekl Roman Doleček | foto Karel Herman